Biblická proroctví a vývoj světových dějin

Stáhnout v PDF

Dnes svědčí znamení doby o tom, že stojíme na prahu velkých a vážných událostí. V našem světě se dalo vše do pohybu. Před našima očima se naplňuje proroctví Ježíše Krista o událostech, které předchazejí jeho druhého příchodu:

“Když uslyšíte o válkách daleko i blízko, nebojte se. Ty musí přijít, ale nebude to ještě konec Národy se znepřátelí a státy se budou vzájemně napadat. Na mnoha místech vypukne hlad, rozšíří se nemoci a nastanou přírodní katastrofy. Ale to bude jen počátek hrůz.” Mt 24, 6-8

Současnost a budoucnost budí velký zájem celého lidstva. Stále více lidí dnes rozpoznává, že se blíží něco velkého a rozhodujícího, že svět stojí na pokraji velké krize. Každý den přibývájí zprávy o katastrofách a násilných činech různého druhu. Ježíš sám předpověděl, že na konci časů “budou lidé na zemi prožívat velikou úzkost a události se na ně budou valit jako vzedmuté moře a smrtelný strach zachvátí celý svět.” (L 21,25-26).

ÚŽASNÉ PROROCTVÍ O VELKÝCH SVĚTOVÝCH ŘÍŠÍCH

V Bibli, obzvláště v knize „Daniel“ (Dn) a v knize „Zjevení“ (Zj), jsou jasně předpovězeny mnohé historické, ale i dnešní události. Pečlivé studium těchto knih nám dává poznat Boží záměr v dějinách národů a pomáhá nám porozumět pravému smyslu života a Božímu plánu spasení lidstva, ve svém synu Ježíši Kristu. Před více než 2600 lety byl prorokem Danielem předpovězen vznik a vývoj následujících říší: Babylónu, Médo-Persie, Řecka a Říma a proroctví pokračuje až do dnešní podoby Evropy. 

Prorok viděl ve snu obraz sochy, jejíž části těla symbolizovaly naprosto přesné pořadí těchto světových říší: “hlava té sochy byla z ryzího zlata, hruď a ruce měla ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa a nohy někde ze železa a někde z hlíny.” (Dn 2, 32-33). Tyto velké světové říše a jejich zvláštní znamení byly proroku ukázány také jako dravé šelmy: „Ty čtyři velké šelmy, to jsou čtyři říše, které budou vládnout na světě.“ (Dn 7, 17). Tyto říše povstaly tak jako „čtyři nebeské větry bojujíci na moři velikém“ (Dn 7, 2). V knize Zjevení 17, 15 je vysvětleno, že „vody které jsi viděl jsou lidé, zástupy, národy a jazyky.“ Současně v Bibli jsou „větry“ symbolem války (Jr 4, 11-16). Čtyři nebeské větry, které bojují na velkém moři, zobrazují strašná dobývání, kterými tato království nabyla moci.

Babylon

Dn 7, 4 “Ta první šelma byla jako lev a měla orlí křídla.”

Zlatá hlava a lev (oblíbený symbol Babylónu) představují Babylónskou říši (608-538 př.n.l.). Orlí křídla znamenají rychlé dobyvačné války za vlády Nabuchodonozora.

Dn 7, 5 „Ta druhá se podobala medvědu. Ten medvěd stál na zadních a byl nakloněný na jednu stranu. V tlamě držel tři žebra.“

V roce 538 př.n.l. byla vybudována dvojitá říše, Médská a Perská. Tři žebra znamenají dobyté země: Lydii, Babylón a Egypt. Peršané byli mocnější než Médové a vládli také déle (viz na jednu stranu postavený medvěd).

Řecko

Dn 7,6 „Potom jsem viděl šelmu podobnou levhartovi. Na hřbetě měla čtyři ptačí křídla a měla také čtyři hlavy.“

Nesmírně rychlé dobyvačné výpravy (viz čtyři křídla) za Alexandra Velikého přinesly Řecku světovou nadvládu (331 př.n.l.). Po Alexandrově smrti byla říše rozdělena jeho čtyřmi generály na čtyři části: Thracie, Sýrie, Makedonie a Egypt (viz čtyři hlavy).

Římská říše

Dn 7, 7 „Pak mě čekalo největší překvapení. Uviděl jsem čtvrtou šelmu. Naháněla hrůzu a měla obrovskou sílu. Svými velikými železnými zuby žrala a drtila, co se dalo, a zbytek rozdupávala svýma nohama. Byla úplně jiná než předchozí šelmy a měla deset rohů.“

V roce 168 př.n.l. založili římané čtvrtou světovou říši. Kvůli tvrdosti a nesnášenlivosti, které se ostatní národy musely podřídit, vešla tato říše do dějin jako „železný Řím“. (viz železné nohy a zuby zvířete).

Evropa

Dn 7, 24 „Deset rohů znamená, že se ta říše rozpadne na deset království.“

Římska říše se díky stěhování národů (351-476 n.l.) rozpadla na deset evropských rozdělených říší (viz deset rohů a deset prstů). Odděleně rostoucí rohy a nesoudržnost železa s hlínou deseti prstů, představuje nemožnost trvalého sjednocení Evropy.¨

ZVLÁŠTNÍ SVĚTOVÁ VELMOC

Prorok viděl vznikat v Evropě další mocnost: „Když jsem si rohy této poslední šelmy prohlížel, začal mezi nimi náhle vyrůstat roh další. Zpočátku byl docela malý, ale posléze tři z těch deseti rohů vyvrátil.“ (Dn 7, 8). 

Tato mocnost se podle biblického proroctví vyznačuje následujícími znaky:

1) Vyrůstá mezi deseti rohy (Dn 7, 8)

Papežství (508 n.l.) bylo tímto „malým rohem“, který vyrostl mezi deseti germánskými kmeny v Evropě.

2) Tři z těchto rohů vyvrátil (Dn 7, 8)

Říše Herulů, Vandalů a Východních Gótů se postavily proti vladě „malého rohu“ a „byly jím vyvráceny“, tzn. úplně vyhubeny.

3) Bude zcela rozdílný od šelem (Dn 7, 7)

Papežství bylo jiné. Bylo to spojení církve se státem, v němž církev převládala.

4) Bude větší než ostatní rohy (Dn 7, 20)

Ve velmi krátké době se papežství stalo nábožensko-politickou supervelmocí. Lidé byli často násilím nuceni přijmout katolickou víru (křižácké výpravy). Po několik staletí se museli králové a císařové Evropy pokorně podvolovat rozhodnutí papežů.

5) Bude mluvit proti nejvyššímu (Dn 7, 25)

„Postaví se proti knížeti knížat (Kristu)“ (Dn 8,25). 

„... vystoupí člověk ztělesňující vzpouru proti Bohu a jeho zákonu. Ten se vyvýší nade všechno, co nese Boží jméno, a bude vyžadovat božské pocty sám pro sebe. Dokonce si přisvojí Boží trůn a představí se jako Bůh.“ (2Te 2, 3-4). 

Všechna tři místa v textu popisují jednu a tu samou mocnost, která předstírá křesťanský charakter, ale ve skutečnosti je právě protikřesťanská. V následujícím citátu je možné rozpoznat, do jaké míry se papežství rouhá Bohu: 

„Na tomto světě zaujímáme místo všemocného Boha“ (Papež Leo XIII., Encykl. 20.06.1894). Samotné oslovení papeže „Sv. Otče“ je rouhání se Bohu. Ježíš nás sám varuje v Mt 23, 9: „A nikomu z lidí nedávejte titul Otec, protože máte jediného Otce, a ten je v nebi.“ Navzdory těmto jasným biblickým výstrahám si přisvojili papežové po dlouhá staletí neomylnost, kterou vlastní pouze Bůh (Zj 15, 4) a dokonce si přisvojovali právo odpouštět hříchy, což přísluší opět pouze Bohu (L 5, 21).

6) Bude pronásledovat lidi, kteří slouží nejvyššímu (Dn 7, 25)

Křižácké výpravy, kacířské procesy, mučírny inkvizice a hranice k upálování jsou známé a temné kapitoly papežství. Historik W.H. Lecky k tomu dodává: „Ten, kdo má dostatečné znalosti historie nebude pochybovat o tom, že římská církev prolila více nevinné krve, než jakákoliv jiná instituce, která kdy na Zemi existovala. Je nemožné dosáhnout plnou představu o opravdovém počtu jejích obětí (snad 50 mil.) a je jisté, že žádná síla představivosti si nedokáže ani zdaleka představit jejich utrpení“ (Racionalismus v Evropě, sv. 2., str. 32).

7) Změní dobu určenou k bohoslužbám a Boží zákon (Dn 7, 25)

Papežství skutečně změnilo Boží zákon. Druhé přikázání desatera, které zakazuje klanět se modlám, bylo v katolickém katechismu ze zákona vyňato. Čtvrté přikázání, které požaduje zachovávání biblického dne odpočinku, o sedmém dni – sobotě, bylo přeměněno na svěcení neděle, což má svůj původ v pohanském vzývání boha slunce. Místo soboty - sabatu - podle čtvrtého přikázání (Ex 20, 8-11) byla zavedena neděle, nebiblický den odpočinku. Bůh nikdy nepřikázal tento den (neděli) světit jako den odpočinku a ani Ježíš a apoštolové jej nikdy nezachovávali (L 4, 16; Mt 24,20; Sk 13, 42-44).

8) Vydáni budou do jeho rukou až do času a časů a poloviny času (Dn 7, 25)

V biblickém počítání času odpovídá 1 rok („jeden čas“) 360 dnům. Přepočítame-li to, získáme období 3 a 1⁄2 roku = 1260 dní. Prorocký den ale představuje doslovně 1 rok (Ez 4, 6; Nu 14, 34). Z toho vyplývá doba vlády „malého rohu“ 1260 let. Tato perioda začala Justiniánským dekretem (kterým získala církev politickou moc skrze spojení se státem), stejně jako vítězstvím nad Východními Góty v r. 538 n.l. a skončíla roku 1798 zajetím papeže a vyhlášením Říma za republiku skrze francouzské napoleonské vojsko.

ČAS SOUDU

„V tom zasedl soud...“ (Dn 7, 26). Daniel vidí: „Na soudcovskou stolici usedl Věčný... Sloužilo mu mnoho tisíc andělů a miliony dalších se účastnily jednání jako svědkové. Byly otevřeny soudní spisy. Přelíčení začalo.“ (Dn 7, 9-10).

Takto byl proroku ve snu ukázan velký a sváteční den, ve kterém bude před velkým soudcem tohoto světa souzen charakter a život každého člověka. Jan pokračuje: „Byly otevřeny Knihy skutků a Kniha života a mrtví byli souzeni podle svých činů.“ (Zj 20, 13). 

Nebeské knihy, ve kterých jsou zaznamenána jména (L 10, 20) a činy (Mt 12, 36-37) lidí, budou směrodatné pro rozhodnutí soudu. Všechny utajené úmysly a pohnutky vyjdou najevo v onom neomylném seznamu, neboť Bůh „vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky.“ (1Kor 4, 5). „Bůh nade vším vyřkne soud; bude soudit věci tajné – a to dobré i zlé.“ (Kaz 12, 14). Až budou otevřeny knihy, bude Bůh vyšetřovat životy všech lidí, nejdříve těch, kteří věřili v Ježíše. „Vždyť je určena doba, kdy má začít soud od těch, kteří patří Bohu. A jestliže máme být nejprve souzeni my křesťané, jaký hrozný osud čeká ty, kteří Boží poselství odmítají?“ (1Pt 4, 17). 

Soud nad bezbožnými je zvlaštní odělené dílo, které se bude konat později. Ježíš (J 5, 22) začíná soud nejdříve s těmi, kteří žili na zemi jako první, potom jde od pokolení k pokolení dále a uzavírá ho s živými. Zmíní se o každém jménu, případ každého jednotlivce bude prošetřen. Jména budou schválena, jména budou zavržena. 

Boží zákon je měřítko, podle kterého se bude při soudu měřit život a charakter každého člověka. Apoštol Pavel vysvětluje: „Každý, kdo hřeší proti Božímu zákonu, musí zahynout, ať už jej zná či nikoliv.“ 

Budou-li u některých zaznamenány hříchy, kterých nebylo litováno a které nebyly odpuštěny, pak budou jejich jména z Knihy života vymazána. „Nato Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Vymažu ze svých knih každého, kdo se proti mně proviní.“ (Ex 32, 33). U jmen všech lidí, kteří opravdu upřímně litovali svých hříchů (Př 28, 13) a vírou přijali Ježíše jako svého jediného spasitele (Sk 16, 30-31) bude do nebeských knih vepsáno odpuštění. Protože se stali spoluvlastníky Kristovy spravedlnosti (1J 2, 29) a jejich charakter se shoduje s Božím zákonem, budou jejich hříchy smazány a oni sami budou hodni věčného života, neboť toto Praví Bůh: „Já však vaše provinění dokonale smažu a navždy na vaše nepravosti zapomenu.“ (Iz 43, 25). Tito budou mít spoluúčast na vzkříšení spravedlivých, neboť Písmo zřetelně říká: „ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu“ (J 5, 29; 1Te 4, 14-16). Ježíš prohlásil prostřednictvím proroka Jana: „Vítězům obléknu běloskvoucí šat své bezúhonnosti. Jejich jména nevyškrtnu z Knihy života, ale přiznám se k nim před svým Otcem a před jeho anděly.“ (Zj 3, 5). Pro člověka je tato Kristova přímluva před trůnem jeho nebeského Otce (Žd 8, 1) zrovna tak důležitým dílem plánu spasení, jako jeho smrt na kříži (Žd 9, 24). 

Ježíš nám umožnil cestu k Božímu trůnu a skrze něho může každý, kdo k němu ve víře přichází, předstoupit před Boha. „Proto směle přistupme k Bohu, který nás miluje, abychom dosáhli smilování a nalezli pomoc včas.“ (Žd 4, 16). Ježíš nás zastupuje na základě Svých zraněných rukou, Svého zničeného těla a říká všem, kteří ho chtějí následovat: „Moje milost ti stačí...“ (2Kor 12, 9). „To, co na vás já vložím, netlačí a není těžké. Učte se ode mne, mám tiché a pokorné srdce. U mne získáte mír a odpočinutí své duše.“ (Mt 11, 29-30). Jakmile se v nás pod vlivem Ducha svatého probudí naše svědomí, porozumíme moci, vině a ubohosti hříchu; pak si začneme hřích ošklivit. Dospějeme k vědomí, že nás hřích oddělil od Boha, že jsme v otroctví a pod mocí toho zlého. Čím více se snažíme utéci, tím více rozpoznáváme vlastní slabosti. Naše pohnutky a naše srdce jsou nečisté. Poznáme, že náš život je vyplněn sobectvím a hříchem. Začneme hledat odpuštění, očistu a svobodu. 

Co můžeme udělat pro to, abychom dospěli k vyrovnanosti s Bohem? Potřebujeme naději – odpuštění nebes, klid a lásku v našem srdci. Tyto hodnoty nemůžeme koupit za peníze, ani získat rozumem či vědomostmi, ale Bůh nám je nabízí zdarma jako dar milosti, „bez peněz a bez placení...“ (Iz 55, 1). Ony patří nám, když po nich vztáhneme naše ruce a uchopíme je. Tak praví Hospodin: „I kdyby na vás lpěly vaše viny jako šarlat a nepravosti vás zbarvily jako purpur, budete čistí jako padlý sníh a bílí jako beránčí rouno.“ (Iz 1,18). „Naplním vám nitro upřímností a vaše smýšlení naprosto proměním. Nahradím vaše neoblomné a zatvrzelé srdce srdcem plným soucitu a lásky.“ (Ez 36, 26). 

Pokud jsme vyznali své hříchy a jsme odhodláni začít nový život s Bohem, pak smíme přijít k Němu a prosit Ho, aby nám odpustil naše hříchy a daroval nám nové srdce. „Jestliže však své hříchy vyznáváme, smíme se spolehnout na Boží sliby, že nás očišťuje od každé špinavosti a promíjí nám každé selhání.“. „Nedobře dopadne ten, kdo ukrývá svá přestoupení, kdo je však vyzná a opustí, získá milost a požehnání.“ (1J 1, 9; Př 28, 13). Smíme být přesvědčeni, že On to udělá, protože On nám to slíbil. Zaslíbený dar je naším vlastnictvím, jakmile ho ve víře přijmeme.

Vlastním úsilím nemůžeme činit pokání za hříchy minulosti, obnovit své srdce, ani dojít posvěcení (Jr 13, 23; Ef 2, 8). Ale Bůh zdůrazňuje, že to chce pro nás učinit skrze Ježíše Krista. Tomuto přislíbení musíme věřit. Musíme vyznat své hříchy, oddat se Bohu a Jemu sloužit. Jakmile to uděláme, vyplní se na nás jeho zaslíbení. Ježíš vystoupí jako Tvůj obhájce a bude se za tebe před Bohem přimlouvat. „Jestliže však někdo zhřeší, má u Boha Obhájce - Ježíše Krista.“ (1J 2, 1-2).

POSLEDNÍ POSELSTVÍ MILOSTI

„Díval ses na sochu, když zničehonic - bez lidského přispění - přiletěl kámen, udeřil do jejích nohou a rozdrtil je.“ Dn 2, 34. V době, kdy se lidé snaží spojit Evropské národy a kdy je svět ohrožován přibývajícími katastrofami, vidí prorok Daniel, jak padá velký kámen na nohy té sochy a úplně ji zničí. Tento kámen znamená příchod Ježíše Krista (Dn 2,34-35, 44; Ž 18, 32). Kristus přijde brzy v nebeských oblacích v doprovodu svých andělů a každý ho spatří (Zj 1, 7). Aby byli lidé na tento okamžik připraveni a mohlo jim být pomoci, aby obstáli při soudu, varuje je Bůh svou láskou skrze své poslední poselství milosti, poselství třech andělů, která najdeme ve 14. kapitole knihy Zjevení:

První andělské poselství

„Bojte se Boha, vzdejte mu čest! Chvíle jeho konečného soudu nastává. Poklekněte před Stvořitelem nebe i země, moře i pramenů vod! (Zj 14, 6-7).

Toto první andělské poselství nás vyzývá, abychom si uvědomili, že soud v nebi již probíhá, neboť čas ve kterém žijeme, spadá do údobí, kdy „nastává chvíle jeho konečného soudu“. Dále jsou lidé vyzýváni, aby Boha uctívali jako „Stvořitele nebe a země“. Přesto dnes věří mnoho lidí na zcela nedokázaný vývoj evolucí. Bůh dává ale lidem poznat, že krása a dokonalé řády a zákony v přírodě pochází od Něho, a že nikdy nemohly vzniknout náhodou (srovnej s Ř 1, 20-21). Upomíná lidstvo na to, že On je dárcem všeho dobrého a že si zaslouží naši lásku a úctu. Pravá láska a úcta k Bohu znamená respektovat jeho Zákon (10 přikázání v Ex 20, 1-17), neboť „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání“ a „Odvrací-li se někdo od Zákona, i jeho modlitba je ohavností.“ (1J 5,3; Př 28, 9). Vzdát Bohu úctu znamená, jeho charakter, který se zrcadlí v Desateru přikázání, vnést do našeho srdce a osvojit si ho natolik, abychom mohli tímto způsobem Boha představovat našim spolubližním.

Šabat - Boží pečeť

Jedno z deseti přikázání poukazuje přímo na Boha jako na stvořitele. Čtvrté přikázání Desatera zní: „Pamatujte také, že máte světit sobotní odpočinek Šest dní věnujte práci, ale sedmý den odpočívejte, protože sobotní čas patří mě, vašemu Hospodinu a Bohu. V sobotu nepracujte a nezaměstnávejte ani své blízké, služebníky, cizince ani zvířata.“ (Ex 20, 8-11). Čtvrté přikázání je jediné ze všech deseti, které nese jméno Boha, ale také potvrzuje kompetenci zákonodárce a ukazuje, kdo je zákonným autorem Desatera. Tím dostává Zákon „Boží pečeť,“ která byla zákonu dána jako důkaz pravdivosti a závaznosti.

Šabat byl lidem darován již od počátku stvoření (viz. Gn 2, 1-3) a platí pro všechny lidi ve všech dobách. Tímto dnem se má lidstvo s vděčností a hlubokou úctou stále upomínat na Stvořitele. „Pamatujte také, že máte světit sobotní odpočinek“. Respektování soboty se tímto stává znamením věrnosti a lásky vůči Bohu Stvořiteli, „Na důkaz svojí věrnosti zachovávejte dny sobotního odpočinku, aby vám trvale připomínaly, že vaším Bohem jsem já, Hospodin.“ (Ez 20, 20; Iz 56; Ex 31, 13-17).

Šabat, 7. den, který již od počátku světa byl vždy v sobotu a nikoli v neděli, platí pro všechny křesťany. Ježíš sám zdůrazňuje nezměnitelnost Desatera přikázání: „Nemyslete si, že jsem přišel proto, abych zrušil, co bylo přikázáno a předpověděno ve Starém zákoně. Naopak, přišel jsem, abych to všechno uskutečnil a dovršil.“ (Mt 5, 17-18).

Druhé andělské poselství

„Padl, padl mocný Babylón, který opájel národy, aby zrazovaly Boha. Jeho číše se teď změnila v pohár Božího hněvu.“ (Zj 14, 8).

Výraz Babylón je v Bibli odvozen od slova Bábel a znamená Zmatek (Gn 11, 9). Ve Svatém písmu se tento výraz používá k vyjádření rozlišných forem falešných nebo zkažených náboženství. Ve Zjevení 17, 4-6 představuje Babylón nevěstka. V Bibli symbolizuje žena nevěstka odpadnutou církev (Jr 3, 20; Ez 16, 35). Tato žena ve Zjevení 17 je „oděna jako královna do purpuru a šarlatu, nazdobena šperky ze zlata, drahokamů a perel. Pozvedá bujně zlatou číši plnou neřesti. Na čele má napsáno jinotajné jméno “Velké město Babylón - matka modloslužebnic a všech ohavností země“.“. 

Prorok říká: „S úžasem a hrůzou jsem poznal, že je opilá krví věřících a mučedníků pro Ježíše.“ (verš 6). O Babylónu se dále říká: „Ta žena, kterou jsi viděl (trůnící na 7 pahorcích, verš 9), je velkoměsto, v němž se soustřeďuje světovláda.“ (Zj 17,4–6 a 18).

Veliký Babylon

Zde popisovaná mocnost není nic jiného než papežský Řím, město stojící na 7 pahorcích. Purpur a šarlat jsou barvy kardinálů a biskupů. Zlato, drahé kameny a perly popisují živě nepředstavitelné bohatství papežství. O žádné jiné mocnosti se nemůže pravdivěji říci, že byla „zpitá krví věřících a mučedníků pro Ježíše“ než o oné církvi, která Ježíšovy následovníky pronásledovala tak krutým způsobem. Hřích, který Babylón páchá je, že „vínem svého smilství opájí všechny národy.“ Tento omamný pohár, který nabízí světu, jsou falešná učení, jako např. oběť mše svaté, nesmrtelnost duše, věčné peklo, Mariánský kult, svěcení neděle a jiná. Tato a jim podobná zcela nebiblická učení nabízí tato padlá církev celému světu a církvím a má na ně zhoubný vliv.

Varování „Babylón padl,“ je adresováno všem náboženským organizacím, které byly kdysi čisté, ale postupně se „nakazily“. Proroctví nelze vztahovat pouze na samotnou katolickou církev, neboť ta se již několik století nachází ve stavu padlých. Babylón je nazýván „matkou smilství.“ K jejím dcerám náleží všechny církve, které se drží nebiblických učení Říma (např. svěcení neděle) a následují jejího příkladu. Výraz Babylón (zmatek) se tak právem může aplikovat i na všechna tato společenství.

I přes duchovní temnotu a oddělení od Boha, které v těchto církvích vládne, nachází se stále ještě velké množství opravdových Kristových následovníků v těchto společenstvích. Všechny opravdové Boží děti, které se stále ještě nacházejí v Babylónu, uslyší a příjmou volání anděla: „Padl, padl veliký Babylón“ a „Vyjděte z něho, lide můj...“ (Zj 18, 4). Vyjdou a navždy opustí své odpadlé církve.

Třetí andělské poselství

„Kdo uctívá šelmu a její sochu, kdo nese na čele nebo na ruce její znak, ten okusí víno Božího rozhořčení; už se nalévá nezředěné do poháru Božího hněvu. Ctitelé šelmy, její sochy a nositelé jejího znaku propadnou před svatými anděly a před Beránkem soudu.“ (Zj 14, 9-10). Abychom porozuměli tomuto poselství, musíme nejprve porozumět zde použitým obrazům a přirovnáním.

Šelma

Šelma, o které se zde hovoří, je poprvé popsána ve Zjevení 13, 1-10 „jako levhart“. Srovnání mezi touto „šelmou“ a „malým rohem“ v Dn 7 zřetelně ukazuje, že se zde jedná o jednu a tu samou mocnost - totiž o papežství. Tak jako „malý roh“, tak i „zvíře“ je mocnost rouhající se Bohu (Zj 13, 6) a mocnost, která pronásleduje křesťany (Zj 13, 7). Povstala z pohanského Říma (Da 7, 23-24), a vládla 1260 let (Zj 13, 5). Po tomto období měla být zbavena své vlády díky „smrtelné ráně“ (Zj 13,3). Ale tato „smrtelná rána“ papežství se měla opět uzdravit (Zj 13, 3)! To se začalo dít v roce 1929 uzavřením Lateránských kontraktů. Vatikán tehdy dostal svůj pozemek, velkorysou finanční podporu, stejně jako všechna diplomatická práva samostatného státu. Díky mezinárodní diplomacii a finanční moci si Vatikán od té doby vybudoval značnou světovou moc a vliv. „Smrtelná rána „ se zahojila... Dříve než se budeme zabývat „obrazem šelmy“ a jejím „znamením“, musíme si ještě vysvětlit z 13 kapitoly knihy Zjevení jednu další „zvířecí mocnost“.

Druhá šelma

Prorok viděl „jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy podobné beránkovým“ (Zj 13, 11).

Mezitím, co předešlá zvířata vyvstala z „moře“ oněch „národů a jazyků“ (Zj 17, 15), toto zvíře vystoupilo „ze země.“ Takto symbolizovaný národ, než aby svrhl jinou moc a zaujal její místo, vychází na povrch pozvolna a mírumilovně. Protože nevyrůstá mezi tlačícími se a mezi sebou zápasícími evropskými národy (rohy), musíme ho hledat v jiné části světa. Jenom jeden národ díky nově objevenému kontinentu (zemi) začal růst, mezitím co papežství v roce 1798 ztratilo nadvládu: SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ!

Rohy toho zvířete, podobající se Beránkovým, znamenají mládí, nevinnost a mírnost; a trefně vyjadřují tehdejší „charakter“ USA. Demokracie a svoboda vyznání (ty dva rohy) byly prvním a pevným základem národa. Tehdy tisíce papežstvím pronásledovaných křesťanů uprchly z Evropy do „nového světa“, do Ameriky. To byla hodina zrození USA. Ale ta šelma s „rohy podobnými Beránkovým“ (USA) „mluvila jako drak.“ 

„Ta se teď stává vykonavatelem moci té první šelmy (papežství). Nutí obyvatele země, aby uctívali onu první šelmu, která se vyléčila ze smrtelné rány.... Přikáže jim, aby postavili sochu té smrtelně zraněné a zase uzdravené šelmě.“ (Zj 13, 11-14). 

Beránkovy rohy a dračí hlas upozorňují na značný rozpor mezi vyznáním a způsobem jednání tohoto národa. „Řečí“ národa nebo státu jsou jeho zákonná rozhodnutí. Jimi budou pozměneny svobodné a mírové zásady, které vznikly jako základ vládní politiky státu. 

Proroctví, že bude mluvit „jako drak“ a vykonávat „všechnu moc té první šelmy“, předpovídá jasně vývoj ducha nesnášenlivosti a pronásledování (Zj 12, 13-17), tak jak to bylo předpovězeno prostřednictvím první šelmy (papežství). Zpráva o tom, že šelma se dvěma rohy „nutí zemi a její obyvatele , aby se klaněli té první šelmě“, ukazuje, že tento národ (USA) použije svoji moc k tomu, aby si vynutil poslušnost u všech, kdo nevzdávají úctu papežství. Dnes pozorujeme, jak USA skutečně stále více spolupracují s Vatikánem a uplatňují stále více svůj světový vliv.

Socha šelmy

Když se církev na počátku mravně zkazila tím, že se odvrátila od jednoduchosti evangelia a přijala pohanské zvyky a ceremonie, ztratila Božího Ducha a sílu Jeho moci. Aby mohla ovládat svědomí lidí, hledala církev pomoc u státní moci. Důsledkem toho bylo papežství – církev, která vládla státní mocí a prosazovala ji k podpoře vlastních zájmů, především k potrestání kacířství.

Aby USA mohly šelmě (papežství) postavit sochu, musel by náboženský vliv v této zemi tak vzrůst a Americký stát natolik ovládnout, aby jej církev mohla použít k provedení svých vlastních záměrů. 

Duchovní úpadek, který zpočátku přiměl církev k tomu, aby hledala pomoc u státni moci, připravil cestu k vývoji papežství. Pavel říká: „Než ten den nastane, musí dojít k velkému odpadnutí od původního Kristova učení a vystoupí člověk ztělesňující vzpouru proti Bohu a jeho zákonu.“ (2Te 2, 3-4). Tak i dnes tím očividným úpadkem v protestantských církvích je připravována cesta pro sochu šelmy. A skutečně v posledních desetiletích zesílilo ekumenické úsilí protestantských církví natolik, že za cenu obětování jasných biblických pravd byla dosažena „jednota za každou cenu.“ 

V roce 1999 prohlásila Světová Luterská federace podepsáním společného prohlášení s Vatikánem reformaci za neplatnou. Ekumena tedy není nic jiného než návrat protestantů ke katolicismu a velké, Pavlem předpovězené, duchovní odpadnutí. 

Až se vedoucí církve ve Spojených státech shodnou v těch bodech učení, které mají společné, a ovlivní stát, aby jejich nařízení prosadil a podpořil, potom protestantská Amerika vytvoří „sochu“ (alternativní překlad uvádí „obraz“) - zpodobeninu římské kněžské hierarchie. Uložení občanských trestů pro odlišně věřící bude pak nevyhnutelným následkem. Socha (obraz) šelmy představuje onu formu odpadlého protestantismu, který se vyvine až protestantské církve budou hledat pomoc u státu k prosazení svého učení do všední praxe.

Znamení šelmy

Šelma se dvěma rohy (USA) „Nutí všechny, malé i velké, bohaté i chudé, otroky i svobodné, aby si na pravé ruce nebo na čele dali udělat její znak, takže nikdo nedostane povolení k nákupu a prodeji zboží, kdo nemá znak té šelmy nebo číslo, které ukazuje na její jméno.“ (Zj 13, 16-17).

„Zamyslete se nad tím a sečtěte číslice té šelmy. Je to číslo šest set šedesát šest a značí člověka bez Boha.“ (Zj 13, 18). Člověk, který stojí v čele papežské (protikřesťanské) hierarchie, není nikdo jiný, než papež. Číslo šest v Bibli (v opozici k číslu sedm) reprezentuje lidskou nedokonalost a hříšnost. Šifra „666“ v Bibli symbolizuje snahu zaujmout místo živého Boha. V pozadí je myšlenka falešné Boží trojice, resp. trojice „po lidsku“. Jde o náhražku (napodobeninu) pravého Hospodinova uctívání.

Zatímco jedna skupina lidí přijme znamení šelmy a bude uctívat její sochu, druhá skupina je popsána takto: „Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovali Boží přikázání a věrnost Kristu!“ (Zj 14, 12). Rozdíl mezi správným a falešným uctíváním souvisí tedy bezprostředně s dodržováním Božích zákonů. Oproti Boží pečeti, sobotě – šabatu ze čtvrtého přikázání Desatera, stojí znamení šelmy - totiž svěcení neděle. Papežství vidí své „znamení moci“ právě v tom, že v roce 364 n.l. přesunulo Boží šabat na neděli (Katechismus, P. Geiermann).Kdo vědomě zachovává ta přikázání, která jsou změněna papežstvím, uctívá tím tento ve skutečnosti protikřesťanský systém a staví se tak proti Bohu. 

Ale mnozí křesťané ve všech církvích zachovávají neděli v přesvědčení, že zachovávají šabat ze čtvrtého přikázání. Bůh přijme jejich upřímné úmysly a poctivost, neboť „Bůh promíjí čas nevědomosti...“ (Sk 17, 30). Až bude uzákoněno svěcení neděle v Novém světovém pořádku, který je již dlouho americkými mocnáři plánován, a svět bude obeznámen se závazky vůči pravé sobotě, pak všichni, kteří vědomě přestupují Boží zákon, přijmou „znamení šelmy“. 

Naprostá kontrola lidstva v oblasti církevní a politicko-hospodářské je již po několik let plánována Světovou církevní radou v Ženevě ve spolupráci s vedoucími světových vlád a OSN v New Yorku. Cílem tohoto Nového světového pořádku je vytvořit pro celé lidstvo jednotné, nebiblické „světové náboženství“ a vytvoření nové celosvětové vlády. Ekumena, mnoho papežových návštěv u zástupců vlád a celosvětové všeobecné snažení o globalizaci, potvrzují tento plán.

JAK SE ROZHODNETE?

Události a katastrofy ve světě se budou až do příchodu Ježíše zostřovat. Tento hříšný svět a jeho bezbožné skutky pominou, ale Bůh chce, aby „všichni lidé došli spásy a poznali pravdu..“. „ Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život.“(1Tm 2, 4; J 3, 16). 

Oproti beznadějnosti světa přislíbil Bůh nádhernou budoucnost všem, kteří mu na staré zemi byli věrní: „Spatříte, jak stvořím nové nebe a novou zemi. Nikdo si už nebude připomínat hrůzy minulosti a na to, co bylo, už ani nepomyslí....“. (Iz 65, 17). „ A setře jim každou slzu s očí. Tam už nebude smrt ani nářek ani bolest, protože starý svět zmizel v nenávratnu...“ (Zj 21, 4–5). 

Tato slova poskytují nejenom naději pro budoucnost, ale dávají naší duši již zde na zemi pokoj a jistotu. Soud v nebi probíhá již teď. Brzy - nikdo neví jak brzy - bude projednáván i tvůj případ. Až skončí vyšetřující soud, bude osud všech lidí rozhodnut buď k věčnému životu nebo zatracení. Doba milosti skončí krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. V tomto okamžiku padne rozhodnutí o každém z nás: „Kdo činíš bezpráví, pokračuj, kdo máš rád špínu, válej se v ní. Kdo jsi však přijal Kristovu bezúhonnost, jednej podle toho...“ (Zj 22, 11). Proto je nyní důležitější než kdy jindy, aby si každý vzal následující napomenutí k srdci: 

„Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce“ (Žd 3, 7). Ježíš zemřel na kříži Golgaty za tvoje hříchy, aby ti otevřel cestu do nové překrásné budoucnosti. Ještě dnes můžeš v modlitbě přijít k Ježíši, vyznat před ním své hříchy a začít nový život v poslušnosti jeho přikázání. Potom bude Ježíš i tvým přímluvcem u Božího soudu!


PŘÍLOHY:

1) Danielovo proroctví o zastavení každodenní oběti

http://matej4212.blogspot.com/search/label/%CE%A1roroctv%C3%AD%20o%20odpadl%C3%A9%20c%C3%ADrkvi%20v%20knize%20Daniel

2) Důvody neslučitelnosti Katolické teologie a praxe s biblickým křesťanstvím

https://matej4212.blogspot.com/2015/02/duvody-neslucitelnosti-katolicke.html

3) Historicizmus - biblická metoda výkladu proroctví používaná Církví adventistů sedmého dne

https://matej4212.blogspot.com/2017/04/historicizmus.html

4) Římskokatolická a adventistická hermeneutika - srovnání dvou nejrozšířenějších přístupů k výkladu a aplikaci Písma

https://matej4212.blogspot.com/2015/06/katolicka-adventisticka-hermeneutika_20.html

5) Podobu našeho křesťanství určuje náš přístup k Písmu - přehled nejrozšířenějších výkladových metod a důsledků jejich používání

https://matej4212.blogspot.com/2015/06/podobu-naseho-krestanstvi-urcuje-nas.html

Prorocká identita Církve adventistů sedmého dne

Adventní prorocké hnutí vzniklo na základě pochopení (rozluštění) proroctví o 2300 večerech a jitrech z Biblické knihy Daniel 12, které mělo být "zapečetěné a nepochopené až do doby konce" (Da 12, 9), kdy "lidé budou toužit po poznání a rozmnoží se porozumění tohoto proroctví." (Da 12, 4). Toto se naplnilo v 2. pol. 19. století, v době, která byla příznačná zintenzivněním studia knihy Daniel za použití historicko gramatické metody výkladu Písma. Tato metoda vykládá Bibli principem "Písmo se vykládá opět Písmem" a prorocké texty Starého zákona pomocí prorockých textů Nového zákona, které užívají totožnou prorockou symboliku nebo přímé odvolávky na starozákonní texty (např. Mt 24, 15) dle historicistní výkladové školy. 

Ve Zjevení 10 se mluví o této knize (Daniel), která "byla otevřena" (Zj 10, 2.8). Toto proroctví mělo být "sladké v ústech, ale hořké v žaludku" (Zj 10, 9). Tak přesně vypadalo "velké zklamání" v roce 1844, kdy věřící sice správně rozpoznali Biblí stanovený prorocký čas, ale špatně pochopili jeho význam. Text ze Zjevení říká, že „poté je třeba, abys znovu prorokoval proti celému světu.“ (Zj 10, 11) Adventismus toto pochopil jako závěrečnou evangelizaci celého světa s mimořádným poselstvím. Toto poselství rozšiřuje základní křesťanské a reformační učení o prorocké důrazy, které se měly stát důležitými teprve v době konce. Jde o apokalyptickou vizi, bez které by adventismus nedával smysl. Tato vize sestává z následujících čtyřech pilířů.

1) Nebeská svatyně a její očištění

První adventisté díky rozluštění proroctví z knihy Daniel rozpoznali, že 1) koncem prorockého období 2300 prorockých dnů (let) je rok 1844 (Da 9, 25; Ezd 6, 14), 2) v tomto roce započala doba konce (Da 12, 4.9), 3) v nebi započal soud (Zj 10, 2.6) a současně 4) došlo k očištění nebeské svatyně resp. návratu k dodržování všech Božích přikázání z Desatera (Da 12, 11; 8, 14; Zj 11, 19). 

Více můj článek "Danielovo proroctví o zastavení každodenní oběti" (matej4212.blogspot.com/2011/12/danielovo-proroctvi-o-zastaveni.html)

2) Vesmírný spor o Boží charakter a Boží zákon

Bible učí, že v našem světě probíhá spor mezi Bohem a satanem (Zj 12,7-9). Celé tvorstvo včetně nebeských bytostí je do tohoto sporu vtaženo. Podstatou sporu je, zda je Bůh důvěryhodný (Gn 3, 4) a jeho zákon spravedlivý (Ř 7, 12). Biblické proroctví předpovídá, že v době konce vyvrcholí spor: Boží přikázání versus lidské byť zbožně vypadající náboženské zákony (Zj 11, 19; 14, 12). Adventisté proto správně rozpoznali, že je třeba zachovávat celé Desatero a to včetně čtvrtého přikázání o dni odpočinku v sedmý den týdne - v sobotu. 

Více mé články "Vesmírný konflikt mezi dobrem a zlem" (matej4212.blogspot.com/2017/07/vesmirny-konflikt-mezi-dobrem-zlem_8.html), "Význam Božího zákona v novozákonním konceptu milosti" (matej4212.blogspot.com/2017/06/vyznam-boziho-zakona-v-ramci.html) a "Dvacet omylů, proč křesťané nezachovávají biblickou sobotu" (matej4212.blogspot.com/2014/11/proc-tolik-krestanu-nezachovava.html)

3) Boží soud a poslední varování světu

Adventisté se ztotožnili s Božím hlasatelem (andělem) ze Zjevení 14, jehož poselství obsahuje následující tři výzvy. První zdůrazňuje, že Hospodin je Bohem Stvořitelem z knihy Genesis (Zj 14, 7). Toto adventisté pochopili jako Boží výzvu do konfliktu mezi evolučním paradigmatem a popisem stvoření tak, jak je uvedený v Bibli (kreacionismem). Druhá a třetí výzva obsahuje varování před závěrečným odpadnutím protestantů a jejich (znovu)sjednocením s křesťanstvím neslučitelným papežstvím (Zj 14, 8-9; Zj 13, 3-18). Bude zde kontrast těch, kdo uctívají šelmu ze Zjevení (náboženská mocnost s dlouhou tradicí, ve které se konsenzus lidí stal důležitějším než Bůh) a těch, kdo se za každou cenu drží Božích přikázání a zachovali si víru Ježíšovu (Zj 14, 12).

Více mé články "Důvody neslučitelnosti katolické teologie a praxe s biblickým křesťanstvím" (matej4212.blogspot.com/2015/02/duvody-neslucitelnosti-katolicke.html), "Ekumenické hnutí – jednota za vysokou cenu" (matej4212.blogspot.com/2015/02/ekumenicke-hnuti-jednota-za-vysokou-cenu.html) a "Katolická a adventistická hermeneutika - srovnání dvou nejrozšířenějších přístupů k výkladu a aplikaci Písma" (matej4212.blogspot.com/2015/06/katolicka-adventisticka-hermeneutika_20.html)

4) Dar proroctví jako znak církve ostatků

Kniha Zjevení předpovídá, že v církvi poslední doby - v církvi ostatků se projeví dar proroctví (Zj 10, 11; 12, 17; 19, 10). Adventisté věří, že se tento dar projevil v díle E.G. Whiteové (1827-1915). Spisy této služebnice Páně jsou trvalým a významným ukazatelem k biblické pravdě, jsou církvi pomocí, usměrněním, poučením i napomenutím. Přesto však platí, že Písmo je jediným měřítkem, kterým je třeba posuzovat každé učení i každou zkušenost. Proto zakladatelé Církve adventistů věroučné zásady formulovali nikoli na základě vidění Ellen Whiteové (ta jejich závěry pouze potvrdila), ale pouze na základě studia Bible (sola scriptura).

Více můj článek "Byla Ellen Whiteová Božím poslem?" (matej4212.blogspot.com/2018/04/muze-byt-ellen-gould-whiteova-opravdu.html)

"Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko." (Zjevení 1, 3) 

"Pohleďte, bratři, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné." (1. Korintským 1, 26-27)

PŘÍLOHY:

1) Biblická proroctví a vývoj světových dějin
matej4212.blogspot.com/2020/03/proroctvi.html

2) Kniha "Touha země - praktický výklad biblické knihy Daniel" od ThDr. Jacquesa Doukhana (slovensky)
https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3ZTREVV9jS0hMVjA/view?usp=sharing

3) Kniha "Křik nebes - prorocká studie knihy Zjevení" od ThDr. Jacquesa Doukhana (česky)

https://danielazjeveni.mypage.cz/menu/krik-nebes

Slyšte, to vám říká Bůh

Bible, Zjevení Janovo 3, 14-20

 „Hovoří k vám ten, který má jméno Amen - pravý a věrný svědek, původce a vládce všeho. Znám vaše činy a to, že nejste ani studení ani vřelí. Kéž byste byli to nebo ono, ale vy jste odporně vlažní, a tak vás vyplivnu z úst. Říkáte: "Jsme bohatí, přičinili jsme se a nikoho nepotřebujeme." A nevíte, že ve skutečnosti jste ubozí, politováníhodní chudáci a nazí slepci. Jenom u mě můžete získat ryzí zlato víry, které vás skutečně obohatí, a bílé roucho bezúhonnosti, které je s to zakrýt hanbu vašeho hříchu. Nabízím vám také Ducha svatého - léčivou mast na oči, abyste prohlédli. Ty, které miluji, napomínám a trestám. Pohněte se konečně a čiňte pokání! Stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet jako s přítelem. Já jsem Vítěz a sedím na trůnu po boku svého Otce. Toho, kdo zvítězí, učiním svým spoluvládcem. Slyšte, to vám říká Bůh.“

Ježíš klepal na dveře jejich srdcí, oni však byli natolik zaneprázdněni pozemskými radovánkami, že si ho vůbec nevšimli. Lákadla tohoto světa – peníze, jistota, majetek mohou být nebezpečná. Dočasné uspokojení pozemskými radostmi nás může připravit o touhu po věčném a trvalém uspokojení, které nabízí Bůh. Jak poznáme, že Ježíš klepe na dveře našeho srdce? Vždycky nějakým způsobem cítíme puzení obrátit se k němu. Ježíš chce být s námi, ale je trpělivý a neproráží si cestu násilím. Nechává na nás, zda mu svůj život otevřeme nebo ne. Nezavíráš vědomě dveře před jeho mocí, která chce proměnit tvůj život?

“Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale věčný život ztratí? Dostane snad ještě jednou takovou příležitost?” Bible, Markovo evangelium 8, 36-37

Mnoho lidí tráví svůj život hledáním příjemných věcí. Ježíš však upozorňuje, že pokud považujeme v životě za příjemné a potěšující získávat majetek, výhodná místa nebo moc, je náš život bezcenný. To, co na tomto světě vlastníme, je pouze dočasné a nemůže být vyměněno za věčný život. Pokud tvrdě pracuješ na získání toho, co sis předsevzal, možná vedeš “radostný” život. Na konci však zjistíš, že je pustý a prázdný. Jsi ochotný přiznat, že je důležitější hledat Boha než mít vlastní uspokojení? Následuj Pána Ježíše a poznáš, co to znamená žít opravdovým životem jak zde na zemi, tak jednou věčně!

"Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal. Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji." Bible, Matoušovo evangelium 13, 45-46

Ačkoliv Ježíš věděl, že ho mnozí následovat nebudou, projevil jim opravdovou lásku. A právě tato Láska je schopná dát přísnou, tvrdou radu a neobchází pravdu. Ježíš nás natolik miloval, že za nás zemřel. Nyní nám však dává obtížné úkoly. Kdyby byla jeho láska jen povrchní, všechno by schvalovala. Protože je ale dokonalá, vyzývá nás, abychom změnili svůj život

Příběhy těch, kteří změnili svůj život: mystory.me

Charismatické hnutí: Znovuvzkříšení původního křesťanství nebo hra s cizím ohněm?

Hudba se line halou. Někteří z přítomných – zvláště církevní pomocníci – se staví naproti sobě do dvou řad. Chytají se za zvednuté ruce a vytvářejí tak „ohnivý tunel“. Když účastníci konference procházejí jeden za druhým tunelem, pokládají na ně ti, kteří jej tvoří, své ruce, aby na ně přenesli „ducha“. Na konci „tunelu“ padají mnozí z nich v extatickém opojení k zemi nebo kolem omámeně bloudí. V některých případech se při tom nekontrolovatelně prudce třesou a trhají sebou. Procházím vícekrát ohnivým tunelem. Kupodivu ale na mě nikdo ruku nepokládá. Pravděpodobně z tohoto důvodu jsem ke konci – v porovnání s ostatními – poměrně střízlivý. Přesto se cítím zvláštně a trochu omámeně.

Popsanou scénu jsem zažil na jednom z mnohých charismatických shromáždění, které jsem navštěvoval mezi říjnem 2006 a červnem 2007. Už přes 100 let se rozšiřuje tento „oheň probuzení“ charismatického hnutí s přibývající rychlostí v celém křesťanství – a to nejen v Africe a v Jižní Americe. V dnešní době, kdy mnozí církevní vedoucí v západních zemích zastupují materialistickou teologii s heslem „Bůh je mrtvý“, shromažďují se milióny věřících na druhé straně kyvadla; cítí se být přitahováni k tomuto novému druhu extatické spirituality.

Vznik a rozšíření letničního hnutí a jejího charismatického protějšku je jedním z nejpozoruhodnějších náboženských výjevů 20. století. Poté, co krátce po roce 1900 vzniklo, vzrostlo přímo explozivní rychlostí. Čísla mluví přímo za sebe: zatímco v roce 1909 existovalo odhadem 50 000 letničních věřících, v 50. letech 20. století jich bylo už několik miliónů. A s ustanovením charismatického hnutí v 60. letech rostl tento počet ještě rychleji. V roce 1970 bylo na celém světě 72 miliónů charismatiků (včetně letničních). V roce 1990 se tento počet zvýšil na 452 miliónů. V roce 2002 to bylo 523 miliónů a v r. 2005 přinejmenším již 650 miliónů. Dnes se vychází z toho, že existuje již 700 miliónů stoupenců tohoto hnutí. To představuje přibližně 10% celosvětového obyvatelstva! Existují odhady, že v roce 2025 bude na celém světě 811 miliónů charismatiků. Bezpochyby se charismatické hnutí stalo nábožensko-politickým faktorem moci. Již k první vlně charismatického hnutí patřily tzv. bohoslužby uzdravení. Reinhard Bonnke je dnes jedním z prominentních (předních) pořadatelů charismatických uzdravujících bohoslužeb. V Africe se schází na akcích tohoto druhu někdy i více miliónů lidí.

Proto se zdá být analýza jejich historie, stejně jako jejich učení, praktik a cílů, nezbytná. Historie hnutí se obyčejně dělí na tři části. Bývají označovány jako 3 „vlny“ Ducha svatého. První z těchto vln je letniční hnutí. Jeho začátky sahají k jednomu americkému kazateli jménem Charles Fox Parham (1873-1929) a k jeho biblické škole v Topece v Kansasu. V lednu roku 1900 obdržel Parham a devět jeho žáků něco, co nazvali „křtem Duchem svatým se znamením mluvení v jazycích“. Parham byl přesvědčen, že on a jeho žáci zažili znovuoživení apoštolského křesťanství, a začali zvěstovat poselství, které Parham označil jako „novou apoštolskou víru“. Centrálním bodem této víry je přesvědčení, že glosolalie, neboli mluvení v jazycích – mluvení nesrozumitelných slabik – by mělo být důkazem obdržení křtu Duchem svatým. V roce 1905 předal Parham svoji víru jednookému afro – americkému kazateli Williamovi J. Seymourovi (1870 – 1922). Byl to právě on, kdo v následující době (1906-1909) inicioval tzv. Asuza-Street-Probuzení v kalifornském Los Angeles. Toto Asuza-Street-Probuzení je všeobecně považováno za oheň, který zažehl letniční hnutí.

Poznámka k obrázku:

Reinherd Bonnke je dnes jedním
z prominentních pořadatelů
charismatických uzdravujících bohoslužeb.
V Africe se schází na přednáškách tohoto
druhu někdy i několik miliónů lidí.

Navzdory jeho působivému růstu bylo letniční hnutí v následujících desetiletích velkými církvemi rozsáhle ignorováno. To se změnilo v 60. letech 20. století. Letniční fenomén přeskočil náhle hranice konfesí a mnoho Episkopálních, Presbyteriánů, Baptistů, Evangelikálů a Metodistů začalo mluvit v jazycích. Tato fáze je obyčejně označována jako „druhá vlna ducha“. Po druhém vatikánském koncilu (1962- 1965) následovala také římsko-katolická církev a otevřela své dveře pro něco, co vstoupilo do dějin jako katolicko-charismatická obnova. Všichni ti, kteří zažili v této fázi letniční zkušenost mluvení jazyky, jsou známí jako Nově-letniční či Charismatici.

„Třetí vlna“ charismatického hnutí začala v roce 1981, a sice přednáškovou řadou o zázracích a růstu sborů, kterou vedl John Wimber (1934-1997) na semináři Fuller. V těchto přednáškách byly obhájeny nauky, které vedly ke zrození tzv. Hnutí znamení a zázraků, které zapříčinilo zakládání mnohých nově-charismatických sborů. Všechny se vyznačovaly silným důrazem na znamení a zázraky. Patřilo k tomu tzv. božské uzdravování, prorokování, „duchovní vedení válek“, exorcismus a jiné fenomény, které byly v dřívějších fázích hnutí méně zdůrazňovány. V tomto hnutí byl jistým způsobem snížen význam mluvení v jazycích.

V 90. letech 19. století zaplavilo řadou podivných fenoménů spoustu církví po celém světě tzv. „Torontské požehnání“. Při těchto probuzeneckých setkáních se rozšířily některé projevy jako: hysterický „smích v duchu“, „opilost (opojení) v duchu“ a také neovladatelné tělesné cukání a křeče. Někteří lidé se chovali jako zvířata: lezli po zemi, štěkali jako psi nebo vyli jako vlci atd. Od začátku třetí vlny se počet přibývajících nových projevů silně zvýšil. Patří k nim Ohnivý tunel, tzv. „nádherná mračna“, andělská pera, zlatý prach, který padal na návštěvníky bohoslužby, a dokonce se během shromáždění proměňovaly zuby na zlato. Kromě toho se lidé váleli po zemi, protože věřili, že sedí na nějaké tajuplné houpačce a že je Bůh postrkuje. Jiní zase snili o tom, že mají s Ježíšem romantický vztah. Přitom s ním flirtovali a tancovali (alespoň si to tak představovali). Kromě toho se objevovaly nekonečné zprávy o podivuhodných snech, vizích, zjeveních a přeludech. Někteří charismatici se domnívali, že byli v nebi, jiní zase, že navštívili peklo (nebo dokonce očistec). Někteří se údajně bavili s anděly, jiní zase prý zápasili s ďábly. Jiní prý byli navštíveni Ježíšem a další se zase bavili s apoštolem Pavlem. Mohli bychom v seznamu téměř libovolně pokračovat.

Sám jsem kdysi patřil k charismatickému hnutí. Krátce po mém obrácení v říjnu 2006 mě dovedl jeden známý k „církvi archy úmluvy“ (Ark of Covenant Church). Byl to afrikánský charasmatický sbor, s lidmi různých barev pleti v nizozemském Leeuwardenu. Do června 2007 jsem navštěvoval tamější bohoslužby. Téměř v tu samou dobu jsem měl společný byt s jedním etiopským studentem, který pocházel z letničního hnutí. Později se stal pastorem jednoho etiopského letničního sboru v Rotterdamu. Tento můj spolubydlící mě povzbuzoval, abych mluvil v jazycích, což jsem potom čas od času dělal.

Poznámka k obrázku:

Jozef Astley, autor tohoto článku,
patřil sám do roku 2007 k charismatikům.
Od té doby se pokouší analyzovat
prožité projevy ve světle Bible.

Tehdy jsem příležitostně také navštěvoval „Křesťanské společenství“ (Christian Fellowship) v nizozemském Drachtu. Tento sbor patří k americké zastřešující organizaci jménem Morning-Star Ministries. Tato organizace je misijním dílem, které bylo vedeno Rickem Joynerem. Tady jsem se dostával do kontaktu s některými myšlenkami a zvyky tzv. „Nové apoštolské reformace“. Měl jsem tedy možnost poznávat církevní sbory ze všech tří vln charismatického hnutí: letniční, charismatiky a nově-charismatické.

Časem jsem se ale přeci jen od tohoto hnutí oddělil. Během osmi měsíců, kdy jsem patřil k charismatickému hnutí, jsem totiž četl Bibli od první až do poslední stránky. Nevynechal jsem ani jedno slovo. S přibývajícím biblickým poznáním jsem rozpoznal, že některá učení a praktiky charismatického hnutí nebyly biblické. K tomu patřilo také tzv. učení o prosperitě (Prosperity Teachings) od Joele Osteena a Crefloa Dollara, dvou amerických kazatelů. Učili, že si Bůh přeje, aby byl každý křesťan bohatý – učení, které není biblické (srovnej s 1. Timoteovi 6:6-10). Měl jsem také pochybnosti ohledně projevů Torontského požehnání. Bylo to opravdu dílo Ducha svatého? Právě tyto pochybnosti mě přiměly k tomu, abych se modlil za dar rozlišování duchů. Ze všech darů Ducha svatého, které jsou uvedeny v 1. Korintským 12:1-11, jsem si nejvíce přál právě tento dar.

V této fázi nejistoty jsem navštívil tzv. Konferenci uctívání „Křesťanského společenství“ v Drachtenu. Bylo to v květnu 2007. Akce byla vedena Suzy Willsovou, jejím mužem Kamranem Yaraeiem a některými hudebníky ze služebnosti Rick joyners MorningStar. Na této konferenci šlo především o to, představit lidem, jak při různých stylech uctívání mohou sebou nechat protékat „ducha“. Mnoho nauk v sobě obsahovalo panteistické náznaky. Bylo nám tedy řečeno, že bychom měli s Bohem komunikovat beze slov, prostřednictvím určitých gest rukou – podobně jako Mudra nebo gest hinduistických tanečnic v Indii.

Kamran Yaraei, bývalý Íránský muslim, nám ukázal, jak se komunikuje s Bohem způsobem, že člověk mystickým způsobem představuje strom. Netrvalo to dlouho a ležel jsem spolu s ostatními přítomnými natažený na zemi. Představovali jsme si, že jsme larvou v kukle, která se proměnila v motýla. Někteří říkali, že viděli anděly. Suzy Wills říkala, že údajně viděla démona, který přežvykoval hlavu jednoho z přítomných. Viděla ho na člověku, který se stavěl kriticky k událostem na konferenci. Byl tam také workshop o „prorockém zpěvu“ a „prorockém tanci“, ve kterém nám byl představen intuitivní zpěv a tanec. Základním předpokladem bylo, že by všechny podněty naší intuice měly přicházet od Ducha svatého. Jedna žena ze služebnosti MorningStar zařídila v přední části kostela umělecký ateliér. Vyučovala „prorocké malování“ pod inspirací „ducha“ a v harmonii s hudbou.

Poznámka k obrázku:

Joel Osteen je v současné době jedním z nejúspěšnějších kazatelů v USA. V jeho sboru Lakewood Church (na obrázku) se týdně shromažďuje přibližně 47 000 věřících. Osteen, jehož kázání jsou přenášena také i v televizi, je považován za zástupce tzv. Učení prospěchu.

Během bohoslužebných akcí, které probíhaly hodiny a hodiny, se mísily všechny tyto formy „prorockého uctívání“. Přitom poháněla psychedelická hudba s extrémně častým opakováním přítomné do emocionálních výšin a ekstatických zážitků. Písně s texty jako „You come around, we all fall down“ (můžeš se přidat, všichni padáme k zemi) byly stále opakovány. Poslední večer konference vyvstalo konečně všeobecné očekávání, že tento den se stane dnem probuzení. Po několika hodinách horečnaté „služby uctívání“, během které měli někteří účastníci intenzivnější ekstatické zkušenosti než kdykoli předtím, vyběhlo nakonec celé shromáždění ven na ulici. Přitom povykovali, zpívali a tancovali před vchodem do kostela. Museli jsme vypadat jako tlupa poblázněných lidí. To byl tedy konec konference.

Po této akci jsem byl zmaten, protože někdo, kdo mi ležel velmi na srdci, se po velmi nadšené účasti na této události ocitl v těžké psychóze. V následujícím týdnu jsem jednoho dne ve svém bytě poklekl a hořce jsem plakal. Byl jsem zcela zmatený, chtěl jsem vědět, jestli to, co jsem zažil a viděl na té konferenci, bylo od Boha. Měl jsem strach, abych neodporoval působení Ducha svatého. Ale nezdálo se mi, že by tyto zážitky souhlasily s Biblí. Modlil jsem se ještě intenzivněji než kdy předtím o schopnost rozlišovat duchy. Křičel jsem ze svého nejhlubšího nitra k Bohu. Prosil jsem ho, aby mi ukázal pravdu. Během toho, co jsem se ještě tímto způsobem modlil a přemýšlel nad svými zážitky, napadla mě jedna myšlenka: „Je to nebiblické a ve jménu Ježíše to odmítám.“ Chvíli jsem o této myšlence přemýšlel. A potom co jsem se ujistil o správnosti tohoto přemýšlení, vyslovil jsem tyto slova nahlas. Z počátku s trochou zdráhání, ale později s velkou nadějí jsem vyhlásil: „Je to nebiblické a ve jménu Ježíše to zamítám!“ Když jsem v jisté víře vyslovil tato slova, přesně v tu chvíli jsem pocítil ve svém duchu, že ode mě odpadly řetězy tmy. Klatba byla zlomena. Hypnotická mlha, která mě během konference obklopila, se v tu ránu vytratila. Můj rozum se stal daleko jasnější než kdy předtím. Svoboda a radost, kterou jsem následně pocítil, byla nepopsatelná. Od této doby jsem se rozhodl věřit jen tomu, co se píše v Bibli. Sola skriptura, jen Písmo samotné, se stalo hlavním pilířem mé víry. Krátce na to jsem se od charismatického hnutí oddělil.

Od té doby až do dneška jsem si prostudoval historii stejně jako učení a projevy charismatického hnutí ve světle Bible. Chtěl jsem zjistit, čím jsem se zabýval. Následně bych chtěl vyprávět některá z mých poznání. Předtím chci ale uznat, že se v letničním a charismatickém hnutí nachází mnoho upřímných a láskyplných lidí. Mnoho z nich se angažuje v rehabilitačních programech pro drogově závislé a prostitutky a účastní se i jiných sociálních projektů. Moje kritika tedy nepochází z nenávisti vůči těmto lidem, nýbrž z hlubokého přesvědčení, že se charismatické hnutí neshoduje s Biblí. Toto bych chtěl tedy doložit.

V době Azusa-Street-Probuzení v září 1906 zveřejnil William J. Seymour první vydání jeho vlastních novin. Titulek zněl: The Apostolic Faith (apoštolská víra). Oznamoval v nich: „Letnice jsou tady!“ Letnice byly známým dnem, ve kterém Ježíšovi učedníci přijali Ducha svatého a vyšli ven do ulic Jeruzaléma, aby zvěstovali Ježíšovo zmrtvýchvstání. Bible nás informuje o tom, jak přijali dar mluvení v jazycích. Tento dar je uschopnil, aby mohli zvěstovat evangelium nadpřirozeným způsobem v jazycích, které se nikdy neučili. „…každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.“ (Skutky apoštolů 2:6). Lidé porozuměli, co apoštolové říkali, protože lidé z různých národů říkali: „Slyšíme je mluvit v našem vlastním jazyce o velkých Božích skutcích.“ (Skutky apoštolů 2:11)

William J. Seymour tvrdil, že křesťané na Azusa-Street zažili druhé letnice. Byl to ale opravdu tento případ? Odpověď zní – ne. Protože 4 dny po začátku tototo „probuzení“ – to bylo 18.4.1906 – informoval Los Angeles Times o tom, že prý „povstala nová sekta fanatiků“ a že ti, kteří k ní patří, „žvatlají beze slov“ a že „je možné slyšet bizardní prolínání jazyků“. Samozřejmě, že v novozákonní době existoval opravdu božský dar mluvení v jazycích. Jednalo se ale o opravdový duchovní dar, který dal Bůh apoštolům, aby mohli překonat jazykové bariéry. Při napodobování tohoto daru na Azusa-Street však žádné jazykové bariéry nebyly překonávány, nýbrž vystavěny. Nikdo jim nerozuměl. Objasněme to: Ať už letniční hnutí povolávalo k životu cokoliv: Nebyly to Letnice. Byl to přesný opak!

Poznámka k obrázku:

Lakewood Church patří k takzvaným megakostelům (megasborům) v USA, kterých se od té doby vyskytuje okolo 1300.

 
Co vlastně přesně znamená „Křest Duchem svatým?“ Pojem může znít trochu zvláštně – zvláště pro lidi, kteří nejsou křesťany. Přesto křtem Duchem svatým označuje Bible moment, ve kterém „jsme (obdrželi) zaslíbeného Ducha skrze víru.“ (Galatským 3:14) Skrze něj jsme uschopňováni dělat to, co je v Božích očích správné (Filipským 2:13). Když byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem vodou, byl zároveň pokřtěn i Duchem svatým. Bible nás informuje: „A sestoupil na něj Duch svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe byl slyšet hlas: Ty jsi ten můj milý syn, zalíbil ses mi.“ (Lukáš 3:22)

Poznámka k obrázku:

Wiliam J. Seymour byl vedoucím Azusa-Street-Probuzení. Srovnával fenomény, které se objevily, s prakřesťanskými Letnicemi.

Nikde nečteme o tom, že by Ježíš, který byl pokřtěn Duchem svatým, mluvil v jazycích. Místo toho to znamená: „Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť.“ (Lukáš 4:1) Můžeme se všimnout pořadí: 1. Ježíš byl pokřtěný Duchem svatým; 2. zároveň byl označen jako Boží Syn; a 3. hned po svém křtu byl „Duchem……veden.“

Mělo by tomu tak být i u nás. „Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.“ (Římanům 8:14). Stejně tak, jako byl Ježíš v době svého křtu „označen“ Duchem svatým jako Boží Syn, stáváme se i my křtem Duchem svatým Božími dětmi. A stejně tak jako byl Ježíš bezprostředně po svém křtu Duchem „veden“, měli bychom být Duchem vedeni i my. Důkazem pro to, že jsme pokřtěni Duchem svatým, není dar mluvení v jazycích, ale skutečnost, že jsme následně vedeni Duchem. Žel se toto v životě mnohých Letničních a Charismatiků nestane. Sám David Wilkerson (1931 – 2011), kazatel Letničních, kterého si velmi vážím, to přiznává. „Je tragické“, říká, „že příliš mnoho lidí mluví jazyky, ale žije potom jako ďábel. Hřích (u nich) nebývá nikdy vytržen i s kořeny. Vše, co obdrželi, byl jen ekstatický zážitek.“ Z toho můžeme vyvodit, že dar jazyků není vůbec žádným důkazem pro křest Duchem svatým.

Poznámka k obrázku:

Potom co byl Ježíš pokřtěn Duchem svatým, vedl ho Duch na poušť. Tam byl pokoušen ďáblem. Ježíš odrážel každé pokušení odkazem na Boží Slovo.

Potom co jsme pokřtěni Duchem, jím musíme být vedeni. Jak ale poznáme, že je někdo opravdu veden Duchem? Opět bychom se měli podívat na Ježíšův život. Bylo nám řečeno, že byl Ježíš veden Duchem na poušť. Tam byl „pokoušen 40 dní ďáblem“ (Lukáš 4:2). Ti, kteří jsou vedeni Duchem, tedy nejsou osvobozeni od pokušení. Pokaždé, když ďábel přišel se svými zlomyslnými návrhy k Ježíši, odpověděl mu tím, že citoval Písmo: „Je psáno….. je psáno.“ (Matouš 4:4-10; Lukáš 4:4-12)

Ježíš tedy překonal pokušení ďábla Božím slovem a silou Božího Ducha. Důkazem toho, že byl Ježíš pokřtěn Duchem svatým, nebylo mluvení jazyky, ale jeho neotřesitelná věrnost Božímu slovu, Bibli. Tak by tomu mělo být i u nás křesťanů. Martin Luther to formuloval výstižným způsobem, když řekl: „Duch není nikde tak zřetelně přítomný jako v jeho vlastních svatých Písmech.“ Jediným důkazem pro to, že je někdo pokřtěn Duchem svatým, je jeho neotřesitelná věrnost Božímu slovu. Tím směrem nás Duch chce vést – stejně, jako vedl Ježíše.

Duch charismatického hnutí vede žel lidi jiným směrem. John MacArthur, pastor a učitel sboru Grace-Community v Kalifornském Sun Valley informuje:

„V tisku, televizi a v rádiu charismatiků nám je sdělována jedna zkušenost za druhou.. Vyvíjí se rafinovaný, ale hrozivý vzor. Místo toho, aby reagovala na správné vyložení svatého Božího slova, sbírá tato forma křesťanství absurdní pohádky a produkuje tak pseudokřesťanskou mystiku, která spíše než biblickému křesťanství odpovídá hinduismu nebo hnutí New Age… Pocity jsou důležitější než věčné Boží slovo. Intuice je důležitější než výklad. To je tragická skutečnost.“

Stejným způsobem píše také Paul Washer, známý baptistický kazatel, v jedné ze svých knih:

„Opravdový křesťan nemůže vydržet nebo vůbec přežít, pokud se oddělí pocity a intelekt nebo odevzdání se Bohu na jedné straně a Boží pravda na druhé straně. Podle Bible nenabízí ani naše pocity ani naše zkušenosti dostatečný základ pro život křesťana. Jen pravdy Písma, které se pochopí rozumem a jsou zprostředkovány učením, mohou dodat tento jistý základ, na kterém se vystaví naše víra a naše chování a potvrdí opravdovost našich emocí a zkušeností. Rozum není nepřítelem srdce a učení není žádnou překážkou našemu odevzdání. Obojí patří nutně k sobě a nemělo by být oddělováno.“

Když se podíváme na pokušení, která Ježíš překonal na poušti, zjistíme, že odpovídají přesně tématům, s kterými má charismatické hnutí problémy a padá na nich. Ježíš se na poušti postil 40 dní, když k němu přišel pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ (Matouš 4:3) Můžeme si povšimnout, že ďábel chtěl, aby se Ježíš sám prokázal. Vyvinul test, s jehož pomocí měl Ježíš dokázat, že je opravdu Božím Synem. „Pokud jsi opravdu Božím Synem – pokud jsi opravdu pokřtěn Duchem svatým – potom to dokaž! Ukaž svoji moc! Udělej nějaký zázrak! Použij svoje nadpřirozené schopnosti, aby ses sám vysvobodil!“ Poté, co se 40 dní postil, byl Ježíš bezpochyby hladový. Ale on odporoval pokušení, aby použil Boží moc k tomu, aby uspokojil svoje vlastní pocity. Místo toho se obrátil k Božímu slovu a odpověděl: „Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ (Matouš 4:4)

Poznámka k obrázku:

Satan nabídl Ježíšovi korunu bez kříže a korunu trnovou. Stejně jako to dělá moderní teologie vládnutí (Dominion Theology).

Naproti tomu dělají letniční a charismatici často přesný opak. Odvracejí se od Božího slova a používají to, co považují za Boží moc proto, aby uspokojili své vlastní pocity. Ještě více: Stejně tak, jako ďábel vyzval Ježíše, aby skrze způsobení zázraku dokázal svou identitu, vyzývají letniční často k tomu, aby se dokázalo skrze mluvení v jazycích, že je člověk opravdu duchem naplněným křesťanem. Je ale toto měřítko, podle kterého by měl být křesťan měřen? Ne podle Ježíše. Jako křesťané bychom měli náš život měřit podle „každého slova, které vychází z Božích úst.“

V jiném případě uvedl ďábel Ježíše na vrch chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: „Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.““ (Matouš 4,6) Lidé si všimli, že Ježíš stál vysoko na chrámu. Tam ho mohli vidět všichni, kteří navštívili chrám proto, aby se v něm modlili. Kdyby Ježíš skočil před očima všech těch lidí dolů a bez jediného zranění – bez jediného šrámu – by se ocitl na zemi, bylo by to bezpochyby pro lidi velkou senzací.

Ďábel se tedy pokusil, přivést Ježíše k tomu, aby vystavil svou nadpřirozenou moc k podívané – jistým způsobem jako druh náboženského pobavení pro diváky. Takový čin by ho jistě učinil na místě známým a bezpochyby také velmi populárním. Ale Ježíš se bránil tomu, aby udělal z náboženství show, a odpověděl: „Je také napsáno: „Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.““ Přesně na tomto místě padá charismatické hnutí. Senzační události se zdají být tématem tohoto hnutí. S velkým „haló“ bývají oslavovány ty nejneuvěřitelnější zázraky. Všude se pyšní kazatelé a vedoucí sborů svými velkolepými a nadpřirozenými silami. Pokoušejí se na sebe přilákat pozornost mas lidí. Mnoho z nich dokáže dobře vyprávět příběhy. Bobby Conner z Eagles View služebnosti například tvrdí, že měl podobně jako Harry Potter vést bitvy s tlupami čarodějnic. Přitom měl proti nim mrštit rukou ohnivé blesky a zázračně je prohnat vzduchem. Panuje nezdravé vzrušení. Masy charismatiků jsou nadšeny. Zatímco Ježíš takovou duchovní službu pro zábavu odmítl, mají charismatici stále silnější touhu po senzaci.

Podle Bible přišel ďábel k Ježíši potřetí. Tentokrát jej vedl na vysokou horu a zároveň mu ukázal všechna bohatství světa a řekl: „Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám. Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.“ (Lukáš 4:6,7) Jinými slovy: V podstatě řekl satan Ježíši, že kříž prý není nutný, že by nemusel podstoupit smrtelný boj na Golgatě, že by existovala lehčí cesta pro dosažení záchrany lidstva. Kázal tedy o koruně bez kříže, jako to dnes dělají mnozí charismatičtí kazatelé. Stejně jako satan zvěstují svou vlastní „teologii vlády“ případně „teologii nynějšího Božího království“, často promísenou se zmiňovaným učením o blahobytu. Vyprávějí svým přívržencům, že jsou určeni k tomu, aby panovali, a sice už na této straně věčnosti. Slíbí vám království tohoto světa a vyzvou vás k tomu, abyste zřídili univerzální Boží vládu, kterou označíte jako Boží království na zemi – nebezpečný svod. Ježíš ale řekl: “Mé království není z tohoto světa.“ (Jan 18:36) Když tedy označují království tohoto světa jako Boží království, zatímco Bible vysvětluje, že Satan je „kníže tohoto světa“ (Jan 14,30), potom tito kazatelé a jejich stoupenci v podstatě uctívají satana jako Boha a pomáhají stavět jeho království. A tak tedy zjišťujeme, že tam, kde Ježíš zvítězil, charismatici v milionech selhávají. Ježíš se zdráhal dělat kvůli politice kompromisy ve svém náboženství proto, aby získal bohatství a moc. Řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.““

Zjišťujeme, že Ježíš Kristus byl ve všech třech pokušeních veden Duchem k tomu, aby zůstal věrný Božímu slovu. Charismatické hnutí udělalo opak: Přijalo přesně to náboženství, které na poušti kázal satan.

Učení, které je mezi protestantskými křesťany – zvláště mezi letničními a charismatiky – velmi zdůrazňováno, uvádí, že křesťané nemusí dodržovat Boží zákon – Desatero přikázání. Teolog Lemmer du Plessis, přední jihoafrický biblický učitel, napsal knihu, která je velmi rozšířená mezi letničními a evangelikálními sbory v jižní Africe, ale také v Nizozemsku. Píše v ní, že ti, „kteří se ještě stále pokoušejí dodržovat zákon, nejsou duchovně zralí a ještě neobdrželi Ducha svatého.“ A na jiném místě: „Křesťané, kteří se v dnešní době pokoušejí dodržovat Desatero přikázání, zabraňují práci Ducha svatého a pohřbívají podstatu nové smlouvy.“ To jsou skutečně radikální výpovědi. Jsou ale skutečně biblické?

Svaté Písmo vysvětluje, že jedním ze záměrů evangelia je, aby „spravedlnost vyžadovaná zákonem, byla naplněna v nás, kteří nežijeme podle těla (tzn. jako neobrácení), ale podle ducha.“ (Řím 8:4) Žít podle Božího zákona znamená dodržovat 10 Božích přikázání (srovnej Řím 2:27). Tento text v podstatě učí, že ti, kteří jsou vedeni Duchem svatým, dodržují Boží zákon. Nebudou zachráněni tím, že dodržují zákon; ale jejich víra v Krista a láska k Němu je povede k činění Boží vůle skrze sílu Ducha svatého. Na druhé straně vysvětluje Bible: „Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.“ (Řím 8:7) Podobně jako se považují letniční vůdcové za duchovní, když říkají: „Nepotřebujeme dodržovat 10 přikázání.“ Když tedy nejsou poddáni Božímu zákonu, potom jsou tělesně smýšlející a žijí „v nepřátelství vůči Bohu“. Nemají svatého Ducha, „kterého dal Bůh těm, kteří ho poslouchají“ (Skutky 5:32). A dokonce jsou vedeni satanem, „duchem, který nyní působí v synech neposlušnosti.“ (Efezským 2:2)

Ježíš jednou řekl: “Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane“, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: „Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?“ A tehdy jim vyznám: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti (vy, kteří činíte bezzákonnost).“” (Matouš 7:21-23)

Z těchto veršů zřetelně vyplývá, že Ježíš mluví o skupině vyznávajících křesťanů, kteří ho nazývají „Pánem“. Tito křesťané věří, že činí Boží dílo, protože to dělají ve jménu Ježíše. A křesťané, které zde Ježíš popisuje, jsou jednoznačně charismatičtí. „Prorokují“, vyhánějí „zlé Duchy“ a činí „mnohé zázraky“. Ježíš tady také nepopisuje nějaký ojedinělý případ, protože je „mnoho“ těch, kteří budou patřit k této skupině křesťanů. Ježíš tady tedy předpověděl příchod charismatického hnutí, které mnohé svede. (srovnej Matouš 24:4-5.11.24-27).

Poznámka k obrázku:

Stejně tak, jako nám semafor pomáhá
vyhnout se nehodám, dal nám Bůh zákon
deseti přikázání proto, aby nás chránil.

Přesto, že staví na odiv své nadpřirozené schopnosti, nepřijdou tito křesťané do Božího království, protože nečiní Boží vůli. Při posledním soudu přijdou k Ježíši a řeknou: „Pane, pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? A ve tvém jménu nevyháněli zlé duchy a nečinili mnoho zázraků?“ Jiní možná řeknou: „Pane, pane, copak jsme se „nekoupali“ ve tvé přítomnosti? Nebyli jsme opilí ve tvém duchu? Neviděli jsme tě ve svých snech a vizích? Nemluvili jsme v jazycích?“ Ale Ježíš jim odpoví: „Já jsem vás ještě nikdy neznal, odejděte ode mě, vy činitelé nepravosti“, „vy, kteří přestupujete Boží zákon.“ Zatímco přestoupily Boží zákon, toužily charismatické vedoucí osobnosti po tom, aby mohly vystavit své vlastní zákony. Politická paže charismatického hnutí, uvedena tzv. „Nově apoštolskou reformací“ (New Apostolic Reformation nebo NAR), je ovšem nejnebezpečnějším výhonkem „třetí vlny“. Hnutí bylo založeno C. Peterem Wagnerem, člověkem, který sám sebe jmenoval apoštolem. Věřil, že dnes žijeme v „druhé apoštolské éře (epoše)“, která údajně „začala přibližně v roce 2001.“ Nejvlivnější osobnosti nového apoštolského hnutí tvrdí, že proroci nebo apoštolové se nachází pod přímou Boží inspirací. Jsou nejdůležitějšími obhájci teologie vládnutí (Dominion Theology), která je známá také jako teologie Božího – nynějšího – království. V podstatě učí, že věřící musí na zemi založit univerzální Boží stát, teokracii, který poté označí jako Boží království.

Jedno téma, které se v jejich teologii stále znovu objevuje, pojednává o „znovudobytí sedmi hor“. Tato představa se zakládá na údajném vidění, které měl Bůh dát Lorenovi Cunninghamovi (ročník 1935) a Billovi Brightovi (1921-2003) v roce 1975. Oba dva jsou zakladatelé „Youth With a Mission“ a „Campus Crusade“. Vyzývají věřící, aby „znovu dobyli“ sedm hor neboli oblastí společnosti. Jedná se o 1. náboženství, 2. vládu, 3. rodinu, 4. hospodářství, 5. vzdělání, 6. média a 7. umění a zábavu. Jinými slovy: Jde o znovudobytí všech aspektů společnosti.

Má to tak široký význam z toho důvodu, že Bible předpovídá zřízení univerzální opovážlivé teokracie. Přitom mluví o „sedmi horách, na kterých sedí žena.“ (Zjevení 17,9) Symbol „žena“ zde reprezentuje odpadlou církev (protože je představena jako prostitutka), která bude na konci ovládat vládu tohoto světa a bude panovat nad svědomím lidí. Existuje dokonce více prorockých textů v Bibli (Zjevení 13 a 16), které předpovídají, že bude přivedeno k moci velké „hnutí znamení a zázraků“ odpadlé církve. Podle Bible nastane doba, ve které toto hnutí se svými velkými, svůdnými znameními a zázraky přivede vládu tohoto světa k tomu, aby prosadila náboženský zákon, který bude označován jako „znamení šelmy“. Mnoho věcí nasvědčuje tomu, že charismatické hnutí přijme tuto popsanou roli. A ti, kteří se budou zdráhat tento zákon poslechnout, už nebudou moct nakupovat ani prodávat (srovnej Zjevení 13:11-18). Che Ahn, jeden z vedoucích „proroků“ NAR, vyjádřil ve vztahu k „hoře vlády“: „Jakmile jednou vystoupíme na špici, budeme moci vydávat zákony a nakládat s dekrety. Budeme moci měnit a ovlivňovat celou horu.“ Do konceptu NAR by se hodilo, kdyby „znamení šelmy“ bylo jedním z dekretů, který by byl naplánován k vydání a prosazení, jakmile by měla vládní moc.

Poznámka k obrázku:

Bill Bright (vlevo), Zakladatel „Youth With A Mission“ a „Campus Crusade“, tvrdí, že měl božskou vizi, v roce 1975. Byl údajně pozván k dobytí výzvy „sedm hor“. C. Peter Wagner (vpravo) je považován za zakladatele „Nové Apoštolské Reformace“, nejnebezpečnější odnoží charismatického hnutí.

Nové apoštolské hnutí je dokonce aktivní v rekrutování „armády“ proto, aby mohlo prosadit odpovídající dekrety a potrestat případné přestupníky. Bill Hamon, jeden z vedoucích „proroků“ hnutí napsal: „Velká Boží armáda konce času se momentálně připravuje na to, aby vykonala Boží sepsané rozsudky. Budou to činit s Kristovým vítězstvím a božskými dekrety o rozsudku, které už byly vydány v nebi. Je ustanoven čas, kdy budou použity a uskutečněny skrze Boží svatou armádu.“ Hamon předpověděl příchod „Pánovy armády“. Domnívá se, že „milióny křesťanů, kteří jsou naplnění duchem… věří, že tato armáda je ustanovena k tomu, aby byla nástrojem při uskutečňování Božích záměrů a rozsudků na zemi.“

V charismatických kruzích je tato armáda obyčejně nazývána jako „Joelova armáda“. Doslova milióny mladých lidí jsou podněcovány a vzdělávány k tomu, aby vybudovaly tuto církevní armádu. Při tom používají hlavy hnutí takové nástroje jako „The Call“ (volání), organizaci, která je vedena jistým Lou Englem, který organizuje obrovská modlitební setkávání, která jsou navštěvována tisíci lidmi; Becky Fischers „Jesus Camp“, palubní tábor, na kterém jsou malé děti drilováni a indoktrinováni na „Ježíšovy vojáky“ (v německy mluvících zemích je tento tábor známý díky dokumentárnímu filmu Děti z Ďáblova jezera); a Rick Joyners MorningStar Ministries, „misijním dílem“, které trénuje „děti od 8 let“ k tomu, aby byly „opravdovými rytíři ducha“.

Podle výpovědí svých vlastních proroků je tato armáda určena k tomu, aby provedla globální revoluci, která je v charismatických kruzích označována jako Eliášova-revoluce. Rick Joyner, jeden z hlavních proroků NAR, předpověděl „opravdovou revoluci“. Bude provedena „velkým počtem proroků, učitelů, pastorů a apoštolů, kteří budou mít ducha Pinchase.“ Pinchas byl knězem ve Starém zákoně, který od Izraele odvrátil Boží hněv. Provedl trest smrti nad nejnotoričtějším ničitelem manželství v táboře. (srovnej 4. Mojžíšova 25:6-12) Rick Joyner potom prorokoval příchod skupiny křesťanů, kteří budou provádět trest smrti nad těmi, kteří se budou zdráhat poslouchat jejich zákony.

Poznámka k obrázku:

Rick Joyner, jeden z hlavních proroků NAR, předpověděl „opravdovou revoluci“.

Stojí také za povšimnutí, že Rick Joyner zveřejnil v květnu 1996 článek s titulem „Civil War in the Church“ (občanská válka v církvi). Předpovídá v něm, že církev míří k „duchovní občanské válce“. Uskuteční se mezi přímluvci ekumenické jednoty a jejich odpůrci. Nakonec se počítá k „žalobcům bratří“ (srovnej Zjevení 12:10; tím je vlastně myšlen satan). Podle Joynera bude tato válka “jednou z nejkrutějších bitev, kterou kdy církev zažila. Jako v každé občanské válce se budou bratři obracet proti bratrům, jak jsme ještě nikdy dříve v církvi nezažili.“ Ferner se domnívá, že „definicí pro dokonalé vítězství v této válce bude plné přemožení základny moci žalobce bratří v církvi.“ „Tato bitva musí být vybojována. Je šance, že se podaří vyhnat žalobce bratří z církve. Teprve potom se podaří církvi dojít k plné jednotě, která by jinak nebyla možná.“

Jinými slovy: Hlas odporu bude muset být za každou cenu umlčen. Kdo se odváží odporovat ekumenické jednotě, bude vyloučen ze svého domovského sboru. Je zcela představitelné, že Joelova armáda se stane touto mocí, která pronásleduje a stará se o to – jak je předpověděno v proroctvích – „aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy.“ (Zj 13:15) Citovaná slova Ricka Joynerse připomínají jednu předpověď Ježíše Krista: „Budou vás vylučovat ze synagogy, ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu. A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. Ale toto jsem vám pověděl, abyste, až ta hodina přijde, měli v paměti, že jsem vám to řekl.“ (Jan 16:2-4) Zdá se, že tato doba stojí bezprostředně přede dveřmi. Křesťané, kteří věří Bibli, by se měli připravit na to, že by brzy mohly být zapáleny ohně pronásledování.

Omyly charismatického hnutí jdou ale ještě dále. Podle Bible obviňovali farizeové Ježíše, že vyhání „démony jen v moci Belzebula, vládce démonů.“ (Matouš 12:24) Ježíš toto obvinění nepřímo odmítá, když říká, že „vyhání zlé duchy skrze Božího ducha.“ (Matouš 12:28) Farizeové tedy připisovali Ježíšovy činy ďáblovi, ačkoliv byly ve skutečnosti dílem Božího ducha. Tímto nehřešili jen proti Ježíši, ale také proti svatému Duchu. Proto jim Ježíš říkal: „Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude.“ (Matouš 12:31) Charismatici tento text často vytrhávají z kontextu, když říkají druhým, že člověk hřeší proti Duchu svatému tím, že kritizuje charismatické projevy nebo jejich kazatele. Tak je dalekosáhle umlčován hlas opozice. Kdo by chtěl riskovat své vykoupení hřešením proti Duchu svatému tím, že by zpochybňoval jeden z těžko pochopitelných fenoménů charismatického hnutí. Co by se stalo, kdyby to celé přece jen bylo od Boha?

Podívejme se na toto téma ještě z jiné perspektivy. Charismatické hnutí připisuje okultní a démonické projevy Duchu svatému. Pokud je tedy někdo v ohrožení hřešit proti Duchu svatému, tak jsou to právě oni. Mnoho praktik v charismatických sbořích a církvích má svůj okultní protějšek (jen tam vůdci otevřeně přiznávají, že v nich působí Luciferův duch). Co označují například charismatici jako „prorocké zpívání“, „prorocké tancování a malování“, je v hnutí New-Age známé jako „intuitivní tancování“, „intuitivní zpívání“ a „intuitivní malování“. Co se také dostalo do mnohých charismatických sborů a kostelů, je druh kontemplativní modlitby, která je označována jako „soaking prayer“ (modlitební koupel). Při této formě modlitby přinášejí členové sborů své polštáře a přikrývky s sebou do sboru, aby se potom mohli položit na zem kostela a tiše meditovali. Přitom se údajně „koupou v duchu svatém“, a během toho hraje v pozadí meditativní hudba. V hnutí New-age probíhají tyto praktiky pod různými jmény – dokonce „pokládací koncert“ (lay down koncert), „meditační koncert“ nebo „relaxační koncert“. Ale zde jsou tyto věci propojeny s náboženstvím druidů nebo se šamanismem.

Poznámka k obrázku:

Jak daleko charismatické hnutí dosáhlo horní rovinu v americké politice, ukazují některé z jejich předních postav: (z leva) Exguvernérka Sarah Palin (Aljaška), guvernér Rick Perry (Texas) a ex-senátor Rick Santorum (Pennsylvania).

 
Existují také nápadné podobnosti mezi Toronto-požehnáním a jeho okultním protějškem v Hinduismu a spiritualitě New-age, kde vychází odpovídající fenomény z působení Kundalini, moci hada. Benjamin Creme, vedoucí prorok Maitreyi, New age Krista, dokonce sám řekl, že Toronto-požehnání „(má být) metodou, která je používána jejich duchovními pány k tomu, aby obměkčili fundamentalistické křesťany k přijetí New-Age-Krista, až se ukáže.“ A protože New-Age-Kristus není nikdo jiný než Satan nebo Lucifer, který má v plánu napodobit návrat Ježíše Krista, je zjevné, že tyto projevy nemůžou být nikdy dílem Ducha svatého.

Ježíš jednou řekl, že Duch svatý „přinese světu důkaz (v němčině „otevře světu oči“) o hříchu, o spravedlnosti a o soudu.“ (Jan 16:8) Je to tedy dílo Ducha svatého, přesvědčit nás o hříchu. Dělá to skrze zákon, „protože skrze zákon přichází poznání hříchu.“ (Řím 3:20) Duch svatý nám drží Boží zákon před očima. Tak v nás vytváří vědomí hříchu, abychom se obrátili k Ježíši a nechali se od svých hříchů očistit. (srovnej s 1. Janova 1:9). Ale to je přesně ono působení Ducha svatého, které mnozí uvnitř charismatického hnutí popírají. Známý charismatický kazatel Joseph Prince z New Creation Church v Singapuru, jehož bohoslužby v jednom z největších místních sborů Asie navštěvuje 22000 lidí týdně, vysvětluje v jeho knize Destined to Reign (Určený k vládnutí): „V podstatě vzato tě duch svatý nikdy neusvědčuje z tvého hříchu. Nikdy k tobě nepřichází, aby ti ukázal chyby. Vyzývám tě, abys mi ukázal text v Bibli, který říká, že duch svatý měl přijít, aby tě usvědčoval z hříchu.“

Joel Osteen je známým kazatelem prosperity a pastorem Lakewood Church. Tento sbor mívá 47000 pravidelných návštěvníků bohoslužby a je jedním z největších místních sborů v USA. Joel Osteen vysvětluje podobným způsobem v jedné z jeho knih, že toto „vědomí hříchu“ je od „nepřítele“.

Podobným způsobem vyučuje Creflo Dollar a jiní charismatičtí kazatelé. Tito muži připisují tudíž působení ducha svatého ďáblu – stejně tak jako to kdysi dělali farizeové. Je smutné, že tento hřích nemůže být odpuštěn, protože těm, kteří stále a stále znovu připisují hlas, který je usvědčuje z hříchu, ďáblu, nemá Duch svatý už co říct. Protože vždy, když Duch svatý tyto zaslepené kazatele a jejich zaslepené následovníky usvědčuje z hříchu, věří, že je to ďábel, který na ně žaluje. Odmítají hlas Ducha svatého a považují ho za hlas ďábla, protože zaměňují Ducha svatého za žalobníka bratří. Když tedy Rick Joyner a jeho přívrženci usilují o to, aby „vyhnali žalobce bratří z církve“, bojují ve skutečnosti proti Duchu svatému.

Je zřejmé, že charismatické hnutí odmítá Boží slovo, Boží zákon a Božího ducha. Místo toho přijímají právě ono náboženství, které kázal satan, když se setkal s Ježíšem na poušti. Ježíš přišel proto, aby sloužil, ne proto, aby panoval. Touha po vládnutí u charismatiků je tedy plně nekřesťanská. Musíme tedy vyvodit závěr, že toto hnutí není vedeno působením Ducha svatého. To, co za ním stojí, jsou spíše „duchové démonů, činící znamení, vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího.“ (Zjevení 16:14)

Svět křesťanství se mezitím stal centrem babylonského zmatku. Musí být slyšet Boží poslední varování: „Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů a vězením každého nečistého a nenáviděného ptáka…. „Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli účast na jejích hříších a nedostali z jejích ran.“ (Zj 18:2-4)

Známý americký kazatel A.W.Tozer (1897-1963) jednou řekl: „Jsem křesťanem Bible, a když by měl ke mně přijít archanděl s rozpětím  konstelace (dnes bychom řekli Boingu 747) a zářící jako slunce a nabízel by mi novou pravdu, prosil bych ho o biblický odkaz jako důkaz. Když by mi nemohl ukázat, kde to stojí napsáno v Bibli, zdvořile bych mu ukázal dveře a řekl: „Je mi to hrozně moc líto, ale nepřinesl jsi s sebou žádný biblický odkaz.“ Toto nastavení je naší jedinou ochranou proti svodu. Byl to princip Sola Scriptura, který ukončil temný středověk a také můj osobní zmatek. Je to jedinou ochranou proti záludným satanovým pokušením. Prorok jednou řekl: „K zákonu a k svědectví -nebudou-li mluvit podle tohoto slova, tak v něm pro ně není úsvit.“ (Iz 8:20)

ZDROJ: Jozef D. Astley, „Charismatické hnutí: Znovuvzkříšení původního křesťanství nebo hra s cizím ohněm“, Info Vero (vyšlo 2. května 2012), strana 72 – 90

PŘÍLOHY:

1) Teologické zhodnocení fenoménu "mluvení jazyky" - pravé a nepravé projevy v kontextu Bible (Nicholas Fischer)

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3ODNKeDBxdlRXR2M/view?usp=sharing

2) Letniční a charismatická teologie včetně mojí zkušenosti z praxe v ČR
https://matej4212.blogspot.com/2014/12/letnicni-charismaticka-teologie.html