Následující je výčet nejrozšířenějších omylů, které přivedly mnoho křesťanů k rozhodnutí nezachovávat biblickou sobotu dle 4. přikázání Desatera. Pojďme se nad nimi hlouběji zamyslet.
1) Domnívají se, že sobota je závazná jen pro Židy
To je ovšem omyl, neboť sobota jako den odpočinku byla dána již při stvoření celému lidstvu (Gn 2, 3; Žd 4, 4), tedy dávno před zformováním židovského národa, a má proto globální charakter. Čtvrté přikázání Desatera, vydaného na Sinaji, tuto v době Mojžíše již dlouho platnou skutečnost svým odkazem na stvoření pouze konstatuje: „V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Dt 20, 11)
Univerzální platnost soboty potvrzuje také Ježíš svým výrokem „Sobota je učiněna pro člověka…“ (Mk 2, 27) Neříká „pro Židy či Abrahamovy potomky“, jak by to pravděpodobně řekl, kdyby chtěl vyjádřit tuto výlučnost.
2) Myslí si, že odkazy ze Starého zákona již nejsou pro křesťany určující
Samozřejmě platí, že Starý zákon je nutné správně vykládat (interpretovat) – jednak z perspektivy přišlého Mesiáše (Krista) a za druhé respektovat správná hermeneutická pravidla. Obecně však se k závaznosti Starého zákona (nezapomeňme, že v době sepsání listu ještě nebyl hotový novozákonní kánon) pro křesťany vyjadřuje např. 2. Timoteova: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti…“ (2 Tim 3, 16)
K devalvaci biblické výpovědi Starého zákona přispěla i dnes stále oblíbená (a ve většině křesťanských církví, byť v ředěné formě, užívaná) historicko-kritická výkladová metoda.
Problém této interpretační metody je, že je nevyvážená. Sice správně rozeznává historický odstup moderního čtenáře a používá vědeckých metod, avšak při rozboru textu používá mnoha nadbytečných disciplín. Navíc, a to je závažnější, tvrdí, že Bible je inspirovaná různou měrou (někde více, někde méně, příp. vůbec), čímž popírá vnitřní svědectví o věrohodnosti Bible (viz např. výše uvedený verš potvrzující autoritu celého kánonu). Také klidně připustí, že jistý biblický text napsal někdo jiný, někde jinde a za jiných okolností, než jak sama Bible uvádí. Umožňuje také mýtický výklad příběhu o stvoření a tím i daleko volnější interpretaci a aplikaci dílčích závěrů, které se týkají i dne odpočinku.
(Podrobněji viz můj článek „Podobu křesťanství určuje přístup k Písmu“.)
3) Žijí v teologickém omylu, že Desatero bylo Kristovou obětí zrušeno
Ve skutečnosti to, co bylo Kristovou obětí zrušeno, resp. překonáno a nahrazeno, byl pouze Mojžíšův ceremoniální zákon řádů a předpisů, tj. předobrazný obětní systém, který ukazoval na Mesiáše a v Kristu se naplnil. Součástí tohoto obřadního systému byly různé očisťovací rituály (zvířecí oběti sloužily k očištění od hříchu), předpisy o pokrmech, všelijakém obmývání, židovské svátky – včetně novoluní a ročních svátků – sobot* (pozor, nikoli týdenních sobot existujících už od stvoření). Tyto rituály ztratily Ježíšovou obětí svůj smysl a přestaly platit.
Naproti tomu Desatero – univerzální morální zákon vyjadřující principy lásky, a tedy i podstatu Boží povahy („Bůh je láska“, 1.Jan 4, 8) – je stále platným zákonem (a možná nejen na Zemi). Jeho neměnnost vyjadřují například následující Ježíšova slova:
„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.“ (Mt 5, 17) „Ale nepleťte se, spíše pomine nebe a země, než by jediný z požadavků Božího zákona ztratil svou platnost.“ (Lk 16, 17) Nebo jinde: „Chceš-li vstoupit do života, zachovávej (Desatero) přikázání!“ (Mt 19, 17) Stejně se vyjadřuje i apoštol Pavel: „To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.“ (Ř 3, 31) Nebo jinde: „Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.“ (Ř 7, 12)
*Seznam ročních sobot:
4) Domnívají se, že dodržování Božího zákona (Desatera) člověka omezuje
Mnozí křesťané chápou poslušnost Božích přikázání jako omezování – jako něco, co je negativní, svazující a brání jim v rozletu. Berou to tak i přesto, že v jiných oblastech života pravidla dobrovolně dodržují, aby se vyvarovali nebezpečí. Opravdu je Boží zákon takový? Určitě ne, protože takový není ani jeho autor – zákonodárce. Bůh ze zásady nikoho nenutí, s nikým nemanipuluje. Dává nám svobodu, abychom se sami rozhodli, zda budeme jeho rady respektovat, nebo půjdeme cestou svévole. Pokud mají lidé pocit, že prostřednictvím Desatera na ně Bůh vyvíjí nátlak, není chyba ani v Bohu, ani v jeho zákoně. Problém spočívá v tom, že lidé Boha dobře neznají.
Všechna Boží přikázání včetně soboty přináší tomu, kdo se jimi řídí, užitek. V prvním století našeho letopočtu byla sobota zatížena četnými omezeními, a proto se stala břemenem. Ježíš opakovaně zdůrazňoval, že „sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu“ (Mk 2, 27). Tím vyjádřil její účel. Sobota není nějaký týdenní rituál, který si od nás Bůh vynucuje, naopak je to osvobozující odpočinek člověku šitý na míru.
5) Považují ty křesťany, kteří se snaží Desatero včetně přikázání o sobotě dodržovat, za zákoníky
Nový zákon, zejména spisy apoštola Pavla, jednoznačně učí, že skrze dodržování Zákona (Desatera) nebude spasen nikdo. Vymezuje se tak proti zákonictví v židovské společnosti Ježíšovy doby velmi rozšířeném. Zákoník byl člověk, který věřil, že skrze dodržování Desatera si může své spasení zasloužit. Takový člověk se snažil konat dobré skutky na základě dodržování Desatera proto, aby si zajistil spasení. To ovšem byla a stále je slepá cesta! Písmo jasně říká, že „zachráněni (ospravedlněni) jsme milostí skrze víru, (…) nikoli na základě skutků“ (Ef 2, 8-9).
Podstatou zákonictví je tedy záslužnictví. Existuje však i jiná motivace k poslušnosti Božích přikázání – vděčnost za spasení, láska a důvěra vůči Bohu.
„V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká, plníme-li je z lásky.“ (1. Jan 5, 3)
Křesťané se správnou motivací nebudou dodržovat Desatero proto, aby byli spaseni, ale protože „byli spaseni“ (přesněji řečeno ospravedlněni – jejich hříšná minulost jim byla odpuštěna).
„Ne už zákon, nýbrž Boží slitování nás zavazuje k dokonalému životu!“ (Ř 6, 14)
Správná motivace vylučuje také formalismus, proti kterému se obrací následující verš: „Pamatujte si: chcete-li vejít do nebeského království, musí vám jít o víc než jen o formální plnění příkazů a zákazů, jako to činí učitelé zákona a farizejové.“ (Mt 5, 20)
Zákonictví tedy nespočívá v tom, co dělám, ale jaká je za tím motivace. Dodržování soboty samo o sobě není lidskou snahou zajistit si spasení vlastními silami.
6) Neuvědomují si, že k poslušnosti Desatera včetně zachovávání sobotního odpočinku vede křesťany Duch svatý
Prorok Jeremjáš předpověděl novozákonní éru jako dobu, kdy Bůh skrze Ducha svatého svůj (morální) zákon v srdcích lidí „zvnitřní“. Popsal ji těmito slovy: „Není daleko doba, kdy s Izraelci a Judejci uzavřu novou smlouvu. Bude jiná než ta, kterou jsem uzavřel s jejich předky, jimž jsem nabídl svou ruku, abych je vyvedl z Egypta… Nová smlouva, kterou s Izraelci jako jejich Hospodin jednoho dne uzavřu, bude založena na tomto principu: Učiním svůj zákon součástí jejich bytosti, vložím ho do jejich mysli a vepíši jim ho do srdce.“ (Jr 31, 33) To, že je zde míněna novozákonní doba, potvrzuje odkaz na tuto pasáž v listě Židům 10, 15-16. Bude to doba, kdy křesťané (ze Židů i pohanů), kteří jsou vedení Duchem svatým, budou „přirozeně“ (v rámci procesu svého posvěcení) tíhnout k dodržování Božího (morálního) zákona, v Bibli jednoznačně definovaného Desaterem.
„Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy.“ (1. Janova 2, 3-4) „Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.“ (1. Jan 3, 24) „Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší.“ (1 Jan 3, 6)
7) Neuvědomují si, že hřích je v Bibli definován právě Desaterem
„Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl ‚Nepožádáš!‘ “ (Římanům 7, 7). „Kdo hřeší, staví se proti Bohu, protože hřích je porušení Božího zákona.“ (1 Jan 3, 4)
Výklad k tomuto tématu viz můj článek „Význam Božího zákona (Desatera) v novozákonním konceptu milosti“, bod 1.
8) Nepochopili, že když Ježíš v Matouši 22 mluví o Desateru, tak závaznost jeho ustanovení neredukuje z deseti přikázání na dvě, ale všech deset shrnuje
Když Ježíš v dialogu se zákoníkem zaznamenaném u Matouše 22 odpovídá na otázku „jaké přikázání z Desatera je nejdůležitější?“, definuje Ježíš zákon dvěma postuláty: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí“ a „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22, 36-40). Touto odpovědí Ježíš rozsah Desatera přikázání početně neredukuje, ale obsahově shrnuje, a to prvním výrokem 1.–4. přikázání a druhým výrokem 5.–10. přikázání. Současně poukazuje na základní princip zákona, kterým je láska projevující se ve dvou rovinách: ve vztahu k Bohu a ve vztahu k lidem.
Fakt, že i v novozákonní době platí Desatero ve své plnosti, dosvědčuje Ježíšův výrok: „Ujišťuji vás, že dokud trvá nebe a země, ani písmenko nebo čárka z toho, co Bůh přikázal, neztratí svou platnost…“ (Mt 5, 18) Že mluví o Desateru, dokládá kontext, viz verš. 21.
9) Neví, že Bible mluví o tom, že i na Nové zemi se bude slavit sobota
Hovoří o tom následující biblický verš: „Tak dlouho, jak budou trvat nové nebe a nová země, které stvořím, budou existovat také vaše rody a jméno. Každý měsíc a každý sobotní odpočinek se budou scházet všichni obyvatelé země, aby mi jako svému Hospodinu projevili úctu.“ (Iz 66, 22-23)
10) Neporozuměli, že když se Ježíš v Novém zákoně vymezuje vůči zachovávání soboty, neřeší obsah, ale formu (nikoli zda zachovávat, ale jak)
Je nutné si uvědomit, že Ježíš v dialogu se zákoníky a farizeji nikde nenapadá sobotu jako takovou, ale pouze její nesprávné zachovávání. Předmětem sporu je rozpor mezi původním smyslem/účelem soboty a tehdy rozšířenou farizejskou tradicí. Princip tohoto Ježíšova důrazu vyjadřují následující texty: „Opomíjíte skutečné Boží příkazy a nahrazujete je svými předpisy (jiný překlad: lidskou tradicí).“ (Marek 7, 8) „Sobotní klid má přece sloužit člověku, a ne aby předpisy lidi zotročovaly.“ (Mk 2, 27)
11) Neuvědomují si, že sobota je a vždy byla sedmým dnem v týdnu
V minulosti byla kontinuita sedmidenního cyklu i při změně kalendářních systémů důsledně zachovávána. Týden není přímou součástí kalendáře a dny se počítají stále dál bez přerušení od dob starého judaismu. Ve všech kulturách, které používají sedmidenní týden, je tedy na den přesně stále stejný den v týdnu jako v době, kdy žil Mojžíš.
Současné novodobé číslování v některých kalendářích, umisťující neděli na konec týdne, je zavádějící a nebiblické. K přeznačení došlo až ve 20. století, kdy začaly převládat dva víkendové dny. Při pětidenním pracovním týdnu a uctívání neděle místo soboty začali mnozí lidé považovat pondělí za první den týdne. Norma ISO 8601 a evropské normy dokonce předepisují pondělí jako první den týdne. Tato norma však nebyla přijata po celém světě a pro křesťany, zakládající svou víru na Bibli, by měla být neakceptovatelná.
12) Svévolně interpretují čtvrté přikázání, jako by v Desateru namísto „pamatuj na den sedmý“ stálo „pamatuj na libovolný pravidelný den v týdnu“
Takoví křesťané si za „požehnaný“ den odpočinku namísto poslušnosti Božího slova sami vybírají, kdy (a často i jak) budou odpočívat. Bible však říká, že sedmým dnem je sobota. Ptáte se: „Ale proč mám odpočívat v sobotu, a ne v neděli, nebo třeba v úterý?“ Vzpomínáte na příběh o stvoření z knihy Genesis, ve kterém se uvádí, že „Bůh sedmý den požehnal a posvětil…“? Co je myšleno tím „posvěcením“? Když se Mojžíš přiblížil k hořícímu keři, stál na svaté půdě (viz Exodus 3,1–5). Co ale udělalo ten kousek pusté pouště „svatým“? Byla to Boží přítomnost. Bůh posvěcuje sobotu tím, že je v ní výjimečným způsobem přítomen. „Tak moment,“ můžete namítnout, „není snad s námi Bůh každý den?“ Samozřejmě, to je pravda. Jenže je také pravda, že Bůh je všudypřítomný, a přesto si Mojžíš nemusel zouvat boty všude, ale pouze u hořícího keře. Stejně tak je tomu se sobotou.
Ti, kteří oddělí sobotu, sedmý den, od ostatních dnů, aby si odpočinuli od svých každodenních aktivit a se svou rodinou se setkali s Bohem, zakusí neobyčejné požehnání plynoucí z této jedinečné Boží přítomnosti.
13) Zaměňují apoštolem Janem použitý výraz „den Páně“ (Zjevení 1, 10) se dnem odpočinku z Desatera
V dnešní době je hodně těch, kteří světí neděli a označují tento den jako den Páně. Domnívají se, že také Jan ve Zj 1, 10 měl na mysli neděli. Řecký výraz uvedený v tomto verši je však ve všech výskytech v Bibli použit ve spojitosti s eschatologickými událostmi a vždy znamená „den soudu, který nastane po Ježíšově druhém příchodu“ (2 Pt 3, 10; 1 Tes 5,2; 2 Tes 2,2; 1 Kor 5,5).
Neděle byla poprvé nazvána dnem Páně ve zfalšovaném dokumentu, který se jmenuje Petrovo evangelium. Ten byl napsán sto let po Petrově smrti s úmyslem podvést lidi, aby věřili, že jeho autorem byl apoštol Petr. V tehdejší době bylo podvrženo mnoho dokumentů, jimiž se jejich autoři snažili dokázat, že již apoštolové věřili falešnému učení a též je i učili.
14) Nesprávně vykládají Pavlův text z dopisu Koloským 2, 16 s úmyslem dokázat, že sobota byla zrušena
Tento text říká: „Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.“
Musíme si uvědomit, že Pavel v dopise Koloským nemluví o sobotě – sedmém dni. Mluví o sobotách, které jsou „stínem budoucích věcí“. Sobota jako poslední den týdne je památkou Božího stvořitelského díla. Jako každý památný den poukazuje zpět na stvoření, nikoli dopředu na Krista.
Během židovského roku bylo hodně tzv. sobot, které byly stínem budoucích věcí (jsou uvedeny v 3. Mojžíšově 23, 4-44). Tyto ceremoniální soboty byly spojeny se svátkem Pascha a jinými svátky, které poukazovaly na budoucí Ježíšovu oběť. Křesťané nemusejí již tyto zvláštní soboty (svátky) světit. Místo toho máme mít účast v myšlenkách na smrt Ježíše při každé památce Večeře Páně tak dlouho, dokud nepřijde (1. Korintským 11, 26).
15) Vědomě či nevědomě přijímají autoritu římskokatolické církve, která se domnívá – a otevřeně to přiznává –, že má pravomoc dle svého uvážení (svévolně) měnit Boží zákon. To také v dějinách, mimo jiné i přesunem biblického dne odpočinku ze soboty na neděli, jasně demonstrovala
Co by na to asi řekl Ježíš? „Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího.“ (Mt 5, 18)
Římskokatolická církev se ve své argumentaci ohledně závaznosti dodržování soboty neopírá o biblické argumenty – o kterých konstatuje, že nemají opodstatňující význam (viz kapitolu „Katolická a adventistická hermeneutika – srovnání dvou nejrozšířenějších přístupů k výkladu a aplikaci Písma“). V předmětu změny soboty na neděli zůstává určujícím principem uplatnění ústní tradice skrze autoritu biskupského a učitelského úřadu římskokatolické církve, jenž akceptoval změny, které v této oblasti proběhly v prvních stoletích.
„Samozřejmě že katolická církev prohlašuje, že změna ze soboty na neděli byl její akt. A tento akt je znamením její církevní moci a autority v náboženských záležitostech.“ (Odpověď kancléře C.F. Thomase na dopis z 28. října 1894, adresovaná kardinálu Gibbonsovi.)
„Kdyby (církev) tuto moc neměla, nemohla by to ani učinit, s tím s ní souhlasí všichni náboženští vůdcové. Nemohla by sobotu, sedmý den, nahradit nedělí, prvním dnem týdne – to je změna, pro niž není žádné biblické oprávnění.“ (Keenanův Dogmatický katechismus, str. 174)
„My světíme neděli místo soboty, protože Laodicejský koncil (336 po Kr.) přenesl svatost ze soboty na neděli.“ (Dogmatický katechismus pro konvertity, str. 50)
Římskokatolická církev nejen učí a u svých věřících vynucuje zachovávání neděle namísto biblické soboty, ale též ve svém podání Desatera svévolně vypustila druhé přikázání zakazující klanění se modlám. Toto zjevně pro tuto církev se nehodící přikázání pak pro zachování počtu deseti nahradila rozdělením desátého přikázání na dvě (viz libovolný katechismus katolické církve).
Z biblického pohledu jde o rouhání, neboť v odvaze manipulovat Božím zákonem se tato církev staví na místo Boha. Proto biblická prorocká terminologie tuto od svého počátku nábožensko-politickou organizaci (papežství) nazývá antikristovským systémem (důkazy viz následující kapitolu). Změnu provedenou římskokatolickou církví Bible dokonce předpověděla: „Tato (antikristovská) mocnost se bude rouhat… a bude se snažit změnit dobu určenou k bohoslužbám a Boží zákon…“ (Daniel 7, 25)
Neodpustím si zde poznámku na adresu protestantských církví světících neděli. Pokud hlavní důvody přesunu dne odpočinku ze soboty na neděli spočívají výhradně ve výše uvedených hermeneutických a aplikačních nástrojích římskokatolické církve (učitelský úřad + tradice), které této církvi umožnily autoritativní rozhodnutí o změně dne odpočinku ze soboty na neděli, pak protestanti, kteří také zachovávají neděli a tvrdí přitom, že se opírají pouze o Bibli, pro zachovávání neděle nemají žádný legitimní důvod. Tento fakt i s důsledky ilustrují následující citáty.
Otec Conway (katolický kněz): „Jestliže je Bible jediným průvodcem křesťana, potom mají Adventisté sedmého dne pravdu, když spolu se Židy zachovávají sobotu. Není to podivné, že protestanti, kteří pokládají Bibli za svého jediného učitele, následují v této otázce nedůsledně katolickou církev?“ (Krabice otázek, s. 179)
„Protestanti si neuvědomují, že svěcením neděle přijímají autoritu mluvčího katolické církve – papeže.“ (Our Sunday Visitor, 5. února 1950)
16) Neví, že Pán Bůh měl po celou dobu předkřesťanských i křesťanských dějin svůj lid, který svatost soboty zachovával
Následující jsou pouze příklady. Podrobně toto téma zpracovali např. autoři australského pětidílného filmového dokumentu „Sedmý den – objevy ze ztracených stránek“.
Židovská doba: Josephus Flavius – „Neexistuje ani jedno město v Řecku ani v pohanském světě či jiných národech, kam by se nedostal náš zvyk sedmého dne odpočívat!“
1. stol.: „Potom duchovní semeno Abrahama uprchlo do Pelly, na druhou stranu Jordánu, kde nalezlo bezpečné útočiště a mohlo sloužit svému Mistru a zachovávat sobotu.“ (Eusebiovy Církevní dějiny, kniha 3, kap.5)
2. stol.: „První křesťané měli k sobotě velikou úctu a trávili tento den modlitbami a kázáním. A není o tom třeba pochybovat; naučili se to od samotných apoštolů, jak je doloženo také v několika dalších spisech.“ (Dr. T.H. Morer, anglikánská církev, Rozhovory o dni Páně, str.189, Londýn)
4. stol.: „Pradávní křesťané byli velmi pozorní vůči zachovávání soboty sedmého dne… Je zřejmé, že všechny orientální sbory a velká část světa měla za svátek sobotu… Podobně nám Athanasius říká, že v sobotu pořádali shromáždění ne proto, že by byli nakaženi židovstvím, ale proto, aby uctívali Ježíše, Pána soboty. Epifanius tvrdí totéž.“ (Starožitnosti křesťanské církve, sv. II, kniha XX, kap 3, oddíl1, 66.1137.1138)
5. stol.: „Téměř všechny sbory na světě oslavují posvátná tajemství (Večeři Páně) každý týden v sobotu. Přesto křesťané v Alexandrii a Římě na základě jakési dávné tradice sobotu přestali zachovávat. Egypťané v sousedství Alexandrie a obyvatelé Théb se stále shromažďují v sobotu.“ (Socrates Scholasticus, Církevní dějiny, 5.22)
15. stol.: „Erasmus dokládá, že asi 1500 Čechů nejen že uvědoměle světí sobotu, ale jsou také nazýváni sobotáři (Sabbatati).“ (Cox, The Literature of the Sabbath Question, Vol.2.; Truth Triumphant)
16. stol.: „Kolem roku 1520 nacházeli mnozí sobotáři (Sabbatati) útulek v panství šlechtice Leonarda z Lichtensteinu, protože lichtenštejnská knížata také světila pravou sobotu.“ (History of the Sabbath, J.N.Andrews)
Dr. Martin Luther: „Bůh požehnal a posvětil sobotu pro sebe. Přeje si, aby sobotní přikázání bylo zachováváno a v sedmý den aby bylo kázáno slovo Boží.“ (Commentary of Genesis, Vol.1)
17. stol.: „Roku 1668, zde v Anglii je asi devět nebo deset sborů, které zachovávají sobotu, mimo mnoho rozptýlených jednotlivců, kteří byli zvláštním způsobem uchráněni před vyhubením.“ (Stennet, Letters, 1669-1670)
18. stol.: Morava – roku 1738 psal hrabě Zinzendorf, ochránce Jednotky bratrské, o tom, jak on světí sobotu: „Již řadu let zachovávám sobotu jako den odpočinku a neděle užívám k rozšiřování evangelia.“ (Budingsche Sammlung, 1742)
17) Neví, že důvod ke svěcení neděle namísto soboty není nikde v Bibli k nalezení
První den týdne (neděle) je v Bibli uveden jen 9x. Ani na jednom místě není pojmenován svatým. Nenajdeme ani jedinou zmínku o tom, že Bůh jej oddělil křesťanům jako zvláštní den pro bohoslužby. Neděle byla pro Pavla a dřívější křesťany zcela obyčejným dnem.
Nejčastěji uváděná zmínka na obhajobu neděle se nachází ve Skutcích 20, 7-12. Zde je jen jednou v celé Bibli popsána bohoslužba, která se konala v neděli. V biblických dobách ovšem začínal a končil den (24 hod.) večer při západu slunce (Lukáš 23, 54). Tím začal první den týdne skutečně v časovém úseku, který bychom dnes nazývali sobotním večerem. Pavel chtěl příští ráno odcestovat do Assa. Tehdy se rozhodla církev v Troadě uspořádat večer před rozloučením bohoslužbu s lámáním chleba (památkou večeře Páně). Pavel zde kázal celou noc (v.11).
Po snídani v neděli ráno se skupina misionářů vydala na cestu. Větší část této skupiny se plavila do Assa, ale Pavel strávil neděli tím, že putoval od města k městu v celkové délce asi 30–50 km. Zde schází jakýkoliv důkaz pro tvrzení, že Pavel považoval neděli za svatou. Stejně i Lukáš, který popisuje tento děj, nazývá neděli jednoduše prvním dnem týdne.
Dovolte mi v této souvislosti uvést ještě pár argumentů z pera několika osvícených protestanských autorů:
„Kde je nám v Bibli řečeno, že máme světit první den týdne? Nám je přikázáno světit sedmý den; ale nikde není přikázáno světit první den týdne. První den týdne světíme ze stejného důvodu, z jakého dodržujeme mnoho jiných věcí. Ne na základě Bible, nýbrž proto, že to nařídila církev.“ (Issac Williams, Anglikánská církev)
„Souhlasím, že pro křest dětí není žádný příkaz; totéž platí také pro svěcení prvního dne týdne. Mnozí věří, že Kristus změnil tento den. Ale z jeho vlastních slov vidíme, že proto on nepřišel. Kdo věří, že Ježíš přeložil den odpočinku ze soboty na neděli, opírá se jen o své domněnky.“ (Amos Binney, Metodistická církev)
„Přikázání pro svěcení soboty bylo a je. Přece však neděle není touto sobotou. To se sice jednoduše řekne, ba dokonce s určitým vědomím radosti, že sobota byla přeložena se všemi povinnostmi, právy a zákazy ze sedmého dne na první den týdne. Během intenzivního shromažďování informací k tomuto tématu, které studuji již mnoho let, se ptám: ‚Kde se naleznou podklady pro takový přesun?‘ V Novém zákoně ne – absolutně ne. Neexistuje žádný biblický důvod pro změnu ustanovení soboty ze sedmého dne na první den týdne.“ (E.T. Hiscox, autor Církevní příručky Baptistů)
„V Novém zákoně nenajdeme jediné slovo, jediný odkaz, který nám zakazuje pracovat v neděli. Popeleční středa a čas půstu se nacházejí se svěcením neděle na stejné úrovni. Nedělní klid není obsažen v žádném Božím zákoně.“ (Canon Eyton, Anglikánská církev)
„Je úplně jasné, jestliže přísně nebo s plnou oddaností dodržujeme neděli, nesvětíme tím sobotu… Sobota byla ustanovena zvláštním Božím zákonem. Takové přikázání pro slavení neděle nenajdeme. V Novém zákoně neexistuje jediná řádka, která říká, že na sebe uvedeme trest, jestliže přestoupíme domnělou svatost neděle.“ (R.W. Dale, Kongregacionalistická církev)
„Jestliže nenajdeme aspoň jediné místo v Písmě svatém, které říká, že buď Pán sám, nebo apoštolové nařídili přeložení soboty na neděli, pak je následující otázka jednoduše k zodpovězení: Kdo přeložil sobotu a kdo má právo toto činit?“ (George sverdrup, Lutherská církev)
„Svaté jméno sedmého dne je sobota. Tato skutečnost nemůže být změněna (Ex 20, 10). (…) Učení Bible k tomuto bodu je pro všechny epochy k nepopření. (…) Bibličtí pisatelé nikdy netvrdili, že první den nahradil sedmý den týdne. Přeložení soboty na první den týdne – tato pomatenost zůstala vyhrazena pozdější době.“ (Judson Taylor, Southern Baptist – největší protestantská církev v USA)
18) Nekriticky přijímají v tomto bodě nebiblické učení své církve
Za své poznání je před Bohem odpovědný každý sám. Nespoléhejte na výklad svých učitelů. Sami studujte Písmo a přesvědčte se, co učí o dni odpočinku. Na pravdě záleží!
Z poctivé hermeneutiky i studia církevních dějin jednoznačně vyplývá, že svěcení prvního dne týdne (neděle) namísto sedmého dne (soboty) je nebiblická tradice ustanovená římskokatolickou církví.
„Proč vy pro své tradice porušujete Boží přikázání? Například – Boží příkaz zní: ‚Cti otce i matku…‘ (…) Ale vy říkáte… (…) Tak jste svými ustanoveními zrušili přímý Boží příkaz. Chytráci! I na vás se vztahují slova proroka Izajáše: ,Tento lid říká, že mne ctí, ale jejich srdce je ode mne daleko. Jejich uctívání je bezcenné, protože vyučují svým vlastním zákonům místo Božím.‘ “ (Matouš 15, 3-9)
Skutečnost, že sobotu jako sedmý den neuznávají mnozí velcí duchovní vůdci a znalci písma, by nás neměla od hledání pravdy odradit…
„Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné.“ (1Kor 1,26-27)
19) Zapomněli, že sedmý den je třeba světit – zachovávat jako svatý
Mnozí křesťané nemají problém v Boží den odpočinku pracovat, sice třeba předtím navštíví bohoslužebné shromáždění, ale poté bez ostychu pracují na zahradě, nebo se zabývají jinou výdělečnou či zájmovou činností namísto toho, aby trávili celý den ve zvláštním odděleném čase s duchovní rodinou a Bohem.
Je dobré nechat promluvit přímo Boží slovo o tom, jakou představu má o náplni sobotního odpočinku sám Bůh:
I. Den oddělený ke společenství s Bohem
„K práci jsem určil šest dní, ale sedmý den je dnem sobotního odpočinku, dnem, který jsem oddělil, abyste byli se mnou, se svým Hospodinem…“ (Ex 31,15)
„Hospodin vám nařizuje, abyste šest dní věnovali práci, ale sedmý den světili svatý sobotní odpočinek, oddělený pro společenství s ním…“ (Ex 35,2)
„Jestliže přestanete porušovat sobotní odpočinek, a dělat si v tento posvátný den, co se vám právě hodí, stane-li se vám sobota potěšením a budete ji chovat ve vážnosti a úctě, jestliže ji budete respektovat a nepromarníte ji tím, že povedete plané řeči, potom se budete těšit a radovat z mé přítomnosti…“ (Iz 58, 13-14)
II. Den bohoslužebného shromáždění
„Šest dní v týdnu můžete věnovat práci, ale sedmý den, v sobotu, odpočívejte. Nepracujte a shromážděte se ke společné bohoslužbě. Sobota vždy bude náležet Bohu, ať se usadíte kdekoliv.“ (Lv 23,3)
Pozn.: Z hebrejštiny druhotný význam slova „šabata“ (kromě hlavních významů „ustat“ a „odpočinutí“) znamená také sedět, tj. šlo o den sezení a naslouchání tóře, resp. přemýšlení o Bohu na základě studia Písma. To vše bylo součástí židovské slavnosti odpočinutí, která zahrnovala bohoslužebné shromáždění.
III. Den odpočinku od civilního zaměstnání (výjimkou je duchovní služba, viz Mt 12, 5)
„Sedmý den odpočívejte, protože sobotní čas patří mně, vašemu Hospodinu a Bohu. V sobotu nepracujte a nezaměstnávejte ani své blízké, služebníky, cizince ani zvířata.“ (Dt 20, 9-10)
„Budete pracovat pouze šest dní a sedmý den zasvětíte odpočinku. Budete odpočívat bez výjimky i v době polních prací a sklizně.“ (Ex 34,21)
IV. Den odpočinku od domácích prací
„V sobotu se nezatěžujte dokonce ani sbíráním dříví na oheň či vařením.“ (Ex 35,3)
„Zítra bude den odpočinku, Hospodinova svatá sobota. Proto si napečte a navařte všechno, co chcete, a zbytek si uchovejte na příští den.“ (Ex 16,23)
„Cožpak jste zapomněli, že jsem oddělil sobotu k odpočinku? Právě proto vám šestého dne dávám potravu na dva dny. V sedmý den má každý zůstat tam, kde je, a nezatěžovat se sháněním stravy.“ (Ex 16,29)
V. Den oddělený pro Boha jako ukazatel věrnosti Bohu
„Jako součást své smlouvy jsem jim dal sobotní dny odpočinku, aby si uvědomovali, že jedině já, jejich Hospodin, jim mohu dát trvalou svatost.“ (Ez 20,12)
„Na důkaz svojí věrnosti zachovávejte dny sobotního odpočinku, aby vám trvale připomínaly, že vaším Bohem jsem já, Hospodin.“ (Ez 20, 20)
„V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, plníme-li je z lásky.“ (1. Jan 5, 3)
Jak je patrné, smyslem soboty není jen odpočinek, ale hlavně poznávání Boha. Toto poznávání nás navrací k tomu, abychom se obnovovali do Božího obrazu. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, proto potřebujeme tento zvláštní, Bohem oddělený a posvěcený den, zachovávat.
Principem naplnění soboty je pak dělat to, co nás k Bohu přivádí. Vše ostatní je porušením přikázání a následkem je deformace Božího obrazu v nás.
20) Je jim to jedno
Jejich víra v inspiraci Písma je tak malá, že Desatero (ani jiné biblické části) neberou vážně jako Boží závazné slovo pro svůj život.
ZÁVĚR:
Ať už jste se našli v jednom, či ve více uvedených omylech, kvůli kterým – ač jako křesťané – nezachováváte svatost sobotního dne, prosím uvědomte si, že jde o přestoupení Božího přikázání a s tím související nevěrnost. Ta se může, zejména v případě vědomého porušování 4. přikázání, projevit ve ztrátě zvláštního požehnání ve vztahu s Bohem, neboť porušováním Desatera Bible definuje hřích.
„Komu se totiž dáváme do služeb, tomu jsme zavázáni poslušností. Povolíme-li hříchu, stane se naším pánem, a to vede ke smrti; anebo budeme poslouchat Boha – a pak budeme žít bezhříšně.“ (Řím 6, 16)
„Neprávem se k němu hlásí, kdo se mu nepodřizují.“ (1. Janova 2, 4)
„Ne každý, kdo mne oslovuje Pane, Pane, přijde do nebeského království. Rozhodující je, zda poslouchá mého Otce.“ (Matouš 7, 21)
„Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.“ (Skutky 17, 30)
„Blaze těm, kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vstoupit branami do města.“ (Zjevení 22, 14)
PROTO:
„Pamatujte také, že máte světit sobotní odpočinek. Šest dní věnujte práci, ale sedmý den odpočívejte, protože sobotní čas patří mně, vašemu Hospodinu a Bohu. V sobotu nepracujte a nezaměstnávejte ani své blízké, služebníky, cizince ani zvířata. Vždyť i já sám, Hospodin, jsem stvořil nebe a zemi s mořem a všemi živočichy za šest dní. Sedmý den jsem odpočíval. Proto jsem jako Bůh vesmíru udělil sobotě zvláštní význam a prohlásil ji za svatou.“ (Ex 20, 9-11)
PŘÍLOHY:
1) Proč chodím na bohoslužby v sobotu:
2) Všechno, co jsem potřeboval znát k rozhodnutí zachovávat sobotu, jsem se
dočetl na WIKIPEDII:
3) Proč je Boží zákon i po příchodu Ježíše stále platný
4) Bylo desatero skutečně přibito na kříž?
5) Změnu soboty na neděli katolíci přiznávají:
6) Důvody neslučitelnosti katolické teologie a praxe s biblickým
křesťanstvím
7) Katolická a adventistická hermeneutika - srovnání různých přístupů k
výkladu a aplikaci Písma (včetně příkladu na dni odpočinku)
8) Podobu našeho křesťanství určuje náš přístup k Písmu
