Deset nebezpečí teistické evoluce a progresivního kreacionismu (výtah z četby)



Z knihy použil "Bůh Evoluce?" od  Wernera Gitta.


Známí vědci se dnes v rostoucí míře odvracejí od syntetické evoluční teorie a přiklánějí se k učení teistické evoluce. Důvodem této změny je zjevně to, že v přírodě nikdy nebyl prokázán proces, při kterém by ve hmotě sama od sebe vznikla informace. Werner Gitt se jako informatik s tezemi a důsledky teistické evoluce kriticky vyrovnává.

Ateistický recept na evoluci je:

Evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda a nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období.

Teistická evoluce k tomu navíc přidává Boha:

Teistická evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda a nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období + Bůh

V systému teistické evoluce Bůh přes­tal být všemocným Pánem všech vě­cí, jehož slovo musí být bráno vážně vše­mi lidmi, nýbrž je vsazený do evoluční filozofie a stává se tak její součástí. Pro křesťany to znamená deset nebezpečí:

1. Překroucení Boží přirozenosti

Bible odhaluje Boha jako našeho Otce v ne­besích, který je naprosto dokonalý (Mt 5,48), svatý (Iz 6,3) a všemohoucí (Jer 32,17). Apoštol Jan nám oznamuje, že Bůh je láska, světlo a život (1 J 4,16; 1,5; 1,1–2). Vše, co Bůh tvoří, je ohodno­ceno jako „velmi dobré“ (Gn 1,31) a „do­ko­nalé“ (Dt 32,4).

Teistická evoluce podává falešný obraz Boha ve své podstatě, neboť smrt a krutost jsou mu připsány jako principy tvoření. Také tzv. progresivní krea­cio­nismus učí, že už před pádem do hříchu existovala smrt a děs po milióny let.

2. Bůh jako výpomoc pro vysvětlení nepochopitelných fenoménů

Podle Bible je Bůh původcem všech věcí.

"My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho."  (1. Kor 8, 6)

Ale v teistické evoluci zůstávají pro Boží působení jen ty úkazy, které evoluce ne­do­káže svými prostředky vysvětlit. Evo­lu­ce si Bohem vypomáhá, když nemá ji­né řešení. To podněcuje představu: „Bůh není absolutní, naopak i On pro­chá­zí vý­vo­jem – On je evoluce.“

3. Popření nejdůležitějšího biblického učení

Bible je plná svědectví, že jejím autorem je Bůh. Bible je tak zdrojem Boží pravdy. (2 Tm 3,16). Přitom Starý zákon je ne­po­stradatelným přivaděčem k Nové­mu zá­konu, stejně jako příjezdová sil­nice při­vá­dí k dálnici (J 5,39). Nový zá­kon je na­pl­něním Starého zákona. Na biblický záznam stvoření by nemělo být nahlí­že­no jako na mýtus, podobenství nebo alegorii, ale jako na historickou zprávu, neboť:

  • Biblická, astronomická a antro­po­lo­gic­ká fakta jsou podána ve věcné a naučné formě.
  • V Desateru přikázání nám Bůh naři­zuje šest pracovních dnů a jeden den odpočinku. Vždyť On také šest dní tvořil a sedmý den odpočíval. Pra­cov­ní týden člověka má stejné ča­so­vé rozpětí jako týden stvoření (Ex 20,8–11).
  • V Novém zákoně Ježíš opakovaně od­ka­zuje na stvoření a jmenuje skuteč­né lidi a skutečné události (např. Mt 19,4–5).
  • Nikde v Bibli nenajdeme žádné ná­znaky toho, že bychom měli záznamu o stvoření rozumět jinak než jako histo­rické zprávě, která reálně po­pi­su­je, jak se vše událo.

Učení teistické evoluce podkopává jasný záznam knihy Genesis, jak ho vyučoval Je­žíš, proroci a apoštolové. Biblicky do­svědčené postavy a události jsou sníže­ny na mýtus a biblické poselství přestá­vá být vnímáno jako zdroj pravdy.

4. Ztráta klíče k nalezení Boha

Bible učí, že člověk je po Adamově pádu zcela propadlý hříchu (Ř 7, 18–19). Je­nom ti lidé, kteří si uvědomují, že jsou hříš­ní a ztracení, budou toužit po Za­chrán­ci, který „přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lk 19,10).

Ale evoluce nezná hřích v biblickém smyslu, tedy jako selhání člověka ve vzta­hu k Bohu. Evoluce činí hřích bezvýz­nam­ným – to je ale přesný opak prohlášení Ducha svatého, že hřích je hříšný a smrtel­ně vážný. Jestliže je na hřích nahlíženo jako na neškodného evolučního činitele, pak člověk ztratí klíč k nalezení Boha. Taková ztráta se nevyřeší tím, že přidáme „Boha“ do evolučního scénáře.

5. Zpochybnění učení, že se Bůh stal člověkem

Jedno ze základních učení Bible hovoří o tom, že se Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu stal člověkem. Bible dosvědčuje, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (J 1,14), a „Ježíš Kristus … se ocitl v těle jako člověk“ (Fp 2,5–8).

6. Ježíšovo výkupné dílo je zmytologizováno

Bible učí, že pád prvního člověka do hříchu byl skutečnou událostí a příčinou selhání Adama bylo, že vešel do světa hřích.

"Skrze jednoho člověka totiž vešel do svě­ta hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhře­šili." (Ř 5,12)

Teistická evoluce ale neuznává Adama ani jako prvního člověka, ani že byl stvo­řen Bohem z „prachu země“ (Gn 2,7). Vět­ši­na zastánců teistické evoluce považuje zprávu o stvoření pouze za mytický pří­běh bez duchovního význa­mu. Ale podle Bible jsou hříšník Adam a Za­chránce Ježíš reálné postavy (Ř 5, 16–18). A tak jaký­ko­liv teologický ná­hled, který považuje Ada­ma za smyšle­nou postavu, rozvrací bib­lic­ký základ pro vykoupení Ježíšem Kristem.

7. Ztráta biblického časového měřítka

Rozvažování nad biblickým časovým mě­řít­kem, podle kterého se odvíjejí svě­to­vé dějiny, je velmi důležité. Jen tak je mož­né porozumět základům poselství Bible.
  • Časová osa nemůže být libovolně prodloužena do minulosti ani do bu­douc­nosti. Má pevně definovaný po­čá­tek, který je dán prvním veršem Bib­le. Stejně tak je daný konec, kdy vyprší existence fyzikálního feno­mé­nu, kterým je čas (Mt 24,14).
  • Stvoření trvalo celkem šest dní (Ex 20,11).
  • Stáří stvoření může být odhadnuto na základě rodokmenů zaznamena­ných v Bibli. Lze tak zpětně dopočítat stáří vzniku světa a to v řádu tisíců let (ne miliónů či dokonce miliard let!).
  • Na dosud nejvýznačnější událost lid­s­kých dějin poukazuje verš z Ga­lat­s­kým 4, 4: „Když se však naplnil sta­no­vený čas, poslal Bůh svého Syna.“ To se stalo přibližně před 2000 lety.
  • Kristův návrat v moci a slávě bude nej­monumentálnější událostí bu­doucnosti.
Přívrženci teistické evoluce (a pro­gre­sivního kreacionismu) zavrhují biblické ča­sové měřítko a nahrazují ho evoluč­ním časovým měřítkem, které zahrnuje mi­liardy let minulosti i budoucnosti (ač­koliv pro to neexistují žádné přesvěd­či­vé fyzikální základy).

Tento přístup vede ke dvěma chyb­ným postojům:

1. Bibli nelze brát vážně ve všech jejích vý­povědích.

2. Přikázaná bdělost v souvislosti s dru­hým příchodem Ježíše se vytrácí.

8. Ztráta stvořitelského myšlení

Z Bible lze poznat základní koncepty stvo­ření:
  • Bůh stvořil hmotu bez použití jaké­ho­koliv výchozího materiálu.
  • Bůh stvořil nejdříve Zemi, čtvrtý den přidal Měsíc, Slunce, sluneční sou­sta­vu, Mléčnou dráhu a všechny ostat­ní hvězdné systémy celého ves­mí­ru. Toto pořadí není slučitelné s žád­nou z představ „kosmické evo­lu­ce“ – jako je např. teorie „Velkého třesku“.
Teistická evoluce ignoruje všechny prin­ci­py stvoření a navíc vnáší do Bible evo­luč­ní postupy. Tím popírá všemohouc­nost Boha a jeho nadpřirozené jednání při stvoření.

9. Chybné chápání skutečnosti

Bible nese pečeť pravdy. Všechna její prohlášení jsou pravdivá – ať už se jedná o výpovědi týkající se víry a spasení, či pravidla pro každodenní život nebo o té­ma­ta vědeckého významu.

Evolucionisté tohle vše zavrhují. Na­pří­k­lad Richard Dawkins cynicky pozna­menává:

"Skoro všechny národy si vymyslely svůj vlastní mýtus o stvoření. Biblický příběh stvoření je prostě ten mýtus, který byl náhodou přijat jistým náro­dem pastevců na Blízkém východě. Ne­má o nic významnější postavení než víra jednoho kmene v západní Afri­ce, že svět povstal z exkrementů mravenců."

Ale pokud je evoluční učení falešné, po­tom množství vědních oborů pracuje na falešném základě(!!!) Jestliže vědci vychá­zejí z evolučních předpokladů, vykládají realitu chybně. To platí v ještě větší míře pro teologii, když se odchýlí od toho, co v Bibli zjevuje Bůh, a místo toho se pod­ří­dí evoluci, která je učením člověka!

10. Minutí se cílem

V žádné jiné knize světových dějin ne­naj­deme tak četné a tak ušlechtilé cíle pro lidstvo, jak nám je přestavuje Bible, např.:
  • My lidé jsme cílem a vrcholem Boží­ho stvoření (Gn 1,27–28).
  • My lidé jsme cílem Božího plánu vy­kou­pení (Iz 53,5).
  • My lidé jsme cílem seslání Božího Sy­na (1 J 4,9).
  • My lidé jsme cílem Božího dědictví věč­ného života (Tt 3,7).
  • My lidé máme nebe jako předem da­ný cíl (1 Pt 1,4).

V evolučním systému jsou ovšem plán, cíl a záměr zapovězenými pojmy. Evo­luč­ní vývojová přizpůsobování nikdy ne­pro­bíhají cíleně, podle nějakého plánu či k naplnění nějakého programu. Systém víry, jakým je teistická evoluce, který chce sjednotit cílené s nahodilým, si sám o sobě protiřečí.


ZÁVĚR

Stvoření a evoluce jsou tak silně roz­dílné, že jejich sladění je zcela nemožné. Zástupci teistické evoluce se pokoušejí spojit tato dvě protichůdná učení, ale takový synkretismus činí biblické posel­ství bezvýznamným.

Závěr je jasný: Učení Bible nepo­sky­tu­je žádný prostor ani podporu teistické evoluci.


PŘÍLOHY

1) Krátké video ukazující na absurdnost evoluční teorie:




2) Video "Svět, který zahynul" (o potopě světa):




3) Dokumentární film z edice Inteligentní design

https://www.ulozto.cz/!kCdiqxgA/jedinecna-planeta-avi (1. část)

https://www.ulozto.cz/!XvkLQRsL/odhalovani-tajemstvi-zivota-dokument-illustra-media-2002-cz-titulky-perlydoby-avi (2. část)

4) Přednášky na téma Evoluce versus stvoření:

http://matej4212.blogspot.cz/2014/12/prednasky-ktere-zmenili-muj-pohled-na.html 


5) Krátké články o evoluci a stvoření od českého křesťanského vědce a filosofa Pavla Kábrta (čti články 2-5, 13 a 24):


http://www.memento.junweb.cz/jakse/jakse.htm


6) Stránky občanského sdružení Maranatha zabývající se tématem Stvoření versus evoluce komplexně:


http://www.stvoreni.cz/


7) Dokument Nízký věk země