Proč chodím na bohoslužby v sobotu?


Mnozí lidé považují mou účast na sobotních bohoslužbách za odklon od nedělní křesťanské tradice. Diví se, jak mohu být tak zmatený, že chodím na bohoslužby ve „špatný den“. Proč jsme si vlastně já a desítky milionů mně podobných vybrali sobotu místo neděle? Uvažuj nad následujícími třemi důvody, které tě možná překvapí. 

Důvod první – Boží slovo. 

Chodím na bohoslužby v  sobotu, protože je to napsáno v  Bibli. O pravidelných nedělních shromážděních se však v Bibli nepíše. I když Bůh vítá uctívání každý den, sedmý den oddělil jako zvláštní den odpočinku. Tento den se jmenuje šabat a odpovídá sobotě. Byl lidstvu dán už při stvoření, asi 2 000 let před existencí židovského národa (Genesis 2,1.3). Ježíš řekl: „Sobota byla učiněna pro člověka.“ – tedy nejen pro Židy (Marek 2,27). 

Aby Bůh jednoznačně odlišil tento sedmý den od ostatních šesti, udělal při stvoření záměrně tři následující činnosti: Odpočinul od veškeré práce, požehnal a posvětil právě sobotu – sedmý den (Genesis 2,2.3). To je velmi důležité. 

Za prvé – potřebujeme odpočinek od práce a čas přemýšlet. Bůh nás takto nastavil. Proto se rozhodl první sobotu v historii lidstva strávit s lidmi, které stvořil, a prožít s nimi zvláštní čas. Za druhé – Bůh dal do sedmého dne duchovní požehnání, které nedal do ostatních šesti dnů. A za třetí – Bůh ohraničil těchto 24 hodin a označil je jako den, který je oddělený pro budování vztahu s Ním. 

Pokud se podíváme na všechny verše v  Bibli o sobotě, objevíme úžasné věci: veškerý Boží lid ve starém zákoně si užíval jejího požehnání – a to byli i lidé před Abrahamem – tedy nejen Židé (Genesis 11,26). Ježíš ctil sobotu tím, že ji zachovával každý týden (Lukáš 4,16), i učedníci ji zachovávali (Skutky 18,4,11; 16,13). Sobota bude zachovávána v nebi a na nové zemi (Izajáš 66,22.23). Bible popisuje neměnný sedmidenní cyklus od stvoření světa až po novou zemi. 

Takže proč většina křesťanských církví světí neděli? Odpověď zní – tradice. Když se podíváš do Bible, nikde nenajdeš zmínku o tom, že by Bůh přesunul „den odpočinku“ ze soboty na neděli. Jediná snaha o změnu Božího zákona, která je v Bibli popsána, je způsobena chytrým útokem na církev, který měl přijít z jejího středu. (Daniel 7,25) 

Tato změna přišla dlouho poté, co zemřeli první učedníci. Historie zaznamenává, že od třetího do čtvrtého století někteří křesťané v  Římě a na jiných místech, kde církev dělala kompromisy, aby unikla pronásledování, zachovávali neděli, kterou v té době slavily pohanské národy jako den jejich božstva – slunce (anglicky Sunday, německy Sonntag – „Den slunce“). Církev v Římě tak rychle rostla, protože se k ní přidávali tito pohané, a zároveň postupně získávala větší světskou moc, jelikož každý úředník se v té době musel hlásit ke křesťanství, aby mohl vykonávat svoje povolání. Vzniklo tak státní náboženství řízené římskokatolickou církví, které oficiálně posvětilo zachovávání neděle namísto soboty. Je dnes historickým faktem, že autorita římskokatolické církve a její tradice stojí nad prostým učením Písma. 

Důvod druhý – láska. 

Zachovávání soboty není zákonictví. Ježíš řekl: „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání.“ (Jan 14,15). Jelikož je sobota biblickým dnem pro týdenní bohoslužbu, pak také čtvrté přikázání nikdy nebylo změněno Bohem – ale pouze lidmi. A protože ji zachovával i sám Ježíš, světím ji z lásky k němu. 

Existuje mnoho důvodů, proč miluji a poslouchám Ježíše. Dva hlavní důvody jsou ty, že On je můj Stvořitel a Spasitel (Jan 1,1–3; Titovi 2,14). Ježíš stvořil zemi v  šesti dnech a sedmého dne odpočinul. Sobota je oficiální Boží památník či „znamení“ mezi Ním a Jeho lidem, že On je náš Stvořitel (Exodus 31,17). V době před Ježíšovým návratem na tuto zem Bůh všechny lidi vyzývá: „pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod“ (Zjevení 14,6.7). Pokaždé, když „pamatuji na sobotní den, že mi má být svatý“, uctívám svého Stvořitele jako toho, kdo mě stvořil a drží můj život ve svých rukou (Exodus 20,8–11). 

Nejenže Ježíš lidstvo stvořil, On nás také osvobozuje od hříchu. Sobota je zvláštní znamení jeho spásy: „Dal jsem jim také své soboty, aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji“ (Ezechiel 20,12). To, že jednou týdně přestaneme dělat svou světskou práci, nám také připomíná, že si žádnou prací nemůžeme zasloužit naše věčné spasení – je to Boží dar a my jsme na Bohu zcela závislí (Židům 4,4–10). Neboť jestliže nedokážu jeden den v týdnu důvěřovat Bohu, že se postará o mé pozemské živobytí, jak mohu opravdu říct, že Mu budu věřit po celý věčný život? 

Každá sobota mi připomíná lásku, kterou nám Ježíš dal prostřednictvím stvoření a vykoupení. Stejně jako slavíme výročí, abychom si připomněli a obnovili svou lásku k  našim nejbližším, tak nám má i sedmý den, sobota, připomínat Boží lásku a naši úplnou závislost na Bohu v tomto životě – i v tom příštím. 

Důvod třetí – zkušenost. 

Sobotu zachovávám také proto, že jsem odpověděl na Ježíšovo pozvání, abych zkusil a přesvědčil se, jestli je Jeho slovo pravdivé. Bůh nás často vyzývá, abychom Ho vyzkoušeli. Jedna taková situace je v knize Malachiáš, 3. kapitole, kde nás Bůh vyzývá, abychom mu odevzdali desetinu z  našich příjmů. Těm, kteří toto přijmou, zaslibuje svoje požehnání. 

Sobota také obsahuje výzvu. Bůh nás zve, abychom mu odevzdali sedminu našeho času. Jestliže to uděláme, slibuje, že nám požehná. „Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty…, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným…, potom budeš mít rozkoš v Hospodinu“ (Izajáš 58,13.14). Každý týden zažívám toto sobotní požehnání. 

Odpočinutí v  sobotu mě fyzicky, duševně, společensky a duchovně obnovuje. Zbavuje mě stresu ze životních starostí. Užívám si ničím nepřerušované chvíle s  rodinou a přáteli, které udržuje naše vztahy živé. Uctívání Boha společně s ostatními věřícími mě posiluje. Studiem Bible a účastí na kázáních v sobotu získávám nové poznatky a inspiraci. 

Sobota mi každý týden dává důvod k  tomu, abych zanechal veškerých světských povinností. Jelikož je to Boží příkaz, nezůstává zde žádný prostor ke kompromisům – například kvůli projektu v  práci, který se nestíhá, či kvůli kterékoliv jiné věci, která může přijít. Toto ochraňuje sobotní odpočinek, aby se z  něj nestalo jen něco dobrého, k čemu se jednou v  budoucnu dostanu. Je to Boží příkaz, proto nehledám způsoby, jak ho obejít, ale s radostí nechávám svoje povinnosti a starosti šesti dnům. V sobotu pak mám den odpočinku, tak jak říká Bůh. 

Zjistil jsem, že Ježíšova slova jsou pravdivá – udělal sobotu pro člověka (Marek 2,28). To znamená, že sobota není jen tak něco, co pro nás Bůh dělá, ale je to něco nádherného. V  této uspěchané době, ve které žijeme, si vážím všech dobrých požehnání, která mohu prožívat díky tomu, že nám ve své laskavosti Bůh daroval sobotu. 

Rozumím tomu, že se moje účast   na bohoslužbách v sobotu může zdát zvláštní. Ale teď už víš, že to dělám proto, že jsem se rozhodl následovat učení Bible, miluji Ježíše jako svého Stvořitele a Zachránce a objevil jsem sobotní Boží požehnání, které mi to přináší. Také můžeš zažívat tuto úžasnou zkušenost. Pokud bys rád věděl, jak na to, nebo chceš získat více informací, můžeš mi napsat na adresu uvedenou vpravo nahoře.

Stáhnout ve formátu PDF

PŘÍLOHY:

Sobota - památník ráje (ThMgr. Radomír Jonczy)

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3YXpQRHNwZ2VwU0k/view?usp=sharing