Prožil jsem velmi bujará léta, byl jsem mezi svými spolužáky populární, hrál jsem v kapele, často jsme chodili pít po hospodách a vraceli se až ráno. Měl jsem kolem sebe stále spoustu holek, partu, školu jsem zvládal - nic mi zdánlivě nechybělo. Uvnitř jsem však byl sobecký, domýšlivý člověk zakládající si na vlastní důležitosti. Namlouval jsem si, že v životě Boha nepotřebuji. Byl jsem sám sobě bohem. Sám jsem chtěl určovat, co je dobré a co zlé.
Vnitřní zápas…
Pán Bůh se mě v mém životě snažil několikrát oslovit. Nejvýrazněji si jeho volání uvědomuji z doby mého studia na střední škole, kdy jsem měl několik inspirujících rozhovorů s křesťanskými misionáři o Ježíši Kristu. Poslali mi zdarma Nový zákon a já si z něj občas četl. Po četbě jsem pokaždé cítil silné nutkání k rozhodnutí, abych svůj život změnil a odevzdal Ježíši Kristu. Já se ale změnit nechtěl! Vyhovovalo mi, jak jsem žil. „A navíc“, říkal jsem si pokaždé, „Existuje Bůh vůbec?“. Tento můj vnitřní zápas s hlasem svědomí, do něhož Bůh promlouval, trval několik let.
Bezmocný…
Když mi bylo 20 let, skončil jsem na ARO v desetidenním kómatu. Od té doby se můj zdravotní stav pomalu, ale jistě zhoršoval. Nevěděl jsem, co mi je. Žádný lékař mi nedokázal pomoci. Trpěl jsem každodenními příznaky kognitivních dysfunkcí spojených s chronickými bolestmi hlavy a poruchou spánku. Potíže provázela znatelná redukce mentální výkonnosti a „stažení ze společnosti“ kvůli neschopnosti udržet tempo v komunikaci. V důsledku toho se přidaly také deprese. Ztratil jsem většinu přátel a klesl úplně na dno. Musel jsem přerušit studium na vysoké škole, protože jsem se nedokázal kvůli své nemoci soustředit na učení.
Čekalo mě 5 let utrpení způsobené bolestmi a izolací. Moje komunikační schopnosti, kterými jsem si dříve vydobýval své místo ve společnosti, byly ty tam. Najednou jsem byl na vše úplně sám, bez pomoci. Měl jsem chuť se vším skoncovat a v silných depresích jsem poprvé v životě připustil i možnost vzít si život.
Sebevražda…
Ve stejné době jsem ale prožil zvláštní událost. Na Branické skále v Praze jsem se stal neplánovaně svědkem pokusu o sebevraždu kluka v mém věku, který se dlouho utápěl v drogách a kterého v ten den navíc opustila holka. Díky mně nakonec neskočil. Ani nevím, odkud se ve mně vzala ta síla, ale po vyčerpávajícím rozhovoru, kdy on stál na okraji skály pevně rozhodnutý zemřít, se mi tohoto mladého kluka podařilo přesvědčit, že stojí za to dál žít a nevzdávat se. Po návratu domů jsem si uvědomil, že načasování proběhlé události prostě nemohlo být náhodné, že musí existovat nějaká vyšší inteligence, která toto setkání pro nás zprostředkovala.
Matrix - následuj bílého králíčka
Další událost prostě také nemohla být náhodná. Brzy poté jsem byl pozván na tehdy celorepublikově promítaný film Ježíš, s podtitulem Znáš ho? Pozvala mě na něj moje sestra. Film, který byl natočený věrně podle historických událostí zaznamenaných v bibli, mě velmi oslovil. I český dodatek na konci filmu. Bylo jím svědectví třech Čechů, kteří žili bez Boha a přijali Krista. Co ale bylo fascinující! Následující den jsem při cestování pražskou hromadnou dopravou, v tramvaji, na peróně a pak na ulici postupně potkal všechny tři osoby, které vyprávěli svůj příběh v dodatku filmu. Věřím, že to byla Boží reakce na mé rozhodnutí z předchozího večera hledat další odpovědi. Pokud bych potkal jen jednoho z nich, snad by se to dalo považovat za náhodu. Jaká však byla pravděpodobnost, že bezprostředně po shlédnutí filmu a na různých místech Prahy potkám v tentýž den po jednom hned všechny tři?
Bod zlomu…
Tyto a další podobné události odstartovaly mé hlubší přemýšlení o existenci a podstatě Boha a o víře. Do té doby jsem věřil jen sám v sebe, vlivné známé a odborníky, na které jsem spoléhal, že mi v nouzi pomohou. Ale mé iluze, přátelé i lékaři v realitě mého života selhali. A právě to mě přinutilo se v životě zastavit a začít Boha opravdově hledat. Už jsem neměl co ztratit. Už mi bylo i jedno, že se tím shodím před lidmi, kteří mě respektovali jen jako ateistu.
Mnozí říkají, že věřit v Boha je pouze berličkou pro slabé. Já ale zjistil, že je to právě naopak. Moje rozhodnutí - jít „proti proudu“ většinové nevěřící společnosti, „podívat se do očí“ svatému Bohu a chtít se změnit - to vše vyžadovalo velikou odvahu.
Začal jsem opět číst Bibli, tentokrát s otevřeným postojem k jejímu poselství, a prožíval neuvěřitelné zkušenosti s Božím přijetím a jeho odpověďmi na mé první upřímné modlitby. Bůh se mi dával úžasným způsobem poznat, přičemž mě definitivně ujistil o tom, že: 1) skutečně existuje, 2) je Bohem osobním (chce se mnou navázat vztah) a 3) Bohem dobrým (jedná v můj prospěch). Najednou mi došlo, že po takovém Bohu jsem vždycky podvědomě toužil. On jediný mě mohl z mého zoufalství vysvobodit a dát mému životu hlubší smysl!
Moje rozhovory s Bohem a čtení Bible mi současně umožnily nahlédnout skutečný morální a duchovní stav lidstva. Na základě tohoto uvědomění a přiznání si vlastní zkaženosti jsem osobně přijal zástupnou smrt Ježíše Krista na kříži jako Boží řešení umožňující smíření a odpuštění mých hříchů.
Nadšení…
Byl jsem nalezením Boha a přijetím jeho úžasného daru v Ježíši Kristu tak nadšený, že jsem se chtěl ve všem řídit Boží vůlí. Rozhodl jsem se, že se chci změnit. Četl jsem Bibli, hledal jsem křesťanské společenství, kde bych se mohl zapojit. Nechal jsem se pokřtít a začal se vzdělávat na Teologickém semináři nejrozšířenější jednotné protestantské církve na světě - Církve Adventistů sedmého dne*. Zde jsem vystudoval bakalářský pastoračně-sociální obor. Toužil jsem zvěst o Ježíši Kristu sdělovat lidem okolo sebe, a to i lidem na okraji společnosti. Ubytoval jsem u sebe na tři čtvrtě roku bezdomovce. A dělal jsem spoustu dalších věcí. A stejnou touhu zachraňovat lidi pro Boží království mám i dnes.
Moje nemoc se nakonec ukázala jako nevyléčitelná. Lékaři zjistili, že jde o trvalé poškození centrální nervové soustavy v důsledku prodělaných neuroinfekcí (encefalitida, borelióza). Mými každodenními příznaky (od roku 2000) jsou neuropatická bolest, porucha spánku, kognitivní dysfunkce a opakující se deprese. To značně omezuje moje možnosti uplatnění na trhu práce a ztěžuje plnění mých životních rolí (jako manžela a otce dvou dětí a v komunikaci obecně).
Pán Bůh, který se stal mým nejlepším přítelem a průvodcem, mi však pro každý den dává novou sílu a pomáhá mi můj život navzdory značným limitům důstojně a smysluplně zvládat. A jednou, věřím, mě i úplně uzdraví. A když ne v tomto životě, tak po vzkříšení z mrtvých v přicházejícím Ježíšově království jistě!
„Bůh užil bolesti jako léku k vaší nápravě. Utrpení způsobené Bohem vede člověka ke změně postoje a tím i k záchraně...“ Bible, 2. Korintským 7, 10
„Až dosud jsem o tobě věděl jenom z doslechu, ale teď jsem tě spatřil na vlastní oči.“ Bible, kniha Job 42, 5
Určitě i ty prožíváš spoustu těžkých věcí… Budu rád, když mi napíšeš. Rád ti zdarma pošlu svoji knížku o Bohu, kterou jsem napsal. Moje adresa je matej4212(zavináč)lotech.cz…
* Více v mém článku „Kdo jsou Adventisté sedmého dne“ na matej4212.blogspot.com/2020/04/kdo-jsou-adventiste-sedmeho-dne.html
„Za jeho poselství se rozhodně nestydím. Vždyť ono může zachránit každého, kdo mu uvěří; nejen člověka zbožného, ale i toho, kdo žil dosud bez Boha. On sám v něm oznamuje, jak se postaral o to, abychom před ním obstáli. Nežádá od nás nic jiného než bezpodmínečnou důvěru. Vždyť již prorok Abakuk napsal: "Kdo Bohu důvěřuje, obstojí před ním a bude žít."
Můj příběh "naživo" - v rozhovoru na akci Anděl 2009
Rozhovor se mnou na téma Bolest jako Boží nástroj na křesťanském Rádiu 7 (rok 2021):
Bolest jako boží nástroj [audio, 32 minut]
Podobné články na tomto blogu:
1) Proč můžete důvěřovat Bibli
2) Proč chodím na bohoslužby v sobotu:
3) Podobu našeho křesťanství určuje náš přístup k Písmu
MÉDIA:
1) Životní příběhy, které změnily můj pohled na Boha
2) Přednášky, které změnili můj pohled na svět
3) Filmy (dokumenty), které změnili můj pohled na život
