- důraz na křest Duchem sv. (základní text Sk 19, 1-6: zde ovšem jde o Janův křest, protože věřící neznají Ježíše). Biblický koncept: znovuzrození --> zmocnění ke službě.
- projevy charismat (ne nutně mluvením jazyků) jsou důkazem tohoto křtu
Letniční hnutí
- projevy charismat (ne nutně mluvením jazyků) jsou důkazem tohoto křtu
Letniční hnutí
- mluvení jazyky (důkazem Křtu DS, uvolnění od stresu, ke chválení, k předání poselství, vědomí výjimečnosti věřících s touto zkušeností, znakem zapečetění při vytržení církve)
- uzdravování, zázraky, entuziastický zpěv
- oproti charismatickému hnutí je spíše separatistické
- uzdravování, zázraky, entuziastický zpěv
- oproti charismatickému hnutí je spíše separatistické
- u nás zejména Apoštolská církev (z Velké Británie)
Charismatické hnutí (= “novoletniční hnutí“)
- vnik na přelomu 50. a 60.let napříč tradičními křesťanskými denominacemi
- vnik na přelomu 50. a 60.let napříč tradičními křesťanskými denominacemi
- vzniká v době zformalizovaného křesťanství
- navazuje na Metodismus (J. Wesley) avšak odklonem od biblické koncepce dokonalosti
(Biblický koncept: roste se k ní postupně následováním Krista, posvěcení je proces)
- otec hnutí kalifornský episkopální (asi protestanté?) kněz Deniss Bennett
- otec hnutí kalifornský episkopální (asi protestanté?) kněz Deniss Bennett
- v r. 97 i na amerických katolických univerzitách vlivem knihy „Dýka a kříž“
- vnik Katolické charismatické obnovy (KCHO) – uznávaná složka katolické spirituality
Církve: Assemblies of God, V něm. Evangelické církvi – Char. sborová obnova (Charge), KS vzniklá na Maninách (Dan Drápal) – odštěp: Voda života, Sdružení KMS, Odštěpy: Pastýřské hnutí, Viniční hnutí, Torontské požehnání, Hnutí víry (Slovo života)
Pozitiva
- důraz na zmocnění v životě křesťana a církve a jeho vyzbrojení ke službě
- modlitba v jazycích dává prožívat větší bázeň před Bohem (ze svědectví Petra Rohana)
Negativa
- teologie zkušenosti (zkušenost, která hledá teologii)
- rozvrátila mnohé tradiční protestant. Církve (Obnovenou Jednotu Bratskou)
- zkušenost „Křtu v Duchu“ upevňuje katolickou orientaci, včetně „mariánské úcty“
- v rámci charismat. hnutí mohou vedle sebe stát jinak teologicky naprosto nesmiřitelné proudy jakými je katolicismus a protestantismus (Sola gracis, fide, scriptura, Christo!)
- tradiční reformační zásady nemají v tomto hnutí až takovou důležitost (ustupují před významem prožívání Boží moci)
- často selhává princip stavění autority Bible nad autoritu mimobiblických zjevení (to v oficiálním učení nenajdeme, ale v praxi je to časté)
- zkušenost určuje chápání biblických textů, než aby biblické texty upravovaly zkušenost
- liberálnější pohled (např. v Hnutí víry) více otvírá prostor mimobiblickým formám Božího zjevení (sny, vize, návštěvy andělů, přímá řeč, divy a znamení)
- vybírají v biblickém zjevení to, co vyhovuje jejich teologii (např. Gedeon a roucho – bráno jako vzor při rozhodování, jednání jiných hrdinů z knihy soudců není)
- podmínky přijetí křtu DS se podobají zvláštním duchovním cvičením, při kterých jde o to, aby člověk dosáhl určité citové polohy (např. výzva k modlitbě bez zapojení mysli)
- vnáší do exoterního (postaveném na Božím zjevení) křesťanství prvek ezoterní (hledání toho, co je uvnitř), což je blízké spíše východním mimokřesťanským kultům a mystice
- důraz na zkušenost křtu DS a na charismata odsouvá do pozadí důležitost budování křesťanského charakteru (trvalým důkazem křtu pouze různé charismatické projevy)
- Teologie křtu DS rozděluje věřící na ty, co činili pokání a přijali Ježíše jako svého Pána, ale neobdrželi plnost zaslíbeného Ducha a na ty co jí obdrželi ---> takové rozdělení ale Písmo nezná! Podle charism. teologie Bůh nechává mnohé upřímné křesťany v jakémsi vákuu bez zaslíbeného Ducha. To co rozděluje je neuchopitelná zkušenost. (Spíše by mělo jít o rozdělení mezi neposlušností a poslušností biblických principů a přikázání (tj. o vztah k Boží autoritě).
Nebiblicky definovaná charismata
- směšování xenolalie (neidentifikovatelné jazyky - 1Kor 14,2: „nemluví k lidem, ale k Bohu“) a glosolalie (v existujících jazycích – Sk 2,4; 10, 44-46)
- dar jazyků: ve Sk slouží k budování sebe sama, v Korint. sboru vyžadoval výklad
- dar uzdravování zaměňují s modlitbou za uzdravení (v Písmu však jde o skutečnou moc uzdravit). Zřejmě zakrývají, že se u nich skutečný dar uzdravování nevyskytuje.)
- dar proroctví (=mystické přibližování se pravdě: přesnost proneseného proroctví je závislá na duchovní úrovni proroka)
- Ovoce Ducha, se musí spokojit s druhořadou pozicí (podle Ga 5, 22 je hlavním důkazem Boží přítomnosti v životě člověka). Láska podle nich není trvalým důkazem křtu D. Sv.
- apoštol Pavel ovšem říká, že největším obdarováním je láska - 1Kor 13,8.
- Písmo nás vyzývá k tomu, abychom věci zkoušeli a zvažovali nejen podle nauky, ale hlavně podle ovoce
- odklání se od tradičního protestantského proudu, jehož těžištěm je Písmo (i když samo sebe toto hnutí vnímá jako pokračovatele reformace, ve skutečnosti ruší principy, které reformace stanovila (aktuální osobní zkušenost je stavěna nad Písmo)!
PŘÍLOHY:
1. Teologické zhodnocení fenoménu "mluvení jazyky" - pravé a nepravé projevy v kontextu Bible (Nicholas Fischer)
https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3ODNKeDBxdlRXR2M/view?usp=sharing
2. Emailová korespondence s mým psychicky nemocným kamarádem Milanem (kontaktován P. Klimtem z AC Prostějov kvůli daru uzdravování)
https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3ODNKeDBxdlRXR2M/view?usp=sharing
2. Emailová korespondence s mým psychicky nemocným kamarádem Milanem (kontaktován P. Klimtem z AC Prostějov kvůli daru uzdravování)
Klimt: Uzdravován probíhá „položením ruky na hlavu. Jenže vyhnání démonů z těla bez naplnění těla Duchem svatým nepomůže - oni by se vrátili.
- v Kladně jim částečně také funguje uzdravování a osvobozování ve jménu Ježíše Krista. Pokud by vám tam nepomohli, teprve byste přijel sem. Ale je nezbytné, abyste tam začal pravidelně chodit. Předtím je potřeba rozhodnout se pro vodní křest.
- Skutečné naplnění Duchem sv. se potvrdí tzv. darem jazyků. Ten můžete obdržet jedině v Apoštolské církvi nebo v některém letničním (charismatickém) společenství. I každý jiný prokazatelný dar je potvrzením křtu. Ale vím, že ten vám jako první Bůh nedá, protože vy potřebujete modlitební cizí jazyk.
- Podle bible je potřeba: denně se modlit, číst bibli a neopouštět společné shromáždění. Do společného shromáždění nepatří kostel, ale jakákoliv letniční skupinka.
Milan: v AC Kladno jsem byl už v r. 94, nevyšlo nikdy nic, ani to uzdravování. Nepomohli mi. Myslím, že ani nevěděli jak pomoci a já to beru. Jinak jsem pokřtěný právě v AC.
- Po letech jsem se dověděl, že sbor AC se rozdělil, prý se neshodli a vy jste psal, že to bylo dobře, že to tak dopadlo (to je mi divné?)
Klimt:
1. Mluvíte o církvích a lidech - a ne o bibli a Ježíši. Jednejte podle bible a nevymlouvejte se na lidi a církev.
2.Křest máte správný, ale nemáte křest Duchem sv. potvrzený darem jazyků a nejste znovuzrozen - jinak by jste chtěl už být nejraději u Ježíše a měl byste touhu zachraňovat.
3. Do AC jsem vás posílal ne proto, že je to ideál, ale proto, že učí skutečný křest Duchem sv., což žádná oficielní církev nedělá.
4. Na Husitské fakultě (tam Milan chvíli studoval) se neučí evangelium - hlavně ne skutečný křest Duchem Sv., uzdravování a jiné dary.
5. Co se týče vašeho občasného docházení do CASD, kdybste se zeptal v AC nebo i jinde na CASD, tak by jste zjistil z bible, že oni neučí pravdu. Divím se, že ve vás z učení v AC nic nezůstalo. Jinak byste nemohl jít ani do katol. kostela, kde se klaníte démonu katolicismu. Že se Hus nechal upálit za podobojí a jiné vám nic neříká? Kdybys byl znovuzrozen, nutilo by tě to říkat těm hodným lidem, co dělají proti svému spasení.
6. Rozdělení sboru nebo církve není vždy chyba. Přes Br. Bubíka Bůh uzdravoval velmi málo. To, že v AC nebyli lidé s darem uzdravování bylo a je proto, že chtěli uzdravovat jen vedoucí a nehledali dary mezi běžnými členy. Příkladem jsem i já - kdysi jsem byl v AC, pak 17 let v KS, kde mě Duch svatý začal používat, a nyní působím znovu v AC, protože ti tam prostí členové nejvíce potřebují a zároveň se uzdravováním nepotvrzuje špatné učení.
7. Možná se s vámi nechtějí znovuzrození křesťané bavit proto, že jen diskutujete, místo přibližování se k Ježíši a zachraňování dalších. Ani mě už nepište o lidech a církvích, ale o tom, co je v bibli. Nikomu, ani mě věřit nemáte, ale vše si máte rozsoudit podle bible.
Jen tak můžeme pokračovat v přípravě k uzdravení. Toto si vytiskněte a řiďte se tím.
