Obsedantně kompulzivní porucha a víra

Stáhnout ve formátu PDF

Obsedantně kompulzivní porucha (dále jen OKP) je známa lidstvu již po staletí. Byla nazývána různě např. posedlost ďáblem, religiózní melancholie, puntičkářství, folie du doute, psychasthenia či kompulzivní neuróza. A přestože některé náboženské skupiny tomuto onemocnění přisuzují i dnes některé až příliš démonizující atributy, je zřejmé, že léčbu OKP ovlivňují také duchovní faktory. V této kapitole se podíváme na některé z nich.

1 Zdravá náboženská víra léčí

Různé studie ukazují, že náboženská víra s sebou přináší jasný zdravotní přínos a že lidé, kteří věří v Boha, mají předpoklad méně trpět úzkostmi a snadněji se vyrovnávají s tragickými událostmi. Je to právě víra, která dává věřícímu člověku pokoj, jistotu a naději a která vytváří takové myšlenkové pochody a rozhodnutí, které pozitivně ovlivňují jeho zdraví.

Co se týče léčby OKP, závěr jednoho výzkumu říká: „Depresivní a úzkostní pacienti s vyšší úrovní osobní religiozity se vyléčili rychleji než pacienti s nižším skóre.“ Zároveň se ale zjistilo, že pouze vnější náboženské aktivity či projevy měly mnohem menší vliv než osobní angažovanost. A tak druhý závěr této studie říká, že praktikovat různé formy vyznání víry bez osobní angažovanosti má minimální anebo žádný účinek na celkové duševní zdraví.

(Zdroj: Mudr. NEDLEY Neil, Život bez deprese)

Naproti tomu je zřejmé, že extrémní (např. letniční, charismatické) proudy spíše vedou k prohlubování pocitů viny (např. ze vsugerovaného nedostatku víry), emocionální nestabilitě, zklamání příp. k podcenění nutnosti odborné léčby. Také je nezodpovědné pouze spoléhat, že do našeho života zasáhne Boží nadpřirozená síla, která nám přinese zdraví (zvláště pokud to svým špatným životním stylem popíráme). Neumíme totiž předvídat, kdy dojde k uzdravení přímým Božím zásahem, zatímco jindy se nemocný uzdraví přirozeným procesem, ve kterém Bůh působil v jeho prospěch jinými (přírodními) prostředky. V každém případě však můžeme důvěřovat Boží lásce, milosrdenství a dobrotě, a to i uprostřed nevysvětlitelných tragédií, s nimiž musíme jako křesťané v tomto padlém světě počítat. Pokud věříme, že nás stvořil Bůh, že nás udržuje a pečuje o nás, máme snad nejlepší předpoklady k tomu, abychom se vyrovnali s těžkostmi a problémy, které postihují celé lidstvo. Díky Bibli máme také poznání, které nám pomáhá lépe porozumět světu jako celku a našemu místu v něm. Ba co více, dostali jsme naději a útěchu i pro ty nejtěžší chvíle, které nás mohou v životě potkat. To neznamená, že se nesetkáváme s problémy nebo situacemi, které v nás mohou vyvolávat úzkost a strach. Máme však pevný základ, díky kterému zvládneme a překonáme všechny obavy. Proto má víra v Boha a důvěra v jeho lásku tak nesmírnou terapeutickou hodnotu.

2 Vyhýbání se negativnímu myšlení urychluje léčbu

Zlepšení symptomů Obsedantně kompulzivní poruchy vyžaduje trénink myšlenkových procesů. Bylo zjištěno, že mnozí úzkostliví jedinci mají sklon dívat se na život vždy z té horší stránky. Všichni velmi dobře víme, že na tomto nedokonalém světě bude stále mnoho věcí, na které si můžeme stěžovat. Často jsme navíc bezmocní a některé věci nemůžeme nijak ovlivnit. Pokud se však soustředíme na radost z nádherných požehnání života, nejenže nás to pozitivně naladí, ale bude to mít pro nás i léčebný účinek. Lidský mozek je pružný a lze jej vycvičit. A pokud se pozitivní myšlení stane zvykem, z úzkostí může brzy zbýt jen vzpomínka. Není pochyb o tom, že mysl a tělo jsou vzájemně velmi těsně propojeny. Přestože věda dosud plně nevysvětlila, jak toto spojení funguje, jedno víme jistě: způsob myšlení má obrovský vliv na náš celkový zdravotní stav. V této souvislosti mne zaujal následující citát: „Nepoddávat se melancholii, negativním myšlenkám a pocitům je stejně pozitivní povinností jako se modlit.“

(Zdroj: Mudr. NEDLEY Neil, Život bez deprese)

3 Léčba chorobné závislosti na druhých

Každý člověk je závislý na společenském zázemí. Biblická kniha Genesis říká, že po stvoření Adama Bůh prohlásil: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Potom stvořil Evu, jeho ženu. Pro každého z nás je dobré uvědomit si tuto závislost na vztazích. Byli jsme stvořeni jako společenské bytosti. Mít svoji sociální síť je pro zdravý život člověka klíčově důležité. V psychologii má však termín vztahová závislost jiný význam. Používá se k označení nezdravé, extrémní závislosti na druhých.

Lidé, kteří trpí nějakou závislostí (např. alkoholici), jsou často označováni jako osoby se vztahovou závislostí. Toto spojení se používá k označení závislosti na vztahu, který se často rozvine na základě nenaplněného či nezdravého vztahu mezi rodičem a dítětem. Každý z nás má potřebu milovat a být milován. Když se dětem nedostane dostatek lásky a péče od vlastních rodičů, trpí nedostatkem sebedůvěry a celý jejich život se vyznačuje hledáním lásky. Jedna studie uvádí, že právě nízké sebehodnocení je příčinou chyb a těžkostí ve vzájemných vztazích. Není žádným překvapením, že lidé s chorobnou závislostí na vztazích mají depresi a trpí úzkostmi častěji než ostatní. Mnoho psychologů se zaměřilo na vztahovou závislost jako na příčinu jakékoliv závislosti či nezdravých společenských vztahů. Předpokládají, že každý člověk s úzkostmi nebo depresí má sklony vytvářet závislé vztahy.

4 Sebevědomí a sebeúcta

Lidé nezdravě závislí na vztazích mívají často nízkou sebeúctu (sebehodnotu). Mnozí terapeuti se snaží o vybudování sebeúcty člověka tím, že mu zdůrazňují jeho klady, což ale vede k „nafouknutí“ jeho ega. Klientům to prospěje jen na krátkou dobu, z dlouhodobého hlediska je však taková terapie neúčinná. Také apoštol Pavel, který poznal skutečnou hodnotu člověka, řekl: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ Zdá se, že mnoho lidí trpících závislostí na druhých se rozhoduje na základě domýšlivosti a podle toho, co si o nich druzí lidé pomyslí, místo toho, aby si nejdříve promysleli, které rozhodnutí je správné, a podle něj pak jednali. Na to, aby se jedinec, který je závislý na druhých, vymanil z kruhu nesprávných rozhodnutí, které určují celý jeho život, potřebuje dvě věci:sebehodnotu (založenou na Boží lásce, na tom, co Bůh udělal pro člověka) a pokoru. Zajímavý je závěr jednoho výzkumu, který zjistil, že mnoho závislostí a nezdravé společenské vztahy, nepramení nutně z nesprávného přístupu rodičů nebo jejich nepřístupnosti, ale z chybného úsudku jednotlivce. Dle mého názoru, pochybnosti o vlastní hodnotě jsou především duchovním problémem – je to nedostatek ve vnímání své hodnoty z pohledu Stvořitele. Boží láska k člověku je úžasné, nevyčerpatelné téma. Z Božího pohledu má člověk větší hodnotu než celý svět. Těm, kteří trpí nedostatkem lásky proto doporučuji, aby každý den strávili půlhodinu přemýšlením a čtením o Kristu a jeho životě.

5 Dělat správné věci

Láska se řídí principy, na kterých stojí. Deset přikázání je často označováno jako Boží zákon. Hovoří se o něm ve Starém i Novém zákoně jako o souhrnu a projevu „lásky k Bohu a lásky k člověku“. Kristus řekl, že jestliže ho milujeme, budeme mít rádi i jeho principy, které nám jako Stvořitel dal pro šťastný život. Nezodpovědná láska – bez respektování pravidel – která se nezakládá na těchto principech, není skutečná láska.

6 Bible radí: Neobávejte se budoucnosti!

Dalším důležitým prvkem ve zvládání úzkosti je zbavit se obav z budoucnosti. K takovému postoji nás nabádá i Bible (Matouš 6, 34!). Je přirozené, že bez vhodného plánování se ovšem nezbavíme strachu z budoucnosti. Ježíš zde vlastněříká: „Pokud dobře naplánuješ a uskutečníš svůj plán, nedělej si starosti o zítřek.“ Jinými slovy, zítřek přinese to, co přinese. Starosti a obavy z věcí, které nemůžeme změnit, jsou poraženeckým postojem. Dnes nemůže nikdo vyřešit to, co přinese zítřek. Můžeme se však soustředit na problémy, které přinesl dnešek. Vyžaduje to plánování, organizování a motivaci. Máme-li čas a možnost věnovat se problému, není důvod ke starostem. Ježíš nás vyzývá, abychom udělali všechno, co je třeba udělat dnes – plány i práci. Zároveň nám radí, abychom se nenechali stravovat obavami o budoucnost. Ty budou vždy zdrojem stresu a také jsou vždy kontraproduktivní. Osvobození se od starostí pomáhá překonat úzkosti a stres, ale má také pozitivní vliv na tělesné funkce.

7 Škodlivé vlivy sledování televize

Sledování televize zahrnuje mnoho škodlivých faktorů, které negativním způsobem ovlivňují lidskou psychiku. Jejich seznam uvádím v příloze 21 a 22. O tom, že televize působí na mozek v podstatě hypnotickým vlivem více v Knize život bez deprese, s. 249 – 258.

8 Pravidelné čtení Bible

Čtením Bible nemyslím občasné listování touto knihou, ale hluboké a vážné studium, spojené s modlitbou a přemýšlením. Například, každodenní uvažování nad knihou Přísloví (každý den jedna kapitola) pomohlo mnohým pacientům.

9 Bible radí: Neboj se!

Strach je přirozený a důležitý pocit, který lidem pomáhá zvládat nebezpečí a umožňuje jim přežít. Denně slyšíme o různých neštěstích, zločinech, nemocech, terorismu a válkách. Mnozí z nás jsou sami vystaveni bezpráví či prožívají v životě bolestné chvíle. Je přirozené, že je mnoho věcí, které v nás vyvolávají strach. Často se nám však stává, že prožíváme strach z toho, co se nikdy nestane (někdy i díky paranoidním konspiračním teoriím, kterým věříme). Strach vyvolává v člověku stres, důvěra Bohu však od něj osvobozuje.

Izajáš 41,10 říká:

„Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůjBůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“

10 Pozor na kritický postoj

Vyvineme-li úsilí, můžeme dostat pod kontrolu své kritické a negativní postoje a sami na sobě otestovat pozitivní účinky tohoto rozhodnutí. Je-li kritika přiměřená, konstruktivní a taktně podaná, může být v některých případech užitečná. Problém kritiky však spočívá v tom, že ve většině případů má kořeny v negativním postoji. A co je horší – kritizujeme věci, které nemůžeme ovlivnit. Kritika neškodí jen nám, ale posiluje i negativní postoje lidí kolem nás. Téměř před sto lety napsala Ellen Whiteová užitečnou radu svým křesťanským přátelům. O kolik lepší by mohl svět být, kdybychom se řídili principem, o kterém píše!

„Jsme-li v pokušení brblat nebo si stěžovat na to, co někdo udělal, pochvalme takového člověka za něco dobrého. Řekněme si: Opět jsem překonal jedno velké pokušení. Pěstujme vděčnost. Chvalme Boha za lásku, pro kterou nám dal Krista, aby za nás zemřel. Nevyplatí se myslet na staré křivdy. Bůh nás volá, abychom pěstovali jeho milosrdenství a jeho nekonečnou lásku. A k tomu nám může pomoci vděčnost a chvála.“ (E.G WHITEOVÁ)

11 Buď vděčný

Jeden ze způsobů, jak přetnout začarovaný kruh stresu a špatného spánku, je odevzdat své obavy Bohu prostřednictvím modlitby. Zjištění, že můžete v budoucnu Bohu důvěřovat, je možná právě tím chybějícím článkem při řešení vaší situace. Myslete na to, co vás motivuje a inspiruje. Přemýšlet o motivujících a inspirujících věcech má velice blahodárné účinky (viz např. Filipským 4, 8). Tenot biblický citát nám připomíná, že své myšlení máme zaměřit na hodnoty, které nás pozdvihují, jako jsou pravda, upřímnost, čistota a dobrota. Chceme-li zvládnout stres a dosáhnout toho, aby pracoval pro nás, nikoliv proti nám, musíme svou pozornost zaměřovat na pozitivní věci. Žel, mnozí z nás mají sklon vidět všechno negativně. Lehce zapomínáme na vše dobré, co nás v minulosti potěšilo, ale i na to, co právě prožíváme. Většinou máme tendenci se příliš zabývat problémy. Je důležité, abychom se dívali na to, co máme, nikoliv na to, co nám chybí. Nedovolme, aby zlé zastínilo to dobré, ale – jak se zpívá v jedné staré písni – „spočítejme naše mnohé dary“. Takový postoj posílí náš imunitní systém a pomůže nám zvládnout těžkosti.

Zde je rada, která by se mohla hodit všem, kteří chtějí optimálně zvládnout stres a úzkost: Nic nepomáhá tělesnému a duševnímu zdraví tak, jako vděčnost a chvála. Některé rodiny formálně vyjadřují vděčnost Bohu při jídle. Může to být dobrý začátek, ale projev vděčnosti by se neměl omezit pouze na několik krátkých modliteb během dne. Měl by to být trvalý postoj vděčnosti za všechny dobré dary, které jsme dostali. Pomůže nám to překonat nespokojenost a v konečném důsledku také stres. „Postoj vděčnosti, chvály a pokory“ by se měl probudit v každém z nás – zvláště žijeme-li v relativně bohaté zemi. Ve většině států světa žijí totiž lidé, pro které je vyřešení existenčních problémů otázkou života a smrti. V porovnání s tím jsou stresory průměrného Evropana malicherné.

12 Modlitba zlepšuje zdraví

Nepoužít požehnání modlitby by znamenalo to samé, jako kdybych si nevzal účinný lék nebo nepodstoupil chirurgickou operaci. Vyléčení často předchází úplné sebeodevdání do Boží vůle prostřednictvím modlitby. Přitom nejde o agresivní modlitbu za konkrétní výsledky či odstranění nemoci. Čelní mozkový lalok (jeho schopnost pozitivně přijmout svou diagnózu a rozhodnout se změnit svůj život) ve spolupráci s Bohem prostřednictvím modlitby přináší uzdravení. Modlitba se nezaměřuje na potlačení problému či léčbu příznaků, ale na spojení člověka s Bohem. Někdy modlitba především vyjadřuje souhlas s Boží vůlí a její přijetí. Jindy může být mimořádně aktivní. Člověk může hledat odpovědi na těžké otázky svého života nebo vyjadřovat touhu poznat Boží vůli v konkrétní složité situaci. Takový zápas vyžaduje maximální aktivitu čelního laloku, proto je nezbytné udržovat jej zdravý (více kapitola 2.5).

13 Vzdorovat morálnímu kodexu je nebezpečné

Jak jsem uvedl výše, čelní lalok je sídlem morálnosti a rozhodování. Jít proti svému morálnímu přesvědčení znamená oslabovat čelní lalok – umlčovat hlas svého svědomí. Na chvíli to sice může přinést úlevu a člověk se může cítit lépe, ale v konečném důsledku nás budou později stejně pronásledovat výčitky svědomí.

Avšak ani ti nejvěrnější Boží následovníci nebyli imunní vůči úzkosti a depresi. Např. Elijáš, který prožil tolik krásných zkušeností s Bohem a na vlastní oči spatřil Jeho moc, stejný den večer dovolil, aby jeho mysl ovládla malomyslnost, která ho natolik sklíčila, že ztratil chuť žít a spoléhat se na Boha, který tak majestátně projevil svoji přítomnost. Místo toho, aby pevně stál na straně Boha a držel se vírou jeho rad a zaslíbení, vpustil do své mysli negativní myšlenky, které ho ovládly. Bůh naplánoval, aby Elijáš viděl velké oživení Izraele, místo toho Elijáš upadl do deprese a nebyl schopný naplňovat Boží plán.