Jak jsem našel Ježíše - můj osobní příběh


Od dětství jsem měl povědomí o Bohu, byl jsem však egoistický, sobecký, chtěl jsem mít moc a vliv na lidi. Prožil jsem velmi bujará léta, byl jsem mezi svými spolužáky populární, hrál jsem v kapele, hodně často jsme chodili pít po hospodách a vraceli se často až ráno. Měl jsem kolem sebe stále dost holek, partu, nic mi nechybělo.

Vnitřní zápas…

Pán Bůh se mě v mém životě snažil několikrát oslovit. Nejvýrazněji si jeho volání uvědomuji z doby mého studia na střední škole, kdy jsem měl několik inspirujících rozhovorů s křesťanskými misionáři o Ježíši Kristu. Poslali mi zdarma Nový zákon a já si z něj občas četl. Po četbě jsem pokaždé cítil silné nutkání k rozhodnutí, abych svůj život změnil a odevzdal Ježíši Kristu. Já se ale změnit nechtěl! Vyhovovalo mi, jak jsem žil, a mé ctižádostivé manipulování s lidmi mi neustále vycházelo. Tento můj vnitřní zápas se svědomím, do něhož Bůh promlouval, trval několik let.



Bezmocný…

Když mi bylo 20 let, skončil jsem na ARO v desetidenním kómatu. Od té doby se můj zdravotní stav pomalu, ale jistě zhoršoval. Nevěděl jsem, co mi je. Žádný lékař mi nedokázal pomoci. Trpěl jsem každodenními příznaky kognitivního deficitu, spojeného s chronickými bolestmi hlavy. Potíže provázela znatelná redukce psychické výkonnosti a „stažení ze společnosti“ kvůli neschopnosti „udržení tempa“. V důsledku toho se přidaly také deprese. Ztratil jsem většinu přátel a klesl úplně na dno. Musel jsem přerušit studium na vysoké škole, protože jsem se nedokázal v tomto stavu soustředit na učení. Čekalo mě 7 let utrpení z bolesti a izolace. Moje duševní schopnosti, kterými jsem si dříve vydobýval své místo ve společnosti, byly ty tam. Najednou jsem byl úplně sám, bez pomoci. Měl jsem chuť se vším skoncovat a v silných depresích jsem poprvé připustil možnost vzít si i život.

Sebevražda…

Někdy v té době jsem ale prožil zvláštní zkušenost. Na branické skále jsem se stal neplánovaně svědkem pokusu o sebevraždu kluka asi v mém věku, který se dlouho utápěl v drogách a kterého ten den navíc opustila holka. Díky mně neskočil. Ani nevím, odkud se ve mně vzala ta síla, ale po vyčerpávajícím dialogu, kdy on stál na kraji skály pevně rozhodnutý skočit, se mi podařilo ho přesvědčit, že stojí za to dál žít a nevzdávat se. Po návratu domů jsem si zpětně zřetelně uvědomil, že načasování proběhlé události prostě nemohlo být náhodné, že musí existovat nějaká vyšší inteligence, která toto setkání pro nás zprostředkovala.

Bod zlomu…

To odstartovalo mé hlubší přemýšlení o Bohu. Do té doby jsem věřil jen sám v sebe, své známé a odborníky, na které jsem spoléhal, že mi v nouzi pomůžou. Ale mé iluze, přátelé i lékaři selhali. A právě to mě přinutilo se v životě zastavit. Začal jsem sám hledat Boha. Už jsem prostě neměl co ztratit! Už mi bylo jedno, že se tím před lidmi, co mě znali jako ateistu, shodím.

Začal jsem opět číst Bibli, tentokrát s otevřeným postojem k jejímu poselství, a prožíval krásné zkušenosti s Božími odpověďmi na mé první upřímné modlitby. Bůh se mi dával úžasným způsobem poznat, čímž mě definitivně ujistil o tom, že: 1) skutečně existuje, 2) je Bohem osobním (chce se mnou navázat vztah) a 3) Bohem dobrým (jedná v můj prospěch). Najednou mi došlo, že po takovém Bohu jsem vždycky toužil. On jediný mě může z mého zoufalství zachránit a dát mému životu smysl! Toto vědomí mě přemohlo a kompletně na ruby obrátilo můj život – mé sebepojetí i představy o fungování tohoto světa, o lidech, o zlu.

Nadšení…

Byl jsem z toho všeho tak nadšený, že jsem se chtěl ve všem řídit Boží vůlí. Rozhodl jsem se, že se chci změnit. Četl jsem Bibli, hledal jsem křesťanské společenství, kde bych se mohl zapojit. Nechal jsem se pokřtít a začal se vzdělávat na Teologickém semináři, kde jsem vystudoval bakalářský pastoračně-sociální obor. Toužil jsem zvěst o Ježíši Kristu sdělovat lidem okolo sebe, a to i lidem na okraji společnosti. Ubytoval jsem u sebe na tři čtvrtě roku bezdomovce. A dělal jsem spoustu dalších věcí. A stejnou touhu zachraňovat lidi pro Boží království mám i dnes… 

Moje nemoc se nakonec ukázala jako nevyléčitelná. Dodnes (a trvá to už od roku 2001) žiji se všemi jejími příznaky: chronickými bolestmi hlavy, poruchou spánku, mentálním deficitem a pravidelnými depresemi. To omezuje moje možnosti uplatnění na trhu práce a značně ztěžuje plnění mých životních rolí (jako manžela a otce, a ve vztazích obecně).

Bůh, který se stal mým nejlepším přítelem a stálým průvodcem, mi však dává na každý den novou sílu a pomáhá mi můj život navzdory mým limitům důstojně zvládat. A jednou, jak pevně věřím, mě i úplně uzdraví. A když ne v tomto životě, tak jistě po vzkříšení z mrtvých v Nebeském království!

Určitě i ty prožíváš spoustu těžkých věcí… Budu rád, když mi napíšeš… Moje adresa je matej4212(zavináč)lotech.cz… 


Můj příběh "naživo" - v rozhovoru na akci Anděl 2009



Audiozáznam (MP3) z vyprávění mého příběhu (kratší verze 7 minut):


Podobné články na tomto blogu:

1) Proč můžete důvěřovat Bibli

2) Proč chodím na bohoslužby v sobotu: