Jak jsem našel Ježíše - můj osobní příběh


Prožil jsem velmi bujará léta, byl jsem mezi svými spolužáky populární, hrál jsem v kapele, často jsme chodili pít po hospodách a vraceli se až ráno. Měl jsem kolem sebe stále spoustu holek, partu, školu jsem zvládal - nic mi zdánlivě nechybělo. Uvnitř jsem však byl sobecký, domýšlivý člověk zakládající si na vlastní důležitosti. Namlouval jsem si, že v životě Boha nepotřebuji. Byl jsem sám sobě bohem. Sám jsem chtěl určovat, co je dobré a co zlé.

Vnitřní zápas…

Pán Bůh se mě v mém životě snažil několikrát oslovit. Nejvýrazněji si jeho volání uvědomuji z doby mého studia na střední škole, kdy jsem měl několik inspirujících rozhovorů s křesťanskými misionáři o Ježíši Kristu. Poslali mi zdarma Nový zákon a já si z něj občas četl. Po četbě jsem pokaždé cítil silné nutkání k rozhodnutí, abych svůj život změnil a odevzdal Ježíši Kristu. Já se ale změnit nechtěl! Vyhovovalo mi, jak jsem žil. "A navíc", říkal jsem si pokaždé, "Existuje Bůh vůbec?". Tento můj vnitřní zápas s hlasem svědomí, do něhož Bůh promlouval, trval několik let.


Bezmocný…

Když mi bylo 20 let, skončil jsem na ARO v desetidenním kómatu. Od té doby se můj zdravotní stav pomalu, ale jistě zhoršoval. Nevěděl jsem, co mi je. Žádný lékař mi nedokázal pomoci. Trpěl jsem každodenními příznaky kognitivního deficitu, spojeného s chronickými bolestmi hlavy. Potíže provázela znatelná redukce psychické výkonnosti a „stažení ze společnosti“ kvůli neschopnosti „udržet tempo“. V důsledku toho se přidaly také deprese. Ztratil jsem většinu přátel a klesl úplně na dno. Musel jsem přerušit studium na vysoké škole, protože jsem se nedokázal v tomto stavu soustředit na učení. Čekalo mě 7 let utrpení způsobené bolestmi a izolací (srovnej s příběhem krále Nabukadnesara, Bible kniha Daniel 4, 13). Moje duševní schopnosti, kterými jsem si dříve vydobýval své místo ve společnosti, byly ty tam. Najednou jsem byl úplně sám, bez pomoci. Měl jsem chuť se vším skoncovat a v silných depresích jsem poprvé v životě připustil i možnost vzít si život.

Sebevražda…

Někdy v té době jsem ale prožil zvláštní zkušenost. Na Branické skále v Praze jsem se stal neplánovaně svědkem pokusu o sebevraždu kluka asi v mém věku, který se dlouho utápěl v drogách a kterého ten den navíc opustila holka. Díky mně neskočil. Ani nevím, odkud se ve mně vzala ta síla, ale po vyčerpávajícím dialogu, kdy on stál na kraji skály pevně rozhodnutý zemřít, se mi podařilo ho přesvědčit, že stojí za to dál žít a nevzdávat se. Po návratu domů jsem si uvědomil, že načasování proběhlé události prostě nemohlo být náhodné, že musí existovat nějaká vyšší inteligence, která toto setkání pro nás zprostředkovala.

Bod zlomu…

To odstartovalo mé hlubší přemýšlení o existenci Boha a víře. Do té doby jsem věřil jen sám v sebe, vlivné známé a odborníky, na které jsem spoléhal, že mi v nouzi pomohou. Ale mé iluze, přátelé i lékaři v realitě mého života selhali. A právě to mě přinutilo se v životě zastavit a začít Boha opravdově hledat. Už jsem neměl co ztratit. Už mi bylo i jedno, že se tím shodím před lidmi, co mě respektovali jen jako ateistu. 

Mnozí říkají, že věřit v Boha je pouze berličkou pro slabé. Já ale zjistil, že je to právě naopak. Moje rozhodnutí - jít proti proudu většinové nevěřící společnosti a hlavně rozhodnout se "podívat se do očí" svatému Bohu a chtít se změnit - to vše vyžadovalo velikou odvahu.  

Začal jsem opět číst Bibli, tentokrát s otevřeným postojem k jejímu poselství, a prožíval neuvěřitelné zkušenosti s Božím přijetím a jeho odpověďmi na mé první upřímné modlitby. Bůh se mi dával úžasným způsobem poznat, čímž mě definitivně ujistil o tom, že: 1) skutečně existuje, 2) je Bohem osobním (chce se mnou navázat vztah) a 3) Bohem dobrým (jedná v můj prospěch). Najednou mi došlo, že po takovém Bohu jsem vždycky podvědomě toužil. On jediný mě mohl z mého zoufalství zachránit a dát mému životu smysl!  

Moje rozhovory s Bohem a čtení Bible mi současně umožnily nahlédnout skutečný morální a duchovní stav svůj i celého lidstva. Na základě tohoto uvědomění a přiznání si vlastní zkaženosti jsem osobně přijal zástupnou smrt Ježíše Krista jako Boží řešení pro smíření a odpuštění mých hříchů.

Nadšení…

Byl jsem nalezením Boha a přijetím jeho úžasného daru v Ježíši Kristu tak nadšený, že jsem se chtěl ve všem řídit Boží vůlí. Rozhodl jsem se, že se chci změnit. Četl jsem Bibli, hledal jsem křesťanské společenství, kde bych se mohl zapojit. Nechal jsem se pokřtít a začal se vzdělávat na Teologickém semináři Církve Adventistů s.d., kde jsem vystudoval bakalářský pastoračně-sociální obor. Toužil jsem zvěst o Ježíši Kristu sdělovat lidem okolo sebe, a to i lidem na okraji společnosti. Ubytoval jsem u sebe na tři čtvrtě roku bezdomovce. A dělal jsem spoustu dalších věcí. A stejnou touhu zachraňovat lidi pro Boží království mám i dnes… 

Moje nemoc se nakonec ukázala jako nevyléčitelná. Dodnes (a trvá to už od roku 2000) žiji se všemi jejími příznaky: chronickými bolestmi hlavy, poruchou spánku, mentálním deficitem a opakujícími se depresemi. To omezuje moje možnosti uplatnění na trhu práce a značně ztěžuje plnění mých životních rolí (jako manžela a otce dvou dětí a ve vztazích obecně).

Bůh, který se stal mým nejlepším přítelem a věrným průvodcem životem, mi však dává pro každý den novou sílu a pomáhá mi můj život navzdory mým limitům důstojně a smysluplně zvládat. A jednou, jak pevně věřím, mě i úplně uzdraví. A když ne v tomto životě, tak jistě po vzkříšení z mrtvých v přicházejícím Ježíšově království!

"Každý, kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne a tomu, kdo tluče, bude otevřeno." Bible, Matoušovo evangelium 7, 8

Určitě i ty prožíváš spoustu těžkých věcí… Budu rád, když mi napíšeš… Moje adresa je matej4212(zavináč)lotech.cz… 


Můj příběh "naživo" - v rozhovoru na akci Anděl 2009



Podobné články na tomto blogu:

1) Proč můžete důvěřovat Bibli

2) Proč chodím na bohoslužby v sobotu: 

MÉDIA:

1) Životní příběhy, které změnily můj pohled na život

2) Přednášky, které změnili můj pohled na svět

3) Filmy (dokumenty), které změnili můj pohled na život