Obsedantně kompulzivní porucha a víra

Stáhnout ve formátu PDF

Obsedantně kompulzivní porucha (dále jen OKP) je známa lidstvu již po staletí. Byla nazývána různě např. posedlost ďáblem, religiózní melancholie, puntičkářství, folie du doute, psychasthenia či kompulzivní neuróza. A přestože některé náboženské skupiny tomuto onemocnění přisuzují i dnes některé až příliš démonizující atributy, je zřejmé, že léčbu OKP ovlivňují také duchovní faktory. V této kapitole se podíváme na některé z nich.

1 Zdravá náboženská víra léčí


Různé studie ukazují, že náboženská víra s sebou přináší jasný zdravotní přínos a že lidé, kteří věří v Boha, mají předpoklad méně trpět úzkostmi a snadněji se vyrovnávají s tragickými událostmi. Je to právě víra, která dává věřícímu člověku pokoj, jistotu a naději a která vytváří takové myšlenkové pochody a rozhodnutí, které pozitivně ovlivňují jeho zdraví.

Co se týče léčby OKP, závěr jednoho výzkumu říká: „Depresivní a úzkostní pacienti s vyšší úrovní osobní religiozity se vyléčili rychleji než pacienti s nižším skóre.“ Zároveň se ale zjistilo, že pouze vnější náboženské aktivity či projevy měly mnohem menší vliv než osobní angažovanost. A tak druhý závěr této studie říká, že praktikovat různé formy vyznání víry bez osobní angažovanosti má minimální anebo žádný účinek na celkové duševní zdraví.


(Zdroj: Mudr. NEDLEY Neil, Život bez deprese)

Naproti tomu je zřejmé, že extrémní (např. letniční, charismatické) proudy spíše vedou k prohlubování pocitů viny (např. ze vsugerovaného nedostatku víry), emocionální nestabilitě, zklamání příp. k podcenění nutnosti odborné léčby. Také je nezodpovědné pouze spoléhat, že do našeho života zasáhne Boží nadpřirozená síla, která nám přinese zdraví (zvláště pokud to svým špatným životním stylem popíráme). Neumíme totiž předvídat, kdy dojde k uzdravení přímým Božím zásahem, zatímco jindy se nemocný uzdraví přirozeným procesem, ve kterém Bůh působil v jeho prospěch jinými (přírodními) prostředky. V každém případě však můžeme důvěřovat Boží lásce, milosrdenství a dobrotě, a to i uprostřed nevysvětlitelných tragédií, s nimiž musíme jako křesťané v tomto padlém světě počítat. Pokud věříme, že nás stvořil Bůh, že nás udržuje a pečuje o nás, máme snad nejlepší předpoklady k tomu, abychom se vyrovnali s těžkostmi a problémy, které postihují celé lidstvo. Díky Bibli máme také poznání, které nám pomáhá lépe porozumět světu jako celku a našemu místu v něm. Ba co více, dostali jsme naději a útěchu i pro ty nejtěžší chvíle, které nás mohou v životě potkat. To neznamená, že se nesetkáváme s problémy nebo situacemi, které v nás mohou vyvolávat úzkost a strach. Máme však pevný základ, díky kterému zvládneme a překonáme všechny obavy. Proto má víra v Boha a důvěra v jeho lásku tak nesmírnou terapeutickou hodnotu.

2 Vyhýbání se negativnímu myšlení urychluje léčbu


Zlepšení symptomů Obsedantně kompulzivní poruchy vyžaduje trénink myšlenkových procesů. Bylo zjištěno, že mnozí úzkostliví jedinci mají sklon dívat se na život vždy z té horší stránky. Všichni velmi dobře víme, že na tomto nedokonalém světě bude stále mnoho věcí, na které si můžeme stěžovat. Často jsme navíc bezmocní a některé věci nemůžeme nijak ovlivnit. Pokud se však soustředíme na radost z nádherných požehnání života, nejenže nás to pozitivně naladí, ale bude to mít pro nás i léčebný účinek. Lidský mozek je pružný a lze jej vycvičit. A pokud se pozitivní myšlení stane zvykem, z úzkostí může brzy zbýt jen vzpomínka. Není pochyb o tom, že mysl a tělo jsou vzájemně velmi těsně propojeny. Přestože věda dosud plně nevysvětlila, jak toto spojení funguje, jedno víme jistě: způsob myšlení má obrovský vliv na náš celkový zdravotní stav. V této souvislosti mne zaujal následující citát: „Nepoddávat se melancholii, negativním myšlenkám a pocitům je stejně pozitivní povinností jako se modlit.

(Zdroj: Mudr. NEDLEY Neil, Život bez deprese)

3 Léčba chorobné závislosti na druhých


Každý člověk je závislý na společenském zázemí. Biblická kniha Genesis říká, že po stvoření Adama Bůh prohlásil: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Potom stvořil Evu, jeho ženu. Pro každého z nás je dobré uvědomit si tuto závislost na vztazích. Byli jsme stvořeni jako společenské bytosti. Mít svoji sociální síť je pro zdravý život člověka klíčově důležité. V psychologii má však termín vztahová závislost jiný význam. Používá se k označení nezdravé, extrémní závislosti na druhých.

Lidé, kteří trpí nějakou závislostí (např. alkoholici), jsou často označováni jako osoby se vztahovou závislostí. Toto spojení se používá k označení závislosti na vztahu, který se často rozvine na základě nenaplněného či nezdravého vztahu mezi rodičem a dítětem. Každý z nás má potřebu milovat a být milován. Když se dětem nedostane dostatek lásky a péče od vlastních rodičů, trpí nedostatkem sebedůvěry a celý jejich život se vyznačuje hledáním lásky. Jedna studie uvádí, že právě nízké sebehodnocení je příčinou chyb a těžkostí ve vzájemných vztazích. Není žádným překvapením, že lidé s chorobnou závislostí na vztazích mají depresi a trpí úzkostmi častěji než ostatní. Mnoho psychologů se zaměřilo na vztahovou závislost jako na příčinu jakékoliv závislosti či nezdravých společenských vztahů. Předpokládají, že každý člověk s úzkostmi nebo depresí má sklony vytvářet závislé vztahy.

4 Sebevědomí a sebeúcta


Lidé nezdravě závislí na vztazích mívají často nízkou sebeúctu (sebehodnotu). Mnozí terapeuti se snaží o vybudování sebeúcty člověka tím, že mu zdůrazňují jeho klady, což ale vede k „nafouknutí“ jeho ega. Klientům to prospěje jen na krátkou dobu, z dlouhodobého hlediska je však taková terapie neúčinná. Také apoštol Pavel, který poznal skutečnou hodnotu člověka, řekl: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ Zdá se, že mnoho lidí trpících závislostí na druhých se rozhoduje na základě domýšlivosti a podle toho, co si o nich druzí lidé pomyslí, místo toho, aby si nejdříve promysleli, které rozhodnutí je správné, a podle něj pak jednali. Na to, aby se jedinec, který je závislý na druhých, vymanil z kruhu nesprávných rozhodnutí, které určují celý jeho život, potřebuje dvě věci:sebehodnotu (založenou na Boží lásce, na tom, co Bůh udělal pro člověka) a pokoru. Zajímavý je závěr jednoho výzkumu, který zjistil, že mnoho závislostí a nezdravé společenské vztahy, nepramení nutně z nesprávného přístupu rodičů nebo jejich nepřístupnosti, ale z chybného úsudku jednotlivce. Dle mého názoru, pochybnosti o vlastní hodnotě jsou především duchovním problémem – je to nedostatek ve vnímání své hodnoty z pohledu Stvořitele. Boží láska k člověku je úžasné, nevyčerpatelné téma. Z Božího pohledu má člověk větší hodnotu než celý svět. Těm, kteří trpí nedostatkem lásky proto doporučuji, aby každý den strávili půlhodinu přemýšlením a čtením o Kristu a jeho životě.

5 Dělat správné věci

Láska se řídí principy, na kterých stojí. Deset přikázání je často označováno jako Boží zákon. Hovoří se o něm ve Starém i Novém zákoně jako o souhrnu a projevu „lásky k Bohu a lásky k člověku“. Kristus řekl, že jestliže ho milujeme, budeme mít rádi i jeho principy, které nám jako Stvořitel dal pro šťastný život. Nezodpovědná láska – bez respektování pravidel – která se nezakládá na těchto principech, není skutečná láska.

6 Bible radí: Neobávejte se budoucnosti!


Dalším důležitým prvkem ve zvládání úzkosti je zbavit se obav z budoucnosti. K takovému postoji nás nabádá i Bible (Matouš 6, 34!). Je přirozené, že bez vhodného plánování se ovšem nezbavíme strachu z budoucnosti. Ježíš zde vlastněříká: „Pokud dobře naplánuješ a uskutečníš svůj plán, nedělej si starosti o zítřek.“ Jinými slovy, zítřek přinese to, co přinese. Starosti a obavy z věcí, které nemůžeme změnit, jsou poraženeckým postojem. Dnes nemůže nikdo vyřešit to, co přinese zítřek. Můžeme se však soustředit na problémy, které přinesl dnešek. Vyžaduje to plánování, organizování a motivaci. Máme-li čas a možnost věnovat se problému, není důvod ke starostem. Ježíš nás vyzývá, abychom udělali všechno, co je třeba udělat dnes – plány i práci. Zároveň nám radí, abychom se nenechali stravovat obavami o budoucnost. Ty budou vždy zdrojem stresu a také jsou vždy kontraproduktivní. Osvobození se od starostí pomáhá překonat úzkosti a stres, ale má také pozitivní vliv na tělesné funkce.

7 Škodlivé vlivy sledování televize


Sledování televize zahrnuje mnoho škodlivých faktorů, které negativním způsobem ovlivňují lidskou psychiku. Jejich seznam uvádím v příloze 21 a 22. O tom, že televize působí na mozek v podstatě hypnotickým vlivem více v Knize život bez deprese, s. 249 – 258.

8 Pravidelné čtení Bible


Čtením Bible nemyslím občasné listování touto knihou, ale hluboké a vážné studium, spojené s modlitbou a přemýšlením. Například, každodenní uvažování nad knihou Přísloví (každý den jedna kapitola) pomohlo mnohým pacientům.

9 Bible radí: Neboj se!

Strach je přirozený a důležitý pocit, který lidem pomáhá zvládat nebezpečí a umožňuje jim přežít. Denně slyšíme o různých neštěstích, zločinech, nemocech, terorismu a válkách. Mnozí z nás jsou sami vystaveni bezpráví či prožívají v životě bolestné chvíle. Je přirozené, že je mnoho věcí, které v nás vyvolávají strach. Často se nám však stává, že prožíváme strach z toho, co se nikdy nestane (někdy i díky paranoidním konspiračním teoriím, kterým věříme). Strach vyvolává v člověku stres, důvěra Bohu však od něj osvobozuje.

Izajáš 41,10 říká:

„Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůjBůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“

10 Pozor na kritický postoj

Vyvineme-li úsilí, můžeme dostat pod kontrolu své kritické a negativní postoje a sami na sobě otestovat pozitivní účinky tohoto rozhodnutí. Je-li kritika přiměřená, konstruktivní a taktně podaná, může být v některých případech užitečná. Problém kritiky však spočívá v tom, že ve většině případů má kořeny v negativním postoji. A co je horší – kritizujeme věci, které nemůžeme ovlivnit. Kritika neškodí jen nám, ale posiluje i negativní postoje lidí kolem nás. Téměř před sto lety napsala Ellen Whiteová užitečnou radu svým křesťanským přátelům. O kolik lepší by mohl svět být, kdybychom se řídili principem, o kterém píše!

„Jsme-li v pokušení brblat nebo si stěžovat na to, co někdo udělal, pochvalme takového člověka za něco dobrého. Řekněme si: Opět jsem překonal jedno velké pokušení. Pěstujme vděčnost. Chvalme Boha za lásku, pro kterou nám dal Krista, aby za nás zemřel. Nevyplatí se myslet na staré křivdy. Bůh nás volá, abychom pěstovali jeho milosrdenství a jeho nekonečnou lásku. A k tomu nám může pomoci vděčnost a chvála.“ (E.G WHITEOVÁ)

11 Buď vděč

Jeden ze způsobů, jak přetnout začarovaný kruh stresu a špatného spánku, je odevzdat své obavy Bohu prostřednictvím modlitby. Zjištění, že můžete v budoucnu Bohu důvěřovat, je možná právě tím chybějícím článkem při řešení vaší situace. Myslete na to, co vás motivuje a inspiruje. Přemýšlet o motivujících a inspirujících věcech má velice blahodárné účinky (viz např. Filipským 4, 8). Tenot biblický citát nám připomíná, že své myšlení máme zaměřit na hodnoty, které nás pozdvihují, jako jsou pravda, upřímnost, čistota a dobrota. Chceme-li zvládnout stres a dosáhnout toho, aby pracoval pro nás, nikoliv proti nám, musíme svou pozornost zaměřovat na pozitivní věci. Žel, mnozí z nás mají sklon vidět všechno negativně. Lehce zapomínáme na vše dobré, co nás v minulosti potěšilo, ale i na to, co právě prožíváme. Většinou máme tendenci se příliš zabývat problémy. Je důležité, abychom se dívali na to, co máme, nikoliv na to, co nám chybí. Nedovolme, aby zlé zastínilo to dobré, ale – jak se zpívá v jedné staré písni – „spočítejme naše mnohé dary“. Takový postoj posílí náš imunitní systém a pomůže nám zvládnout těžkosti.

Zde je rada, která by se mohla hodit všem, kteří chtějí optimálně zvládnout stres a úzkost: Nic nepomáhá tělesnému a duševnímu zdraví tak, jako vděčnost a chvála. Některé rodiny formálně vyjadřují vděčnost Bohu při jídle. Může to být dobrý začátek, ale projev vděčnosti by se neměl omezit pouze na několik krátkých modliteb během dne. Měl by to být trvalý postoj vděčnosti za všechny dobré dary, které jsme dostali. Pomůže nám to překonat nespokojenost a v konečném důsledku také stres. „Postoj vděčnosti, chvály a pokory“ by se měl probudit v každém z nás – zvláště žijeme-li v relativně bohaté zemi. Ve většině států světa žijí totiž lidé, pro které je vyřešení existenčních problémů otázkou života a smrti. V porovnání s tím jsou stresory průměrného Evropana malicherné.

12 Modlitba zlepšuje zdraví

Nepoužít požehnání modlitby by znamenalo to samé, jako kdybych si nevzal účinný lék nebo nepodstoupil chirurgickou operaci. Vyléčení často předchází úplné sebeodevdání do Boží vůle prostřednictvím modlitby. Přitom nejde o agresivní modlitbu za konkrétní výsledky či odstranění nemoci. Čelní mozkový lalok (jeho schopnost pozitivně přijmout svou diagnózu a rozhodnout se změnit svůj život) ve spolupráci s Bohem prostřednictvím modlitby přináší uzdravení. Modlitba se nezaměřuje na potlačení problému či léčbu příznaků, ale na spojení člověka s Bohem. Někdy modlitba především vyjadřuje souhlas s Boží vůlí a její přijetí. Jindy může být mimořádně aktivní. Člověk může hledat odpovědi na těžké otázky svého života nebo vyjadřovat touhu poznat Boží vůli v konkrétní složité situaci. Takový zápas vyžaduje maximální aktivitu čelního laloku, proto je nezbytné udržovat jej zdravý (více kapitola 2.5).

13 Vzdorovat morálnímu kodexu je nebezpeč


Jak jsem uvedl výše, čelní lalok je sídlem morálnosti a rozhodování. Jít proti svému morálnímu přesvědčení znamená oslabovat čelní lalok – umlčovat hlas svého svědomí. Na chvíli to sice může přinést úlevu a člověk se může cítit lépe, ale v konečném důsledku nás budou později stejně pronásledovat výčitky svědomí.

Avšak ani ti nejvěrnější Boží následovníci nebyli imunní vůči úzkosti a depresi. Např. Elijáš, který prožil tolik krásných zkušeností s Bohem a na vlastní oči spatřil Jeho moc, stejný den večer dovolil, aby jeho mysl ovládla malomyslnost, která ho natolik sklíčila, že ztratil chuť žít a spoléhat se na Boha, který tak majestátně projevil svoji přítomnost. Místo toho, aby pevně stál na straně Boha a držel se vírou jeho rad a zaslíbení, vpustil do své mysli negativní myšlenky, které ho ovládly. Bůh naplánoval, aby Elijáš viděl velké oživení Izraele, místo toho Elijáš upadl do deprese a nebyl schopný naplňovat Boží plán.

Letniční a charismatická teologie včetně zkušenosti z praxe

 důraz na křest Duchem sv. (základní text Sk 19, 1-6: zde ovšem jde o Janův křest, protože věřící neznají Ježíše). Biblický koncept: znovuzrození --> zmocnění ke službě.
- projevy charismat (ne nutně mluvením jazyků) jsou důkazem tohoto křtu

Letniční hnutí


- mluvení jazyky (důkazem Křtu DS, uvolnění od stresu, ke chválení, k předání poselství, vědomí výjimečnosti věřících s touto zkušeností, znakem zapečetění při vytržení církve)
- uzdravování, zázraky, entuziastický zpěv
- oproti charismatickému hnutí je spíše separatistické
- u nás zejména Apoštolská církev (z Velké Británie)

Charismatické hnutí (= “novoletniční hnutí“)

- vnik na přelomu 50. a 60.let napříč tradičními křesťanskými denominacemi
- vzniká v době zformalizovaného křesťanství
- navazuje na Metodismus (J. Wesley) avšak odklonem od biblické koncepce dokonalosti
(Biblický koncept: roste se k ní postupně následováním Krista, posvěcení je proces)
- otec hnutí kalifornský episkopální (asi protestanté?) kněz Deniss Bennett
- v r. 97 i na amerických katolických univerzitách vlivem knihy „Dýka a kříž“
- vnik Katolické charismatické obnovy (KCHO) – uznávaná složka katolické spirituality

Církve: Assemblies of God, V něm. Evangelické církvi – Char. sborová obnova (Charge), KS vzniklá na Maninách (Dan Drápal) – odštěp: Voda života, Sdružení KMS, Odštěpy: Pastýřské hnutí, Viniční hnutí, Torontské požehnání, Hnutí víry (Slovo života)

Pozitiva

- důraz na zmocnění v životě křesťana a církve a jeho vyzbrojení ke službě
- modlitba v jazycích dává prožívat větší bázeň před Bohem (ze svědectví Petra Rohana)

Negativa

- teologie zkušenosti (zkušenost, která hledá teologii)
- rozvrátila mnohé tradiční protestant. Církve (Obnovenou Jednotu Bratskou)
- zkušenost „Křtu v Duchu“ upevňuje katolickou orientaci, včetně „mariánské úcty“
- v rámci charismat. hnutí mohou vedle sebe stát jinak teologicky naprosto nesmiřitelné proudy jakými je katolicismus a protestantismus (Sola gracis, fide, scriptura, Christo!)
- tradiční reformační zásady nemají v tomto hnutí až takovou důležitost (ustupují před významem prožívání Boží moci)
- často selhává princip stavění autority Bible nad autoritu mimobiblických zjevení (to v oficiálním učení nenajdeme, ale v praxi je to časté)
- zkušenost určuje chápání biblických textů, než aby biblické texty upravovaly zkušenost
- liberálnější pohled (např. v Hnutí víry) více otvírá prostor mimobiblickým formám Božího zjevení (sny, vize, návštěvy andělů, přímá řeč, divy a znamení)
- vybírají v biblickém zjevení to, co vyhovuje jejich teologii (např. Gedeon a roucho – bráno jako vzor při rozhodování, jednání jiných hrdinů z knihy soudců není)
- podmínky přijetí křtu DS se podobají zvláštním duchovním cvičením, při kterých jde o to, aby člověk dosáhl určité citové polohy (např. výzva k modlitbě bez zapojení mysli)
- vnáší do exoterního (postaveném na Božím zjevení) křesťanství prvek ezoterní (hledání toho, co je uvnitř), což je blízké spíše východním mimokřesťanským kultům a mystice
- důraz na zkušenost křtu DS a na charismata odsouvá do pozadí důležitost budování křesťanského charakteru (trvalým důkazem křtu pouze různé charismatické projevy)
- Teologie křtu DS rozděluje věřící na ty, co činili pokání a přijali Ježíše jako svého Pána, ale neobdrželi plnost zaslíbeného Ducha a na ty co jí obdrželi ---> takové rozdělení ale Písmo nezná! Podle charism. teologie Bůh nechává mnohé upřímné křesťany v jakémsi vákuu bez zaslíbeného Ducha. To co rozděluje je neuchopitelná zkušenost. (Spíše by mělo jít o rozdělení mezi neposlušností a poslušností biblických principů a přikázání (tj. o vztah k Boží autoritě).

Nebiblicky definovaná charismata

- směšování xenolalie (neidentifikovatelné jazyky - 1Kor 14,2: „nemluví k lidem, ale k Bohu“) a glosolalie (v existujících jazycích – Sk 2,4; 10, 44-46)
- dar jazyků: ve Sk slouží k budování sebe sama, v Korint. sboru vyžadoval výklad
- dar uzdravování zaměňují s modlitbou za uzdravení (v Písmu však jde o skutečnou moc uzdravit). Zřejmě zakrývají, že se u nich skutečný dar uzdravování nevyskytuje.)
dar proroctví (=mystické přibližování se pravdě: přesnost proneseného proroctví je závislá na duchovní úrovni proroka)
- Ovoce Ducha, se musí spokojit s druhořadou pozicí (podle Ga 5, 22 je hlavním důkazem Boží přítomnosti v životě člověka). Láska podle nich není trvalým důkazem křtu D. Sv.
- apoštol Pavel ovšem říká, že největším obdarováním je láska - 1Kor 13,8.
- Písmo nás vyzývá k tomu, abychom věci zkoušeli a zvažovali nejen podle nauky, ale hlavně podle ovoce
- odklání se od tradičního protestantského proudu, jehož těžištěm je Písmo (i když samo sebe toto hnutí vnímá jako pokračovatele reformace, ve skutečnosti ruší principy, které reformace stanovila (aktuální osobní zkušenost je stavěna nad Písmo)!


PŘÍLOHY: 

1. Teologické zhodnocení fenoménu "mluvení jazyky" - pravé a nepravé projevy v kontextu Bible (Nicholas Fischer)

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3ODNKeDBxdlRXR2M/view?usp=sharing

2. Emailová korespondence s mým psychicky nemocným kamarádem Milanem (kontaktován P. Klimtem z AC Prostějov kvůli daru uzdravování)

Klimt: Uzdravován probíhá „položením ruky na hlavu. Jenže vyhnání démonů z těla bez naplnění těla Duchem svatým nepomůže - oni by se vrátili.
- v Kladně jim částečně také funguje uzdravování a osvobozování ve jménu Ježíše Krista. Pokud by vám tam nepomohli, teprve byste přijel sem. Ale je nezbytné, abyste tam začal pravidelně chodit. Předtím je potřeba rozhodnout se pro vodní křest.
- Skutečné naplnění Duchem sv. se potvrdí tzv. darem jazyků. Ten můžete obdržet jedině v Apoštolské církvi nebo v některém letničním (charismatickém) společenství. I každý jiný prokazatelný dar je potvrzením křtu. Ale vím, že ten vám jako první Bůh nedá, protože vy potřebujete modlitební cizí jazyk.
- Podle bible je potřeba: denně se modlit, číst bibli a neopouštět společné shromáždění. Do společného shromáždění nepatří kostel, ale jakákoliv letniční skupinka.

Milan: v AC Kladno jsem byl už v r. 94, nevyšlo nikdy nic, ani to uzdravování. Nepomohli mi. Myslím, že ani nevěděli jak pomoci a já to beru. Jinak jsem pokřtěný právě v AC.
- Po letech jsem se dověděl, že sbor AC se rozdělil, prý se neshodli a vy jste psal, že to bylo dobře, že to tak dopadlo (to je mi divné?)

Klimt: 

1. Mluvíte o církvích a lidech - a ne o bibli a Ježíši. Jednejte podle bible a nevymlouvejte se na lidi a církev.

2.Křest máte správný, ale nemáte křest Duchem sv. potvrzený darem jazyků a nejste znovuzrozen - jinak by jste chtěl už být nejraději u Ježíše a měl byste touhu zachraňovat.

3. Do AC jsem vás posílal ne proto, že je to ideál, ale proto, že učí skutečný křest Duchem sv., což žádná oficielní církev nedělá.

4. Na Husitské fakultě (tam Milan chvíli studoval) se neučí evangelium - hlavně ne skutečný křest Duchem Sv., uzdravování a jiné dary.

5. Co se týče vašeho občasného docházení do CASD, kdybste se zeptal v AC nebo i jinde na CASD, tak by jste zjistil z bible, že oni neučí pravdu. Divím se, že ve vás z učení v AC nic nezůstalo. Jinak byste nemohl jít ani do katol. kostela, kde se klaníte démonu katolicismu. Že se Hus nechal upálit za podobojí a jiné vám nic neříká? Kdybys byl znovuzrozen, nutilo by tě to říkat těm hodným lidem, co dělají proti svému spasení.

6. Rozdělení sboru nebo církve není vždy chyba. Přes Br. Bubíka Bůh uzdravoval velmi málo. To, že v AC nebyli lidé s darem uzdravování bylo a je proto, že chtěli uzdravovat jen vedoucí a nehledali dary mezi běžnými členy. Příkladem jsem i já - kdysi jsem byl v AC, pak 17 let v KS, kde mě Duch svatý začal používat, a nyní působím znovu v AC, protože ti tam prostí členové nejvíce potřebují a zároveň se uzdravováním nepotvrzuje špatné učení.

7. Možná se s vámi nechtějí znovuzrození křesťané bavit proto, že jen diskutujete, místo přibližování se k Ježíši a zachraňování dalších. Ani mě už nepište o lidech a církvích, ale o tom, co je v bibli. Nikomu, ani mě věřit nemáte, ale vše si máte rozsoudit podle bible.
Jen tak můžeme pokračovat v přípravě k uzdravení. Toto si vytiskněte a řiďte se tím.

Konspirační teorie aneb „jistoty“ za cenu mystifikace

Stáhnout ve formátu PDF

Teorie spiknutí, tzv. konspirační teorie, jsou termíny, které se objevily poprvé v USA v souvislosti se zpochybňováním řady vědeckých objevů nebo technických úspěchů. Dají se zařadit částečně mezi fenomén městských legend a částečně patří i do esoteriky. Není divu, jejich vyznavači jsou po celém světě hlavně esoterici!

Konspirační teorie jsou poslední dobou čím dál populárnější. Jejich typickou vlastností je, že na jeden problém existují alespoň dva protikladné názory, většina „důkazů“ se vynořila teprve po delší době od události, kdy již nejsou k dispozici bezprostřední fakta a jejich oficiálnímu zveřejnění brání nějaká vlivná elitní skupina.

Oblíbené teorie spiknutí
1. Útoky na Světové obchodní centrum a budovu Pentagonu nemají na svědomí muslimští teroristé, ale buď americká vláda, Izrael nebo Ilumináti.
2. Monika Lewinská byla britská agentka, která dostala za úkol zničit Billa Clintona.

3. Princeznu Dianu nechala zavraždit britská tajná služba MI 5.

4. Sci-fi seriál Star Trek nechal natočit Vatikán, aby Američané konvertovali ke katolictví.

5. AIDS byl vytvořen v laboratořích a posléze pod záminkou očkování jím byli infikování američtí gayové. Podle jiné teorie zase chudí černoši v amerických ghettech.
6. Teroristické útoky v Londýně zorganizovala MI 5.

7. Teroristické útoky v Madridu zosnovali opoziční socialisté v čele s Josém Zapaterem, aby vyhráli volby.
8. Falešné kruhy v obilí vytváří tajné služby, aby diskreditovali ty skutečné vytvořené záhadnými silami.
9. Prezidenta J. F. Kenedyho nechala zavraždit buď CIA nebo KGB nebo mafie.
10. Vlnu tsunami v roce 2004 vyvolaly pokusy USA nebo Indie za účelem vyzkoušet novou zbraň, případně stavební firmy, které chtěly vydělat na obnově zničených turistických komplexů.
11. Američané nikdy nepřistáli na Měsíci, stejně jako Gagarin nebyl prvním člověkem ve vesmíru. První ruský kosmonaut totiž při letu zahynul, a proto vše sovětská vláda zatajila.
12. Vlády nechávají z letadel roztrušovat soli barya, aby zabránily globálnímu oteplování, tzv. chemtrails.

13. Američané uměle protahují války v Iráku a v Afghánistánu, aby na nich velké firmy dodávající zbraně a potraviny co nejvíce vydělaly.
14. Ilumináti se chystají na definitivní ovládnutí světa. Má jim k tomu dopomoci očipování veškeré světové populace. Aby lidé čipy přijali, bude jim namluveno, že se jedná o metodu, jak je možné bojovat s infekcemi a nemocemi, přitom budou po implantování čipu dálkově ovládáni a pokud nebudou vládce světa poslouchat, čip je zabije.
Vláda nebo vládci v pozadí

USA jsou kolébkou většiny velkých teorií spiknutí. Kromě stovek internetových stránek věnujících se konspiracím tu vznikají i konspirační dokumentární filmy a pochopitelně časopisy. Konspirační teorie vzniknuvší v USA můžeme většinou rozdělit na ty, za které může americká vláda, a ty, za nimiž stojí nějaké mocné skupiny vládnoucí vládám v pozadí, ať už jsou to oblíbení Ilumináti nebo třeba nejbohatší finančníci či jiné vlivné skupiny.

Americké vládě je v současné době dáváno za vinu hlavně zosnování útoků na Světové obchodní centrum (WTC), proto aby USA měly záminku k útoku proti Afghánistánu a Iráku a mohly tak ovládnout zdejší zásoby ropy. Oficiální verzi vyšetřovací komise věří podle dva roky starého průzkumu deníku The New York Times jen 16 procent Američanů. Ostatní si myslí, že vláda něco zatajila. Třetina je dokonce přesvědčena, že vláda při útocích sama asistovala. Teorií kolem jedenáctého září a údajných nesrovnalostí jsou desítky. Většina však neobstojí při bližším zkoumání, třeba že všichni židovští zaměstnanci WTC dostali varovný email, aby ráno nechodili do práce, nebo že se budovy zřítily díky řízenému odstřelu instalovaných trhavin. (V ČR existují desítky internetových stránek vyznávajících teorie, že za jedenáctým zářím stojí buď USA, Izrael nebo Ilumináti. Nejznámějšími propagátory jsou třeba astrolog Antonín Baudyš mladší, Jiří Mašek nebo významný muslimský podnikatel žijící v Praze Mohamed Abbás).

Podle dokumentárního filmu Duch doby, jenž si získal postavení nejslavnějšího filmu propagujícího teorie spiknutí, není zosnování 11. září v amerických dějinách ničím novým. Finanční kruhy, jež vládu řídí, už třeba zosnovaly incident v Tonkinském zálivu, po němž USA vstoupily do vietnamské války nebo schválně prodlužují válku v Iráku, která už mohla být dávno vyhraná, jen kvůli tomu, aby na ní co nejvíce vydělaly.

Kdo vlastně ovládá svět?

Šiřitelé konspiračních teorií mají poměrně jasno v tom, že nějaká úzká skupina lidí ovládá svět. Nemohou už se však shodnout na tom, kdo jsou oni světovládci, stojící v pozadí všech světových událostí. Podle jedněch je to Vatikán, tedy centrum katolické církve. Ostatně ve Vatikánu údajně nikdo v Boha nevěří. V rozporu se zájmy Vatikánu stojí Židé, kteří mají zřejmě prsty ve všem už od té doby, co ukřižovali Ježíše Krista. Dodnes statisíce lidí po celém světě věří v to, že podvržený spisek Protokoly sionských mudrců je skutečně záznamem ze sionistického kongresu konaného v roce 1897 v Basileji, který popisuje cestu k židovskému ovládnutí světa.

Zvlášť v USA jsou oblíbenými vládci planety Ilumináti. V pojmu Ilumináti je docela chaos. Často jsou za ně totiž označovány různé skupiny a tajné spiklenecké organizace. Ilumináti se často rekrutovali ze společenství Templářů, Rosikruciánů, Jakobínů, Svobodných zednářů neboJezuitů (viz kniha Tajné dějiny Jezuitů). Poslední dobou si ctitelé konspirací vystačí s tím, že oněmi „muži za oponou“ hrajícími si se světem jako s šachovými figurkami jsou prostě někteří mocní finančníci.

České konspirace

Už při běžném pohledu na internet je jasné, že obyvatelé České republiky domnělé konspirace milují možná úplně stejně jako Američané, jejichž vlast je považována za celosvětovou líheň různých teorií spiknutí. Nejslavnějším českým milovníkem konspirací je nositel bronzového „Bludného balvanu“ (cena, kterou uděluje klub Českých skeptiků), zpěvák Karel Gott.

Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. Ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko okultní organizace. Jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku a to ostatní už je jenom velké divadlo,“ prohlásil před několika lety v Lidových novinách zpěvák.

Nový světový pořádek

Tajemní vládci světa, kteří vyvolávají války, kdy se jim zachce, práškující celý svět baryem (tzv. chemtrails) a ovládají světovou ekonomiku za oponou, chystají jeden skutečně ďábelský plán, který se stal již před několika lety zřejmě největším hitem mezi zastánci konspiračních teorií a pomocí něhož mají nastolit jakýsi nový světový pořádek (New World Order).

Zajímavé je, že tuto teorii přijímají nejen osvědčení konspirátoři, ale i náboženské kruhy a někteří politikové. Mocní se prý chystají ovládnout lidstvo na celé planetě tím, že každý člověk bude muset mít pod kůži implantovaný čip. Podle katastrofických scénářů půjde člověka na dálku pomocí čipu buď ovládat anebo dokonce zabít.

Původ konspiračních teorií

Všechny tzv. konspirační teorie jsou jen výmyslem žurnalistů a některých neseriózních autorů, kteří se snaží získat zájem veřejnosti a úspěch za cenu mystifikace. Většina navíc vzniká na objednávku (společenskou, ideologickou). Je také možné, že se autoři některých knih a dokumentů, „prokazujících“ konspiraci, snažili jen o jakousi fantastickou literaturu a své teorie považují pouze za neškodnou zábavu, jenže naivní část veřejnosti, církevní nevyjímaje, je zmatena, takovýmto zprávám věří a ztrácí pak důvěru v oficiální postoje (např. církevní), které tyto teorie spiknutí odmítají.

Proč lidé podléhají teoriím spiknutí

„Myslím, že všechny ty teorie spiknutí si lidé vytváří proto, aby se cítili jistější. Je to sice často jistota založená na úplně chybných předpokladech, ale pro psychiku plní svůj účel. Ta chce, nebo dokonce musí být opřena o jistoty. Pak se cítíme dobře: My jsme ti, kdo vědí. Někdy jsme ve vysvětleních unáhlení: Chceme mít náskok oproti druhým – my chceme vědět dříve. Líbí se nám poté poučovat druhé, objasňovat. Je to přece slastná pozice – poučujících. Obávám se, že o pravdu nebo o relevanci k ověřeným faktům u autorů nebo šiřitelů konspiračních teorií velice často nejde,“ myslí si psycholog z Masarykovy univerzity v Brně Zbyněk Vybíral

Tichá pošta pro vlastní důležitost

Podle publicisty Martina Petráska, který se teoriemi spiknutí zabývá, nejsou prakticky nic jiného než jistá obdoba tiché pošty: „Když jsme si jako děti hráli na tichou poštu, často jsme se divili, jak krásně zdeformované informace se dostaly na druhý konec třídy. A nyní si jen uvědomte, že ve světě moderních technologií a internetu jsou možnosti šíření podobných zpráv omezené snad jen velikostí zeměkoule a naivitou jejího obyvatelstva. Takže na začátku vlastně vůbec nemusí stát nějaký šílenec nebo nějaká konspirační skupina. Ta se zdeformovaných zpráv jen chytá, využívá je ke svému prospěchu. Ať už úmyslně a s cílem zneužít je třeba ke slávě a výdělku nebo prostě z nějakého ‘záslužného‘ důvodu anebo prostě proto, že tito jedinci nedokáží pracovat s informacemi a rozpoznat, co je pravdivé a co je lež a nesmysl.

PŘÍLOHA:

Konspirační teorie v Církvi Adventistů na příkladu v ČR rozšířeného podvodu s názvem Archeologické objevy Rona Wyatta 
https://matej4212.blogspot.com/2010/11/ron-wyatt-neuveritelne-objevy-nebo.html

Ron Wyatt - neuvěřitelné objevy nebo velká "křesťanská" konspirace?

Stáhnout ve formátu PDF


Před několika lety se mi dostal do rukou videodokument, v němž Ron Wyatt tvrdí, že objevil pozůstatky Noemovy Archy, dále skutečné místo přechodu Izraelců přes Rudé moře, pravou horu Sínaj, zbytky zničené Sodomy a Gomory a také Truhlu smlouvy. Jeho nálezy mě fascinovaly, a protože posilovaly moji víru, šířil jsem je v církvi i při misijní práci. Všechny, kteří se k Wyattovým nálezům stavěli s nedůvěrou, jsem považoval za zaslepené. A protože jsem chtěl dokázat, že se mýlí, zvolil jsem si za cíl své absolventské práce na Teologickém semináři prozkoumat právě toto kontroverzní téma.

Strávil jsem mnoho času analýzou článků autorů, jimiž byli archeologové, geologové, fyzici, teologové a další odborníci, z nichž někteří s Wyattem původně spolupracovali. To, co jsem zjistil, mě nemile překvapilo. Musel jsem přiznat, že argumenty Wyattových odpůrců, podložené jak vědeckými důkazy, tak Biblí, jsou přesvědčivé. A nejen to, uvědomil jsem si, že Wyattovy teorie nacházejí v církvi úrodnou půdu jen díky nečestnému způsobu zacházení s informacemi, které používají Wyttovy propagátoři. Proto jsem se ve své práci zabýval také motivy autora a šiřitelů těchto pseudoobjevů. Následující je shrnutí hlavních zjištěných závěrů a z nich vyplývajících důsledků pro církev.


Noemova Archa nebo hromada bláta?


Ačkoli je pravda, že turecké úřady zpočátku podpořily hodnověrnost nálezu Noemovy archy (zřejmě kvůli výnosům z cestovního ruchu), přesto ze závěrů mnoha vědců jednoznačně vyplývá, že domnělá archa je „čistě přírodním geologickým útvarem vzniklým díky dlouho tekoucímu materiálu (lávy, později bláta) okolo nehybného předmětu (skály).“Důkazem toho je skladba horninového materiálu formace, která je „totožná se skladbou v přilehlém svahu“2, což uvedlo několik nezávislých odborníků, kteří naleziště osobně prozkoumali. Tento fakt se shoduje také s oficiálním stanoviskem turecké vlády, prezentovaném Istanbulskou universitou v roce 2005, z něhož jednoznačně vyplývá, že „útvar pod Velkým Araratem je čistě přírodním úkazem a nikoli výtvorem lidských rukou“3, jak se Wyattovi zastánci domnívají.

Nalezená formace také nemá šířku archy popsané v knize Genesis, neboť „je o 50 % širší než biblická archa, a to i za předpokladu, že byla loď, jak tvrdí Wyatt, rozevřena do šířky“4. Ani umístění útvaru nekoresponduje s biblickým popisem místa spočinutí archy, které je situováno na jeden z nejvyšších vrcholů tohoto regionu (Gn 8,4-6), neboť vrchol Velké hory Ararat, pod nímž byl (3300 metrů níže) útvar nalezen, by „musel být podle chronologie biblické zprávy v době přistání Archy stále ještě pokryt vodou“5(okolní vrcholky se objevily až po sedmdesáti dnech od spočinutí archy). Také pokud jde o zkamenělé dřevo a tzv. železné kování údajně nalezené uvnitř archy, nezávislý geologický průzkum naleziště přinesl zcela odlišné závěry o jejich složení, než jaké předkládá Wyatt. Stejně tak i jeho interpretace původu tzv. tažných kamenů je zcela mylným závěrem, neboť „v okolí Araratu i po celé Arménii lze na podobné kameny narazit na mnoha místech“. Přitom dle Dr. Teriana, světového odborníka na oblast arménské kultury, nejsou tyto kameny ničím více než „pohanskými kultovními stélami (náhrobky), které byly v pozdějším křesťanském období přeznačeny biblickými symboly“7.


Gordonova kalvárie nebo kostel Božího hrobu?


Wyatt šířil tvrzení, že nalezl Truhlu smlouvy včetně kamenných desek s desaterem. Truhla podle něj byla umístěna tak, že když byl Kristus ukřižován, jeho krev stekla trhlinou ve skále a dopadla na slitovnici Truhly, čímž se podle Wyatta doslovně naplnil předobrazný systém starozákonních obětí. Ačkoli je tato hypotéza teologicky velmi přitažlivá přesto místo nálezu (Gordonova kalvárie) nemůže být místem ukřižování Krista. „Neexistuje pro to jediný archeologický důkaz. Naproti tomu umístění kostela Božího hrobu ztotožňované s místem ukřižování Krista už od čtvrtého století je doloženo mnoha důkazy.“Rovněž Wyattovo naleziště Kristovy hrobky musí být označeno jako nedoložené, neboť tato hrobka je „součástí komplexu hrobek datovaného do doby prvního chrámu (tj. 600 let před Kristem)“. Nový zákon však říká, že Ježíšův hrob byl „nově vytesaný“ (J 19, 41).


Hora Jebel al-Laws u Akabského zálivu nebo Sínaj?


Wyatt také tvrdil, že pravá horaSínaj se nachází v Saudské Arábii a to na druhé straně Akabského zálivu. Toto tvrzení bylo však mnohými důkladně přezkoumáno a vyvráceno jako nemožné. Hlavním problémem Wyattem identifikované hory s horou Sínaj je její umístění v zemi Midján (dnešní Saudská Arábie), které neodpovídá biblickým kritériím, neboť Bible lokalizuje horu Sínaj vně zemi Midján (Ex 18,27; Nu 10,30). Dalším chybným předpokladem je domněnka, že Sinajský poloostrov byl součástí tehdejšího Egypta, ale „v době Exodu tomu tak nebylo“10.

Wyatt podpírá své argumenty také textem z listu Galatským 4,25, kde je použito slovo „Arábie“ ve spojitosti s horou Sínaj. Apoštol Pavel však evidentně neměl na mysli současnou geografickou polohu Arábie, nýbrž její umístění na mapě v prvním století po Kristu, které koresponduje s lokalizací hory Sínaj na současném Sinajském poloostrově, což je doloženo údaji z římských map. Pokud jde o Wyattova tvrzení, že Izraelité po vyjití z Egypta překročili moře v místě Akabského zálivu, pak jen na základě Bible může být tato teorie zamítnuta jako mylná. Zpráva uvedená v Exodu 15,22 a Nu 33,8 totiž jasně říká, že Izraelité se po přechodu moře objevili v poušti Šúr (var. Étam), která se rozprostírá na západě Sinajského poloostrova a nikoli v jeho východní části, kam umísťuje přejití Izraelců Wyatt.


Sodoma a Gomora nebo zerodované usazeniny Mrtvého moře?


Pokud jde o místo, které Wyatt označil za zničenou Sodomu a Gomoru, geolog Steve Austin z Institutu pro výzkum stvoření dospěl podrobným studiem geologického rázu oblasti k závěru, že všechny atypické struktury (včetně neobvyklých kuliček ze síry), které se v místě vyskytují, jsou pouze typem eroze jezerních usazenin pozůstalých po ústupu dřívější rozlohy Mrtvého moře. Přestože některé skutečně připomínají pozůstatky lidských staveb, Austin ani Izraelský úřad pro starověké památky „nespatřují žádný důvod pro domněnku, že by se mohlo jednat o jev, který by nebyl vysvětlitelný pomocí přirozených půdotvorných procesů.“11


Kdo byl Ron Wyatt


Wyatt byl mimořádně charismatický dobrodruh „typu Indiana Jonese“ z amerického státu Tennessee, náboženským vyznáním adventista sedmého dne. Profesí nebyl archeologem, geologem ani odborníkem v jiném vědním oboru, který by jej mohl vybavit k odbornému hodnocení artefaktů a nalezišť, jejichž objevení si nárokoval. Byl anesteziologem, který se pustil do amatérských archeologických vykopávek, jak mu čas a finance dovolovaly.

Jeho amatérský status rozhodně nevylučuje možnost, že by mohl na svých cestách učinit mnoho zajímavých nálezů. Tento status však naznačuje, že nemohl být po stránce znalostí dostatečně vyzbrojený k tomu, aby dovedl své archeologické spekulace podrobit přísnému vědeckému zkoumání. Tato skutečnost také koresponduje se závěry mnoha odborníků, kteří přezkoumali Wyattova tvrzení, že většina jeho tzv. objevů „není ničím jiným než pouze zbožným přáním spojeným s vědecky chybnými představami.“12

Je nesporné, že Wyatt působil na lidi věrohodným dojmem a získal si tak důvěru mnohých. Z vyjádření jeho spolupracovníků se dokonce někdy zdá, že Ron Wyatt byl jedním z nejpokornějších křesťanů, se kterými se kdy setkali. Bernard Brandstater, jeden z účastníků Wyattových vykopávek, nyní zarytý kritik jeho objevů, poskytl osobní svědectví o některých pozitivních charakterových vlastnostech Rona Wyatta, když uvedl: „Jeho účast při týmových bohoslužbách nikoho z nás nevedla k pochybnosti o Wyattově upřímnosti a jeho oddanosti k Písmu. Byl velmi znalý Bible. Byl to náš bratr.“13

Své posluchače si Wyatt získal zejména mezi křesťany, a to především proto, že o svých objevech prohlašoval, že většina z nich měla souvislost s přímým Božím vedením a s nadpřirozenými událostmi při jejich hledání, spíše než že šlo o standardní archeologické metody. Wyatt například tvrdil, že se během činnosti na Blízkém Východě setkal se dvěma anděly a poté dokonce i se samotným Ježíšem, a to přímo, nikoli skrze vidění. (pozn. Zajímavé je, že „v popisu událostí zaznamenaných po smrti Rona Wyatta jeho ženou se už tyto nadpřirozené zkušenosti neobjevují.“14) 

Jeden z propagátorů jeho objevů napsal: „Pokud by Bůh nebyl s ním, jak by mohl jeden jediný člověk pracující na částečný úvazek o svých dovolených objevit tolik úžasných věcí, když velké dobře financované organizace našly ve srovnání s ním tak málo?“15 Již toto prohlášení samo o sobě ovšem vzbuzuje mnohé otázky. Jeden člověk – na poloviční úvazek – o svých dovolených… Kdo byl tento muž?


Nesrovnalosti ve Wyattových výrocích vrhají podezření na jeho důvěryhodnost


Určitý obrázek o tom, kým vlastně Wyatt byl, si můžeme vytvořit z jeho vlastních propagačních materiálů. Existuje totiž zpráva, která vrhá podezření na jeho důvěryhodnost. Podle této zprávy si Wyatt najal marketingovou firmu, která mu pomáhala otevřít cestu k jeho přednáškové činnosti. Tato firma pro něho vyrobila balíček materiálů, v kterých se uvádí, že Wyatt je veteránem z korejské války. K jeho vzdělání je uvedeno, že vystudoval Universitu v Západním Michiganu s akreditací „pre-medical“ a dále, že splnil všechny požadavky pro udělení titulů MA a PhD. Ověřením dokumentů však vyšetřovatelé zjistili, že jde o falsifikáty, neboť „neexistuje jediný záznam o tom, že by Wyatt sloužil v Koreji, ani že v době, kdy byly tyto materiály vytištěny, vlastnil jakýkoli akademický titul.“16

Pokud jde o hodnověrnost jeho některých výroků, Wyatt například tvrdil, že důkazy z jeho vykopávek v Jeruzalémě nesměly být zveřejněny na příkaz izraelských úřadů, a to kvůli nebezpečí vyplývajícímu z jeho objevů pro izraelský národ. Několik z uvedených autorit však „kategoricky popřelo, že by kdy takové omezení na Wyatta uvalilo.“17 Další skutečnost, která zpochybňuje Wyattovu důvěryhodnost, byla poskytnuta Jimem Flemingem, zakladatelem a bývalým ředitelem Jeruzalémského centra pro biblická studia, který byl současně redakčním poradcem časopisu Biblical Archeology Review. Dr. Fleming byl totiž v roce 1993 Wyattem požádán, aby se během Wyattových jeruzalémských výzkumů stal jeho odborným poradcem. Ačkoli byl zpočátku velmi zdrženlivý, přislíbil Fleming předběžně svou pomoc na základě faktu, že Dr. Bahat, jeruzalémský archeolog přednášející na Hebrejské univerzitě, se rozhodl tyto vykopávky sponzorovat.

Poté, co však Dr. Fleming s Wyattem strávil na nalezišti nějaký čas, začal být silně znepokojený, jak ohledně Wyattových fantastických tvrzení, tak jeho nevědeckými metodami. „V jednom případě,“ říká Fleming, “jsem dokonce viděl, jak Wyatt upustil do velké praskliny ve skále kladivo, přičemž později jsem jej slyšel poukazovat na kovový předmět uvnitř skály identifikovaný detektorem kovů, kterým podkládal své tvrzení o nálezu Truhly smlouvy.“18 John Woods přináší podobné svědectví: „Viděl jsem jej, jak vysvětluje skupině, že kus kovu zaklíněný v portálu zahradní hrobky v Gordonově kalvárii je součástí pečeti, kterou umístil na víko hrobky Pilát. Ve skutečnosti však šlo o kus šrapnelu z druhé světové války.“19Kompletní výčet nesrovnalostí vyskytujících se ve Wyattových nálezech a tvrzeních je součástí podrobné studie vypracované Russellem a Collinem Standishem, jejíž odkaz uvádím v závěru článku.


Manipulativní způsob zacházení s informacemi při propagování objevů


Ačkoli Wyatt nikdy nepředložil akademicky ověřitelné důkazy pro svá archeologická tvrzení kompetentním autoritám, jeho knihy, videozáznamy a četné přednášky prezentované v kostelech a konferenčních místnostech hotelů (tzv. Kluby proroctví) mu získaly mnoho následovníků z řad méně obezřetných křesťanů. Hlavním důvodem je dle mého názoru na efekt propracovaná strategie užívaná při propagování těchto domněle senzačních objevů, ale také manipulativní způsob zacházení s informacemi.

Pam Dewey, autor studie zabývající se kontroverzními objevy Rona Wyatta, telefonicky kontaktoval většinu lidí, kteří se objevili ve videodokumentu o Noemově arše, který vydala organizace Wyatt Archeological Research (WAR), a zjistil, že ani jediný člověk z tohoto videa, s nímž hovořil, v současnosti nevěří, že Wyattův nález je Noemovou archou. „Někteří jsou dokonce pobouřeni, že Wyatt stále používá filmové klipy, ze kterých vyplývá, že s jeho závěry souhlasí, ačkoli ve skutečnosti je tomu jinak.“20

Kevin Fisher, prezident organizace propagující Wyattovy objevy, poznamenal: „Na internetu existuje mnoho negativních prohlášení týkajících se Wyatta. Nejsou však pravdivé, ale jsou součástí satanových útoků na objevy poslané od Boha. Napadením autora je ohrožena pravost těchto objevů.“21 Je pravdou, že na internetu lze nalézt mnohá prohlášení, která vrhají na Wyatta negativní světlo. Není to však zaujatost vůči jeho osobě, která Wyatta diskredituje, nýbrž nedostatek prokazatelnosti jeho objevů.Navíc většina z těch, kdo kritizují Wyattovy závěry, jsou upřímně věřící křesťané, kteří by byli rádi, pokud by došlo k potvrzení autentičnosti Bible novými archeologickými důkazy. Tito odpůrci však nejsou přesvědčeni, že by Wyatt takové důkazy přinesl.


Co stojí v pozadí Wyattových omylů


Křesťanský časopis Dew from Mount Hermon otiskl článek s titulkem „Odhalení velkého křesťanského podvodu“, který konstatuje, že takzvané objevy Rona Wyatta nejsou ničím jiným než velkým podvodem spáchaným na křesťanské komunitě pro peníze a slávu. I přes některá takto ostrá vyjádření se však zdá, že většina jeho kritiků z řad věřících vědců Wyatta nenazývá přímo podvodníkem či lhářem. To proto, že někteří křesťané dosvědčili jeho nepředstíranou upřímnost, horlivost pro Bibli a pro to, čemu věřil – že obdržel poslání od Boha. Co se týká jeho motivů, zdá se proto velmi pravděpodobné, že ačkoli se Wyatt ve svých závěrech jistě mýlil, on sám zřejmě pevně věřil v pravdivost svých teorií. Jeden z účastníků Wyattových vykopávek uvedl svou zkušenost s Wyattem, již definoval jako zřejmou „duševní dezorientaci“13. Je proto velmi pravděpodobné, že mnohé Wyattovy závěry jsou zapříčiněny jeho patetickým sebeklamem, kdy sám věřil tomu, co vykonstruoval. V souvislosti s těmito skutečnostmi je možné se domnívat, že Wyatt mohl trpět některou formou bludů.


Jsou objevy Rona Wyatta „křesťanskou“ konspirací?


Je zřejmé, že Wyattovy objevy připomínají konspirační teorie. Společného s nimi mají například to, že oficiálnímu zveřejnění důležitých důkazů brání jakési „vyšší důvody“, které znemožňují jejich empirické ověření. Wyatt uvedl za dobu svého působení značné množství omluv, kterými vysvětloval, proč nemohl odborné obci poskytnout vědecky ověřitelná data, z nichž většina souvisela s tvrzením, že se proti němu spiklo mnoho lidí.

Oběti konspiračních teorií také mají sklon uzavírat se vůči jakýmkoli alternativním pohledům na věc, čehož je možné si všimnout na internetových stránkách většiny Wyattových zastánců. Tam jsou totiž téměř vždy uvedeny jen odkazy na stránky podporující pouze jednu verzi výkladu, ačkoli diskuse na toto téma zahrnuje více různých pohledů. Problémem je, že lidé, kteří se dostali pod vliv fascinujících teorií Wyatta, jsou natolik okouzleni „důkazy“ údajně dokládajícími pravdivost Bible, že mají tendenci odmítat všechny kritické informace jako kritické vůči samotné Bibli. To však může být ke škodě ve chvíli, kdy jsou konfrontováni s novými fakty, které vyžadují ochotu k objektivnímu kritickému zhodnocení.


Vliv akceptování konspiračních teorií v církvi


Přijímání konspiračních teorií přináší do církve rozkol a napětí. Ježíš se modlil za své následovníky, aby Boha uctívali „v Duchu a v pravdě“ (J 4, 23). Ve chvíli, kdy se však někteří křesťané stanou zastánci spekulací často navíc spojených s přesvědčením o Božím pověření hlásat tyto „pravdy“ uvnitř církve, vytváří to mezi věřícími nezdravé napětí, které podněcuje rozkol a působí pohoršení. Písmo ovšem radí: „Bezbožné a dětinské báje odmítej“ a raději „posuď, jak jednat, abys nekladl bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobil pohoršení.“ (1 Tm 4,7; Ř 14,13). Dalším důsledkem přijímání teorií spiknutí některými členy církve je odrazující vliv na okolí, kterému je stavěna do cesty další bariéra v podobě nesmyslných a nedoložených spekulací. Všechna biblická archeologická tvrzení by proto měla být pečlivě přezkoumána, než jsou používána jako argument v diskuzích o Bibli. Nepotvrzené zprávy pouze komplikují seriózní archeologický výzkum a brání skutečné misii.


CELÉ ZNĚNÍ STUDIE: 


Komplexní informace na toto téma je možné získat také v knize: STANDISH Russell, Colin. Holy Relics or Revelation: Recent Astounding Archeological Claims Evaluated. Hartland Publications, 1999. Jeden výtisk je k zapůjčení v knihovně na Teologickém semináři CASD v Sázavě. Vybrané kapitoly jsou dostupné i z WWW (v angličtině):

POUŽITÁ LITERATURA:


1
MORRIS John D. The Search for Noah's Ark: Status 1992 [online]. 1992. Dostupný z WWW: < http://www.icr.org/article/search-for-noahs-ark-status-1992 >

2 
COLLINS G. Lorence. Journal of Geosciences Education [online]. 1996, 44 s. 439-444. Dostupný z WWW:

3
Noah Ark Search, 2007. Dostupný z WWW: < http://www.noaharksearch.com >

4, 5, 6, 7
MERLING David. Has Noah's Ark Been Found? [online]. Adventist Review. 5/1993. Dostupný z WWW:
<http://www.andrews.edu/archaeology/archive/merling/newpage21.htm >

8, 9
World of the Bible MinistriesRon Wyatt Information Resources, listopad 1999 [online]. Dostupný z WWW:

10
Bible and SpadeDoes The Lost Shipwreck of Paul Hold Water? [online], XII 19, 2005. Dotupný z WWW:

11
Elektronický zpravodaj ABRHave Sodom and Gomorrah Been Found? [online]. 2002,č. 2. Dostupný z WWW: < http://members.bib-arch.org/publication.asp?PubID=BSBA&Volume=6&Issue=5&ArticleID=2 >

13
BRANDSTATER Bernard. ARCHEOLOGY WITH RON WYATT: personal account [online]. 2002. Dostupný z WWW: <http://ldolphin.org/wyatt1.html >

16, 18, 19
GUNDERSON Linda. Noah’s Ark, the Ark of the Covenant, and Ron Wyatt [online]. TCCSA, 2007. Dostupný z WWW: <http://tccsa.tc/articles/wyatt.html>

12, 14, 15, 17, 20, 21
DEWEY Pam. Overview of the Archeological Claims of Ron Wyatt [online]. 2006. Dostupný z WWW: <http:www.isitso.org/guide/wyatt.html >

Dotazníkový výzkum - co členové církve očekávají od duchovních?

1. TÉMA

Akční výzkum osobnostních a pastoračních předpokladů očekávaných od duchovních členy Církve adventistů s.d. v České a Slovenské republice.
2. CÍL

a. Získat poznatky týkající se očekávání členů CASD ohledně osobnostně – spirituálních vlastností a pastoračně – teologických dovedností u jejich duchovních (kazatelů)

b. Získat stejné poznatky od studentů teologické a pastorační činnosti na Teologickém semináři CASD v Sázavě

c. Porovnat získané výsledky s anketním průzkumem publikovaným v časopise Christian Today provedeným v roce 1994 mezi členy evangelikálních církví v USA.
3. PŘEDPOKLÁDANÉ VYUŽITÍ PRÁCE

Poskytnout Teologickému semináři CASD statistickou reflexi členů církve o očekávání osobnostně – spirituálních vlastností a teologicko – pastoračních dovedností od duchovních ke vhodnému výběru vzdělávacích nástrojů při výchově budoucích kazatelů.
4. CHARAKTER

Akční, deskriptivní, jednorázový.
5. REŠERŠE

Na téma analýzy priorit týkající se osobnostních a pastoračních předpokladů očekávaných u duchovních členy církve byly již v minulosti konány empirické studie, např. Timothy C. Morgan publikoval výsledky svého anketního průzkumu v časopisu Christian Today (str. 75, 1994). Jeho dotazník sestával ze 6 základních dovedností a 2 vlastností běžně očekávaných od kazatelů církve, přičemž zkoumaný soubor byl rozdělen do 3 kategorií dle hodnotitelů na: laiky, kazatele a učitele na teologickém semináři. Výsledky provedené studie shrnuje následující tabulka:


6. HYPOTÉZY

Ad a) Vzhledem ke spíše racionalistickému zaměření CASD s tradičně silným důrazem na apologeticky laděnou teologii a současný silný vliv vzorů řízení ze světských modelů managementu, případně současná nižší duchovnost členů v českých a slovenských sborech (subjektivní názor autora), lze podle mě u laických členů církve očekávat spíše převahu kladení priorit na teologicko – pastorační dovednosti u duchovního, než na jeho osobnostně – spirituální předpoklady.

Ad b) Lze předpokládat, že priority studentů teologie, kteří jsou svojí motivací ke službě hlouběji vtaženi do organizačních potřeb a požadavků vedení církve, budou velmi blízké výsledkům zjištěným u respondentů z řad kazatelů v průzkumu provedeném v USA.
7. OPERACIONALIZACE KLÍČOVÝCH POJMŮ

Osobnostní a pastorační předpoklady křesťanských kazatelů – Vlastnosti církevních vůdců by měly odpovídat kritériím stanoveným samotným Písmem svatým. Existují tři základní biblické charakteristiky kazatele (presbytera), které jsou shrnuty v následujícím postulátu: „Křesťanský vůdce je povolaný Bohem, aby vedl lidi prostřednictvím charakteru podobného Kristu, a to pomocí funkčních kompetencí umožňujících fungování efektivního leadershipu (řízení) sboru/církve.“ Pokud jediný z těchto předpokladů chybí, vzniká nežádoucí stav.
8. INDIKÁTORY

Ve výzkumu byly použity stejné vlastnosti (2) a dovednosti (6) jako v anketním průzkumu provedeném v roce 1994 Timothy C. Morganem a to z důvodů jejich výstižnosti co se týče základních požadavků kladených církví na kazatele. Lze je rozdělit do následujících dvou kategorií:
• Osobnostně – spirituální vlastnosti: kazatel má odrážet Kristův charakter (laskavost, obětavost, trpělivost, zdrženlivost a další morální atributy) a Kristovu duchovnost (život z víry, posvěcení, ochota nechat se vést Božím Duchem, poslušnost Božích přikázání apod.) a to svým chováním, řečí i myšlením.
• Pastoračně – teologické dovednosti: kazatel má být způsobilý k plnění svého poslání dovednostmi jakými jsou především: vůdcovské schopnosti, schopnost komunikovat, navazovat vztahy, a znalostmi věd, zejména znalostmi (poznáním) v oblasti psychologie a teologie.
9. TECHNIKA – NÁSTROJ A ZPŮSOB PODÁNÍ

Byl použit anonymní dotazník, který obsahuje jedinou otázku. Odpovědí na tuto otázku bylo kvalitativní zhodnocení 8 uvedených vlastností a dovedností vybraných metodou nuceného výběru a jejich seřazení do číselné škály od 1 do 8 dle subjektivní preference priorit respondenta. Vyplnění dotazníku trvalo 1-5 minut.
10. VZOREK

Vybraný vzorek zahrnuje 2 skupiny hodnotitelů: laičtí členové Českého sdružení CASD (24 respondentů) a čeští a slovenští studenti teologického a pastoračního zaměření na Teologickém semináři CASD v Sázavě (30 respondentů). Dotazovaných respondentů bylo v obou kategoriích celkem 54, z toho 5 neporozumnělo zadání a bylo proto vyřazeno ze zpracování dat.
11. VYHODNOCENÍ A VÝSLEDKY VÝZKUMU

Výsledky akčního výzkumu ukázaly, že kategorie osobnostně – spirituální vlastnosti se u obou skupin umístily na prvním a druhém místě a to shodně v následujícím pořadí: 

1) Spiritalita a 2) Charakter.

Schopnosti kazatelů v kategorii pastoračně – teologické dovednosti hodnotili jednotlivé skupiny dle míry důležitosti takto:

Laici: 1) schopnost komunikovat, 2) teologické poznání, 3) schopnost navazovat vztahy, 4) poradenská činnost a 5) vůdcovské schopnosti

Studenti teologie: 1) schopnost navazovat vztahy, 2) teologické poznání (umístilo se na stejném 4. místě jako u laiků), 3) schopnost komunikovat, 4) vůdcovské schopnosti a 5) poradenská činnost
12. ZÁVĚR

Hodnocení priorit v osobnostně – spirituálních a teologicko – pastoračních předpokladech duchovních jsou u českých a slovenských studentů teologické a pastorační činnosti zásadně odlišné od priorit zjištěných mezi kazateli v roce 1994 v USA.

V hodnocení důležitosti předpokladů u duchovních se mezi laiky v Českém sdružení Církve Adventistů s.d. objevilo překvapivě vysoké hodnocení charakterově – spirituálních vlastností oproti hypoteticky očekávaným teologicko – pastoračním dovednostem.

Lze tedy závěrem konstatovat, že se ani jedna ze dvou na počátku stanovených hypotéz nepotvrdila, což ve smyslu spirituálního zdraví česko – slovenské unie církve hodnotím velmi kladně.
13. DODATEK (INTERPRETACE VÝSLEDKŮ K PŘÍPRAVĚ BUDOUCÍCH KAZATELŮ)

Co se týče interpretace výzkumu pro reflexi výchovy budoucích kazatelů na Teologickém semináři CASD, z výsledků výzkumu jasně vyplývá, že s ohledem na poptávku, jak u studentů teologie a pastorace, tak u laických věřících, nejpotřebnější nástroje výchovy jsou ty, které rozvíjí duchovnost a charakter. Proto důrazně doporučuji zakomponovat do výuky na semináři TS CASD jednak chybějící předmět spiritualita a dálepravidelné setkávání studentů (alespoň u 1. a 2. ročníků) ve skupinách po 6 až 8 k diskusím a modlitbám týkajících se charakteru, duchovního života, vizí, obdarování a zodpovědnosti.

Pro lepší rozvoj charakteru také navrhuji zavést (třeba i v těchto malých skupinách) četbu Písma svatého, případně vybraných děl Ellen Gould Whiteové (např. Mysl a charakter) a pravidelné setkávání žáků se studentským pastorem (preceptorem školy) k reflexi a supervizi růstu v oblasti charakteru a dosažených teologicko – pastoračních dovedností.

(Tyto a další metody rozvoje spirituality a charakteru jsou úspěšně používány například na Baptistickém teologickém semináři v Dallasu a více popsány v časopisu Christianity Today na adrese http://www.christianitytoday.com/ct/1994/october24/4tc074.html )

íloha 1: Tabulka s výsledky provedeného akčního výzkumu