Deset nebezpečí teistické evoluce a progresivního kreacionismu (výtah z četby)

Z knihy použil "Bůh Evoluce?" od Wernera Gitta.

Známí vědci se dnes v rostoucí míře odvracejí od syntetické evoluční teorie a přiklánějí se k učení teistické evoluce. Důvodem této změny je zjevně to, že v přírodě nikdy nebyl prokázán proces, při kterém by ve hmotě sama od sebe vznikla informace. Werner Gitt se jako informatik s tezemi a důsledky teistické evoluce kriticky vyrovnává.

Ateistický recept na evoluci je:

Evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda a nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období.

Teistická evoluce k tomu navíc přidává Boha:

Teistická evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda a nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období + Bůh

V systému teistické evoluce Bůh přestal být všemocným Pánem všech věcí, jehož slovo musí být bráno vážně všemi lidmi, nýbrž je vsazený do evoluční filozofie a stává se tak její součástí. Pro křesťany to znamená deset nebezpečí:

1. Překroucení Boží přirozenosti

Bible odhaluje Boha jako našeho Otce v nebesích, který je naprosto dokonalý (Mt 5,48), svatý (Iz 6,3) a všemohoucí (Jer 32,17). Apoštol Jan nám oznamuje, že Bůh je láska, světlo a život (1 J 4,16; 1,5; 1,1–2). Vše, co Bůh tvoří, je ohodnoceno jako „velmi dobré“ (Gn 1,31) a „dokonalé“ (Dt 32,4).

Teistická evoluce podává falešný obraz Boha ve své podstatě, neboť smrt a krutost jsou mu připsány jako principy tvoření. Také tzv. progresivní kreacionismus učí, že už před pádem do hříchu existovala smrt a děs po milióny let.

2. Bůh jako výpomoc pro vysvětlení nepochopitelných fenoménů

Podle Bible je Bůh původcem všech věcí.

"My přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho." (1. Kor 8, 6)

Ale v teistické evoluci zůstávají pro Boží působení jen ty úkazy, které evoluce nedokáže svými prostředky vysvětlit. Evoluce si Bohem vypomáhá, když nemá jiné řešení. To podněcuje představu: „Bůh není absolutní, naopak i On prochází vývojem – On je evoluce.“

3. Popření nejdůležitějšího biblického učení

Bible je plná svědectví, že jejím autorem je Bůh. Bible je tak zdrojem Boží pravdy. (2 Tm 3,16). Přitom Starý zákon je nepostradatelným přivaděčem k Novému zákonu, stejně jako příjezdová silnice přivádí k dálnici (J 5,39). Nový zákon je naplněním Starého zákona. Na biblický záznam stvoření by nemělo být nahlíženo jako na mýtus, podobenství nebo alegorii, ale jako na historickou zprávu, neboť:

Biblická, astronomická a antropologická fakta jsou podána ve věcné a naučné formě.

V Desateru přikázání nám Bůh nařizuje šest pracovních dnů a jeden den odpočinku. Vždyť On také šest dní tvořil a sedmý den odpočíval. Pracovní týden člověka má stejné časové rozpětí jako týden stvoření (Ex 20,8–11).

V Novém zákoně Ježíš opakovaně odkazuje na stvoření a jmenuje skutečné lidi a skutečné události (např. Mt 19,4–5).

Nikde v Bibli nenajdeme žádné náznaky toho, že bychom měli záznamu o stvoření rozumět jinak než jako historické zprávě, která reálně popisuje, jak se vše událo.

Učení teistické evoluce podkopává jasný záznam knihy Genesis, jak ho vyučoval Ježíš, proroci a apoštolové. Biblicky dosvědčené postavy a události jsou sníženy na mýtus a biblické poselství přestává být vnímáno jako zdroj pravdy.

4. Ztráta klíče k nalezení Boha

Bible učí, že člověk je po Adamově pádu zcela propadlý hříchu (Ř 7, 18–19). Jenom ti lidé, kteří si uvědomují, že jsou hříšní a ztracení, budou toužit po Zachránci, který „přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lk 19,10).

Ale evoluce nezná hřích v biblickém smyslu, tedy jako selhání člověka ve vztahu k Bohu. Evoluce činí hřích bezvýznamným – to je ale přesný opak prohlášení Ducha svatého, že hřích je hříšný a smrtelně vážný. Jestliže je na hřích nahlíženo jako na neškodného evolučního činitele, pak člověk ztratí klíč k nalezení Boha. Taková ztráta se nevyřeší tím, že přidáme „Boha“ do evolučního scénáře.

5. Zpochybnění učení, že se Bůh stal člověkem

Jedno ze základních učení Bible hovoří o tom, že se Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu stal člověkem. Bible dosvědčuje, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (J 1,14), a „Ježíš Kristus … se ocitl v těle jako člověk“ (Fp 2,5–8).

6. Ježíšovo výkupné dílo je zmytologizováno

Bible učí, že pád prvního člověka do hříchu byl skutečnou událostí a příčinou selhání Adama bylo, že vešel do světa hřích.

"Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili." (Ř 5,12)

Teistická evoluce ale neuznává Adama ani jako prvního člověka, ani že byl stvořen Bohem z „prachu země“ (Gn 2,7). Většina zastánců teistické evoluce považuje zprávu o stvoření pouze za mytický příběh bez duchovního významu. Ale podle Bible jsou hříšník Adam a Zachránce Ježíš reálné postavy (Ř 5, 16–18). A tak jakýkoliv teologický náhled, který považuje Adama za smyšlenou postavu, rozvrací biblický základ pro vykoupení Ježíšem Kristem.

7. Ztráta biblického časového měřítka

Rozvažování nad biblickým časovým měřítkem, podle kterého se odvíjejí světové dějiny, je velmi důležité. Jen tak je možné porozumět základům poselství Bible.

Časová osa nemůže být libovolně prodloužena do minulosti ani do budoucnosti. Má pevně definovaný počátek, který je dán prvním veršem Bible. Stejně tak je daný konec, kdy vyprší existence fyzikálního fenoménu, kterým je čas (Mt 24,14).

Stvoření trvalo celkem šest dní (Ex 20,11).

Stáří stvoření může být odhadnuto na základě rodokmenů zaznamenaných v Bibli. Lze tak zpětně dopočítat stáří vzniku světa a to v řádu tisíců let (ne miliónů či dokonce miliard let!).

Na dosud nejvýznačnější událost lidských dějin poukazuje verš z Galatským 4, 4: „Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna.“ To se stalo přibližně před 2000 lety.

Kristův návrat v moci a slávě bude nejmonumentálnější událostí budoucnosti.

Přívrženci teistické evoluce (a progresivního kreacionismu) zavrhují biblické časové měřítko a nahrazují ho evolučním časovým měřítkem, které zahrnuje miliardy let minulosti i budoucnosti (ačkoliv pro to neexistují žádné přesvědčivé fyzikální základy).

Tento přístup vede ke dvěma chybným postojům:

1. Bibli nelze brát vážně ve všech jejích výpovědích.

2. Přikázaná bdělost v souvislosti s druhým příchodem Ježíše se vytrácí.

8. Ztráta stvořitelského myšlení

Z Bible lze poznat základní koncepty stvoření:

Bůh stvořil hmotu bez použití jakéhokoliv výchozího materiálu.

Bůh stvořil nejdříve Zemi, čtvrtý den přidal Měsíc, Slunce, sluneční soustavu, Mléčnou dráhu a všechny ostatní hvězdné systémy celého vesmíru. Toto pořadí není slučitelné s žádnou z představ „kosmické evoluce“ – jako je např. teorie „Velkého třesku“.

Teistická evoluce ignoruje všechny principy stvoření a navíc vnáší do Bible evoluční postupy. Tím popírá všemohoucnost Boha a jeho nadpřirozené jednání při stvoření.

9. Chybné chápání skutečnosti

Bible nese pečeť pravdy. Všechna její prohlášení jsou pravdivá – ať už se jedná o výpovědi týkající se víry a spasení, či pravidla pro každodenní život nebo o témata vědeckého významu.

Evolucionisté tohle vše zavrhují. Například Richard Dawkins cynicky poznamenává:

"Skoro všechny národy si vymyslely svůj vlastní mýtus o stvoření. Biblický příběh stvoření je prostě ten mýtus, který byl náhodou přijat jistým národem pastevců na Blízkém východě. Nemá o nic významnější postavení než víra jednoho kmene v západní Africe, že svět povstal z exkrementů mravenců."

Ale pokud je evoluční učení falešné, potom množství vědních oborů pracuje na falešném základě(!!!) Jestliže vědci vycházejí z evolučních předpokladů, vykládají realitu chybně. To platí v ještě větší míře pro teologii, když se odchýlí od toho, co v Bibli zjevuje Bůh, a místo toho se podřídí evoluci, která je učením člověka!

10. Minutí se cílem

V žádné jiné knize světových dějin nenajdeme tak četné a tak ušlechtilé cíle pro lidstvo, jak nám je přestavuje Bible, např.:

My lidé jsme cílem a vrcholem Božího stvoření (Gn 1,27–28).

My lidé jsme cílem Božího plánu vykoupení (Iz 53,5).

My lidé jsme cílem seslání Božího Syna (1 J 4,9).

My lidé jsme cílem Božího dědictví věčného života (Tt 3,7).

My lidé máme nebe jako předem daný cíl (1 Pt 1,4).

V evolučním systému jsou ovšem plán, cíl a záměr zapovězenými pojmy. Evoluční vývojová přizpůsobování nikdy neprobíhají cíleně, podle nějakého plánu či k naplnění nějakého programu. Systém víry, jakým je teistická evoluce, který chce sjednotit cílené s nahodilým, si sám o sobě protiřečí.

ZÁVĚR

Stvoření a evoluce jsou tak silně rozdílné, že jejich sladění je zcela nemožné. Zástupci teistické evoluce se pokoušejí spojit tato dvě protichůdná učení, ale takový synkretismus činí biblické poselství bezvýznamným.

Závěr je jasný: Učení Bible neposkytuje žádný prostor ani podporu teistické evoluci.

PŘÍLOHY

1) Krátké video ukazující na absurdnost evoluční teorie:

2) Video "Svět, který zahynul" (o potopě světa):

3) Dokumentární film z edice Inteligentní design

https://www.ulozto.cz/!kCdiqxgA/jedinecna-planeta-avi (1. část)

https://www.ulozto.cz/!XvkLQRsL/odhalovani-tajemstvi-zivota-dokument-illustra-media-2002-cz-titulky-perlydoby-avi (2. část)

4) Přednášky na téma Evoluce versus stvoření:

http://matej4212.blogspot.cz/2014/12/prednasky-ktere-zmenili-muj-pohled-na.html

5) Krátké články o evoluci a stvoření od českého křesťanského vědce a filosofa Pavla Kábrta (čti články 2-5, 13 a 24):

http://www.memento.junweb.cz/jakse/jakse.htm

6) Stránky občanského sdružení Maranatha zabývající se tématem Stvoření versus evoluce komplexně:

http://www.stvoreni.cz/

7) Dokument Nízký věk země

Sedm nejrozšířenějších omylů ve stravování

Stáhnout ve formátu PDF

Z knihy H. Diehla, A. Ludingtonové a Mudr. Petra Pribiše "Dynamický život". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Podle obvodu našich pasů lze soudit, že jsme dobře živeným národem. Za toto privilegium ovšem platíme vysokou cenu v podobě zbytečných nemocí, pracovní neschopnosti a předčasných úmrtí. V čem je tedy chyba?

V tom, že jíme víc než je zdrávo. Zvlášť výrazná je vyšší spotřeba cukru, tuků, soli; nadbytečný je i přísun energie. Navíc jíme příliš často.

Takový blahobyt je pak základem pro rozvoj nemocí jako ischemická choroba srdeční, mrtvice, vysoký krevní tlak, artritida, cukrovka dospělých, obezita a některé druhy rakoviny. Tyto nemoci jsou zodpovědné za čtyři z pěti úmrtí; přitom jsou závislé na životním stylu a především na tom, jak se stravujeme.

Nemoci z jídla? Patrně tím myslíte všechny ty pesticidy a jiné konzervační látky!

Možná vás to překvapí, ale pesticidy a konzervační látky nejsou ani zdaleka tím nejškodlivějším v naší stravě. Existují podstatně větší viníci:

Cukr. U některých lidí tvoří cukr až 20 procent denního příjmu energie. Rafinovaný cukr je zbaven vlákniny, a tedy nepředstavuje nic jiného než čistou energii, která, je-li v nadbytku, se ukládá ve formě tuků a způsobuje obezitu.

Bílá mouka. Dlouhá léta se předpokládalo, že vymíláním mouky se pouze zbavujeme zbytečných otrub. Nyní se ale postupně dozvídáme, že vláknina, která se nachází právě v otrubách, je důležitá v prevenci nejrůznějších druhů rakoviny, při stabilizaci krevní glukózy, v prevenci obezity či nemocí trávicího traktu, jako jsou žlučníkové kameny, hemoroidy, divertikulóza (mnohonásobné střevní výchlipky) a zácpa.

Sůl. Většina obyvatelstva rozvinutých zemí konzumuje 10 až 20 gramů soli denně (tedy asi 2 až 4 kávové lžičky). To je mnohonásobně více než kolik potřebuje náš organismus a do značné míry to přispívá k rozvoji vysokého krevního tlaku, srdečního selhání a onemocnění ledvin.

Tuk. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že 36 až 45 procent energie přijaté denně potravou je v podobě tuků. To je podstatně více, než kolik je náš organismus schopen zpracovat. Výsledkem jsou zkornatělé a ucpané tepny, které jsou příčinou ischemické choroby srdeční a mrtvice. Strava bohatá na tuky přispívá rovněž k rozvoji obezity, cukrovky dospělých a některých druhů rakoviny.

Bílkoviny. Strava skládající se převážně z masa a potravin živočišného původu obsahuje více bílkovin, tuků a cholesterolu, než jaké jsou potřeby organismu. Spotřeba bílkovin je v rozvinutých zemích asi dvakrát až třikrát vyšší, než je doporučováno. Vědci zjistili, že základem lepšího zdraví a dlouhověkosti je strava obsahující méně bílkovin a podstatně méně tuků a cholesterolu.

Tekutiny. Dnes již není příliš obvyklé pít čistou vodu. To si raději dáme pivo nebo limonádu, kávu, černý čaj či jiný slazený nápoj. Protože však většina těchto nápojů obsahuje hodně cukru a přitom žádnou vlákninu, působí jejich konzumace doslova jako spoušť na hladinu krevní glukózy a navíc může přispívat k rozvoji obezity. Další riziko představuje alkohol, kofein, fosfáty a další chemické látky, které jsou rovněž obsaženy v těchto nápojích.

Svačinky. Potravinářský průmysl se přímo předhání v produkci nejrůznějších "chuťových senzací", které si mnozí dopřávají místo opravdového jídla. Ve školách, v nemocnicích a dalších zařízeních jsou svačinky často běžnou součástí jídelníčků. Na mnoha pracovištích je samozřejmostí přestávka na kávu, stejně jako malé občerstvení po večeři u televize. O některých lidech lze s nadsázkou říct, že jedí pouze jedenkrát denně, od rána až do večera. Zdravé a výživné společné jídlo začíná být v našich rodinách výjimkou. Svačinky neustále přerušují trávicí proces, zatěžují žaludek a jsou častou příčinou nadýmání a poruch trávení.

Lze tedy vůbec ještě něco jíst?

Samozřejmě - začněme u ovoce; nabízí se nám hned několik druhů se svým typickým zbarvením, specifickou chutí i konzistencí. Jindy nám přijde vhod zelenina či brambory.

Zvláštní pozici zaujímají luštěniny - s charakteristickými tvary a zbarvením i specifickými chuťovými vlastnostmi.

Nezapomeňme však ani na obiloviny, které představují další výraznou skupinu zdravých potravin.

Konzumací celozrnných produktů, luštěnin, ovoce a zeleniny poskytujeme svému organismu dostatek bílkovin, tuků, vlákniny a všech ostatních potřebných látek. Navíc je to ekologické a možná se vám podaří i trochu ušetřit.

To podstatné ovšem je, že tímto způsobem stravování můžeme zabránit rozvoji většiny civilizačních onemocnění. Pokud náš jídelníček sestává z potravin bohatých na vlákninu, jako je ovoce, zelenina či celozrnné výrobky, nemusíme se obávat obezity. Právě naopak, touto stravou podpoříme své zdraví a vitalitu.

Příloha:

1) Základy výživy pro každého (NEWSTART):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3Zi1ZTFMzdnpHMUE/view?usp=sharing

2) Recepty zdravé výživy (brožuru tisknout po dvou za sebou):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3alNUNHUxUzlHcFE/view?usp=sharing

3) NEWSTART program v grafické úpravě:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3Qkx5d3lkMkF2YkE/view?usp=sharing

Zdraví v Bibli

Stáhnout ve formátu PDF

Proč bychom měli pečovat o své zdraví? Odpoví nám Bible, 1. Korintským 6,19.20: “Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.”

Bůh si přeje, abychom byli zdraví. V Bibli, 3. list Janův 2, je psáno: “Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv – tak jako se dobře daří tvé duši.”

Za jakých podmínek byl Božímu lidu zaslíben pokoj od nemocí? Bible nám poskytne odpověď v Exodu 15,26: “…Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.”

Co vlastně Bůh svému lidu slíbil? Čtěme biblickou knihu Exodus 23,25: “Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc.”

Kdo je schopen uzdravovat nemocné? Dozvíme se to v Bibli, Žalm 103,2.3: “Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje.”

Je důležité, abychom měli v rovnováze práci a odpočinek. Jedině tak si dokážeme vychutnat zdravý život. Připomíná nám to Bible, Exodus 20,8–10: “Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvé dobytče, ani tvůj host, který žije v tvých branách.”

Postoj k životu má velký vliv na naše zdraví. Je to vyjádřeno v Bibli, Přísloví 17,22: “Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.”

Stresové situace nemusí nutně způsobovat vnitřní stres. Bible, Filipským 4,6.7, nám říká: “Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.”

Jaká opatření jsou nejlepší obranou před pohlavně přenosnými nemocemi? Jednoznačnou odpověď dostaneme v Bibli, 1. Korintským 6,18: “Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.” Exodus 20,14: “Nesesmilníš.”

Jaká výživa byla původně lidem doporučena? Ovoce, obiloviny, ořechy a luštěniny. Je to zapsáno v Bibli, Genesis 1,29: “Bůh také řekl: ‚Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.‘”

Co Bůh řekl o výživě po potopě, kdy na zemi zůstalo jen malé (jestli vůbec nějaké) množství vegetace? V Bibli, Genesis 9,2–4, čteme: “Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Jen maso oživené krví nesmíte jíst.”

Lidé měli opatrně vybírat své jídlo a rozlišovat mezi tím, co pro ně je a není dobré. Tak to Hospodin přikázal v Bibli, Leviticus 11,47: “Je nutno rozlišovat mezi nečistým a čistým, mezi živočichy, kteří se smějí jíst, a těmi, kteří se jíst nesmějí.”

Rozlišení mezi živočichem čistým a nečistým nebylo pouze židovskou zásadou. Toto rozlišení bylo platné již dávno před prvním Židem Abrahamem.Je to doloženo v Bibli, Genesis 7,1.2: “I řekl Hospodin Noemu: ‚Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.‘”

Toto rozlišení mezi čistým a nečistým bude pokračovat až do doby konce. V Bibli, Izajáš 66,15.17, je psáno: “Hle, Hospodin přichází v ohni a jeho vozy jsou jako vichřice, aby vylil hněv svůj v prchlivosti a své hrozby v plamenech ohně. Ti, kdo se v zahradách posvěcují a očišťují po vzoru jednoho, který je uprostřed, ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou, je výrok Hospodinův.”

Daniel dal všem příklad správného stravování. Jaký příklad to byl, se dozvíme v Bibli, Daniel 1,8: “Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat.” Co tedy pil a jedl místo těchto pokrmů? Odpověď nám dá opět Bible, Daniel 1,12: “Zkus to se svými služebníky po deset dní. Ať nám dávají k jídlu zeleninu a k pití vodu.”

Proč bychom měli v souvislosti s našimi stravovacími návyky cvičit sebeovládání? Přemýšlejte nad veršem z Bible zapsaným v 1. Korintským 10,31: “Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.”

Co Bůh říká o alkoholu, vínu a likérech? Najdeme to v Bibli, v Přísloví 20,1: “Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.”

Opravdu mě požívání alkoholických nápojů nepříjemně ovlivní? Podívejme se do Bible, Přísloví 23,29–35: “Komu zbude ‚Ach‘ a komu ‚Běda‘? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči. Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou. ‚Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase.‘”

Jaký je jeden z následků přílišného holdování jídlu a pití? Dozvídáme se to v Přísloví 23,20.21: “Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa, vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.”

Džusový půst

Stáhnout ve formátu PDF

Z knihy "Džusový půst" od Paava Airoly. Dr. Airola byl jedním zprůkopníků používání přírodních léčebných prostředků. Díky počinu nakladatelství Pragma, které knihu vydalo, se můžeme nyní s jeho myšlenkami seznámit i u nás.

Proč je džusový půst uzdravujícím a omlazujícím prostředkem č.1 Jak jsem se již zmínil dříve, hlavní příčina nemocí a stárnutí tkví v průběhu buněčného metabolismu a regenerace buněk. Za prvé, známý kanadský "léčitel stresů" Hans Selye, řekl: "Život - tento biologický řetěz, který nás drží pohromadě, je silný tak, jako jeho nejslabší článek:" Jste tak mladí nebo tak staří jako Vaše nejslabší životní články buňky. Stárnutí začíná tehdy, když se zpomalí normální proces regenerace buněk a jejich obnovy. Toto zpomalení je způsobeno akumulací odpadních produktů ve tkáni, což narušuje výživu buněk.

Každá buňka Vašeho těla je uceleným životním celkem se svým vlastním metabolismem, potřebuje neustálou zásobu kyslíku a dostatečnou výživu ve formě všech známých výživných látek. Díky nedostatečnému vyživování, obleněnému metabolismu, sedavému způsobu života, přejídání a následnému špatnému trávení a asimilaci stravy, nedostatku čerstvého vzduchu, pohybu a odpočinku, začínají buňky degenerovat a rozpadat se. Normální proces nahrazování a obnovování buněk se zpomalí a Vaše tělo začne stárnout; odolnost Vašeho těla vůči nemocem se sníží a začnou se objevovat různé choroby. To může nastat v jakémkoliv věku. Obleněný metabolismus, zácpy a následné nedostačující vylučování jsou příčinou chorobného zadržování moče a akumulace toxických odpadových látek ve tkáních, což narušuje výživu buněk, zapříčiňuje nemoci a předčasné stárnutí.

Za druhé, jen asi polovina Vašich buněk je na vrcholu vývoje, životnosti a pracovní schopnosti. Jedna čtvrtina je většinou v procesu vývoje a růstu a další čtvrtina v procesu odumírání a obnovování. Zdravý, vitální život a stálá mladost jsou zachovány, existuje-li dokonalá rovnováha v tomto procesu rozpadu a obnovování buněk. Pokud se buňky rozpadají a odumírají rychleji než se tvoří nové, začne proces stárnutí. Je rovněž životně důležité, aby staré a odumřelé buňky byly co nejúčinněji rozloženy a eliminovány z organismu.

Právě zde se džusový půst stává nejúčinnější cestou k obnovení Vašeho zdraví a omlazení vašeho těla. Během půstu o šťávách se urychlí proces eliminace mrtvých a odumírajících buněk a vytváření nových buněk je urychleno a povzbuzeno. Současně jsou toxické odpadové prvky, které narušují výživu buněk, účinně eliminovány a je obnoven zdravý poměr výměny a okysličování buněk.

Jak může pouhé zdržení se od jídla vést k tak zázračným výsledkům? Následovně:

1. Během prodlouženého půstu (po prvních třech dnech), bude Vaše tělo žít ze svých vlastních látek. Když je připraveno o potřebnou výživu, zejména o proteiny a tuky, bude Vaše tělo spalovat a trávit své vlastní tkáně - a to procesem autolýzy, neboli sebetrávení. Ale Vaše tělo to nebude provádět nahodile! Ve své moudrosti - a v tom tkví tajemství neobvyklého účinku půstu jako léčivé a omlazující terapie! - bude Vaše tělo nejdříve vybírat a spalovat ty buňky a tkáně, které jsou nemocné, poškozené, staré nebo mrtvé. Během půstu se Vaše tělo bude živit nejvíce znečištěným a poškozeným materiálem, jako jsou odumřelé buňky a chorobné uloženiny, nádory, abscesy, poškozené tkáně, uložené tuky atd. Doktor Buchinger st., jeden z největších odborníků na půst, nazývá půst - velmi přiléhavě - "odmítavým opatřením", "spalováním odpadků". Tyto mrtvé buňky a podřadné tkáně jsou stráveny a zužitkovány jako první. Nezbytně důležité tkáně a životní orgány, žlázy, nervový systém a mozek jsou ušetřeny.

2. V průběhu půstu, kdy jsou staré buňky a nemocné tkáně vyřazeny a spáleny, je podporována a urychlována tvorba buněk nových, zdravých. Může se to zdát neuvěřitelné, protože během džusového půstu neprobíhá, anebo pouze v omezeném množství, zásobování výživou. Nicméně je to psychologická záležitost. Během známých švédských půstních pochodů bylo zjištěno, že hladina proteinů v krvi postících se osob, bez ohledu na to, že nebyl

konzumován žádný protein, zůstala stejná a normální po celou dobu půstu. Příčinou toho je, že bílkoviny ve Vašem těle zůstávají v tzv. dynamickém stavu. To znamená, že přecházejí z jednoho stadia do jiného a jsou stále rozkládány a znovu slučovány a znovu používány pro různé potřeby uvnitř těla. Aminokyseliny, stavební kameny proteinů, nezůstanou nevyužity, ale jsou uvolněny z rozložených buněk a znovu upotřebeny při tvorbě nových, životních buněk. Jak víte, jsou Vaše buňky složeny převážně z proteinů. Pro účinnou tvorbu buněk je třeba úplného souboru všech důležitých aminokyselin. Proteiny, potřebné pro stavbu nových buněk, jsou během půstu znovu sloučeny z rozložených buněk. Tímto způsobem tělo používá a znovuvyužívá tytéž proteiny a živiny znovu a znovu tam kde je potřeba.

3. Během šťávového půstu je vylučující a čistící kapacita vylučovacích orgánů - plic, jater, ledvin a kůže značně zvýšena, a masy nahromaděných metabolických odpadů a toxinů jsou rychle vylučovány. Během půstu může být například koncentrace toxinů v moči desetkrát vyšší než normálně. To proto, že vylučovací orgány jsou zbaveny obvyklé zátěže vylučování odpadů vzniklých ze strávených jídel, a mohou se soustředit na čištění starých nahromaděných odpadů a toxinů, jako je kyselina močová, puriny atd. z tkání. Tento vylučovací proces je provázen následujícími typickými příznaky půstu: zrychlený dech, tmavá moč, stálé a vydatné výtoky z konečníku při použití klystýru, podrážděná kůže, nadměrné pocení, katarální vyměšování ze sliznic atd. Mějte na paměti, že činnost lidského střevního systému není omezena na absorbci živin ze stravy a vylučování nestrávených částí jídla. Střeva jsou také jedním z Vašich vylučovacích a detoxikačních orgánů v obecném slova smyslu: střevními stěnami se toxiny a metabolické odpady z krve a tkání vylučují do trávicí trubice, aby byly vyloučeny z těla. Toto vnitřní vyměšování je během půstu zrychleno.

4. Džusový půst umožňuje fyziologický odpočinek zažívacím, asimilačním a obranným orgánům těla. Čerstvá zelenina a ovocné šťávy téměř nevyžadují žádné trávení a jsou lehce asimilovány z horního zažívacího traktu, aniž by zatěžovaly trávicí orgány. Po ukončení půstu je trávení stravy a využití živin výrazně zlepšeno a je zabráněno oblenění a opakovanému hromadění odpadů. Omlazené buňky jsou proto zásobeny živinami a kyslíkem mnohem účinněji.

5. Nakonec, džusový půst má normalizující, stabilizující a omlazující účinky na všechny životní psychologické, nervové a duševní funkce. Nervový systém je omlazen; duševní síly upevněny, činnost žláz a hormonální sekrece stimulovány; biochemická a minerální rovnováha ve tkáních je normalizována.

Z výše uvedeného je zřetelně vidět proč je džusový půst tak účinným, zdraví obnovujícím a omlazujícím nástrojem, kromě toho, že je bezpečnou a rychlou cestou ke snížení tělesné váhy.

Přednosti džusového půstu před vodovým

Klasickým způsobem postění se je půst o čisté vodě zdržení se veškerého jídla a nápojů kromě čisté vody. Renesance vodového půstu ve Spojených Státech nastoupila na přelomu tohoto století. Byl tam popularizován hlavně příchozími evropskými přírodními léčiteli.

Zatímco se v posledních desetiletích půstní metody v Evropě úplně změnily - a nyní téměř na všech evropských klinikách používají výhradně džusový půst - většina amerických lékařů a klinik, zaměřených na diety, stále používá zastaralou metodu vodového půstu. Řídil jsem oba typy půstu a jsem jednoznačně přesvědčen o přednostech džusového půstu. Doktor Otto H.F. Buchinger, který dohlížel na více půstů než kterýkoliv jiný lékař (přes 80 000 půstů), používá pouze džusový půst. Řekl mi, že podle jeho zkušeností postění se o džusech z čerstvého syrového ovoce a zeleniny, zeleninových vývarech a bylinkových čajích vede k mnohem rychlejšímu uzdravení se z chorob a čistí a obnovuje tkáně mnohem účinněji nežli tradiční vodový půst.

Vědecké zhodnocení džusového půstu

Vědecké zhodnocení džusového půstu vychází z následujících zkušeností:

- Džusy z čerstvých produktů stejně jako čerstvě připravené zeleninové vývary mají bohatý obsah vitamínů, minerálů, stopových prvků a enzymu.

- Tyto životně důležité prvky jsou velice jednoduše asimilovány přímo do krevního oběhu, aniž by zatěžovaly zažívací orgány - tudíž nenarušují uzdravující a omlazující proces autolýzy nebo vlastní zažívání, jak tvrdí někteří zastánci vodového půstu.

- Na rozdíl od mínění některých autorů, ovocné a zeleninové džusy nestimulují sekreci kyseliny chlorovodíkové v žaludku, která může vést k žaludečním vředům. Kyselina chlorovodíková je vylučována zejména při konzumaci potravy s vysokým obsahem proteinů. .

- Výživné prvky obsažené v džusech jsou mimořádně prospěšné při normalizaci všech procesů probíhajících v těle, dodávají prvky potřebné pro vlastní léčivou činnost těla a regeneraci buněk, a tak urychlují uzdravení.

- Čerstvé džusy a zeleninové vývary poskytují alkalické přebytky, které jsou velice důležité pro správnou acidobazickou rovnováhu v krvi a tkáních, protože v průběhu půstu obsahují krev a tkáně velké množství kyselin.

- Bohatý obsah minerálů v džusech, zejména v zeleninových vývarech, napomáhá obnovit biochemickou rovnováhu minerálů ve tkáních a buňkách. Nevyvážený obsah minerálů ve tkáních je jednou z hlavních příčin sníženého okysličování, což vede k různým chorobám a předčasnému stárnutí buněk.

- Podle doktora Ralpha Birchera obsahují čerstvé džusy zatím neidentifikovatelný faktor, který ovlivňuje schopnost buněk absorbovat výživu z krevního oběhu a efektivní vylučování metabolických odpadů.

Tím je džusový půst zvláště důležitý pokud se postíte za účelem regenerace a omlazení Vašeho těla. Džusový půst pomůže rozložit a zužitkovat staré odumřelé buňky oživit činné buňky a urychlit znovuvytváření mladých, vitálních buněk.

Dr. Ragnar Berg, pravděpodobně největší světový odborník na výživu a biochemii, prohlásil o přednostech džusového půstu před vodovým následující:

"Během půstu tělo spálí a vylučuje velké množství nahromaděných odpadů. Tomuto čistícímu procesu můžeme během půstu napomoci pitím alkalických džusů místo vody. Řídil jsem mnoho půstů a provedl rozsáhlé testy u postících se pacientů a jsem přesvědčen, že pitím alkalických ovocných a zeleninových džusů namísto vody, se zvýší léčebný efekt půstu. Vylučování kyseliny močové a jiných neorganických kyselin bude urychleno. A cukry obsažené v džusech posilní srdce... Džusový půst je proto nejlepším způsobem postění."

Libo-li klystýr

Existuje řada polemik, týkajících se vhodnosti používání klystýru během půstu. Někteří lékaři ve Spojených státech úplně zavrhují užívání klystýrů nebo zavodňování tlustého střeva. Tvrdí, že klystýry jsou nepotřebné, nepřirozené, ubližující a návykové.

V diskusích používají "odpůrci klystýrů" s oblibou argument: "Zvířata nepoužívají během hladovění klystýr. Proč by jej měl používat člověk?"

Co jiného se dá odpovědět na toto usuzování, než že zvířata nepíší knihy, nemají přednášky o zdraví a ani se nezapojují do výzkumu medicíny! Při vší spravedlnosti je však nutno říci, že "odpůrci klystýrů" mají pravdu v tom, že klystýr je nepřirozená záležitost a vede k návykům. Klystýr může být ovšem používán pravidelně nebo po delší období například při zdolávání chronické zácpy. Vyprazdňování vnitřností je doprovázeno "přirozeně" pravidelnými stahy svalů ve střevech, takzvanými peristaltickými vlnami. U zdravých jedinců začínají tyto stahy speciálním vyprazdňovacím reflexem, který je vyvolán tlakem naplněného konečníku. Klystýr naplní konečník vodou a způsobí umělý silný tlak, který spustí vyprazdňovací ústrojí. Pokud je klystýr užíván pravidelně, oslabí svým náhlým silným tlakem přirozenou citlivost ústrojí; to po nějaké době nebude pohotově reagovat na mírnější, přirozené stimuly. Proto ti, kdo si vytvoří návyk každodenním používáním klystýru zjistí, že jejich střeva ztratila přirozenou schopnost vyprazdňovat odpadové látky. Proto je možné považovat pravidelné používání klystýru za návykové.

Výše uvedená úvaha ale nemá co dělat s užíváním klystýru během půstu. Zatímco prakticky všichni evropští odborníci na půst varují před pravidelným používáním klystýrů a projímadel, všichni souhlasí s tím, že toto pravidlo má některé důležité výjimky. Tou nejvýznamnější je půst. (Další případy, kdy je klystýr doporučován, jsou akutní zácpa, akutní infekční choroby a případy, kdy je pacient na delší dobu upoután na lůžko, což vzhledem k nedostatečnému pohybu způsobuje oblenění střevní činnosti.)

Během půstu chybí přirozená stimulace vyprazdňovacího reflexu potravy a tak veškeré nečistoty, odpady a jedy zůstávají v těle a mohou vyvolat otravu krve nebo sebeotravu. Hlavním důvodem postění se je pomoci tělu očistit se od nahromaděných toxických odpadů. Během procesu autolýzy je spalováno velké množství škodlivých látek, mrtvých buněk a nemocných tkání. Toxické odpady, které se ve tkáních hromadily celá léta, způsobovaly onemocnění a předčasné stárnutí, jsou uvolňovány a vylučovány z těla. Zažívací trakt a vylučovací ústrojí jsou hlavními cestami, jimiž jsou jedy z těla vylučovány. Vzhledem k tomu, že během půstu ustávají přirozené pohyby střev, nemají toxické odpady žádnou jinou cestu jak opustit organismus, než pomocí klystýru a projímadel. Proto mnozí lékaři v Evropě předepisují klystýry všem postícím se pacientům - jednou, dvakrát i třikrát denně. V průběhu půstu napomáhá klystýr očistným a detoxikačním procesům těla tím, že vymývá veškeré toxické odpady z trávicího traktu.

Zácpa je jedním z nejběžnějších onemocnění moderního člověka. Při dlouhotrvající zácpě se stává zažívací ústrojí, zejména ve spodní části střev a tračníku, ochablým a lenivým, zahnívají zde ztvrdlé zbytky, které lnou ke stěnám tlustého střeva a zaplňují jeho početné prohlubně a záhyby. To vede k zahnívání a tvorbě plynů, které vytvářejí zdroj pomalé otravy celého těla. Diverticulitis - chronický stav, kdy jsou malé vaky a prohlubně tračníku naplněny kaly, je častým problémem lidí kolem padesáti let, zejména žen. Často je tračník po celé délce úplně naplněn starými, ztvrdlými fekálními látkami, přilepenými na stěnách a záhybech, které tak nechávají pouze tenký, úzký kanálek, který umožňuje projít jen měkkým kalům. Nebylo by moudré nechat pacienty držet půst bez snahy zbavit je tohoto stálého zdroje sebeotravy. Během půstu je uvolňováno z tkání velké množství toxinů, které dále putují do krevního oběhu, kde jsou odstraňovány. Pokud tyto toxiny nemohou být vyloučeny zažívací trubicí, tělo se jich bude snažit zbavit jinými vylučovacími orgány, zejména ledvinami, které jsou tak často přetěžovány, dokonce i poškozovány.

Klystýry jsou používány na všech evropských biologických klinikách, které znám. Ale četnost používání klystýru se u různých lékařů liší. V Buchingerově sanatoriu je klystýr aplikován každé ráno nebo každé druhé ráno. Ve švédském Bjerkgardenu je klystýr předepisován dvakrát nebo třikrát denně. Mé vlastní doporučení je alespoň jednou denně, každé ráno.

V našich lázních užívají všichni pacienti denně klystýr - jako doplněk k zavodňování tlustého střeva jednou týdně. K podpoře detoxikačního a vylučovacího procesu podstupují pacienti dvakrát denně masáž suchým kartáčem, aby byla stimulována vylučovací kapacita kůže - největšího vylučovacího orgánu. Je doporučováno, aby pacienti co nejvíce chodili na procházky a cvičili na čerstvém vzduchu, čímž pomůžou plicím při čištění krve.