Každá doba má své otázky, na které je třeba hledat odpověď. Jedna z dnešních palčivých otázek zní, Není naprostá abstinence umělá zásada, kterou přinesli na svět naši až příliš horliví a puritánsky zaměření průkopníci a která je již z biblického hlediska neudržitelná? Nenaložili jsme na jasnou novozákonní Boží zásadu střídmého pití naši lidskou zásadu naprosté abstinence? Jsou to vážné otázky a chceme se pokusit na ně s Boží pomocí odpovědět.
Nejsem zdravotní odborník. Zabývám se Biblí a jsem především zaměřen na Nový zákon. Proto můj přístup při řešení této otázky bude exegetický. Východiskem našeho exegetického přístupu bude definování pojmů, které Bible používá, když popisuje nápoje, o kterých se někteří domnívají, že jsou či nejsou alkoholické.
Prvním základním pojmem, který nacházíme ve Starém zákoně, je výraz „tiroš" (1). Toto slovo označuje šťávu, která je právě vymačkaná z hroznu, nebo šťávu, která začíná kvasit (šťáva z lisu začíná kvasit do 6 hodin), ale není to plně vyzrálé alkoholické víno. Druhý termín, se kterým se setkáváme na půdě Starého zákona, je výraz „jajin“(2). Zde se už jedná o plně vyzrálé alkoholické víno. Další termín, který nacházíme ve Starém zákoně, je slovo „šekar". Tento výraz také označuje alkoholický nápoj, ale je to nápoj jiného původu než jajin". „Jajin" se vyráběl z vinných hroznů, kdežto „šekar" (3) z jiného ovoce, např. z datlí, z obilí, nebo také z medu. Ve Starém zákoně se k označení alkoholických nápojů vyskytují i jiné výrazy, které však nejsou tak časté.
V Novém zákoně se setkáváme takřka výhradně s jediným výrazem -„oinos" (4). Tímto slovem překládá Septuaginta (řecký překlad Starého zákona ze 3. století př. Kr.) všechny tři výše uvedené výrazy („tiroš“, „jajin“, „šekar“). „Oinos“ je tedy jak mošt, tak také šťáva, která již začíná kvasit, ale také plně vyzrále víno či dokonce „šekar“. Z toho je zřejmé, že situace v Novém zákoně je o něco složitější než ve Starém zákoně.
Z takto definovaných pojmů (5) budeme vycházet při hledání odpovědi na otázky položené v úvodu. Nejprve se budeme zabývat informacemi, které o pití alkoholu poskytuje Starý zákon.
Alkohol ve Starém zákoně
V první řadě se chci zmínit o textech, které staví pití alkoholu do příznivého světla. Tak například autor Ž 104,15 dobrořečí Hospodinu za to, že dává „víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej“. Moudrý kazatel tvrdí, že „radost životu dává víno“ (Kaz 10,19), a doporučuje, „Popíjej své víno s dobrou myslí.“ (Kaz 9,7) Pisatel Př 31,6.7 radí, „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení ať nevzpomíná.“
Vedle toho se v Dt 14,26 setkáváme s Božím nařízením, „Tam koupíš za to stříbro všechno, po čem zatoužíš, skot, brav, víno, opojný nápoj a cokoli budeš chtít, a budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, a radovat se spolu se svým domem.“ Tento text líčí, jakým způsobem měli izraelité žijící daleko od svatyně nakládat s druhým desátkem. Aby nemuseli naturálie transponovat na velkou vzdálenost, měli možnost je doma zpeněžit a za tyto peníze pak v místě bohoslužby nakoupit potřebné věci pro hostinu před Hospodinem. Této hostiny se zúčastnili členové rodiny, lévijci, bezdomovci, sirotci a vdovy. Na slavnostním stole se objevoval také „jajin“ a „šekar“.
Dále ve Starém zákoně nacházíme běžně zmínky o tom, že lidé pili alkoholické víno. Uveďme několik příkladů. Izák před požehnáním Jákobovi pil „jajin“ (Gn 27,25). Nazír pil „jajin“ při závěrečném obřadu svého slibu (Nu 6,20). David ve výslužce Saulovi přinesl i měch s „jajinem“ (1 S 16,2). Jobovi synové a dcery hodovali a pili „jajin“ v domě svého prvorozeného bratra (Jb 1,13).
Myslím si, že bychom o těchto textech měli vědět a neměli bychom je vyškrtávat z poselství Starého zákona.
Vedle příznivého a neutrálního pohledu na alkohol máme ve Starém zákoně texty, v nichž je alkohol předveden v nepříznivém světle. Jednak jsou to verše, které konstatují škodlivost pití alkoholu, jako známá místa v Př 20,1; 21,17; 23,21.29-35, 3 1,5; Oz 4,11 a Abk 2,5, a dále texty, které přinášejí otřesné zkušenosti s alkoholem, jako případ Noeho v Gn 9,21, Lotových dcer v Gn 19,33, obyvatel severního království - efrajimských opilců v Iz 28,1-3.7 a obyvatel Judy a Jeruzaléma v Iz 5,1 1.22 a Jl 4,3.
Případ Noeho je teologicky významný. Je to první text, v němž se vyskytuje výraz „jajin“. První výskyty jako by v Bibli předznamenávaly linii, která bude pokračovat. Studujeme-li například záležitost hříchu, nemůžeme pominout ráj, Adama a Evu a jejich nešťastné selhání u stromu poznání dobrého a zlého. V příběhu z rajské zahrady nacházíme problematiku hříchu v kostce. Chceme-li studovat otázku alkoholu, neměli bychom pominout text, kde se poprvé vyskytuje výraz „jajin“, a to je právě v příběhu o Noemovi. Zde (Gn 9,21) vstupuje alkohol ostudně na scénu Bible. Tento příběh předznačuje ošidnost vztahu člověka k alkoholu a toto poselství je významné.
Starý zákon také podává svědectví o tom, že Bůh reagoval na nezvládnutí vztahu člověka k alkoholu. I když „pro tvrdost srdce" akceptoval pití alkoholu, nikdy nechtěl, aby se lidé stali jeho otroky. Protože lidé nezůstali při střídmém pití, vysílá prostřednictvím svých služebníků jasné poselství. Kněží ve službě nesmějí pít žádný alkohol (Lv 10,9). Lidé jsou vyzýváni k zodpovědnému vztahu k alkoholu také příkladem Božích zasvěcenců, jako byli nazírové (Nu 6). Střídmý postoj k alkoholu je podporován autorem knihy Přísloví (23,20.31). Tentýž autor klade na srdce králům, aby netoužili být pijany vína a opojného nápoje, protože by mohli v opilosti zapomenout na Boží nařízení a překroutit při někoho z utištěných (Př 31,4). Starý zákon zná i dobrovolnou abstinenci. Daniel při svém duchovním zápase o pochopení Božího proroctví odmítá vedle jiných věcí i víno (Da 10,3). Rekábejci věrně dodržují závazek, který na ně vložil jejich otec, nepijí víno (Jr 35,5-10). Bůh také nařizuje těhotné ženě - mamince budoucího Božího muže Samsona - aby se při svém stavu naprosto zřekla alkoholu (Sd 13). Izajáš tlumočí jasné běda těm, kdo podlehli alkoholovému opojení i těm, kdo jsou odborníky v přípravě takovýchto nápojů (Iz 5,11.22).
Není bez zajímavosti názor apokryfního Sírachovce: „Při pití vína nechtěj dělat hrdinu, víno už mnohé zahubilo. V peci se zkouší, jak je železo zakaleno. Podobně víno vyzkouší srdce, když se holedbaví přou. Víno je pro lidi jako sám život, pokud je piješ s mírou. Jaký je život, když schází víno? Bylo stvořeno lidem pro radost. Obveselením srdce a radostí duše je víno, které se pije střídmě ve vhodnou chvíli. Trpkostí duše je víno, které se pije nadmíru, vede jen k urážkám a pomstychtivosti. Opilost naplňuje nemoudrého hněvem, až padne, zbavuje síly a způsobuje rány. Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je rozjařený. Nečastuj ho výčitkami a nevháněj ho do úzkých vymáháním dluhu.“ (Sir 3 1,25-31)
Alkohol v Novém zákoně
1. Nyní se budeme zabývat problematikou pití alkoholu v Novém zákoně. Je zde řada významných textů, z nichž první je v Janově evangeliu v 2. kapitole. Je to známý příběh o svatbě v Káně, na kterou byl pozván také Ježíš se svými učedníky. Tam Kristus proměnil vodu ve víno.
Zastánci teorie, že víno v Káně bylo alkoholické, vycházejí ze čtyř předpokladů. První z nich je, že výraz „oinos“ (víno) znamená jednoznačně alkoholický nápoj. Jak jsem již uvedl, Septuaginta překládá slovem „oinos“ všechny tři hebrejské výrazy, které, jak víme, označují jak alkoholický, tak nealkoholický nápoj. Zda „oinos“ v našem textu popisuje ten či onen nápoj, musí určit kontext tohoto slova. (6) K tomu se ještě dostaneme.
Druhá polemická poznámka říká, že dobré víno, které je zmíněno ve verši 10 („ty jsi zachoval až do této chvíle dobré víno“), zásadně znamená vyzrálé alkoholické víno. Toto tvrzení zpochybňuje Plinius starší, spisovatel prvního křesťanského století, ve své Naturalis Historici (23,24): ,,Vína jsou nejprospěšnější (utilissimum), když je veškerá jejich opojnost odstraněna filtrováním.“ I když zde Plinius nepoužil výraz „dobré víno", přesto je zřejmé, že podle něj kvalita vína neroste úměrně s množstvím alkoholu. Plútarchos (Simposiac 8,7) říká něco podobného, „(Víno je) mnohem příjemnější k pití, když ani nerozpaluje mozek, ani nezachvacuje mysl a vášně“, protože jeho síla byla odstraněna častým filtrováním. Antičtí spisovatelé tedy zpochybňují, že bychom měli výraz ,,dobré víno“ vztahovat jen na víno vyzrálé, tedy alkoholické. Podle nich užitečnost a příjemnost vína neroste s obsahem alkoholu.
Druhá polemická poznámka říká, že dobré víno, které je zmíněno ve verši 10 („ty jsi zachoval až do této chvíle dobré víno“), zásadně znamená vyzrálé alkoholické víno. Toto tvrzení zpochybňuje Plinius starší, spisovatel prvního křesťanského století, ve své Naturalis Historici (23,24): ,,Vína jsou nejprospěšnější (utilissimum), když je veškerá jejich opojnost odstraněna filtrováním.“ I když zde Plinius nepoužil výraz „dobré víno", přesto je zřejmé, že podle něj kvalita vína neroste úměrně s množstvím alkoholu. Plútarchos (Simposiac 8,7) říká něco podobného, „(Víno je) mnohem příjemnější k pití, když ani nerozpaluje mozek, ani nezachvacuje mysl a vášně“, protože jeho síla byla odstraněna častým filtrováním. Antičtí spisovatelé tedy zpochybňují, že bychom měli výraz ,,dobré víno“ vztahovat jen na víno vyzrálé, tedy alkoholické. Podle nich užitečnost a příjemnost vína neroste s obsahem alkoholu.
Třetí výhrada, pokud jde o víno v Káně, říká, že tehdejší člověk neznal způsob, jak zachovat mošt, aby nezkvasil. To je velice závažná námitka, která však žel vychází z neinformovanosti. Antický autor Columella, který psal hlavně o zemědělství, ve svém díle De re rustica hovoří o tom, že bylo možné určitým způsobem mošt uchovat. Plně vyzrálé hrozny se šetrně lisují tak, aby se uvolnilo co nejmenší množství látek, které způsobují kvašení. Šťáva z těchto hroznů se dá do nové nádoby, dobře se uzavře smolou a na čtyřicet dní se ponoří do chladné čisté vody. Taková šťáva vydrží po celý rok. Další způsob, jímž se v antice získával nealkoholický vinný nápoj, spočíval v tom, že se svařováním vyrobil sirup, který měl až jednu třetinu původního objemu. Tento sirup se pak uchovával snáze a před použitím se ředil studenou či teplou vodou. Starověk znal ještě jeden způsob získávání nealkoholického vinného nápoje. Neuchovávala se vinná šťáva, nýbrž celé hrozny. Columella radí sklidit hrozny s delší větví, jejíž konce je třeba uzavřít smolou. Tyto hrozny se pak uloží do nádoby se suchými plevami nebo pilinami, nejčastěji z topolu nebo jedle. Toto je jen jeden z mnoha způsobů. Z takto uchovaných hroznů se vymačkávala čerstvá šťáva, která se podle potřeby ředila vodou.
Čtvrtý argument předpokládá, že výraz „když se už hosté napijí“ (verš 10 - ČEP) zásadně znamená opít se do nedůstojného stavu. Avšak všichni překladatelé Bible, i když si uvědomují, že jde o situaci, která by připouštěla určitý stupeň opojenosti alkoholem, používají výraz, který odmítá vylíčit svatební společnost v Káně jako opilou. Stejné sloveso z 10. verše (methyskosin) používá Septuaginta v Gn 43,34. Tam překladatelé zřetelně potlačují opojenost, avšak zdůrazňují množství, „Potom je Josef uctil ze svého stolu. Nejvíce ze všech, pětkrát více než ostatní, však uctil Benjamína. Hodovali spolu a hojně se spolu napili.“
Máme jako zastánci abstinentního postoje nějaký argument ve prospěch nealkoholického vína v Káně? Nejdříve je třeba si uvědomit, že se nemůžeme přít o to, jaké víno se podávalo na hostině do Kristova zázraku. Mlčení je moudřejší. Ale všimněme si, že v Káně bylo šest velkých nádob, které dohromady pojaly asi 468 - 702 litrů nápoje. To je úctyhodné množství. Nedostal by se Ježíš svým činem pod zlořečenství, které sám vyslovil ústy Izajáše? „Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno. Citera a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách. Ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel a dílo jeho rukou nevidí. Běda bohatýrům zdatným v pití vína, mužům udatným v míchání opojných nápojů.“ (5,11.22)
Další argument ve prospěch nealkoholického vína v Káně přináší J 2,11, „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ Tak jako „nebesa vypravují o Boží slávě a obloha hovoří o jeho díle“ (Ž 19,2), tak i víno v Káně charakterizuje svého tvůrce. Ježíš mohl vytvořit z vody „tiroš“ nebo i „jajin“. Která z těchto dvou možností více přispívá k slávě Ježíše? Kristus mohl slepému uzdravit jedno oko, němému mohl rozvázat jazyk, aby alespoň koktal, chromému člověku mohl vrátit aspoň kulhavou chůzi a všichni tito lidé by byli šťastní. Takovýmto způsobem však Ježíš zázraky nekoná. Pokud to jde, obdaruje dokonalejším darem. Existuje v Bibli text, který by porovnával zmíněné dva druhy vinného nápoje? Který z nich Písmo považuje za dokonalejší dar? V Iz 65,8 čteme, „Toto praví Hospodin: 'Když se najde v hroznu šťáva (tiroš), říkává se, nemař jej, je v něm požehnání'. “ I proto jsem přesvědčen, že „tiroš“ byl tím vinným nápojem, který se stal v Káně znamením Kristovy slávy.
2. Další zajímavý text je Mt 11,19, „Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: 'Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!'.Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ (srovnej s Lk 7,34). Je to velice nesnadný text. Ale rád bych připomenul, že před tímto veršem je řeč o Janu Křtiteli: ,,Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: 'Je posedlý'.“ (Mt 11,18) Tedy tito lidé hodnotí nejdříve chování Jana Křtitele, potom chování Ježíše. Tato hodnocení ovšem nejsou objektivní. Jsou založena na odmítavém postoji k oběma reformátorům. Proto Janův častý půst hodnotí jako ďábelství a Ježíšovu družnost u stolu jako milování hodů a pitek. Na základě předpojatého hodnocení Ježíšova chování si nemůžeme udělat správnou představu o Jeho postoji k alkoholu.
Nakonec ještě jedna poznámku. Obrat „jíst a pít“ nacházíme v podobném rámci jako zde ještě u Lk 5,29-35. Tam tento obrat znamená „nepostit se jako farizeové“ a „stolovat s hříšníky“.
3. Další text, který nesmíme pominout při studiu alkoholu v Novém zákoně, je Mt 26,26-29 (srov. s Mk 14,22-25; Lk 22,14-23). Zde se mluví o ustanovení večeře Páně. Jedním z živlů je také víno. Nařizuje Ježíš Kristus církvi, aby při večeři Páně pila alkoholické víno?
Nejdříve je třeba odstranit mýtus, který přetrvává v myslích našich členů. Tento mýtus vztahuje přesnicové pravidlo i na víno. Připomínám, že Židé v rámci přípravy na jeden z nejvýznamnějších svátků církevního roku - Velikonoce - provedli důkladný jarní úklid a vyčistili své domy od veškerého kvasu. Výroky talmudu však jasně ukazují na to, že Židé v Ježíšově době v době Velikonoc pili i víno kvašené. Přesnicové pravidlo se tedy na víno důsledně nevztahovalo.
Jsem však přesvědčen, že ve zmiňovaném textu z evangelií je důkaz, že Ježíš Kristus měl jiný postoj, než mu někteří chtějí podsouvat. Čteme: „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: 'Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.' Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: 'Pijte z něho všichni, neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce'.“ Především musíme vědět, že Matouš nevkládá Ježíšovi do úst výraz „oinos". Nápoj podávaný při večeři Páně Ježíš nazývá nápojem z plodu vinné révy anebo kalichem. Záměrně se vyhýbá výrazu, který byl v jeho době dvojznačný. Nápoj z plodu vinné révy odkazuje na šťávu z hroznů.
A konečně, podle talmudu byla běžná dávka pro jednoho stolujícího při velikonoční večeři asi tři čtvrtě litru vína. (7) Nedovedu si představit, že by Ježíš v kritickém okamžiku svého života připravil učedníkům malátné tělo a nesoustředěného ducha. Z večeře totiž odcházejí do zahrady Getsemanské, kde se mají modlit. Jak by potom Ježíš mohl učedníkům vyčítat, že při modlitbě usnuli? Proto jsem přesvědčen, že výraz „pít z plodu vinné révy“ ukazuje na to, že Ježíš použil nealkoholické víno a totéž si přál od církve, která se schází k večeři Páně.
4. Další text související s požíváním alkoholu najdeme u Mt 27,34: „Dali mu napít vína smíchaného se žlučí, ale když je okusil, nechtěl pít.“ Nelze pochybovat o tom, že ukřižovanému Ježíši byl nabídnut alkoholický nápoj (řecký text uvádí termín „oinos“) (8). Víno se žlučí bylo ve skutečnosti vínem s hořkými přísadami, které umocňovaly opojnost nápoje. To, co se přihodilo Ježíši před ukřižováním, bylo praktickým naplněním rady z Př 31,6.7: „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.“ Podle talmudu existoval v Jeruzalémě dobročinný spolek žen, který nabízel odsouzencům tento omamný nápoj jako skutek lásky, aby odsouzenci nevnímali hrůzu a bolest ukřižování. Jak je vidět, Ježíš tedy alkohol odmítá i v případě, kdy jeho užití Písmo připouští. Chce trpět a umírat v plné zodpovědnosti jako král a kněz.
5. Další text, u kterého se zastavíme, je Ef 5,18, „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost." Tento verš je příkladem toho, jak různé překlady mohou nepatrně měnit smysl textu. Kralický překlad říká, že prostopášnost je ukryta ve vínu. Ekumenický překlad vysvětluje, že prostopášnost je ve způsobu pití vína. Originální řecký text lze chápat oběma způsoby. Myslím si, že bychom měli text dočíst, protože jeho
myšlenka končí ve verši 19: „Ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce ..." Zde je líčena situace „buď - anebo". Není zde možná střední cesta - půl opojení vínem a půl Ducha svatého. Jediné řešení je být cele naplněn Duchem svatým.
6. Předposledními texty jsou Tm 3,2.3.8 a Tt 2,2.3: „Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan vína, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví.". „Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína."
Uvedené texty představují pro adventisty určitý problém. Výraz „ne pijan vína" je velmi často chápán jako „abstinent". Tento názor se opírá o překlad slova „střídmý" (nefalios) z 1 Tm 3,2 jako „abstinující". Podle toho, jak používá tento výraz Josephus Flavius při vysvětlování Lv 10,9-10, bychom ho měli chápat spíš ve smyslu „střízlivý". Kněží měli být v každém ohledu čistí a 'nefalios', tedy nebylo jim dovoleno pít víno, když nosili kněžské roucho. Pavel tak zřejmě výrazem „nefalios" klade na novozákonní duchovní představitele (biskupy) stejný požadavek, jakému byli podřízeni starozákonní kněží. Potom výraz „ne pijan vína" znamená, že biskup měl být uvážlivý v pití vína. Tím je pak z Pavlových výroků odstraněna zdánlivá logická nedůslednost, neboť od biskupů, diakonek (1 Tm 3,1 1) a starších mužů (Tt 2,2) se požaduje abstinence (všude je výraz „nefalios"), zatímco diakonům a starším ženám (Tt 2,3) se povoluje nějaké to vínečko. Musíme připustit, že prvotní církev se v některých ohledech lišila od našich současných postojů.
7. Poslední text, jímž se chceme zabývat, je Tm 5,23, „Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína."
Tento text používá nejeden ctitel perlivého moku. Sám si ordinuje vínečko, ale i něco páleného. Podle vlastních slov se léčí tak, jak naznačil apoštol Pavel. Pokud se ovšem zabýváme blíže řeckým textem, zjišťujeme, že výraz „užívej" (chresthai) je termín lékařský, tedy ne ve smyslu „dávej si, jak je libo", ale ve smyslu lékařských dávek.
Dále je třeba říci, že uvedený překlad textu není nejpřesnější. Výstižnější přetlumočení by znělo: „Už nepij (jen) vodu, ale užívej (ji) s trochou vína." Zdá se, že Timoteus byl novozákonní nazír - nepil víno, nýbrž jen vodu (nazírové totiž nepili ani mošt). Pavel Timotea nabádá, aby částečně opustil svoje nazírské zvyklosti a nepil tak pouze vodu, ale jakýsi vinný střik. Tehdy se užívaly zpravidla dva až tři díly vody na jeden díl vína.
Z tohoto textu nelze jednoznačně usoudit, o jaké víno šlo. Je zde použit výraz „oinos“, což může znamenat jak alkoholické víno, tak mošt. Pro ty, kteří pochybují o druhé možnosti, chci uvést důležité citáty z antické literatury. Athenaeus (280 př. Kr.) píše, „Ať si vezme sladké víno, buď smíšené s vodou nebo zahřáté, zvláště druh protropos - sladký lesbický glukus - protože je dobrý na žaludek. Sladké víno (oinos) nezpůsobuje těžkou hlavu." (Banquet 2,24) Také Columella uvádí, „Mnoho dnešních vín způsobuje onemocnění žaludku, například žaludeční slabost, průjem a jiné zlo. Na druhé straně víno, pro které je vzat nejčerstvější mošt a vlit do nově vyglazurované a vysmolené hliněné nádoby, která je ponořena do vodní nádrže a tam ponechána po dobu 60 dnů, to hojí chorobu žaludku, který je v nepořádku." Podobně se vyjadřují i Aristoteles (Meteorologica 387,6.9-13) a Plinius (Naturalis historia 14,18).
SHRNUTÍ
Zjistili jsme, že lidé Starého i Nového zákona požívali alkoholické nápoje. Poznali jsme, že se naplnila obava, kterou vyjádřil první text Bible o alkoholickém vínu. Boží lid zvláště v době před asyrským a babylonským zajetím propadl alkoholismu. Takřka každá zlá zkušenost s alkoholem poskytla Bohu příležitost, aby nejenom vedl ke střídmosti, ale také aby vyzdvihl ideál abstinence. Na Boží ideál ukazoval postoj kněží ve službě, krále, který soudí, a matky, která čeká narození Božího muže.
Z toho, co jsme si řekli, vyplývá, že Bible představuje dva legitimní postoje vůči alkoholu: (1) střídmé pití a (2) abstinenci. První postoj představuje určité riziko. Střídmé pití je tenký led, na kterém se probořily už miliony lidí. Je dokázáno, že i velice střídmé pití může z člověka po sedmi až dvanácti letech udělat alkoholika. My abstinenti však nemáme právo odsuzovat ty, kteří zvládli obtíže střídmého pití a ještě nepřijali důslednější postoj.
Jsme pevně přesvědčeni, že náš abstinentní postoj vychází z Bible a je ideálem, na který Bůh ukázal v Bibli a zvláště v životě Ježíše Krista. Kristus v situaci, kdy Bible radí přijmout alkoholický nápoj, tuto možnost odmítá. Proto jsme se také rozhodli stanovit abstinentní postoj jako podmínku členství v církvi. Tím také vyjadřujeme, že přijímáme působení evangelia v rovině zdraví se všemi odpovědnostmi z toho plynoucími. Svůj abstinentní postoj vědomě spojujeme s dílem posvěcení Duchem svatým. Zdravotní reforma, jejíž součástí vždy bylo odmítání
alkoholu, patří neoddělitelně k poslání církve v současné době. (9) Věříme, že svým zásadovějším postojem můžeme inspirovat mnohé další a dával sílu těm, kteří potřebují nad démonem alkoholu zvítězit. (10)
V Novém zákoně je Boží lid označen jako „královské kněžstvo“ (1. Pt 2, 9). Toto označení jako by ukazovalo na úlohu věřících být stále k dispozici Pánu Bohu i lidem. Naši schopnost sloužit by v žádném případě neměl umenšovat alkohol.
V Novém zákoně je Boží lid označen jako „královské kněžstvo“ (1. Pt 2, 9). Toto označení jako by ukazovalo na úlohu věřících být stále k dispozici Pánu Bohu i lidem. Naši schopnost sloužit by v žádném případě neměl umenšovat alkohol.
Diskuse k přednášce
Námitka: „Ježíš byl v textu Bible označen za „pijana vína". Nezabýváme se hodnocením kvality člověka, ale i farizeové nejprve popsali skutečné jednání člověka (viděli, že pije víno) a pak teprve hodnotili. To, jak hodnotili, je nedůvěryhodné, ale to, co Jan či Ježíš dělali či nedělali, tomu můžeme věřit, neboť svědky toho byly davy lidí.“
Autor dotazu by si měl uvědomit, že na výrazu „pil" nemůžeme zbudovat svůj pro-abstinentní či proti-abstinentní postoj. Výraz „pil" znamená, že nedodržoval postní dny jako farizeové (pondělky a čtvrtky). „Pijan vína" je už hodnocení Ježíšova postoje. Toto hodnocení je ale předpojaté a jde o pomluvu.
Otázka: Je správné požadovat abstinenci jako podmínku křtu?
Otázce rozumím takto. Má církev právo požadovat abstinenci jako podmínku křtu? Jsem přesvědčen, že ano. Abstinenci považujeme za podmínku členství v církvi a samozřejmě jí nedáváme hodnotu podmínky spasení, jako je například přijetí Ježíše Krista jako osobního zachránce.
Jestliže otázka mířila na vhodnost požadavku abstinence jako podmínky křtu, pak musím říci, že vhodnost se neodvozuje od toho, zda s určitým názorem souhlasí větší počet lidí, ale od toho, zda je to správné. To jsem se snažil dokázat ve své přednášce. Náš abstinentní postoj vždy bude terčem laskavé i nelaskavé kritiky.
Otázka: Proč si myslíme, že adventisté znamenají více než izraelité ve své době a z toho odvozujeme požadavek totální abstinence?
V přednášce jsem nešťastně použil výraz „výběrová církev". Nechtěl jsem tím říci nic jiného, než že naše církev má náročnější požadavky na ty, kteří do ní vstupují. Církev má přeci právo říci: „podmínkou členství je toto...". Jako podmínku členství jsme si stanovili postoj, který nalézáme na půdě Starého i Nového zákona, tedy abstinenci. To je legální biblický postoj. Naopak, uznávám, že vedle něj existuje legální „střídmé pití" ale ty jsme si jako zásadu pro členství v církvi nezvolili. My jsme si zvolili tu zásadu, ke které Bůh povolával pouze některé. A to církev udělat může a v tomto pojetí je výběrová.
ZDROJE:
1 Výskyt termínu „tiroš: Gn 27,28.37; Nu 18,12; Dt 7,13; 11,14; 12,17; 14,23; 18,4; 28,51; 33,28; Sd 9,13; 2 Kr 18,32; 2 Pa 31,5; 32,28; Neh 5,11; 10,38.40; 13,5.12; Ž 4,8; Př 3,10; Iz 24,7; 36,17; 62,8; 65,8; Jr 31,12; Oz 2,8.9; 3,22; 4,11; 7,14; 9,2; JI 1,10; 2,19.24; Mi 6,15; Ag 1,11; Za 9,17. Odvolávky kurzívou zřejmě označují opojný tiros. [K] překládá, „víno“.
2 Výskyt termínu „jajin": Gn 9,21.24; 14,18; 19,32.33.34.35; 27,25;49,11.12; Ex 29,40; Lv 10,9; 23,13; Nu 6,3 (dvakrát); 6,20; 15,5.7.10; 28,14; Dt 14,26; 28,39; 29,6; 32,33.38; Joz 9,4.13; Sd 13,4.7.14; 19,19; 1 S 1,14.15.24; 10,3; 16,20; 25,28.37; 2 S 13,28; 16,1.2; 1 Pa 9,29; 12,41; 27,27; 2 Pa 2,9.14; 11,11; Neh 2,1; 5,15.18; 13,15; Est 1,7.10; 5,6; 7,2.7.8; Jb 1,13.18; 32,19; Ž 60,3; 75,9; 78,65; 104,15; Př 4,17; 9,2.5; 20,1; 21,17; 23,20.30.31; 31,4.6; Kaz 2,3; 9,7; 10,19; Pis 1,2.4; 4,10; 5,1; 7,9; 8,2; Iz 5,11.12.22; 16,10; 22,13; 24,9.11; 28,1.7 (dvakrát); 29,9; 51,21; 55,1; 56,12; Jr 13,12 (dvakrát); 23,9; 25,15; 35,2.5.6.14; 40,10.12; 48,33; 51,7; PÍ 2,12; Ez 27,18; 44,21; Da 1,5.8.16; 10,3; Oz4,ll; 7,5; 9,4; 14,7; JI 1,5; 4,3; Am 2,8.12; 5,1 1; 6,6; 9,14; Mi 2,11; 6,15; Abk 2,5; Sf 1,3; Ag 2,12; Za 9,15; 10,7. Výskyt aramejského ekvivalentu „chamar"'. Ezd 6,9; 7,22; Iz 27,2; Da5,1.2.4.23.[K] překládá, „víno".
3 Výskyt termínu „šekar", Lv 10,9; Nu 6,3 (dvakrát); 28,7; Dt 14,26; 29,5; Sd 13,4.7.14; 1 S 1,15; Ž 69,13; Př 20,1; Iz 5,11.22; 24,9; 28,7 (třikrát); 29,9; 56,12; Mi 2,11. [K] překládá, „silný nápoj", „opojný nápoj", „opojující nápoj", „víno" (Ž 69,13).
4 Výskyt termínu „oinos", Mt 9,17; 27,34; Mk 2,22; 15,23; L 1,15; 5,37.38; 7,33; 10,34; J 2,3.9.10; 4,46; R 14,21; Ef 5,18; 1 Trn 3,8; 5,23; Tt 2,3; Zj 6,6; 14,8.10; 16,19; 17,2; 18,3.13; 19,15. [K] překládá, „víno".
5 Stejně definují zmíněné termíny významné slovníky, např. W. Geseni-us, Heb. unci aram. Handworterbuch uber das Alte Testament. Berlin 1962, s. 299.829.877; A. Novotný, Biblický slovník. Praha, Kalich 1956, s. 1211.1212; Seventh-day Adventist Bible Dictionary, 1960, s. 1047.1149; W. Bauer, Worterbuch zu den Schriften des Neuen Testcunents. Berlin 1963, s. 1114; J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha 1973. Pro úplnost informací uvádím, že existují i jiné definice zmíněných termínů. Jejich zastánci jsou však v menšině. Podle nich znamená „tiroš“ plody vinné révy, jajin“ šťávu z vinné révy bez udání obsahu alkoholu a „šekar" šťávu jiného původu než vinného bez udání obsahu alkoholu. Propagátory a zastánci tohoto pojetí v adventistickém prostředí jsou G. Tobler v knize Leben ohne Alkohol, Zurich, Advent-Verlag 1975 a S. Bacchiocchi v knize Wine in the Bible, Berrien Springs, Mi, Biblical Perspectives 1989.
6 Ginsberg tvrdí, „Takto lze vidět, že podle náhledu dvou nejvíce přijímaných židovských zákonů Tur, Shullan-Aruk není dávána žádná přednost kvašenému před nekvašeným vínem. Používat kvašené víno není micvah min he-mubhar (přednostní přikázání).“(American JewishYearBook 1923, New York 1922, s. 414)
7 Je znám případ abstinentního rabína Judy, který pil víno jen o náboženských svátcích. Při velikonoční večeři byl tak „ovíněný“, že musel mít obvázánu hlavu až do letnic. (The Jewish Encyclopedia, 1904, s.v. Wine, vol. 2, s. 534)
8 Uspořádání textů o napájení Pána Ježíše před ukřižováním: (1) před ukřižováním – víno: Mt 27,34; (2) na kříži – ocet: L 23,36; (3) před smrtí - ocet; Mt 27,48; Mk 15,36; J 19,28-30.
9 Náš abstinentní postoj také vychází z pojetí střídmosti, jak jej zastávali zakladatelé naší církve. Josef Bates byl spoluzakladatel jedné z prvních společnosti pro střídmost ve Spojených státech. Dávno před vznikem Církve Adventistů s.d. se vzdal pití destilátů, vína a používání tabáku (1827). James White a John Andrews se nikdy nedotkli likérů a tabáku. John Loughborough, který začal kouřil cigarety na doporučení lékaře proto, aby utišil určité bolesti, přestal s tímto návykem v předvečer svého obrácení, a to dramatickým vhozením rozkouřené cigarety do řeky. Josef Waggoner přestal kouřit, když se stal Adventistou. James White si uvědomil škodlivost tabáku, čaje a kávy v roce 1848, a to prostřednictvím své ženy. V roce 1863 E. G. Whiteová začíná soustavně mluvit proti likérům, tabáku, čaji a kávě. Účastní se shromáždění různých společností pro střídmost. V roce 1879 byla založena Americká společnost pro zdraví a střídmost, které předsedal známý J. H. Kellogg, jež odmítala černý čaj, povzbuzující prostředky, narkotika, alkohol a tabák.
10 Seriózní lékařská věda zastává názor, že nestřídmé pití alkoholu (1) poškozuje zdraví (mozek, játra, žaludek, pohlavní orgány, plod atd.), (2) předává oslabenou odolnost vůči alkoholu další generaci, (3) degraduje osobnost, (4) narušuje rodinu, (5) uvolňuje násilí, (6) vytváří ekonomické problémy, (7) je příčinou úrazů a autonehod, (8) je návykový. Psychologické důvody pití alkoholu: (1) lákavost zapomenutí na problémy a starosti, (2) sociální pojítko (pití alkoholu ve společnosti, mezi kamarády), (3) stimulátor zdraví, odvahy, družnosti atd., (4) požitek opojení, (5) závislost.
ZDROJE:
1 Výskyt termínu „tiroš: Gn 27,28.37; Nu 18,12; Dt 7,13; 11,14; 12,17; 14,23; 18,4; 28,51; 33,28; Sd 9,13; 2 Kr 18,32; 2 Pa 31,5; 32,28; Neh 5,11; 10,38.40; 13,5.12; Ž 4,8; Př 3,10; Iz 24,7; 36,17; 62,8; 65,8; Jr 31,12; Oz 2,8.9; 3,22; 4,11; 7,14; 9,2; JI 1,10; 2,19.24; Mi 6,15; Ag 1,11; Za 9,17. Odvolávky kurzívou zřejmě označují opojný tiros. [K] překládá, „víno“.
2 Výskyt termínu „jajin": Gn 9,21.24; 14,18; 19,32.33.34.35; 27,25;49,11.12; Ex 29,40; Lv 10,9; 23,13; Nu 6,3 (dvakrát); 6,20; 15,5.7.10; 28,14; Dt 14,26; 28,39; 29,6; 32,33.38; Joz 9,4.13; Sd 13,4.7.14; 19,19; 1 S 1,14.15.24; 10,3; 16,20; 25,28.37; 2 S 13,28; 16,1.2; 1 Pa 9,29; 12,41; 27,27; 2 Pa 2,9.14; 11,11; Neh 2,1; 5,15.18; 13,15; Est 1,7.10; 5,6; 7,2.7.8; Jb 1,13.18; 32,19; Ž 60,3; 75,9; 78,65; 104,15; Př 4,17; 9,2.5; 20,1; 21,17; 23,20.30.31; 31,4.6; Kaz 2,3; 9,7; 10,19; Pis 1,2.4; 4,10; 5,1; 7,9; 8,2; Iz 5,11.12.22; 16,10; 22,13; 24,9.11; 28,1.7 (dvakrát); 29,9; 51,21; 55,1; 56,12; Jr 13,12 (dvakrát); 23,9; 25,15; 35,2.5.6.14; 40,10.12; 48,33; 51,7; PÍ 2,12; Ez 27,18; 44,21; Da 1,5.8.16; 10,3; Oz4,ll; 7,5; 9,4; 14,7; JI 1,5; 4,3; Am 2,8.12; 5,1 1; 6,6; 9,14; Mi 2,11; 6,15; Abk 2,5; Sf 1,3; Ag 2,12; Za 9,15; 10,7. Výskyt aramejského ekvivalentu „chamar"'. Ezd 6,9; 7,22; Iz 27,2; Da5,1.2.4.23.[K] překládá, „víno".
3 Výskyt termínu „šekar", Lv 10,9; Nu 6,3 (dvakrát); 28,7; Dt 14,26; 29,5; Sd 13,4.7.14; 1 S 1,15; Ž 69,13; Př 20,1; Iz 5,11.22; 24,9; 28,7 (třikrát); 29,9; 56,12; Mi 2,11. [K] překládá, „silný nápoj", „opojný nápoj", „opojující nápoj", „víno" (Ž 69,13).
4 Výskyt termínu „oinos", Mt 9,17; 27,34; Mk 2,22; 15,23; L 1,15; 5,37.38; 7,33; 10,34; J 2,3.9.10; 4,46; R 14,21; Ef 5,18; 1 Trn 3,8; 5,23; Tt 2,3; Zj 6,6; 14,8.10; 16,19; 17,2; 18,3.13; 19,15. [K] překládá, „víno".
5 Stejně definují zmíněné termíny významné slovníky, např. W. Geseni-us, Heb. unci aram. Handworterbuch uber das Alte Testament. Berlin 1962, s. 299.829.877; A. Novotný, Biblický slovník. Praha, Kalich 1956, s. 1211.1212; Seventh-day Adventist Bible Dictionary, 1960, s. 1047.1149; W. Bauer, Worterbuch zu den Schriften des Neuen Testcunents. Berlin 1963, s. 1114; J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha 1973. Pro úplnost informací uvádím, že existují i jiné definice zmíněných termínů. Jejich zastánci jsou však v menšině. Podle nich znamená „tiroš“ plody vinné révy, jajin“ šťávu z vinné révy bez udání obsahu alkoholu a „šekar" šťávu jiného původu než vinného bez udání obsahu alkoholu. Propagátory a zastánci tohoto pojetí v adventistickém prostředí jsou G. Tobler v knize Leben ohne Alkohol, Zurich, Advent-Verlag 1975 a S. Bacchiocchi v knize Wine in the Bible, Berrien Springs, Mi, Biblical Perspectives 1989.
6 Ginsberg tvrdí, „Takto lze vidět, že podle náhledu dvou nejvíce přijímaných židovských zákonů Tur, Shullan-Aruk není dávána žádná přednost kvašenému před nekvašeným vínem. Používat kvašené víno není micvah min he-mubhar (přednostní přikázání).“(American JewishYearBook 1923, New York 1922, s. 414)
7 Je znám případ abstinentního rabína Judy, který pil víno jen o náboženských svátcích. Při velikonoční večeři byl tak „ovíněný“, že musel mít obvázánu hlavu až do letnic. (The Jewish Encyclopedia, 1904, s.v. Wine, vol. 2, s. 534)
8 Uspořádání textů o napájení Pána Ježíše před ukřižováním: (1) před ukřižováním – víno: Mt 27,34; (2) na kříži – ocet: L 23,36; (3) před smrtí - ocet; Mt 27,48; Mk 15,36; J 19,28-30.
9 Náš abstinentní postoj také vychází z pojetí střídmosti, jak jej zastávali zakladatelé naší církve. Josef Bates byl spoluzakladatel jedné z prvních společnosti pro střídmost ve Spojených státech. Dávno před vznikem Církve Adventistů s.d. se vzdal pití destilátů, vína a používání tabáku (1827). James White a John Andrews se nikdy nedotkli likérů a tabáku. John Loughborough, který začal kouřil cigarety na doporučení lékaře proto, aby utišil určité bolesti, přestal s tímto návykem v předvečer svého obrácení, a to dramatickým vhozením rozkouřené cigarety do řeky. Josef Waggoner přestal kouřit, když se stal Adventistou. James White si uvědomil škodlivost tabáku, čaje a kávy v roce 1848, a to prostřednictvím své ženy. V roce 1863 E. G. Whiteová začíná soustavně mluvit proti likérům, tabáku, čaji a kávě. Účastní se shromáždění různých společností pro střídmost. V roce 1879 byla založena Americká společnost pro zdraví a střídmost, které předsedal známý J. H. Kellogg, jež odmítala černý čaj, povzbuzující prostředky, narkotika, alkohol a tabák.
10 Seriózní lékařská věda zastává názor, že nestřídmé pití alkoholu (1) poškozuje zdraví (mozek, játra, žaludek, pohlavní orgány, plod atd.), (2) předává oslabenou odolnost vůči alkoholu další generaci, (3) degraduje osobnost, (4) narušuje rodinu, (5) uvolňuje násilí, (6) vytváří ekonomické problémy, (7) je příčinou úrazů a autonehod, (8) je návykový. Psychologické důvody pití alkoholu: (1) lákavost zapomenutí na problémy a starosti, (2) sociální pojítko (pití alkoholu ve společnosti, mezi kamarády), (3) stimulátor zdraví, odvahy, družnosti atd., (4) požitek opojení, (5) závislost.
PŘÍLOHY:
Mýty a fakta o alkoholu ze zdravotnického hlediska:
