Přetištěno a zkráceno z webu http://www.nedelnilisty.cz/index.php/ze-zivota-sboru/prirozeny-rust-cirkve
Následující článek se týká samotné podstaty fungování církve. V tomto článku půjdeme doslova „na dřeň“, abychom ve světle Božího slova zjistili, v jakém stavu se nachází nejen současná církev, ale zejména náš sbor. Z nedávného rozsáhlého průzkumu ve 32 zemích světa, ve kterém bylo zpracováno přes 4,2 milionů odpovědí, vzešlo 8 základních kvalitativních vlastností církevních sborů. Tyto vlastnosti se navzájem doplňují a tvoří společně fungující (nebo nefungující) celek. Nakolik je pak takový sbor výkonný z hlediska ovoce, které přináší Pánu Bohu, to lze nejsnáze pochopit na modelu sudu tvořeného prkny.
Voda v sudu nám zobrazuje právě ono kýžené ovoce, které církve přinášejí, a je libou vůní Bohu. Prkna zase představují kvalitativní vlastnosti, kterými se církve vyznačují. Jak je patrne, stačí, když je jedno prkno příliš krátké, voda se nám v sudu neudrží a její hladina klesá.
Jinými slovy celkovou kvalitu sboru nám určuje právě ta nejslabší kvalitativní vlastnost (= nejnižší prkno). A právě na těchto slabinách mají církve a sbory nejvíce pracovat, aby efektivně a cílevědomě plnily svá poslání, která mají od Boha.
PROČ CHCEME ABY CÍRKEV ROSTLA?
Vše, co potřebujeme pro růst církve bylo předem dáno Bohem, problém je, že to nepoužíváme. Odpovědi nalézáme na mnoha místech Bible, např.
2. Janův 6, 1.Petrův 5-7, 1.Kor. 12-14.kap., Gal. 6.kap.
PROČ POUŽÍT ABECEDU PŘIROZÉHO RŮSTU?
- Jde o nejrozsáhlejší výzkum ve 32 zemích světa na všech kontinentech (zpracováno bylo 4,2 mil. odpovědí).
- Univerzálnost použití, nikoliv násilná aplikace odněkud někam, neboli orientace na principy a ne na modely. Výsledkem je 8 základních principů (pozn. na tomto blogu uvádím pouze 5 z nich).
1. ZMOCŇUJÍCÍ VEDENÍ
V této části definujeme na jedné straně pojmy jako LÍDR, HVĚZDA nebo GURU, na druhé straně pak ZMOCŇUJÍCÍ VEDOUCÍ. Poté probereme hlavní zábrany zmocňujícího vedení.
Lídr, hvězda, guru – výrazná a silná osobnost, má charisma a velkou vizi, kterou realizuje za pomocí ostatních laiků, je vždy a všude vidět, o všem rozhoduje, bez něj nefunguje nic.
Zmocňující vedoucí – není dominantní, buduje kolem sebe další vedoucí, motivuje a radí, jak plnit Boží plán, radši stojí v pozadí, nevadí mu dělat „špinavou“ práci.
Zakotvení v Písmu – Timotej, Titus,Epafras, Marek, Apollos, Aristrachos, Démas, Lukáš – Pavlovi žáci.
Při bližším pohledu na život apoštola Pavla přijdeme na to, že on nejen vydával svědectví na různých místech, ale také vyučoval, školil a vysílal a doporučoval své žáky.
Studie jasně prokázala, že princip zmocňujícího vedení je:
- mnohem efektivnější
- nebrání rozvoji vlastních duchovních darů
- poskytuje prostor pro Boží cesty, které má Bůh připravené pro další vedoucí
- možná trvá déle, ale o to větší ovoce přináší v dlouhodobém horizontu.
Jestliže jde o to, někoho vést, tak zde musí být někdo, kdo vede a někdo, kdo má zájem se nechat vést. Ten kdo vede, musí být osvědčený křesťan se zkušenostmi a schopnostmi vést. Takoví by se měli nalézat především mezi staršími sboru, ale není to pravidlem.
2. SLUŽBA VYUŽÍVAJÍCÍ DUCHOVNÍ DARY
Zkoušeli jste se najíst nohama? Používáte uši k věšení prádla? Čtete nosem? Sedíte na hlavě?
Člověka, který by se takto choval, zcela jistě označíme za blázna.
Žel v církvi se takoví lidé nalézají a nikdo se tomu nediví. Dělají něco, co dělat nemají nebo o tom nemají žádné tušení, slouží či pomáhají, ačkoliv o tom zdaleka nejsou přesvědčeni, nebo jen prostě nenašli tu svou „parketu“ a tak různě zkoušejí, k čemu se vlastně hodí/nehodí. Ale ještě horší je to s těmi, kteří pro jistotu nedělají vůbec nic.
Dle statistik až 80% křesťanů nezná svůj dar a neví, jakým způsobem efektivně sloužit Bohu. Přitom Bible zcela jasně píše, že „každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu“ (1.Kor. 12,7). Hovoříme zde o obdarování každého jedince (křesťana) pro dobro a růst celé církve. Krásnou ilustrací je církev jako tělo, kde má každý orgán svůj jasný význam a funkci, to vše ve vzájemné harmonii celku!
Jak tedy svůj dar poznám? Dobrý začátek je vůbec si uvědomit, že toužím po poznání svého daru. Nezbytným předpokladem pro hledání je modlitební zápas a blízkost Božího Slova. Pak je dobré přikročit k praktickému testování sebe sama v různých oblastech služby. Pokud jsme obklopeni upřímnými lidmi, kteří nám nastaví zrcadlo, a udealne jsme-li členy nejaké malé ucednicke skupiny, naše hledání nebude trvat dlouho. A v neposlední řadě je hledání duchovního daru u jednotlivých služebníků jednou z nejdůležitějších rolí pro duchovní vůdce ve sboru. Takže, chtít, přemýšlet, modlit se, praktikovat a ptát se moudrých.
Co se stane, když svůj dar objevím a začnu využívat?
Stanou se minimálně tři věci:
a, Budu šťastnější a okolí to na mně pozná.
b, Budu výkonnější, nepracuji už jen ve vlastní síle, ale pracuje ve mně Duch svatý.
c, Někteří křesťané mi přestanou rozumět. To je malá daň za nadšení do služby.
A na závěr jeden důležitý poznatek ze statistického výzkumu: žádný faktor neovlivňuje radost z křesťanského života víc, než ten, zdali žijeme v souladu s naším duchovním obdarováním.
„Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.“ (Matouš 7,7).
3. FUNKČNÍ ORGANIZACE
Tato kvalitativní vlastnost se kupodivu jeví jako nejkontroverznější ze všech. Ale my si na ní nejprve demonstrujeme, proč máme 8 vlastností, a proč se nedají strčit do jednoho pytle. Ze samotného hesla „funkční organizace“ jakoby vyplývá, že pokud něco funguje, tak je vše v nejlepším pořádku. Je to tak? Na první pohled možná ano, ale ve skutečnosti ani fungující organizace sama nestačí.
Vezměme si například hotel. Skvělý hotel s perfektními službami. Všechno běží ťip ťop. O hosta je postaráno naprosto bez problémů od recepční přes kuchyň až po žehlírnu. Personál kmitá, usmívá se, spolupracuje, zařizuje, posluhuje. Však je k tomu taky pravidelně školen. Přesto všechno do hotelu jezdí málo lidí a je prakticky před krachem. Čím to může být? Zde je pár možných důvodů:
- hotel stojí v neatraktivní lokalitě;
- je příliš drahý;
- služby, které hotel nabízí, jsou zastaralé;
- není v něm duch, působí servilně.
Jak můžeme vidět na příkladu hotelu, i funkční organizace, ačkoli je nesmírně důležitá, je jen jednou z vlastností a bez ostatních se neobejde.
Vraťme se nyní k tomu, proč je funkční organizace tak kontroverzní. Jednoduše se to dá vyjádřit několika slovy: tradicionalismus, zkostnatělost, neúčelnost. Princip funkční organizace je přitom docela jednoduchý: Hlavní kritérium církevních a potažmo sborových struktur je to, zda naplňují svůj účel. V případě protestantských sborů bývá zpravidla hlavním cílem: získávat → vyučovat → vysílat učedníky. Tudíž organizace sborové práce by měla vést k naplňování tohoto cíle. Pokud se však organizace a cíle míjejí, pak dochází k mnoha problémům, jako např. nevyhovující forma nebo čas bohoslužeb, namísto růstu pokles členů sboru, nebo programy, které před 30 lety promlouvaly, ale dnes již nepromlouvají efektivně k posluchačům. Pouze procesem sebe-obnovování můžeme předejít tradicionalistickým „vyježděným kolejím“. To apriori neznamená, že všechno staré, je automaticky špatné. Takováto předpojatost není namístě. Ale pravidelná revize nás bude posouvat dál. Odkudpak asi pramení obvyklý odpor k tomuto principu? Je to zkrátka celoživotní sklon nás lidí k tradicionalismu. Což v podstatě znamená, že církevní formy musejí zůstat takové, jako ty. na něž jsme si již zvykli. Jediné, co nás může trochu uchlácholit je fakt, že tato vlastnost „funkční organizace“ dopadla špatně u většiny zkoumaných sborů. Ovšem to nám nijak nepomůže, je to v nás. Soustřeďme se tedy na Boha, nikoliv na formy, zvyky a tradice!
4. SKUPINKY S KOMPLEXNÍ NÁPLNÍ
V církvi existují různě veliká společenství. Od velkých bohoslužebných shromáždění, čítajících mnohdy stovky lidí, až po několikačlenná osobní, téměř intimní, společenství. Obecně platí, že aktivní křesťan pravidelně navštěvuje několik různých společenství: vedle bohoslužebného shromáždění to většinou bývá společenství vrstevníků, skupinka biblického studia, modlitební či sdílející skupinka v omezeném počtu.
Všechna společenství jsou důležitá a mají svůj význam. Je ovšem třeba zmínit jednu důležitou věc: "Kvalita společenství není přímo úměrná počtu účastníků!" Jinými slovy: neplatí pravidlo, že "čím více nás bude, tím to bude lepší."
Jak tomu bylo za Ježíšových dob? Podívejme se do evangelií... V evangeliích se o Ježíšovi dočteme, že pobýval v mnoha různých společenstvích:
- veliké, anonymní "evangelizace" s množstvím lidí: (L.8,19: "Přišla za ním jeho matka a bratři, nemohli se k němu dostat pro zástup."; L. 12,1 "Mezitím se shromáždily nespočetné zástupy."; L.14,25: "Šly s ním veliké zástupy.")
- malé a střední skupinky: (L. 4,38: "Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu."; L. 7,36: "Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu."; L. 19,5: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat ve tvém domě.")
- setkávání s jednotlivci: (L. 9,28: "Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba..." ; L. 18,31: "Vzal k sobě svých dvanáct..."; Mat. 26,37: "Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy.")
Z hlediska dalšího vývoje a pokračování Ježíšova učení měly mimořádný význam malé skupinky, ve kterých Ježíš předával své myšlenky nejbližším (dvanácti) učedníkům. Směle je můžeme označit jako "Skupinky s komplexní náplní".
Jejich charakteristika je následující:
· podporují duchovní růst jednotlivců
· budují důvěru, upevňují vztahy
· kladou důraz na osobní život s Kristem
· jsou rovnostářské (všichni členové na jedné úrovni)
· jsou otevřené vůči novým příchozím
· usilují o multiplikaci
· vedou k osobní zodpovědnosti
„Skupinky s komplexní náplní“, jejichž výstižnější název by mohl být "Živé skupinky", případně „Buňky“, mají veliký význam i v dnešní církvi. Je to totiž přesně ta forma společenství, kde může věřící člověk získat a upevnit své základy, vyrůst a předávat evangelium dále. Samozřejmě, formy "Živých skupinek" mohou být a jsou velmi různé, ale o těch si řekneme jindy.
Budujme a vytvářejme "Živé skupinky", protože: Živé skupinky tvoří živý sbor!
5. EVANGELIZACE ZAMĚŘENÁ NA POTŘEBY
Růst církve je nemyslitelný bez evangelizace. Možná že má někdo ze samotného slova „evangelizace“ husí kůži. Můžeme to nazývat i jinak, třeba DOBRÁ SETBA, ale obsah pojmu bude stejný. Jak jinak by mohla církev růst, kdyby nebylo procesu sdílení evangelia, který přivádí lidi do církve Ježíše Krista. Název tohoto čtvrtého principu však zní Evangelizace zaměřená na potřeby.
Jaké potřeby? Jsou to naše potřeby? Potřeby naší církve nebo sboru? Nikoliv, jsou to potřeby současných lidí – nekřesťanů. Znamená to, že máme „ušít“ evangelium někomu na míru tak, aby mu to vyhovovalo? Jistě že ne! Ale i toto se rozmáhá a duchovní autority před něčím takovým důrazně varují.
Tak jak to tedy je? Evangelium nebudeme nijak překrucovat ani ohýbat, ale formu a metody přizpůsobíme současnosti a konkrétním situacím. Na následujících dvou konkrétních příkladech si blíže ukážeme, o co tady jde.
Příklad z MAKRO prostředí:
Jsme v Africe nebo na Ukrajině mezi hladovými, nemocnými lidmi. Za koho nás budou mít a jaký to bude mít efekt, když budeme mezi nimi chodit sytí a v nažehlených košilích jim kázat o Božím království? Nemáme sice tu moc jako Ježíš, abychom z pěti chlebů a dvou ryb nasytili zástupy, ale přeci jen je moudřejší po vzoru Ježíše poskytovat i hmotnou pomoc. Je tedy potřeba nejprve nějaký náš skutek víry, který jim pomůže v jejich situaci – chléb, léky, to je první praktické evangelium, které potřebují. Spolu s ním přijmou i Boží Slovo a efekt naší služby se dostaví. Naprosto skvěle byl takový příklad zachycen ve filmu „Žízeň po životě“, který v říjnu vysílala ČT2. Životopisné drama Vincenta van Gogha začalo jeho asi dvouletou misijní službou v chudých hornických oblastech Francie.
Příklad z MIKRO prostředí:
V osobním rozhovoru se nám protistrana vyzná, že nevěří bibli, protože jiné prameny uvádějí odlišné informace. Zkrátka má v hlavě guláš a neví čemu věřit a čemu ne. Proto naše slova, že ho Ježíš miluje a zve ho k sobě, se nedostanou přes tuto bariéru. Je to jako neprostupná zeď. A my na to musíme reagovat, přivést jej vhodnými otázkami k zamyšlení, tak aby nás k té své zdi nechal přistavit žebřík. Chce to čas a modlitební úsilí, ale má to větší smysl, než přehlížet jeho problém s tím, že my pro něj máme tu nejlepší zvěst. Tu on ale neslyší, je za zdí, za barikádou. Tu je potřeba překonat a k tomu jsou ony metody a formy. Jednou z takových metod je například proces internetové evangelizace. Kde e-koučové vedou lidi formou dobře volených otázek k vlastnímu zamyšlení tak, aby postupně padaly bariéry a uvolnila se cesta evangeliu. Jinou současnou metodou jsou kupříkladu kurzy Alfa, Objevovani křesťanství, Discovery Bible Study nebo různé metody založené na vztahove integraci lidi skrze malé ucednicke skupinky.
PŘÍLOHY:
1) Buňkové sbory - utopie nebo Boží ideál
2) Evangelizační přednášky versus vztahová evangelizace
3) Mistrův plán zvěstování evangelia
http://matej4212.blogspot.cz/2017/04/mistruv-plan-zvestovani-evangelia.html4) Kniha Proměnující učednictví od Grega Ogdena
Greg Ogden se snaží vyrovnat s potřebou učednictví v místních církevních společenstvích a odhaluje Ježíšovu metodu proměňování životů, založenou na myšlence, že bychom se měli věnovat pouze několika lidem najednou. Ogden představuje svou vizi proměny učedníka i učednictví jako takového a ukazuje, že se učednictví může stát procesem, který povede k rozšiřování řad učedníků a bude předávat svůj dlouhodobý vliv z jedné generace na druhou.
Moje výpisky z knihy:
