Kam směřujeme?

Výpisky z knihy Williama Johnssona

Autor je vysloužilým redaktorem církevního časopisu Review and Herald a diplomatem Generální konference Církve adventistů s.d. v důchodu.

Kniha řeší schizma v Církvi Adventistů s.d. vzniklé při zasedání Generální konference v San Antoniu v roce 2015. Závažnost konfliktu autor přirovnává k významu konference Církve adventistů v Minneapolis v roce 1888.

Podle Johnsonna Církev adventistů sedmého dne nikdy ve svých dějinách nebyla tak blízko rozštěpení, jako je nyní.

Johnsson popisuje stav církve, kdy ve vedení vzrůstá byrokracie a autokracie a mnoho laiků i vrcholných činovníků církve přijímá Bibli v mělkém a doslovném výkladu.

„Problém ordinace žen nebyl zdaleka tak rušivý jako celkový obraz církve, který jsem zde spatřil. Namyšlenost. Exkluzivita. Sektářství. Zahleděnost na události konce času. Touha být veden populárními osobami. Neúcta teologů. Neochota vidět, že Bůh ve světě nekoná své dílo pouze naším prostřednictvím. Více než Ježíš ovládají naše kormidlo úzkost a pýcha…“

Kam směřují adventisté, pokud jde o interpretaci Bible? Ubírají se k povrchnímu výkladu, nebo se rozhodnou pro vytříbenou hermeneutiku, která hledí na Ježíše a u něj hledá poslední slovo?

1. Ordinace žen

Generální konference v San Antoniu odhlasovala neordinovat za kazatelky ženy. Toto rozhodnutí je však v kontrastu s postojem průkopníků církve z roku 1881:

„Bylo rozhodnuto, že ženy, které vlastní potřebné schopnosti, aby zastávaly toto postavení, mohou být s naprostou korektností vysvěceny pro službu kazatele.“

Také věroučný článek Církve adventistů s názvem Jednota Kristova těla říká: „V Kristu jsme nové stvoření. Nesmí nás dělit rasové, kulturní, vzdělanostní a národnostní rozdíly nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem a ženou.“

Rozhodnutí jde i proti praxi v církvi, kdy počínaje 80. léty minulého století začaly být ženy zaměstnávány jako „kazatelky v pastorační péči“.

Naopak dokument, ve kterém se zrcadlí myšlení některých nejlepších intelektuálů naší církve, podporující ordinaci žen, byl v San Antoniu v roce 2015 zameten pod koberec (nebyl vůbec publikován).

Přitom šlo o zprávu, kterou pro zasedání připravila zvláštní komise, ustavená pro prozkoumání této otázky. Komise, sestavená na mezinárodní úrovni, se předem několikrát sešla k dlouhým jednáním a došla k závěrům podporujícím ordinaci žen.

Nejvýznamnější osobnosti z výkonného výboru naléhavě žádaly, aby pro delegáty konference bylo připraveno doporučení. Vedení to odmítlo.

Vedení Generální konference se nezajímalo o názory, které jsou příčinou sporů, stejně jako nehledalo sjednocující řešení. Předseda Generální konference se vůbec nepokusil o to, aby světové divize a unie získaly prostor pro ordinaci žen.

Naopak před hlasováním byly pozorovány prvky manipulace ve smyslu potlačování hlasu těch, kteří s ordinací žen souhlasí. Na některé delegáty byl vyvíjen nátlak, aby hlasovali proti.

Špatné nebylo jenom to, že celosvětové shromáždění nedalo souhlas k ordinaci žen, ale je nepochopitelné, že zasedání Generální konference zamítlo, aby jednotlivé světové divize postupovaly tak, jak je to pro jejich poslání nejlepší.

Po roku 2015 nejméně tucet unií v této záležitosti vypovědělo Generální konferenci poslušnost. Dnes je to už hnutí. V Severní Americe, konference odhlasovaly, že ženám jsou otevřena všechna služební místa. A toto činí nejen v Americe nebo Evropě, ale i v oblastech, ve kterých se často stavěli proti ordinaci žen. Například v Jižní Africe a Papua Nové Guinei. Když byla otázka žen potlačena církevním hlasováním, viděli to jako morální problém.

Problém je v tom, že Generální konference se odvolává na směrnice, zatímco pro unie je problém biblickou záležitostí a otázkou svědomí.

Pravděpodobnost, že se církev rozštěpí v důsledku tvrdých zásahů proti uniím, které se nepodvolí předpisům Generální konference, je zřejmě vyšší než pravděpodobnost, že bude dosažena žádoucí jednota.

Mladí lidé v církvi již vyrostly v prostředí, kde byl už na otázku ordinace ustálený náhled. To, že jejich církev není schopna přijmout otázku ordinace žen, považují za něco nespravedlivého. Místo toho, aby jejich církev ukazovala ve společnosti na morální hodnoty, tak zaostává.

Mladí lidé vidí, že funkcionáři dělají rozhodnutí, která nemají smysl, a odcházejí z církve.

Vzkaz Generální konferenci:

Rozhlédněte se! Všude jsou ženy ve službě a Bůh jejich práci žehná.

Začalo svítání a je nemožné je zastavit. Boží pravda je na pochodu.

Církev adventistů sedmého dne má v této záležitosti jedinou biblickou cestu: dovolit, aby každá světová divize rozhodla, co je nejlepší pro tu kterou oblast.

Protože ani Bible, ani spisy Ellen Whiteové se k tématu ordinace žen explicitně nevyjadřují, musí se církev přizpůsobit oběma postojům.

2. Adventistický exkluzivismus

„V naší teologii ostatku vidím aroganci, když říkáme, že pouze nám jako církvi bylo svěřeno poselství, zatímco ostatní církve jsou ovlivněny ďáblem, klamou a jsou dokonce nebezpečné. Obáváme se číst něco, co nepochází od nás, a odmítáme spolupráci s druhými církvemi. Vydáváme mnoho času a energie, abychom si zachovali odstup a zůstali odlišní…“

Jak se bude nadále církev adventistů představovat? Jako ta, která jediná má pravdu a všechno ostatní je špatné? Bude odmítat kontakty a spolupráci s druhými?

Oficiální postoj naší církve k druhým křesťanům je inkluzivní, nikoli exkluzivní (rok 1870): „Bylo rozhodnuto, že pro věc našeho blahoslaveného Spasitele chceme pěstovat bratrské vztahy a udržovat přátelství se všemi, kteří se hlásí ke Kristovu jménu.“

Přitom ostatní protestantské církve nás respektují:

„Doporučujeme, aby luteráni ve svých národních a regionálních společenstvích nepovažovali Církev adventistů sedmého dne za sektu, ale za svobodnou církev a křesťanské světové společenství.“ (Lutherans and Adventists in Conversation, 1994–1998)

Světová evangelikální aliance - třebaže církev adventistů není členem, nás uznává jako partnery a ve svých pravidelných tiskových zprávách nás zahrnují do počtu evangelikálů, kterých je ve světě více než 600 milionů.

3. Čekání na Ježíše: konspirace a perfekcionismus

„Neztrácejme síly s tím, co nám nepřísluší, nespekulujme nad časy a dobou, které má Pán ve své moci. Svěřme se vedení Ducha svatého a věnujme se současným povinnostem.“ (Ellen Whiteová)

Někteří z nás se příliš zaměřili na události posledních dnů, na katastrofy, na pronásledování a na „čas nepokojů“.

Nezdravé a emocionálně vyhrocené očekávání druhého příchodu podpořil názor, že Pán už dávno mohl přijít.

Mylná domněnka mnohých adventistů: „až Boží lid bude mít takový charakter, jaký Pán požaduje, pak Ježíš přijde“ je výsměchem Písmu. My nemůžeme Kristův příchod ovlivnit. Bude to on, kdo dokončí práci, a ne my (Ř 9,28).

Tito lidé se domnívají, že poslední generace musí žít absolutně bezhříšně, teprve tehdy může přijít Kristus. Ale druhý příchod Krista neurčuje stav církve, ale stav společnosti. Ježíš přijde, až už se nebude rodit nikdo, kdo by ho přijal: "Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." 2. Pt 3, 9.

Toto pojetí spadá do hnutí perfekcionismu, ke kterému (bohužel) měla naše církev vždy blízko, viz např. "Holiness movement" (hnutí svatosti) nebo "Holy Flesh movement" (hnutí svatého těla). Teologicky nejde o nic nového, stejné pojetí zastával už Pelagius ve 4. století.

Problém tohoto chápání křesťanství (ať už na půdě adventismu nebo jinde) je v tom, že ve svých vyznavačích působí traumatizující duchovní život, protože „jejich víra neodpovídá skutečnosti“ (věří, že jsou bezhříšní, ale ve skutečnosti to není pravda). V pozadí může být dobrá touha překonat hřích, nicméně výsledkem je jeho naivní podcenění (bagatelizování/zúžení projevů hříchu pouze na vybrané aspekty života). Ačkoli se tedy teologie bezhříšnosti jeví jako správná cesta, ve skutečnosti jde o nepochopení Písma a z něho plynoucí dysfunkční duchovnost.

4. Organizace církve

Církev adventistů nelze dále uchovat v organizačních podmínkách, ve kterých se pohybovala po více než jedno a půl století. Žijeme v době změn a církev se musí změnit, než změny přepadnou ji.

Jako hnutí se velmi nebezpečně posunujeme k hierarchismu, formalismu a dogmatismu, které naši průkopníci radikálně odmítali.

Přišla chvíle, kdy je nutné promyslet změny týkající se jak zasedání Generální konference, tak struktury církve samotné. A jde o změnu důkladnou, od shora až dolů.

Zasedání Generální konference: Současný styl a okázalé uspořádání se vší pompézností už vůbec neslouží záměrům, pro které se v minulosti konference konaly. Zasedání Generální konference má být pracovní setkání! Ovšem, jak chcete vést pracovní jednání s 2 000 lidmi „kolem jednoho stolu“? To je nemožné!

Je načase uvažovat o reformě ve všech strukturách církve. Potřebujeme organizaci, která je jednoduchá a dobrá. Organizaci, která je zeštíhlená a pružná. Organizaci, která je zaměřená více na misii než na byrokracii, více na místní sbory než na vedení.

Organizace v hlavním sídle Generální konference v Silver Spring (Maryland, USA) během let příliš zbytněla. Je zde třeba zredukovat pracovní síly a těžiště práce přesunout do světových polí.

Severoamerická divize navrhuje provést strukturální reorganizaci a omezit počet administrativních jednotek (unií a sdružení).

Stojíme před velkými změnami. Budou to změny, které sami navrhneme, nebo nás překvapí jako neplánované? Zaskočí nás a přivedou do stresu, nebo budou mít vedoucí činitelé moudrost a odvahu jednat dříve, než bude pozdě?)

5. Interpretace Písma: výkladový fundamentalismu

Zasedání Generální konference v roce 2015 upozornilo na dva směry v pohledu interpretace Písma, které se po řadu let v církvi rozvíjely. Jedná se o dva velké a protichůdné tábory: „literárně gramatickou metodu“ (oficiální metoda církve) a „literárně-fundamentalistickou metodu“ (víra v doslovnou / verbální interpretaci) výkladu Písma.

Je velkým zklamáním, že mezi adventisty při hlasování o ordinaci žen v pohledu na 1Tm 3,2 získal doslovný překlad takovou převahu. A ještě více znepokojuje skutečnost, že prosákl až na pozice „vedoucích“ teologů, kteří se postavili proti ordinaci žen.

V hermeneutice jsme zřetelně rozděleni. Většina našich členů včetně některých vedoucích pracovníků na Generální konferenci, zastává povrchní přístup k výkladu Bible.

Je také mnoho těch, kteří stavějí spisy Ellen Whiteové na úroveň Písma, nebo dokonce jimi Písmo vykládají, místo aby zkoumali Písmo samotné.

PŘÍLOHY:

Celá kniha v PDF:
https://drive.google.com/file/d/1WulMUeoMp_8y2dsbokrss67ThKSF0-rc/view?usp=sharing