Není pochyb o tom, že od dob Luthera prošlo křesťanství obrovskými změnami. Velmi výrazně se osvobodilo od staletí poznamenaných falešnými učeními a pověrami, které evangelium zdeformovaly.
Přestože reformační hnutí výrazně ovlivňovalo dění ve světě, v průběhu let toto postupně ustalo. V některých oblastech se pokrok zastavil a nahradil ho chladný formalizmus. Na jiných místech se lidé přiklonili zpět k Římu.
Dnes, v době ekumenizmu a pluralizmu, vybledly mnohé pravdy, které kdysi reformaci rozněcovaly a za které byli lidé ochotni i umírat. Dnes jsou jen jakýmsi nejasným oparem na pozadí kanonády zpochybňování jejich významu, které se snaží smazat zásadní rozdíly, jež se nepodařilo vyřešit během reformace ani dnes.
Proroctví zaznívající v knihách Daniel (7,23–25 a 8,9–12) a Zjevení (kapitoly 13 a 14) spolu s úžasnou zprávou o spasení jedině vírou, jak ji nacházíme v Listu Římanům, ukazují, proč se musí Bohu věrní a oddaní křesťané tak pevně držet pravd, které za cenu velkých obětí bránili naši protestantští předchůdci.
Jako Adventisté sedmého dne uznáváme princip Sola Scriptura (jedině Písmo). Proto tak rozhodně odmítáme všechny pokusy přivést křesťany zpět do náruče Říma a předreformační teologie. Písmo nás vede přesně opačným směrem (Zj 18,4). Tímto směrem postupujeme, když světu hlásáme věčné evangelium (Zj 14,6). Je to stejné věčné evangelium, které před pěti sty lety inspirovalo Martina Luthera.
