„Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ Ř 12, 12
Úvod
Vážené sestry, vážení bratři. Byl jsem znovu požádán, abych s vámi sdílel své duchovní uvažování. Nejsem žádný myslitel. Proto bych se s vámi rád podělil o některé myšlenky ze své poslední četby. Omlouvám se těm, kteří čekali, že budu originální. Kdosi ale kdysi řekl, že od Adama stejně nebyl nikdo původní :-)
Proto i já chci v tomto kázání čerpat od někoho zajímavějšího, než jsem já. Shodou okolností tento muž, ačkoli žije v Norsku, právě přednáší v Kroměříži na semináři o Božím vedení v životě. Tohoto muže si velmi vážím. Je autorem několika inspirativních knih. Jeho jméno je Kornelius Nowak. Dnes bych rád hovořil o principech modlitby, o kterých bratr Nowak hovoří ve své knize s názvem Principy vyslyšených modliteb.
Kdo by si ji chtěl přečíst, mám jich s sebou pár na půjčení. Uživatelé elektronických čteček, si ji můžou stáhnout z adresy uvedené dole na obrázku.
Pro to, abychom naplnili Boží vůli a byli skutečnými Kristovými následovníky a učedníky, musíme přijmout dary a moc shůry. První křesťané to dobře věděli. Proto mezi čtyři priority prvotní církve patřila vedle apoštolského vyučování, společenství, lámání chleba také modlitba. Modlitební život je důležité měřítko duchovního života církve. Musíme si přiznat, že vlastními schopnostmi a talenty nejsme schopni úspěšně konat Boží vůli. Bez modlitby děláme vše, co je v našich silách, ale málo z Boží síly. Očekávané požehnání nepřichází, místo toho se dostavuje vystřízlivění doprovázené nenaplněním, přepracováním a frustrací. Jedni se zavalili svými aktivitami a projekty a marně čekají na požehnání. Jiní se prokopávají skrze suchou poušť dávno přežitých tradic. Mnozí chtějí budovat „Boží království“, ale spoléhají přitom téměř výlučně na světské prostředky. Vkládají svou důvěru do vzdělání, peněz, různých svých strategií, budov nebo techniky, ale jen málo na Boha. Takto vnímám naši církev dnes já.
Ale nenamlouvejme si. Nikdo nezažije skutečný Boží pokoj, pokud se nenaučí v modlitbě vstupovat do harmonie s Bohem a zůstávat v ní. Nikdo neponese ovoce Ducha a nikdo nepřivede jediného člověka k pravému obrácení bez modlitby! A můžeme se navzájem oklamávat „křesťanskými aktivitami“, jak chceme. Proto tvrdím, není nic důležitějšího než se modlit.
Teorii o tom Proč a jak se modlit každý z nás nějak zná. Přesto mi dovolte připomenout pár duchovních zákonů týkajících se modlitby. Snad to na konci kázání nebudete hodnotit jako „nošení dříví do lesa“.
1) Cílem modlitebního života je důvěrný vztah s Bohem. Gn 15,1 říká: „Já jsem tvá přehojná odměna.“ Odměnou pro věřícího je Bůh sám v jeho životě. A skutečně, nespočet lidí už našlo v Boží blízkosti naplnění všech svých přání. Protože Bůh se odměňuje těm, kdo ho hledají (Žd 11, 6). A jak jsi na tom ty? Chceš se líbit Bohu nebo tě zajímá jen splnění tvých pozemských přání? Když se modlíš, hledáš v modlitbě dárce nebo dar? Vede tě k modlitbě touha po Bohu nebo tvá soběstřednost? To jsou vážné otázky a je třeba si na ně upřímně odpovědět.
2) Jen ten, kdo je připraven souhlasit s Boží vůlí, se může modlit tak, aby byl vyslyšen. Z toho vyplývá, že některé věci nejsou s Boží vůlí vůbec slučitelné! Bůh nám sděluje skrze své slovo a skrze Ducha co chce v našem životě dělat, co je pro nás důležité, co má s námi za plány. Předpokladem pro to je, abychom žili v harmonii s Boží vůlí a aby budování Božího království bylo doopravdy naší životní prioritou. Jsi ochotný změnit své priority kvůli tomu, abys dělal to, co chce Bůh? Jsi připraven zaplatit za to i vysokou cenu a - slovy kázání z minulého týdne - nést svůj kříž?
3) Aby Bůh vyslyšel naše modlitby, musíme v něj věřit. „Ale to my věříme“, řeknete mi. Ne, že by lidé nevěřili v Boha, ale nevěří některým jiným podstatným detailům. Mnozí evidentně nevěří, tomu, co říká Bible, že ďábel obchází jako lev řvoucí a svede nás k hříchu, najde-li nás v nebdělém stavu. Někteří lidé jsou víc než příliš zapleteni do tohoto světa. Možná „věří v Boha“, ale neberou ho a jeho varování před zlem doopravdy vážně. Tady jako církev potřebujeme probuzení!
4) Musíme Bohu důvěřovat. Jakub ve svém listě říká: „Kdo pochybuje… ať si nemyslí, že od Pána něco dostane.“ Bůh očekává důvěru ve všech oblastech našeho života. Očekává náš postoj dát mu vždy a všude důvěru předem. Kolik radosti by nám bylo posilou, kdybychom opravdu věřili, že Bůh je stále přítomný a že v našem životě aktivně jedná! Někdy mi přijde, jakoby si církev nechala ukrást vědomí Boží přítomnosti a nahradila ho vědomím o problémech. To, ale můžeme změnit. Důvěra v Boha, je otázkou volby. Proto Ježíš stále znovu káral malověrnost učedníků.
1) Cílem modlitebního života je důvěrný vztah s Bohem. Gn 15,1 říká: „Já jsem tvá přehojná odměna.“ Odměnou pro věřícího je Bůh sám v jeho životě. A skutečně, nespočet lidí už našlo v Boží blízkosti naplnění všech svých přání. Protože Bůh se odměňuje těm, kdo ho hledají (Žd 11, 6). A jak jsi na tom ty? Chceš se líbit Bohu nebo tě zajímá jen splnění tvých pozemských přání? Když se modlíš, hledáš v modlitbě dárce nebo dar? Vede tě k modlitbě touha po Bohu nebo tvá soběstřednost? To jsou vážné otázky a je třeba si na ně upřímně odpovědět.
2) Jen ten, kdo je připraven souhlasit s Boží vůlí, se může modlit tak, aby byl vyslyšen. Z toho vyplývá, že některé věci nejsou s Boží vůlí vůbec slučitelné! Bůh nám sděluje skrze své slovo a skrze Ducha co chce v našem životě dělat, co je pro nás důležité, co má s námi za plány. Předpokladem pro to je, abychom žili v harmonii s Boží vůlí a aby budování Božího království bylo doopravdy naší životní prioritou. Jsi ochotný změnit své priority kvůli tomu, abys dělal to, co chce Bůh? Jsi připraven zaplatit za to i vysokou cenu a - slovy kázání z minulého týdne - nést svůj kříž?
3) Aby Bůh vyslyšel naše modlitby, musíme v něj věřit. „Ale to my věříme“, řeknete mi. Ne, že by lidé nevěřili v Boha, ale nevěří některým jiným podstatným detailům. Mnozí evidentně nevěří, tomu, co říká Bible, že ďábel obchází jako lev řvoucí a svede nás k hříchu, najde-li nás v nebdělém stavu. Někteří lidé jsou víc než příliš zapleteni do tohoto světa. Možná „věří v Boha“, ale neberou ho a jeho varování před zlem doopravdy vážně. Tady jako církev potřebujeme probuzení!
4) Musíme Bohu důvěřovat. Jakub ve svém listě říká: „Kdo pochybuje… ať si nemyslí, že od Pána něco dostane.“ Bůh očekává důvěru ve všech oblastech našeho života. Očekává náš postoj dát mu vždy a všude důvěru předem. Kolik radosti by nám bylo posilou, kdybychom opravdu věřili, že Bůh je stále přítomný a že v našem životě aktivně jedná! Někdy mi přijde, jakoby si církev nechala ukrást vědomí Boží přítomnosti a nahradila ho vědomím o problémech. To, ale můžeme změnit. Důvěra v Boha, je otázkou volby. Proto Ježíš stále znovu káral malověrnost učedníků.
Existuje souvislost mezi Božím jednáním, naší vírou a modlením. Pro Boha není nic nemožné. Co potřebujeme, to jsou Boží divuplné zásahy do našich životů a přesně to chce Bůh s naším souhlasem dělat. Musíme mu ale věřit.
5) Musíme se nechat vést Duchem svatým. Je pravděpodobné, že nám Bůh něco „položil“ na srdce. Může to být například člověk, za jehož obrácení nebo probuzení se máme modlit. Nebo nějaká služba ve sboru či její rozšíření. Bůh nám také může sdělit, co zamýšlí provést, abychom se mohli na nějakou důležitou událost nebo službu připravit. Možná si říkáš, ke mně Bůh nemluví. Ale není to spíš tak, že ty neslyšíš? Není otázkou, zda k nám Bůh chce mluvit, ale zda naslouchám a zda jsem já připravený poslechnout. K tomu musím nejprve Bohu patřit. A když Bůh promluví, tak poslechnout.
5) Musíme se nechat vést Duchem svatým. Je pravděpodobné, že nám Bůh něco „položil“ na srdce. Může to být například člověk, za jehož obrácení nebo probuzení se máme modlit. Nebo nějaká služba ve sboru či její rozšíření. Bůh nám také může sdělit, co zamýšlí provést, abychom se mohli na nějakou důležitou událost nebo službu připravit. Možná si říkáš, ke mně Bůh nemluví. Ale není to spíš tak, že ty neslyšíš? Není otázkou, zda k nám Bůh chce mluvit, ale zda naslouchám a zda jsem já připravený poslechnout. K tomu musím nejprve Bohu patřit. A když Bůh promluví, tak poslechnout.
Bůh k nám mluví skrze Bibli, skrze prorocké slovo (mimochodem, kdy jste naposledy četli něco od Whiteové?), mluví skrze sen nebo okolnosti, do kterých se dostaneme. Tím získáváme jasno v tom, co Bůh v našem životě zamýšlí. Dovolte mi uvést krátký příběh z mého života.
Nedávno jsem na chalupě zapomněl obě dvě knížky, které jsem měl zrovna rozečtené. Docela mě to mrzelo, ale zřetelně jsem vnímal, že vpozadí stojí nějaký Boží záměr. Pomalu jsem mu začal rozumět, když mi po příjezdu moje tchýně sama od sebe nabídla k přečtení knihu Chatrč od Williama Younga. Forma i duchovní obsah knížky byl geniální – kniha popisovala setkání hlavního hrdiny s Bohem, rozplynutí jeho některých falešných představ o křesťanství (a byl to člen církve) a jeho opravdové setkání s Bohem v jedné rozpadlé chatrči hluboko vlese na severu Kanady, kde vrah před třemi lety zabil jeho milovanou pětiletou holčičku. Do této chatrče ho pozval sám Bůh, aby uzdravil jeho hluboké zranění a odcizení od Boha. Do knihy jsem se tak hluboce začetl, že jsem ji četl dokonce i při chůzi na ulici. Mimochodem mám ji tu s sebou, kdybyste si ji chtěl někdo půjčit! Když v tom ke mně přistoupil nějaký starší pán s otázkou, co že to čtu za zajímavou knížku, že mě tolik vtáhla. Jsa zcela zaskočen jsem nebyl schopný mu prostě popsat literární žánr, tak jsem mu celý příběh o jednom zvláštním setkání člověka s Bohem prostě převyprávět. Evidentně ho to zaujalo a dokonce si název knihy i opsal. Zmínil se o tom, že má i hlubší otázky o Bohu. Odpověděl jsem, že i na těžké otázky existují uspokojivé odpovědi, a protože se celá událost odehrála na Proseku, kde od zítra shodou okolností začínají přednášky Radima Passera (taková malá podprahová reklama – zítra od 18:30 na Proseku :-), pozvaljsem ho tam. Řekl, že to zní zajímavě a že možná přijde. Tak se mi potvrdilo to, co jsem od začátku intuitivně (nebo spíše vnitřně duchovně) cítil, tedy že šlo o Boží záměr. I proto jsem se moc nevstekal, že jsem ty dvě rozečtené knihy na chalupě zapomněl.
6) Bůh vyslýchá jen vroucí modlitby. Jsem přesvědčený, že Bůh nevyslýchá modlitby, které nejsou myšleny opravdu vážně. Bůh touží po naší upřímné, neformální modlitbě. K tomu jsou ideální malé modlitební skupinky, které se v týdnu pravidelně setkávají.
6) Bůh vyslýchá jen vroucí modlitby. Jsem přesvědčený, že Bůh nevyslýchá modlitby, které nejsou myšleny opravdu vážně. Bůh touží po naší upřímné, neformální modlitbě. K tomu jsou ideální malé modlitební skupinky, které se v týdnu pravidelně setkávají.
Oddaný modlitebník se modlí vytrvale. Kdo prosí Boha o nějakou věc a je spokojený, když zůstane bez odpovědi? Kupodivu mnozí! Bůh jistě každému odpoví, buď konkrétním vyslyšením modliteb, nebo zjevením své vůle v dané věci. Vytrvalá modlitba je čas, kdy nás Bůh vede hlouběji do problému a pracuje na nás. Odkrývá nám naše minulé jednání a zjevuje nám pravé motivy našeho srdce. Pokání je zde proto zcela nezbytné. A pokud selžeme, musíme si uvědomit, že jsme zanedbali modlitbu a dovolili si brát na lehkou váhu věci, které jsou pro Boha důležité. Vytrvalé modlení nás vnitřně proměňuje. Pokud ale vytrvalou modlitbu přerušíme, bereme Bohu možnost dokončit v nás a skrze nás své dílo a vyslyšení modliteb se nedostaví.
7) Modlit bychom se měli také kolektivně. Podle slov Pána Ježíše se máme modlit předně v soukromí a o samotě. Přesto Ježíš vedl své učedníky, aby se spojovali k modlitebnímu zápasu za různé konkrétní věci. Ve společných modlitbách bylo centrum síly první církve a hlavní ukazatel cesty. Výzev a problémů bylo dost. Ale to, jak si tento modlící se sbor uvědomoval Boha, převyšovalo vědomí všech problémů. Dnes jsme natolik individualizovaní, že upřednostňujeme osobní modlitbu před modlitbou ve společenství. Ovšem to není to, co čteme o tom, jak fungovala prvotní církev!
7) Modlit bychom se měli také kolektivně. Podle slov Pána Ježíše se máme modlit předně v soukromí a o samotě. Přesto Ježíš vedl své učedníky, aby se spojovali k modlitebnímu zápasu za různé konkrétní věci. Ve společných modlitbách bylo centrum síly první církve a hlavní ukazatel cesty. Výzev a problémů bylo dost. Ale to, jak si tento modlící se sbor uvědomoval Boha, převyšovalo vědomí všech problémů. Dnes jsme natolik individualizovaní, že upřednostňujeme osobní modlitbu před modlitbou ve společenství. Ovšem to není to, co čteme o tom, jak fungovala prvotní církev!
Ve společné modlitbě se navzájem sbližujeme, když se za sebe modlíme. Zde rozpoznáváme, čím můžeme tomu druhému posloužit. Tady se vytváří pouto jednoty a lásky. Zde člověk získává informace, které si s sebou může odnést do osobních modliteb. Společná modlitba sboru je výchozí bod, ze kterého má být modlitba přenesena do privátních vztahů.
8) Modlete se sami o samotě a také se svým manželským partnerem
8) Modlete se sami o samotě a také se svým manželským partnerem
Neexistuje žádný člověk, který by měl konstantní a hlubší modlitební vztah bez toho aniž by měl ráno pravidelně oddělený čas svých osobních modliteb. Tady se ukazuje, zda hledáme Boha skutečně celým srdcem, nebo jestli ho hledáme jen tak, vedle, televize, tréninků, práce a podobně.
Také jsem si jednu dobu myslel, že nedokážu ráno vstávat, abych se modlil a četl si z Písma. Ale Bůh změnil celé moje denní priority, aby bylo možné si tento čas pravidelně vyhradit. Dnes je po ránu a večer před spaním osobní čas s Bohem mým nejcennějším časem z celého dne.
A pokud jde o modlitby s naším manželským partnerem, jak by naše některé společné dny probíhaly úplně jinak, kdybychom je vždy začínali a končili společnými modlitbami! Jen tak se nám může podařit zachovat požehnání pro celý náš „dům“.
9) Bůh vyslýchá přímluvné modlitby. V Nu 21 je zajímavý příběh. Izraelité bojují proti amálekovcům. Když Mojžíš drží své paže zvednuté, národ v boji vítězí. Když mu ruce klesají, Izraelci prohrávají. Je zde názorně vystižený princip fungování přímluvné modlitby. Jaké ohromné souvislosti jsou mezi modlením a následnými účinky v realitě! Mojžíš to pochopil, proto si nechal podpírat ruce svými druhy. Také my bychom si každý měli zajistit modlitební podporu jiných křesťanů a také se pravidelně modlit za druhé.Pokud vás můžu poprosit, zahrňte do svých přímluv také moji službu! Moc to potřebuji.
9) Bůh vyslýchá přímluvné modlitby. V Nu 21 je zajímavý příběh. Izraelité bojují proti amálekovcům. Když Mojžíš drží své paže zvednuté, národ v boji vítězí. Když mu ruce klesají, Izraelci prohrávají. Je zde názorně vystižený princip fungování přímluvné modlitby. Jaké ohromné souvislosti jsou mezi modlením a následnými účinky v realitě! Mojžíš to pochopil, proto si nechal podpírat ruce svými druhy. Také my bychom si každý měli zajistit modlitební podporu jiných křesťanů a také se pravidelně modlit za druhé.Pokud vás můžu poprosit, zahrňte do svých přímluv také moji službu! Moc to potřebuji.
Závěr
Dovolte mi to uzavřít. Jako sbor potřebujeme dát více prostoru modlitbám. Dokonce tvrdím, že modlitební shromáždění by měla být tím nejdůležitějším v celém našem sborovém životě! Není-li totiž modlitební život sboru pilířem, není divu, když je pak sbor v něčem postavený křivě. Mnoho našich sborů má v centru učení a ne modlitbu. A to je smutné. Ano, správné učení je životně důležité, ale správné učení přece vede k Bohu a k modlitbě! V sobotní škole mluvíme mnohými způsoby o Bohu, ale co je to platné, když nemluvíme s Bohem? Tolik lidí dnes dělá všechno možné, co je v jejich silách, jen ne to, co skutečně dělat mají – MODLIT SE. Dělají všechno, co je v jejich silách, ale možná nic z Boží síly. Rádi zpíváme a diskutujeme učeně o Bohu, ale když se máme vážně modlit, najednou to nejde. A mnohé probuzené církve okolo nás předcházejí. K našemu zahanbení. A tak se ptám, neměli bychom to změnit? Jsem přesvědčený, že naše církev i náš sbor nepotřebuje nic akutněji než živá modlitební shromáždění, kde se naučíme opravdově se modlit a budeme to také praktikovat!
Modlili jste se před kázáním za působení Ducha svatého a Boží promluvení? Nu, tak tady ho máte. Bůh říká, že není nic důležitějšího než se modlit. Co všechno by mohl Bůh učinit v nás, skrze nás a s námi, kdybychom jako jednotlivci, sbor a celá církev vstoupili na hlubinu modlitebního života? Odpověď zní: probuzení, posvěcení, evangelizace! Záleží jen na nás, co s tímto staronovým poznáním uděláme! Přesně za měsíc ode dneška začíná Modlitební týden. Věřím, že se ho tentokrát aktivně zúčastníme. Možná by ale bylo dobré začít nějakou modlitební skupinku už dříve. Takovou, která by měla pravidelný charakter a pokračovala i po skončení modlitebního týdne.
„Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“ Ř 12, 12
Není nic důležitějšího než se modlit. Proto buďme v modlitbách vytrvalí!
AMEN.
MODLITBA
Otče náš, který jsi v nebesích. Odpusť nám lhostejnost a povrchnost v našem modlitebním životě. Vyznáváme, že jsme jako jednotlivci, sbor i celá naše církev v tomto bodě tragicky selhali. Ty nás však vybízíš k probuzení. Naše síla je jedině v modlitbě! Příliš často jsme se spoléhali pouze na sebe, na své síly a zdroje a tím tvého Ducha zarmucovali. A co nám bylo odměnou? Duchovní vlažnost, strnulost, vyčerpanost. Neměl by takový život konečně skončit? Neměla by konečně skončit služba, která nemá žádnou sílu? Jako bychom zapomněli, že jsme vtažení do skutečného duchovního boje se silami zla, které se snaží zmařit svatý úkol církve - záchranu světa. Děkujeme dnes za tvé slovo, které nám připomnělo, že zvítězit můžeme pouze duchovními zbraněmi: pravdou a modlitbou. V tomto potřebujeme probuzení. Děkujeme, že máš o náš sbor zájem, že nás chceš ve svém díle použít, že chceš, abychom vítězili. Nauč nás prosím znovu se svorně modlit, skutečně bdít. Tak, jak jsme o tom dnes přemýšleli. Ve jménu Ježíše Krista. AMEN.
