1. ZVOLENÍ BIBLICKÉ PASÁŽE
Podobenství o marnotratném synu - druhá polovina (Lu 15,20-32):
20 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. 21 Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.' 22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit. 25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. 27 On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.' 28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. 29 Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.' 31 On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"
2. DUCHOVNÍ PONAUČENÍ (2 myšlenky)
1) Bůh se nesmírně raduje z každého zachráněného člověka, který k němu přijde („navrátí se“)
2) Boží velkorysost naráží na lidskou žárlivost a nepřejícnost, kterou se Bůh snaží v našem životě změnit
3) DŮKAZY NOSNÉ MYŠLENKY
A) PROČ JEŽÍŠ VYPRÁVÍ TOTO PODOBENSTVÍ
Ježíš reaguje tímto a dalšími podobenstvími (O ztracené ovci v Lu 15, 3-7, O ztraceném penízi v Lu 15, 8-10) na pohoršené hlasy farizeů a zákoníků, kteří mezi sebou reptají: „On přijímá hříšníky a celníky a jí s nimi!“ (Lu 15, 2). Tím „starším synem“ jsou v tomto podobenství míněni farizeové a zákoníci, kteří Bohu už mnoho let „slouží a nikdy (alespoň podle jejich vlastních představ) neporušili žádný jeho příkaz“ (v. 29). To, jak moc byli tito „starší synové“ věrní, zde Ježíš neřeší. Ježíš je ujišťuje o jejich zvláštním postavení i jejich odměně, která jim neujde: „Synu ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé“ (Lu 15, 31).
Ježíšovi jde v tomto podobenství o to, změnit nepřející a sobecký postoj farizeů a zákoníků ve společnou radost ze záchrany „prvního bratra“ tj. každého, kdo odešel od Boha a „rozmařilým životem zpronevěřil (případně promrhal) Boží dary (jeho dědictví).“ (Lu 15, 13).
B) BŮH JEDNÁ S LIDMI VELKORYSE A DÁVÁ KAŽDÉMU SVOBODU VOLBY
Mladší syn měl podle tehdejších obyčejů dostat třetinu otcova majetku (5. Mojžíšova 21, 17). Ve většině případů by svůj díl dostal až po Otcově smrti, ale Otec v tomto příběhu mu velkoryse dává vše, co požaduje, již předem. V tomto příběhu je rovněž neobvyklé, že podnět k rozdělení majetku dává mladší syn (v.12). Tím prozrazuje svojí neúctu k otcově autoritě jako k hlavě rodiny a svým rozhodnutím odejít také touhu nemít s ním už nadále nic společného. Přesto otec neodmítá jeho žádosti vyhovět, dává mu své dědictví a poté ho nechává svobodně odejít.
Otec z tohoto podobenství představuje Boží jednání. Bůh dává každému svobodu rozhodnout se, zda s ním chceme chodit a “sloužit mu“ (v. 29) či nikoli. Každého Bůh obdařil dědictvím (tj. talenty, duchovními dary, zdravím ap.), které člověk může využívat bez ohledu na to, rozhodne-li se sloužit Bohu či nikoli. Bůh nikomu nebrání, aby šel svou vlastní cestou (v.12). To ovšem neznamená, že si to Bůh přeje (). Avšak dle našeho textu, “být vzdálen od otce” znamená být “ztracen a mrtev“ (v. 32), přeneseně oddělen od Boha jakožto zdroje života a tudíž být vlastně “duchovně mrtev„.
C) BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ VERSUS LIDSKÁ ŽÁRLIVOST
Bible učí o Bohu, který “čeká na člověka” (v. 20), “hledá ho“ (v. 4) a vždy se „velmi raduje“ (v. 23), když se jeho ztracený syn (nebo dcera) rozhodnou vrátit (v. 23, 32). Nesmírně touží po svém ztraceném dítěti, aby mu mohl odpustit a přijmout ho zpět do svého domu (tj. do Božího království). Protože ztracený člen rodiny vyžaduje zpočátku velkou pozornost, nechává dokonce „zabít vykrmené tele a hoduje a raduje se s ním“ (v. 23). Takto uvažuje a jedná Otec. Starší bratr ovšem se svým navrátilým sourozencem nemá téměř žádný soucit. Jeho odchod z domu a zradu rodiny mu doposud neodpustil, dokonce nepřipouští možnost změny v bratrově myšlení a nedokáže se přenést přes svou nadřazenost (v. 28) a pocit „zasloužení si“ svého výsadního postavení (v.29). A tak na svého bratra žárlí (v. 30), když vidí, že se nad ním jeho Otec s neskrývanou radostí veselí.
D) PARADOX - NAŠE A BOŽÍ POJETÍ SPRAVEDLNOSTI
Jde tu také o spravedlnost, resp. o naše a Boží pojetí spravedlnosti. Starší bratr v podstatě jen vysloví nahlas to, co si možná i my někdy myslíme, totiž, že každý má být odměněn podle své věrnosti a dle množství vykonané práce. A tak máme možná pocit, že když jsme přece tolik dřeli, poslouchali, snažili se, musíme mít nyní výsadnější postavení v Božím království. Možná také toužíme mít Boha jen pro sebe a bojíme se, když by se nás o tuto výsadu někdo pokusil připravit a ještě k tomu hříšník takového formátu, jakým je náš bývalý bratr, který od Boha (a přeneseně z církve) odešel a jenž si za svůj tragický životní ”omyl” (v. 16) může sám.
Otec z tohoto podobenství představuje Boží jednání. Paradoxem zde je, že ty, kteří od Boha odešli a žili si po svém a promarnili Boží dary a mnoho let života, Bůh odměňuje svojí přízní stejně jako ty, kteří Bohu bez přestání již mnoho let sloužilí a byli mu po celou tu dobu věrní (v. 29).
4. ILUSTRACE A APLIKACE
A) ILUSTRACE
Každý z nás už zřejmě někdy na někoho žárlil. Nejlépe je žárlivost vidět u malých dětí, kterým se narodil mladší sourozenec. Zpočátku se na svého brášku nebo sestřičku těší, ale poté bývají velmi zklamáni, když ono dítě přijde na svět a maminka i tatínek mu věnují více pozornosti než jim samotným. Kdo z vás jste nejstarší ze sourozenců? Zažili jste to někdo na vlastní kůži? Takové dítě velmi žárlí a s nevolí si všímá každého projevu péče a pozornosti o nový přírůstek do rodiny ze strany jeho rodičů. Často tyto „odstrčeně se cítící“ děti „kujou pikle“ jak by to zařídili, aby se opět mohli stát středem pozornosti a často svým mladším sourozencům, když to jde, také škodí. Dokonce jsou známy i případy úmyslného ublížení na zdraví. A toto vše jen kvůli žárlivosti! Žárlivost je velmi zžírající emoce. Naštěstí jsou většinou rodiče na tuto situaci předem připraveni, a tak se snaží dítěti všemožně vysvětlit, že obě děti mají přece STEJNĚ RÁDI! Je to ovšem i tak velmi složité. Děti si totiž z předchozí doby už natolik přivykli na plnou pozornost svých rodičů, že se vůči všem tzv. narušitelům jejich „výsadnosti“ staly velmi xenofóbními. Naštěstí s narůstajícím věkem většinou zmoudří a pochopí, že jejich rodičům skutečně záleží na každém dítěti stejně a že žádné z nich není necháno nepovšimnuto stranou.
B) APLIKACE
Podobenství o marnotratném synu nás chce vyprovokovat k uvědomění si nezměrné Boží lásky a Jeho milosrdenství a rozbít v nás sobecké představy o Jeho spravedlnosti tak jak jí tehdy všeobecně interpretovali farizeové (v. 2). Ukazuje, že milosrdenství a přízeň v Božím království není založena na tom, co je spravedlivé dle našich měřítek, nýbrž na Boží milosti a lásce dle Jeho měřítek.
Otci z Ježíšova příběhu nejde primárně o vytrvalost jeho služebníků, ale o to, aby se všechny jeho děti mohli navrátit domů tj. do Božího království (). Starší bratr tím ovšem není nikterak vyloučen z Boží pozornosti a péče (v. 31), naopak - i on je zván k tomu, aby se spolu se svým Otcem radoval z toho, že jejich rodina je opět kompletní (v. 32).
Pokud se ztotožňujeme se „starším bratrem“, potom nás podobenství učí, abychom se podívali na věc Božíma očima a naučili se spolu s ním radovat „z každého hříšníka, který činí pokání“ (). Zároveň nás Bůh chce tímto příběhem ujistit, že jeho láska a péče s přijetím našich ztracených bratrů nikterak neredukuje, dokonce nás ujišťuje o tom, že „vše co patří jemu, patří i stále nám„ (v. 31). Bůh nám tímto podobenstvím neříká, že se nemáme vměšovat do Jeho věcí, naopak nás velkoryse nabádá, abychom se vměšovali, ale tím správným způsobem, kterým je radost z navrátivšího bratra (v. 32) a nepochopitelné Boží milosrdenství.
Nemáme nárok Boha obviňovat z nespravedlnosti k nám, protože jsme lepší a více toho děláme než jiní. Otec - Bůh je nespravedlivý jedině v tom, že nám dává více než si zasloužíme (v. 31). Jako křesťané máme věrně naplňovat naše úkoly a vděčně přijímat vše, čím nás Bůh obdarovává. Máme respektovat Boží milosrdenství a dobrotu a radovat se z každého činu jeho lásky, i když se nás třeba osobně netýká. Spasen může být každý, kdo činí pokání a navrací se zpět (v. 18).
5. ZÁVĚR
Podobenství o marnotratném synu je příběhem o Boží dobrotě, o jeho odpuštění, o jeho zájmu na tom, aby se mnoho lidí zachránilo. Také je to příběh o jeho štedrosti a jeho zvláštní spravedlnosti - tak milostivé, že to staršího bratra, a vlastně i nás “poctivé a zasloužilé pracovníky” zcela vyvádí z míry. Zdůvodnění nečekané Boží reakce na pokání navrátilého marnotratného syna vůbec nesouvisí s námahou staršího bratra a s jeho případnou mírou zásluh. Boží přijetí a odpuštění je dáno pouze a výhradně dobrotivou Boží vůlí a jeho nesmírnou štedrostí. On touží každému člověku odpustit, chce se z něj a s ním radovat. V jeho očích je to právě takto dobré a spravedlivé. A tomuto přístupu chce naučit také nás. AMEN!
MODLITBA
Dobrý Bože, dekujeme ti, že Tě můžeme znát jako milosrdného, odpouštějícího Otce, který přijímá všechny hříšníky a ztracené syny a raduje se z každého, kdo se k tobě navrátí a činí pokání. Někteří z nás jsme byli také takovými ztracenými syny, ale ty jsi nás s láskou přijal a odpustil nám naše hříchy.
Vyznáváme také, že nyní, když jsme s tebou již dlouho, někdy žárlíme na ty, které nově přijímáš, obdařuješ je svými dary a svojí pozorností a odpouštíš jim, i když mi k nim třeba stále cítíme nějakou osobní zášť, protože nám v minulosti něčím ublížili.
Děkujeme, že ty nesoudíš podle lidských měřítek, nýbrž dle svého nezměrného milosrdenství a pro nás mnohdy nepochopitelného zákona odpuštění.
Děkujeme, že i nás chceš naučit radovat se z každého zachráněného bratra či sestry a odpouštět lidem kolem nás tak, jako to činíš ty.
Prosíme způsobuj v našich životech neustálou změnu a ochotu proměňovat se k tvému obrazu. Bože, jsi hoden naší chvály, a tak vzýváme a blahořečíme tvé jméno navěky věků! AMEN!
