Adventistické poslání pro svět
Adventismus je nejrozšířenější jednotnou protestantskou skupinou v dějinách křesťanství.
Adventní (prorocké) hnutí vzniklo na základě pochopení (rozluštění) proroctví o 2300 a 1260 večerech a jitrech z Da 12, které měly být rozpečetěny v čase konce – kdy lidé budou jejím obsahem „procházet sem a tam a poznání o významu proroctví bude rozmnoženo“. Ve Zj 10 se mluví o této knize (Daniel), která byla otevřena. Toto proroctví mělo být sladké v ústech, ale hořké v žaludku – velké zklamání v roce 1844. Text Zj říká, že „poté je třeba, abys znovu prorokoval proti celému světu.“ Adventismus toto pochopil jako závěrečnou evangelizaci celého světa s mimořádným poselstvím.
První adventisté pochopili pojem „očistění svatyně“ z proroctví o 2300 večerech a jitrech, vycházející na rok 1844, nově jako očištění nebeské svatyně při skutečném antitypickém dni smíření. Zj 11, 19: se otevřel boží chrám v nebesích a bylo vidět schránu (musí jít o její druhé oddělení). Tak se stalo, že Boží přikázání začalo být v křesťanství diskutovanou otázkou a že tu má Bůh lid, který je zachovává. Zj říká, že blízko závěru pozemské historie bude bitva (v nebi) o Boží přikázání. Půjde o spor: Boží přikázání versus lidské (byť zbožně vypadající) příkazy. Zj 14, 7 zřetelně odkazuje ke čtvrtému přikázání – principem je uctívání Boha soboty z Genese. Bude zde kontrast těch, kdo uctívají šelmu ze Zjevení (náboženská mocnost s dlouhou tradicí vyžadující autoritu) a těch, kdo se (za každou cenu) drží Božích přikázání a víry v Ježíše (= to, že nás je schopen spasit plně – bez našich zásluh).
Byl to Bates, kdo přišel s pojetím velkého sporu. Vidění EGW jeho teorii pouze potvrdilo.
Adventisté žili v křesťanské kultuře, a proto neviděli nutnost představit baptistům milost a metodistům modlitbu. Co však tito ostatní křesťané neznali, bylo učení o sobotě, stavu člověka po smrti a svatyni.
Kritika do vlastních řad
Adventisté disputace s ostatními církvemi většinou vyhrávali, tím však přišlo do církve mnoho polemických a svárlivých lidí, kteří se pak hádali mezi sebou. Mnozí neměli Kristova Ducha.
Je podstatný rozdíl mezi nepracováním v sobotu a zachováváním soboty (nesmí chybět důraz na skutečné uctívání a Ježíš v srdci).
To, co potřebujeme je vztah, který proměňuje srdce a upřímnou lásku k Bohu a ostatním lidem. Ne pouze bezchybné učení. Pokud máme jen Boží přikázání a vytrvalost svatých, nemáme vlastně vůbec nic a jsme před Bohem ztraceni. Když pochopíme, že jsme spaseni z milosti, nemůžeme být dále pyšní a nelaskaví.
Stáhnout ve formátu PDF
Stáhnout ve formátu PDF
