Adventisté a vegetariánství - výtah z četby

Celou studii s názvem "Adventistický životní styl: vegetariánství, historický průřez (v adventismu), principy a argumenty pro současnost" najdete ke stažení zde:

https://drive.google.com/file/d/1Mzrxi8-QF_WgqE7KfKELRBQkFGbKCGoY/view?usp=sharing

Následující je můj výtah z této studie.


Biblické principy vegetariánství

Z hlediska principu původního ideálu je pro křesťana ideálem čistě rostlinná strava. Od tohoto ideálu se vzdalujeme především požíváním masa. Křesťan má hledět k počátku, ale stejně jako v manželství, ani ve své stravě se nemůže plně vrátit do ráje. To musíme mít stále na mysli: naším jídelníčkem se jen přibližujeme situaci v ráji, ale vždy zůstaneme před hranicemi Edenu stejně jako padlý Adam a Eva (Gn 3,23). I naše, byť veganská strava, je spojena se zánikem určitých rostlin včetně chlebu požívaného při večeři Páně. Bůh si je vědom, že člověk žije v padlém světě a ne v ráji, a proto připustil odchýlit se od původního záměru. Po potopě Bůh člověku povolil jíst maso, ale dal mu určitá omezení pro jeho konzumaci (zákaz požívání krve, masa nečistých zvířat, masa zdechlin atd.). Zákaz krve nás učí úctě k životu, který dává Bůh. Rozlišování čistých a nečistých zvířat patrně nemá tak silný etický význam jako zákaz krve (úcta k životu), ale především nás vede k posvěcení, k oddělení se pro Hospodina a dodržování jeho nařízení včetně dietetických předpisů. Pokud křesťan nemůže získat maso odpovídající biblickým požadavkům (např. maso čistého zvířete zbavené krve), pak to je důvodem ke zřeknutí se masa (viz příklad Daniele v Babylóně). Bible zná i etický rozměr vztahu ke zvířatům (respekt k jejich potřebám a právům), ale na druhé straně umožňuje zabíjení zvířat za účelem oběti a pokrmu. V Novém zákoně nenacházíme dostatečnou oporu pro tvrzení, že Boží dietetické předpisy zjevené v Mojžíšových knihách byly zrušeny.

Bible v podstatě neřeší otázku vegetariánství, návratu k původnímu stravovacímu ideálu. "Vzhledem k omezeným zdrojům jídla dostupného běžným lidem ve starých dobách není návrat k vegetariánské stravě z Edenu záležitostí řešenou v Písmu." Spotřeba masa byla výrazně nižší (běžní lidé se stravovali spíše vegetariánsky) a nepředstavovala tedy výrazné zdravotní riziko jako dnes. Kultické důvody jezení masa přestaly platit smrtí Ježíše Krista, která naplnila předobraz ceremoniálních předpisů Starého zákona. Tehdejší etické, ekologické a sociální podmínky odlišné od současné situace mohou být dalšími důvody, proč se bible nevyjadřuje k problematice vegetariánství.

Z hlediska konzumace masa nám bible ponechává dvě legitimní možnosti. První možností je bezmasá strava dle původního stvořitelského řádu (první plán v ráji a druhý plán po pádu do hříchu) a druhou možností strava zahrnující maso čistých zvířat zbavené krve dle nového stvořitelského řádu platného od potopy (třetí plán). Druhou alternativu můžeme vnímat jako Boží ústupek od původního záměru. Každopádně bible nám neposkytuje jasné stanovisko, jako je Ježíšův výrok v problematice manželství a rozvodu, a neříká nám, že bychom se měli vyvarovat masa.


Adventistická tradice

Pro americkou stravu 19. století, kdy Církev adventistů sedmého dne vznikla, byla charakteristická vysoká spotřeba masa. Výjimkou nebyli ani první adventisté. Sice už v první polovině 19. století se začínalo rozvíjet vegetariánské hnutí v USA, ale adventisté na něj navázali až po vidění Ellen Whiteové v Otsegu v roce 1863. V době nezdravých návyků v USA, včetně nadměrné konzumace masa, Bůh dal církvi poselství zdravotní reformy. V tomto poselství ji především skrze Ellen Whiteovou vedl k původní stravě v Edenu. Je zde v podstatě uplatněn opět princip původního ideálu. Ellen Whiteová vystupovala proti pojídání masa, poukazovala na jeho neblahé důsledky, ale z kontextu vyplývá, že neočekávala od každého, že se úplně zřekne masa za jakýchkoliv okolností. Existuje řada okolností (chudoba a nedostatek, zdravotní problémy), kdy je opodstatněné maso jíst, ale v celém poselství Ellen Whiteové je slyšet důrazná výzva k vyřazení masa z běžné stravy věřícího člověka.

Musíme se vyvarovat extrémních postojů. Nemůžeme chápat výroky Ellen Whiteové jako výzvu k bezpodmínečnému a úplnému zřeknutí se masa. Na druhé straně však ve výjimkách, které připouští, nemůžeme hledat ospravedlnění pro běžnou konzumaci masa, zvláště je-li naším důvodem naše chuť.

Termín vegetarián, jak ho používala Ellen Whiteová, zahrnuje nejen úplné abstinenty od masa, ale i ty, pro které maso není běžnou, ale jen výjimečnou, okrajovou součástí jejich stravy. Při takovéto definici bychom za vegetariány možná mohli označit i řadu lidí z biblických dob včetně Ježíše.

Whiteová neklade hlavní důraz na zdravotní přínos bezmasé stravy, ale na její vliv na duchovní a mravní stav člověka. Lepší tělesné zdraví znamená lepší duševní zdraví a vyšší duchovní vnímavost. Naopak maso má tendenci posilovat nízké půdy a vášně. Whiteová také uvádí etické důvody pro vegetariánství (kritizuje utrpení zvířat při chovu a transportech na jatka, zabíjení zvířat). James White zmiňoval i ekonomický důvod pro vegetariánství. Whiteová zdůrazňuje, že v její době se maso včetně ryb stalo zdravotně méně vhodnou potravinou než dříve. Tato situace se má zhoršovat s rostoucí nemocností zvířat.

Na příkladu vegetariánství v adventismu můžeme pozorovat progresi Božího zjevení. V bibli je zmíněna jen původní ideální strava ve zprávě o stvoření, ale nikde ji pak bible nezdůrazňuje. Bible v podstatě nekritizuje konzumaci masa. Teprve, když se mění podmínky (např. velká spotřeba masa, rostoucí utrpení a nemocnost zvířat) vyzývá Bůh svůj lid prostřednictvím Ellen Whiteové k návratu k původnímu ideálu.


ZÁVĚR:

Původním ideálem stravy pro člověka, která byla určena v ráji, je vegetariánství. Bůh ovšem po potopě dovolil člověku jíst maso. Z biblického hlediska je tedy legitimní jak vegetariánství, tak strava zahrnující maso. Bible stanovila určité podmínky pro konzumaci masa: zákaz požívání krve a masa nečistých zvířat. To naznačuje, že Bůh nedal člověku úplnou volnost v konzumaci masa. Uplatníme-li princip původního ideálu jako Ježíš v případě manželství a rozvodu, pak musíme vegetariánství považovat ze ideál pro křesťana a jezení masa za ústupek od tohoto ideálu. Bible nám ale neříká, že bychom se měli k tomuto ideálu přiklonit. Etika založená na principech nás učí, že bychom se měli držet principu (ideálem je vegetariánství) a nehledat v konkrétních normách (povolení jíst maso čistých zvířat) příležitost k libovolnému odchýlení se od principu.

Boží zjevení je progresivní, a tak teprve v 2. polovině 19. století dal Bůh svému lidu jasné poselství, že maso není pro něj vhodným pokrmem. Toto poselství tlumočila Ellen Whiteová, která se vyjadřovala silně proti konzumaci masa. Sama ho vyřadila ze svého běžného jídelníčku. V 90. letech 19. století se ho nakonec zřekla úplně. Obdobné postupné vyřazení masa ze stravy předpokládala i u ostatních členů církve. Pro vegetariánství argumentovala především duchovními, zdravotními a etickými důvody. Rovněž poukazovala k původnímu ideálu.

V našem současném kontextu jsou stále platné duchovní, zdravotní a etické důvody, které uváděla Ellen Whiteová. Přibyly k nim ještě ekologické a sociální důvody. Dnešní lidé jedí maso ve výrazně jiném kontextu než lidé v biblických dobách. Jedí mnohem více masa, maso je zdravotně závadnější, zvířata v moderních velkochovech trpí, nadměrná globální produkce masa negativně ovlivňuje stav životního prostředí a vyspělé země odčerpávají část zemědělské produkce rozvojových zemí pro svůj dobytek.

Musíme mít na paměti, že existují i argumenty proti vegetariánství (např. Boží povolení jíst maso a okolnosti znemožňující vegetariánství). Přesto můžeme obecně tvrdit, že kombinace biblického zjevení, poselství Ellen Whiteové a dnešní okolnosti vedou současného křesťana, popř. adventistu k bezmasé stravě.