Výtah z knihy Cesta ke zdraví a životní harmonii od Ellen G. Whiteové
Ne všichni, kdo prosazují změny v naší stravě, jsou skutečnými reformátory. U mnoha lidí spočívá reforma v tom, že jen vypustí některá nezdravá jídla. Nerozumějí jasně zdravotním zásadám. Jejich jídelníček obsahuje množství škodlivých jídel a zdaleka se nepodobá vzoru křesťanské střídmosti a umírněnosti.
Jiní ve snaze být příkladem svým bližním upadají do opačného extrému. Někteří si nemohou opatřit nejvhodnější potravu, a místo aby využili potravin, které by nejlépe nahradily tento nedostatek, přijímají ochuzenou stravu. Jejich jídlo pak neobsahuje prvky potřebné k tvorbě dobré krve. Tím trpí jejich zdraví, oslabuje se jejich výkonnost a oni sami se stávají příkladem, který mluví proti takové reformě ve stravování.
Jiní si zase myslí, že když ke zdraví stačí prostá strava, není třeba věnovat velkou péči výběru a přípravě pokrmů. Někteří se omezují na velice chudou stravu, která není dostatečně pestrá a která organizmu nedodává potřebné živiny. Zákonitě pak přicházejí trpké důsledky.
Ti, kteří poznali zásady zdravotní reformy jen povrchně, jsou často velmi nekompromisní nejen v prosazování svých názorů, ale i v jejich praktickém uplatňování ve vlastních rodinách i mezi svými sousedy. Jejich scestné reformy, které se projeví v jejich špatném zdravotním stavu, a jejich úsilí vnutit své názory druhým vyvolávají u lidí nesprávnou představu o reformě stravování a vedou k tomu, že ji pak úplně odmítají.
Lidé, kteří rozumějí zákonům zdraví a řídí se zdravotními zásadami, se vyhýbají oběma extrémům - poživačnosti i přílišnému omezování se v jídle. Nevybírají si stravu jen pro uspokojení chuti, ale pro posílení těla. Usilují o to, aby si zachovali všechny síly v co nejlepším stavu, aby mohli co nejužitečněji sloužit Bohu a lidem. Jejich chuť je pod kontrolou rozumu a svědomí. Odměnou je jim tělesné i duševní zdraví. Nevnucují druhým násilně své názory. Na jejich příkladu je vidět, že se řídí správnými zásadami. Takoví lidé působí dobrým vlivem na šíření správné věci.
Při provádění reformy ve stravování musíme uplatnit zdravý selský rozum. Tuto otázku je třeba zevrubně a důkladně prostudovat a nikdo by neměl kritizovat druhé za to, že jejich způsob stravování se do všech podrobností neshoduje s jeho. Je nemožné vymyslet neměnné pravidlo, jemuž by se měli podřídit všichni. Nikdo by si neměl myslet, že může být měřítkem pro ostatní. Všichni nemohou jíst totéž. Potraviny, které chutnají a prospívají jednomu, mohou být pro druhého nechutné nebo mu mohou dokonce škodit. Někdo nemůže mléko ani vidět, jiný si v něm libuje. Někteří lidé nemohou strávit hrách a fazole, pro jiné jsou zase prospěšné. Pro některé lidi jsou výrobky z celozrnné mouky i dobrou potravinou, zatímco jiní je nemohou jíst.
Lidé žijící v chudých zemích nebo oblastech, kde je nedostatek ovoce a ořechů, by neměli být nabádáni k tomu, aby ze svého jídelníčku vyškrtli mléko a vejce. Je pravda, že lidé v plné tělesné síle, kteří jsou ovládáni živočišnými vášněmi, by se měli vyhýbat dráždivým pokrmům. Zvláště v rodinách, kde jsou děti vystaveny vlivům smyslných návyků, by se neměla podávat vejce. Avšak u lidí s ochablými krvetvornými orgány by mléko a vejce neměly být zcela vyloučeny z jídelníčku, zvláště nejsou-li k dispozici jiné potraviny, které by tělu dodaly potřebné živiny. Velice pečlivě je ovšem třeba dbát na to, aby mléko pocházelo od zdravých krav a vejce od zdravých slepic, které jsou dobře živeny a řádně ošetřovány. Vejce by měla být připravována tak, aby byla co nejlépe stravitelná.
Reforma ve stravování má být postupná. S rostoucím výskytem onemocnění zvířat se požívání mléka a vajec stává čím dál nebezpečnější. Měli bychom se snažit nahradit mléko a vejce jinými potravinami, které jsou zdravé a levné. Lidem by se všude mělo dostat poučení o tom, jak vařit pokud možno bez mléka a vajec, a přitom jíst zdravě a chutně.
Všeobecně se pokládá za zdraví prospěšné jíst jen dvakrát denně. Za jistých okolností však lidé mohou potřebovat i třetí jídlo. Toto třetí denní jídlo, jestliže ho vůbec podáme, by mělo být velmi lehké a co nejsnáze stravitelné. Nejvhodnější potravinou pro večerní jídlo je nasucho opečený chléb jako topinka s ovocem nebo žitnou kávou.
Někteří lidé trpí ustavičnými obavami, že by jim strava, kterou jedí, třebaže je prostá a zdravá, mohla nějak uškodit. Takovým bych ráda řekla: Nemyslete si, že vám vaše strava způsobí nějakou újmu. Pusťte takové myšlenky z hlavy. Jezte podle svého nejlepšího úsudku. A jestliže jste Pána požádali, aby požehnal jídlo k posílení vašeho těla, věřte, že vaši modlitbu vyslyší, a buďte klidní.
Zdravotní zákon vyžaduje, abychom vyloučili jídla, která dráždí žaludek a ohrožují zdraví. Na druhé straně bychom však neměli zapomínat, že chudá strava způsobuje chudokrevnost. To zapříčiňuje onemocnění, která se léčí nejobtížněji. Důsledkem nedostatečné výživy organizmu je porucha trávení a celkové oslabení. Ti, kdo se takto stravují, k tomu nejsou vždy nuceni chudobou. Někteří se k tomu rozhodli z nevědomosti či lenosti nebo proto, aby uskutečnili své mylné představy o zdravotní reformě.
Jestliže zanedbáváme nebo zneužíváme své tělo, takže pak nejsme schopni sloužit, nectíme tím Boha. Jednou z prvních povinností hospodáře je pečovat o tělo tím, že mu poskytuje chutnou a výživnou stravu. Je mnohem lepší spokojit se s levnějším oblečením a nábytkem než skrblit na jídle.
V některých domácnostech se šetří na jídle, aby zbylo na drahé pohoštění pro návštěvy. To není moudré. Hostům by se mělo předkládat mnohem prostší pohoštění. Potřeby rodiny by měly být na prvním místě.
Nemoudré hospodaření a nerozumné zvyky často brání tomu, aby se prokázala pohostinnost tam, kde by se měla projevit a kde by byla prospěšná. Normální nákup potravin pro náš stůl by měl být takový, aby neočekávaný host mohl být uvítán, aniž by to pro hospodyňku znamenalo další zatížení mimořádnými přípravami.
Všichni by měli vědět, co mají jíst a jak si mají jídlo připravit. Nejen ženy, ale i muži by se měli naučit připravovat prosté a zdravé pokrmy. Jejich povinnost je často zavede tam, kde nelze dostat zdravé jídlo. Jestliže umějí vařit, mohou svých znalostí dobře využít.
Uvažujte důkladně o tom, co jíte. Sledujte pozorně vztah mezi příčinou a následkem. Pěstujte sebeovládání. Podřiďte chuť rozumu. Nikdy si nekazte žaludek přejídáním. Na druhé straně si však neodpírejte výživnou, chutnou stravu, která je pro zdraví nezbytná.
Úzkoprsé názory některých zdravotních rádoby reformátorů velice uškodily zdravotní osvětě. Odborníci na výživu by měli mít na paměti, že reforma ve stravování bude do značné míry posuzována podle toho, jak se projevuje na jejich vlastním stole. Neměli by proto jednat tak, aby svým počínáním vzbuzovali nedůvěru, ale měli by správné zásady dodržovat tak příkladně, aby to bylo nejlepším doporučením pro druhé. Je mnoho lidí, kteří jsou proti každému seberozumnějšímu reformnímu hnutí, jestliže nějak omezuje jejich chuť. Nechávají se vést chutí, místo aby se řídili rozumem nebo zákony zdraví. Takoví lidé pokládají všechny, kdo opustili vyšlapanou cestu zvyku a prosazují reformu, za extremisty, a to bez ohledu na to, jak prospěšný je jejich způsob života. Aby takoví lidé neměli důvod ke kritice, neměli by se reformátoři snažit ukazovat, jak se od ostatních liší, nýbrž měli by se jim co nejvíce přiblížit, aniž ustoupí od svých zásad.
Zacházejí-li lidé, kteří hájí reformu ve výživě, do extrémů, není divu, že mnozí z těch, kdo je pokládají za představitele zdravotních zásad, odmítají nápravu vůbec. Takové extrémy často natropí v krátké době více zla, než se dá napravit celoživotním důsledným prováděním reformy.
Zdravotní reforma vychází z principů, které jsou propracované a mají dalekosáhlý vliv. Neměli bychom ji snižovat úzkoprsými názory a praktikami. Na druhé straně bychom však neměli trpět útoky proti ní nebo její zesměšňování. Neměli bychom nikdy schvalovat snahu některých lidí ovlivnit druhé, aby se odvrátili od správných zásad nebo je nebrali vážně. Ti, kdo se řídí principy, zůstanou pevní a budou s rozhodností stát na správném stanovisku. Budou však v celém svém jednání s bližními projevovat tolerantního laskavého křesťanského ducha a pravou umírněnost.
