Kam směřujeme?

Výpisky z knihy Williama Johnssona

Autor je vysloužilým redaktorem církevního časopisu Review and Herald a diplomatem Generální konference Církve adventistů s.d. v důchodu.

Kniha řeší schizma v Církvi Adventistů s.d. vzniklé při zasedání Generální konference v San Antoniu v roce 2015. Závažnost konfliktu autor přirovnává k významu konference Církve adventistů v Minneapolis v roce 1888.

Podle Johnsonna Církev adventistů sedmého dne nikdy ve svých dějinách nebyla tak blízko rozštěpení, jako je nyní.

Johnsson popisuje stav církve, kdy ve vedení vzrůstá byrokracie a autokracie a mnoho laiků i vrcholných činovníků církve přijímá Bibli v mělkém a doslovném výkladu.

„Problém ordinace žen nebyl zdaleka tak rušivý jako celkový obraz církve, který jsem zde spatřil. Namyšlenost. Exkluzivita. Sektářství. Zahleděnost na události konce času. Touha být veden populárními osobami. Neúcta teologů. Neochota vidět, že Bůh ve světě nekoná své dílo pouze naším prostřednictvím. Více než Ježíš ovládají naše kor­midlo úzkost a pýcha…“

Kam směřují adventisté, pokud jde o interpretaci Bible? Ubírají se k povrchnímu výkladu, nebo se rozhodnou pro vytříbenou hermeneutiku, která hledí na Ježíše a u něj hledá poslední slovo?

1.    Ordinace žen

Generální konference v San Antoniu odhlasovala neordinovat za kazatelky ženy. Toto rozhodnutí je však v kontrastu s postojem průkopníků církve z roku 1881:

„Bylo rozhodnuto, že ženy, které vlastní potřebné schopnosti, aby zastávaly toto po­stavení, mohou být s naprostou korektností vysvěceny pro službu kazatele.“

Také věroučný článek Církve adventistů s názvem Jednota Kristova těla říká: „V Kristu jsme nové stvoření. Nesmí nás dělit rasové, kulturní, vzdělanostní a ná­rodnostní rozdíly nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem a ženou.“

Rozhodnutí jde i proti praxi v církvi, kdy počínaje 80. léty minulého století začaly být ženy zaměstnávány jako „ka­zatelky v pastorační péči“.

Naopak dokument, ve kterém se zrcadlí myšlení některých nej­lepších intelektuálů naší církve, podporující ordinaci žen, byl v San Antoniu v roce 2015 zameten pod koberec (nebyl vůbec publikován).

Přitom šlo o zprávu, kterou pro zasedání připravila zvláštní komise, ustavená pro prozkoumání této otázky. Komise, sestavená na mezinárodní úrovni, se předem několikrát sešla k dlouhým jednáním a došla k závěrům podporujícím ordinaci žen.

Nejvýznamnější osobnosti z výkon­ného výboru naléhavě žádaly, aby pro delegáty konference bylo připraveno dopo­ručení. Vedení to odmítlo.

Vedení Generální konference se nezajímalo o názory, které jsou příčinou sporů, stejně jako nehledalo sjednocující řešení. Předseda Generální konference se vůbec nepokusil o to, aby světové divize a unie získaly prostor pro ordinaci žen.

Naopak před hlasováním byly pozorovány prvky manipulace ve smyslu potlačování hlasu těch, kteří s ordinací žen souhlasí. Na některé delegáty byl vyvíjen nátlak, aby hlasovali proti.

Špatné ne­bylo jenom to, že celosvětové shromáždění nedalo souhlas k ordinaci žen, ale je nepochopitelné, že zasedání Generální konference zamítlo, aby jednotlivé světové divize postupovaly tak, jak je to pro jejich poslání nejlepší.

Po roku 2015 nejméně tucet unií v této záležitosti vypovědělo Generální konferenci poslušnost. Dnes je to už hnutí. V Severní Americe, konference odhlasovaly, že ženám jsou otevřena všechna služební místa. A toto činí nejen v Americe nebo Evropě, ale i v oblastech, ve kterých se často stavěli proti ordinaci žen. Například v Jižní Africe a Papua Nové Guinei. Když byla otázka žen potlačena církevním hlasováním, viděli to jako morální problém.

Problém je v tom, že Generální konference se odvolává na směrnice, zatímco pro unie je problém biblickou záležitostí a otázkou svědomí.

Pravděpodobnost, že se církev rozštěpí v důsledku tvrdých zásahů proti uniím, které se nepodvolí předpisům Generální konference, je zřejmě vyšší než pravděpodobnost, že bude dosažena žádoucí jednota.

Mladí lidé v církvi již vyrostly v prostředí, kde byl už na otázku ordinace ustálený náhled. To, že jejich církev není schopna přijmout otázku ordinace žen, považují za něco nespravedlivého. Místo toho, aby jejich církev ukazovala ve společnosti na morální hodnoty, tak zaostává.

Mladí lidé vidí, že funkcionáři dělají rozhodnutí, která nemají smysl, a odcházejí z církve.

Vzkaz Generální konferenci:

Rozhlédněte se! Všude jsou ženy ve službě a Bůh jejich práci žehná.

Začalo svítání a je nemožné je zastavit. Boží pravda je na pochodu.

Církev adventistů sedmého dne má v této záležitosti jedinou biblickou cestu: do­volit, aby každá světová divize rozhodla, co je nejlepší pro tu kterou oblast.

Protože ani Bible, ani spisy Ellen Whiteové se k tématu ordinace žen explicitně nevyjadřují, musí se církev přizpůsobit oběma postojům.

2.    Adventistický exkluzivismus

 „V naší teologii ostatku vidím aroganci, když říkáme, že pouze nám jako církvi bylo svěřeno poselství, zatímco ostatní církve jsou ovlivněny ďáblem, klamou a jsou do­konce nebezpečné. Obáváme se číst něco, co nepochází od nás, a odmítáme spolu­práci s druhými církvemi. Vydáváme mnoho času a energie, abychom si zachovali odstup a zůstali odlišní…“

Jak se bude nadále církev adventistů představovat? Jako ta, která jediná má pravdu a všechno ostatní je špatné? Bude odmítat kontakty a spolupráci s druhými?

Oficiální postoj naší církve k druhým křesťanům je inkluziv­ní, nikoli exkluzivní (rok 1870): „Bylo rozhodnuto, že pro věc našeho blahoslaveného Spasitele chceme pěsto­vat bratrské vztahy a udržovat přátelství se všemi, kteří se hlásí ke Kristovu jménu.“

Přitom ostatní protestantské církve nás respektují:

„Doporučujeme, aby luteráni ve svých ná­rodních a regionálních společenstvích nepovažovali Církev adventistů sedmého dne za sektu, ale za svobodnou církev a křesťanské světové společenství.“ (Lutherans and Adventists in Conversation, 1994–1998)

Světová evangelikální aliance - třebaže církev adventistů není čle­nem, nás uznává jako partnery a ve svých pravidelných tiskových zprávách nás zahrnují do počtu evangelikálů, kterých je ve světě více než 600 milionů.

3.    Čekání na Ježíše: konspirace a perfekcionismus

 „Neztrácejme síly s tím, co nám nepřísluší, nespekulujme nad časy a dobou, které má Pán ve své moci. Svěř­me se vedení Ducha svatého a věnujme se současným povinnostem.“  (Ellen Whiteová)

Někteří z nás se příliš zaměřili na události posledních dnů, na katastrofy, na pronásledování a na „čas nepokojů“.

Nezdravé a emocionálně vyhrocené očekávání druhého příchodu podpořil názor, že Pán už dávno mohl přijít.

Mylná domněnka mnohých adventistů: „až Boží lid bude mít takový charakter, jaký Pán po­žaduje, pak Ježíš přijde“ je výsměchem Písmu. My nemůžeme Kristův příchod ovlivnit. Bude to on, kdo dokončí práci, a ne my (Ř 9,28).

Tito lidé se domnívají, že poslední generace musí žít absolutně bezhříšně, teprve tehdy může přijít Kristus. Ale druhý příchod Krista neurčuje stav církve, ale stav společnosti. Ježíš přijde, až už se nebude rodit nikdo, kdo by ho přijal: "Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání." 2. Pt 3, 9. 

Toto pojetí spadá do hnutí perfekcionismu, ke kterému (bohužel) měla naše církev vždy blízko, viz např. "Holiness movement" (hnutí svatosti) nebo "Holy Flesh movement" (hnutí svatého těla). Teologicky nejde o nic nového, stejné pojetí zastával už Pelagius ve 4. století.

Problém tohoto chápání křesťanství (ať už na půdě adventismu nebo jinde) je v tom, že ve svých vyznavačích působí traumatizující duchovní život, protože „jejich víra neodpovídá skutečnosti“ (věří, že jsou bezhříšní, ale ve skutečnosti to není pravda). V pozadí může být dobrá touha překonat hřích, nicméně výsledkem je jeho naivní podcenění (bagatelizování/zúžení projevů hříchu pouze na vybrané aspekty života). Ačkoli se tedy teologie bezhříšnosti jeví jako správná cesta, ve skutečnosti jde o nepochopení Písma a z něho plynoucí dysfunkční duchovnost.

4.    Organizace církve

Církev adventistů nelze dále uchovat v organizačních pod­mínkách, ve kterých se pohybovala po více než jedno a půl století. Žijeme v době změn a církev se musí změnit, než změny přepadnou ji.

Jako hnutí se velmi nebezpečně posunujeme k hierar­chismu, formalismu a dogmatismu, které naši průkopníci radikálně odmítali.

Přišla chvíle, kdy je nutné promyslet změny týkající se jak zasedání Generální konference, tak struktury církve samotné. A jde o změnu důkladnou, od shora až dolů.

Zasedání Generální konference: Současný styl a okázalé uspořádání se vší pompézností už vůbec neslouží záměrům, pro které se v minulosti konfe­rence konaly. Zasedání Generální konference má být pracovní setkání! Ovšem, jak chcete vést pracovní jednání s 2 000 lidmi „kolem jednoho stolu“? To je nemožné!

Je načase uvažovat o reformě ve všech strukturách církve. Potřebujeme organizaci, která je jednoduchá a dobrá. Organizaci, která je zeštíhlená a pružná. Organizaci, která je zaměřená více na misii než na byrokracii, více na místní sbory než na ve­dení.

Organizace v hlavním sídle Generální konference v Silver Spring (Maryland, USA) během let příliš zbytněla. Je zde třeba zredukovat pracovní síly a těžiště práce přesunout do světových polí.

Severoamerická divize navrhuje provést strukturální reorganizaci a omezit počet administrativních jednotek (unií a sdružení).

Stojíme před velkými změnami. Budou to změny, které sami navrhneme, nebo nás překvapí jako neplánované? Zaskočí nás a přivedou do stresu, nebo budou mít vedoucí činitelé moudrost a odvahu jednat dříve, než bude pozdě?)

5.    Interpretace Písma: výkladový fundamentalismu

Zasedání Generální konference v roce 2015 upozornilo na dva směry v pohledu inter­pretace Písma, které se po řadu let v církvi rozvíjely. Jedná se o dva velké a protichůdné tábory: „literárně gramatickou metodu“ (oficiální metoda církve) a „literárně-fundamentalistickou metodu“ (víra v doslovnou / verbální interpretaci) výkladu Písma.

Je velkým zklamáním, že mezi adventisty při hlasování o ordinaci žen v pohledu na 1Tm 3,2 získal doslovný překlad takovou převahu. A ještě více znepokojuje skutečnost, že prosákl až na pozice „vedoucích“ teologů, kteří se postavili proti ordinaci žen.

V hermeneutice jsme zřetelně rozděleni. Většina našich členů včetně některých vedoucích pracovníků na Generální konferenci, zastává povrchní přístup k výkladu Bible.

Je také mnoho těch, kteří stavějí spisy Ellen Whiteové na úroveň Písma, nebo dokonce jimi Písmo vykládají, místo aby zkoumali Písmo samotné.


PŘÍLOHY:

Celá kniha v PDF: 
https://drive.google.com/file/d/1WulMUeoMp_8y2dsbokrss67ThKSF0-rc/view?usp=sharing

Podobu křesťanství určuje přístup k Písmu

Téma výkladových (exegetických) metod Písma je v tvorbě křesťanské věrouky stěžejní. Je základem, na který navazují všechny ostatní kategorie dogmatiky (nauka o Bohu, o člověku, o hříchu, o spasení, o církvi, o posledních událostech atd.). Proto ideová základna vystavěná v otázce inspirace Bible tolik rozhoduje o podobě našeho křesťanství. Vyjádřeno jinými slovy, jádro věrouky toho kterého společenství spočívá v celkovém přístupu k Písmu a v nástrojích, kterými Bibli vykládá. 

Křesťané hlavních proudů sice svorně věří, že autorem Bible je Bůh, neshodují se však v tom, nakolik (do jaké míry) je Bůh autorem Bible. Podívejme se proto společně na stručný přehled a zhodnocení nejrozšířenějších výkladových metod a podrobněji na srovnání historicko-kritické metody používané římskokatolickou církví a většinou soudobých protestantských církví, a historicko-biblické metody používané zejména Církví adventistů sedmého dne – nejrozšířenější jednotnou protestantskou církví v dějinách.

(Více o tom, kdo jsou Adventisté, viz můj článek na matej4212.blogspot.com/2020/04/kdo-jsou-adventiste-sedmeho-dne.html)

1) Teorie doslovné interpretace

(Ne)vykladač odkazuje na izolovanou pasáž textu, aniž by bral v úvahu historický odstup (dobový kontext) dvaceti až pětatřiceti století od sepsání Bible. Nebere se v úvahu použití literárních žánrů (literární kontext), např. podobenství se vykládají jako alegorie apod. Text se aplikuje přímo bez hledání původního významu a konverze tohoto významu pro odlišnou situaci a dobu (kontextualizace).

Problém: Dochází k selektivnímu nakládání s textem, které ústí v totální konstrukci (správné určení historického kontextu a literárního druhu textu je podmínkou k pochopení záměru a poselství autora!).

2) Metoda vlivu na čtenáře

V Písmu se rozeznává pouze duchovní sdělení, avšak objektivní realita nikoliv. Význam je subjektivně platný, avšak objektivně irelevantní. 

Problém: Jde o extrémní subjektivismus zcela bezzubý pro použití v praktickém životě. Tuto výkladovou teorii rozhodně není možné považovat za seriózní výkladovou techniku, natož za cestu k proniknutí do hlubšího významu biblického textu.

3) Historicko-kritická metoda

Historicko-kritická metoda vychází z teorie dynamické inspirace. Podle této teorie je Bible inspirovaná různou měrou (někde více, někde méně, příp. vůbec). Historicko-kritická metoda sice správně rozeznává historický odstup moderního čtenáře a používá vědeckých metod, při rozboru textu však používá mnoha nadbytečných disciplín.

Problém: Výklad biblického textu se implicitně odkazuje na mimobiblickou autoritu v podobě církevní dogmatiky nebo úsudku jednotlivce. Při výkladu je popíráno vnitřní svědectví o věrohodnosti Bible, neboť historicko-kritická metoda klidně připouští, že biblický text napsal někdo jiný, někde jinde a za jiných okolností, než jak sama Bible uvádí; dále ho údajně někdo další přepsal a redakčně upravil, neboť sledoval jiný cíl. Problémem je také v mnoha případech prostá nevíra v možnost zázraků (nadpřirozených Božích skutků), např. proroctví je třeba antedatovat (je označeno jako „vaticinium ex eventu“ – proroctví zapsané až dodatečně po svém naplnění), neboť budoucnost přece znát nelze. Také evangelia se zbavují domnělých mýtů, protože moderní čtenář už přece v anděly a zázraky nevěří.

SHRNUTÍ: Všechna výše zmíněná pojetí inspirace, včetně svých neuvedených odnoží, mají – jakkoli se tváří protichůdně – podobné dopady: nalezení jiných než původních významů (alegorický, dogmatický, subjektivní…), odkazování se na mimobiblickou autoritu (tradici, církev, vědecké hypotézy a interpretace), selektivitu při nakládání s textem, nebo úplné popření jeho objektivního významu.

4) V opozici vůči těmto pojetím stojí historicko-biblická (gramatická) metoda výkladu

Tato metoda odráží plenárně-verbální pojetí výkladu Písma, které spočívá v tom, že Bibli je nutné chápat doslovně, s výjimkou zvláštních literárních forem, jako je např. poezie, podobenství, alegorie či prorocká symbolika.

Historicko-biblická metoda:

• přijímá Písmo jako Bohem inspirované v každém slově a v každé části stejně
• přijímá, že Bůh je autorem celé Bible
• přihlíží k vnitřnímu svědectví Bible
• používá metodických forem, které vycházejí přímo ze samotného Písma (např. princip Písmo se vykládá zase Písmem)
• přihlíží k literárnímu kontextu a rozeznává různé žánry (typologické struktury)
• přihlíží k historickému kontextu (autorství knih, doba jejich vzniku, historické pozadí) i kulturnímu kontextu (jazyk)
• vylučuje alegorizaci (přepracování nealegorického příběhu do podoby alegorie)
• subjektivismus je nemožný (původní význam je jeden, tudíž objektivní)
• neproblematizuje záznamy o zázracích ani sporná místa

Závěr: 

Historicko-biblická metoda (na rozdíl od teorie mechanického diktátu a teorie doslovné interpretace) rozeznává literární a historické faktory vzniku a na rozdíl od dynamického pojetí (historicko-kritická metoda) přiznává stejnou úroveň inspirace celému Písmu. Konstrukční výklady ukazují jen Boha vykonstruovaného (díky subjektivním výkladům, kde bohem je úsudek člověka). V historicko-biblickém přístupu (plenárně-verbálním pojetí) nabývá Bible obou přítomných podstat: Boží i lidské.

Exkurz: Srovnání historicko-kritické a historicko-biblické metody na vybraných příkladech

1) Starý zákon

Historicko-kritická metoda dělí Pentateuch (pět knih Mojžíšových) podle rozdílnosti v užívání Božího jména na jahvistický a elohistický pramen, Deuteronomium považuje za zbožný podvrh z doby králů, některé části knih Exodus, Leviticus a Numeri označuje jako kněžský dodatek z pozdějšího babylónského zajetí apod.

Historicko-biblická metoda se ptá: „O co jednodušší je uznat, že různé ústní tradice zařadil do Pentateuchu sám Mojžíš?“ Historicko-biblická metoda netvrdí, že Mojžíš zažil potopu a že zapsal zprávu o vlastní smrti. Mohl však během svého života jako sjednotitel Izraele sesbírat dostupné tradice a pověřit písaře, aby po jeho smrti knihu uzavřel. Archeologické nálezy navíc o tom, že by byl Pentateuch antedatován, nesvědčí.

Historicko-biblická metoda odmítá jakkoli dlouhá období „teistické evoluce“ (na rozdíl od historicko-kritické metody, která od svého vzniku stojí na evolučním paradigmatu) nebo tvrzení o mýtickém původu některých pasáží (zejm. v knize Genesis). Historicko-kritická metoda pokládá Genesis 1 a 2 za protikladné popisy stvoření, historicko-biblická metoda se dívá na Genesis 2 jako na rozšíření a další vysvětlení Genesis 1, 26-27. Dle druhého přístupu Genesis 1 přináší celkový pohled, zatímco Genesis 2 líčí proces stvoření podrobněji.

2) Nový zákon

Historicko-kritická metoda se odkazuje na jakési nedochované praevangelium (tzv. pramen Q), aby vysvětlila selektivitu evangelistů v zaznamenávání evangelijních událostí a jejich rozdílné podání.

Historicko-biblická metoda se při horizontálním (synoptickém) čtení ohlíží spíše na evangelistovu osobnost, jeho posluchače a jeho záměr. Nepředpokládá, že by měly být záznamy doslovně shodné a ve stejném chronologickém pořadí.

Podrobný tabulkový přehled srovnání obou výkladových metod viz matej4212.blogspot.com/2020/04/tabulkovy-prehled_25.html

PŘÍLOHY:

1) Tabulkový přehled srovnání historicko-kritické a historicko-biblické výkladové metody

https://matej4212.blogspot.com/2020/04/tabulkovy-prehled_25.html

2) Katolická a adventistická hermeneutika - srovnání dvou nejrozšířenějších přístupů k výkladu a aplikaci Písma

https://matej4212.blogspot.com/2015/06/katolicka-adventisticka-hermeneutika_20.html

3) Brožura o vzniku, formální stránce, dobovém pozadí a exegezi Bible - doc. Tomáš Novotný

https://drive.google.com/open?id=1QXpxq2vX9iXmtVPZ0SGfvXtCp-pmru3P

4) Dokument ČT "Bible, nejčtenější kniha světa"

Tabulkový přehled srovnání historicko-kritické a historicko-biblické výkladové metody

Historicko-kritická metoda	Historicko-biblická metoda
A. DEFINICE: Snaha ověřit pravdivost a pochopit význam biblických údajů na základě principů a metod sekulární historické vědy.	A. DEFINICE: Snaha porozumět biblickým údajům pomocí metodologických forem, které vycházejí ze samotného Písma.
B. CÍL: Poskytnout správný význam Písmu, které je vyjádřením záměrů lidského autora, jak mu rozuměli jeho současníci.	B. CÍL: Dosáhnout správného pochopení smyslu Písma, které Bůh zamýšlel komunikovat, ať je lidští autoři nebo jejich současníci plně pochopili nebo nikoliv.
C. ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY:	C. ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY:
1. Sekulární norma: Principy a postupy sekulárních historických věd ustavují externí normy a vhodné metody k hodnocení pravdivosti a výkladu smyslu biblických údajů.	1. Sola Scriptura: Autorita a jednota Písma jsou takové, že se Písmo stává konečnou autoritou svého obsahu a metod interpretace. (Iz 8,20)

2. Princip kritiky (metodologické): autonomní lidský badatel klade otázky a ze svého pohledu hodnotí specifická prohlášení Bible.		2. Bible jako konečná autorita nepodléhá principům kritiky: biblické údaje jsou přijímány jako danost a jejich pravdivost, dostatečnost, věrohodnost a srozumitelnost se neověřují vnějšími normami.
3. Princip analogie: dnešní prožitek je kritériem hodnocení pravděpodobnosti toho, jak se měly odehrát biblické události, poněvadž všechny události jsou v principu podobné.		3. Respektem k působivým principům analogie uznat jedinečnou aktivitu Boží jak ji popisuje Bible a jak se projevila při sestavení Písma. (2 Pt 1,19-21)
4. Princip korelace (nebo příčinnosti): uzavřený systém příčiny a následku neposkytuje žádný prostor pro nadpřirozené působení Boha v dějinách.		4. Respektem principu vzájemného působení (nebo přirozené zákonitosti příčiny a následku) uznat božské zásahy v dějinách světa tak, jak je popisuje Bible. (Žd 1,1-2)
5. Nejednota Písma kvůli tomu, že do jejích prorockých výroků vstupovalo mnoho autorů nebo redaktorů; Písmo tudíž nelze porovnávat s Písmem (textové důkazy), aby se prokázalo jednotné učení Bible.		5. Jednota Písma, protože všechny lidské autory řídil jeden božský autor; proto k odhalení biblických nauk je možné vzájemně porovnávat výroky Písma. (Lk 24,27; 1 K 2,13)
6. Časová nebo kulturní podmíněnost Písma; za vytvořením Písma stojí historický kontext.		6. Nadčasový charakter Písma: Bůh skrze proroky promlouvá ke specifické kultuře, a přesto poselství překračuje kulturní pozadí jako nadčasová pravda. (J 10,35)
7. Bible obsahuje Boží slovo. Je nutné odlišit a oddělit lidské a božské prvky; Bible obsahuje Boží slovo, ale není Božím slovem.		7. Božské a lidské prvky v Písmu není možné odlišit ani rozdělit: Bible je Boží slovo. (2 Tm 3,16-17)
D. ZÁKLADNÍ HERMENEUTICKÉ METODY:		D. ZÁKLADNÍ HERMENEUTICKÉ METODY:
1. Doslovná (zdrojová) kritika: Snaha hypoteticky rekonstruovat a pochopit proces literárního vývoje, který vedl k vytvoření současné formy textu, založený na předpokladu životních podmínek komunity, která text vytvořila (častokrát v protikladu specifických výroků Bible o svém původu a původu zdrojů).		1. Literární analýza: Zkoumání literárních charakteristik biblických materiálů v jejich kanonické formě, přijímá jednotu těchto celků Písma tak, jak je Písmo představuje a přijímá jako danost specifické výroky Písma ohledně původu a podstaty biblických materiálů.
2. Kritika formy: Snaha vytvořit hypotetickou rekonstrukci procesů předliterárního (ústního) vývoje různých literárních forem, založenou na předpokladu, že biblický materiál měl prehistorii jako běžná lidová literatura a jako lidová literatura vznikl na základě tradic, které se zformovaly podle zákonitostí odpovídajících vývoji lidových tradic.		2. Analýza formy: Snaha popsat a klasifikovat různé typy literatury, která se nachází v (kanonické formě) Písma a přijímá jako danost hodnotu životních okolností každé formy tak, jak naznačují biblické údaje.
3. Redakční kritika: Snaha objevit a popsat životní okolnosti, sociologické a teologické motivy, které určily základ, podle něhož redaktor vybíral, upravoval, rekonstruoval, editoval, měnil či přidával tradiční materiál, aby vyjádřil to, co bude vhodné v nových životních okolnostech podle nových teologických zájmů; předpokládá, že každý redaktor má jedinečnou teologii a životní světonázor, který se liší (a může stát i v protikladu) vůči svému zdroji a dalším redaktorům.		3. Teologická analýza biblických knih: Studium zvláštních teologických důrazů každého pisatele Bible (podle jeho myšlenkového nastavení a kapacity porozumět), jak je možné je chápat ze širšího kontextu jednoty celého Písma. Tato jednota dovoluje, aby Bible byla vykladačem sama sebe a   aby různé teologické důrazy byly mezi sebou vzájemně v souladu.
4. Historie tradic: Snaha vysledovat historii dřívějších tradic od jednoho stádia k druhému, jak se ústně předávaly jednou generací k druhé, až do konečné psané formy; založená na předpokladu, že každá generace tento materiál změnila svou interpretací.		4. Diachronická (tematická) analýza: Snaha vysledovat vývoj různých témat a motivů v chronologickém sledu (v Bibli v její kanonické podobě); která vychází z postoje Písma, že Bůh přidával (progresivně) zjevení pozdějším generacím, které však je v plném souladu s předchozím zjevením.
5. Kritika kánonu: Pokus rekonstruovat životní okolnosti (sociologické a teologické vlivy) v synagoze a v rané křesťanské církvi, které určily současný výběr a obsah biblického kánonu; předpokládá, že kanonizační proces dokáže člověk vysvětlit.		5. Historie kánonu: Zkoumání procesu kanonizace Písma vycházející z předpokladu, že kritéria kanonizování vycházejí z biblických materiálů inspirovaných Bohem a že Duch svatý vedl židovské a křesťanské komunity, aby rozpoznaly tyto kanonické knihy, které zachovali svědkové starozákonních proroků a novozákonní apoštolové.

Apokalyptická vize a vykleštění adventismu - George Night (výtah z četby)

Adventistické poslání pro svět

Adventismus je nejrozšířenější jednotnou protestantskou skupinou v dějinách křesťanství.

Adventní (prorocké) hnutí vzniklo na základě pochopení (rozluštění) proroctví o 2300 a 1260 večerech a jitrech z Da 12, které měly být rozpečetěny v čase konce – kdy lidé budou jejím obsahem „procházet sem a tam a poznání o významu proroctví bude rozmnoženo“. Ve Zj 10 se mluví o této knize (Daniel), která byla otevřena. Toto proroctví mělo být sladké v ústech, ale hořké v žaludku – velké zklamání v roce 1844. Text Zj říká, že „poté je třeba, abys znovu prorokoval proti celému světu.“ Adventismus toto pochopil jako závěrečnou evangelizaci celého světa s mimořádným poselstvím.

První adventisté pochopili pojem „očistění svatyně“ z proroctví o 2300 večerech a jitrech, vycházející na rok 1844, nově jako očištění nebeské svatyně při skutečném antitypickém dni smíření. Zj 11, 19: se otevřel boží chrám v nebesích a bylo vidět schránu (musí jít o její druhé oddělení). Tak se stalo, že Boží přikázání začalo být v křesťanství diskutovanou otázkou a že tu má Bůh lid, který je zachovává. Zj říká, že blízko závěru pozemské historie bude bitva (v nebi) o Boží přikázání. Půjde o spor: Boží přikázání versus lidské (byť zbožně vypadající) příkazy. Zj 14, 7 zřetelně odkazuje ke čtvrtému přikázání – principem je uctívání Boha soboty z Genese. Bude zde kontrast těch, kdo uctívají šelmu ze Zjevení (náboženská mocnost s dlouhou tradicí vyžadující autoritu) a těch, kdo se (za každou cenu) drží Božích přikázání a víry v Ježíše (= to, že nás je schopen spasit plně – bez našich zásluh).

Byl to Bates, kdo přišel s pojetím velkého sporu. Vidění EGW jeho teorii pouze potvrdilo.

Adventisté žili v křesťanské kultuře, a proto neviděli nutnost představit baptistům milost a metodistům modlitbu. Co však tito ostatní křesťané neznali, bylo učení o sobotě, stavu člověka po smrti a svatyni.

Kritika do vlastních řad

Adventisté disputace s ostatními církvemi většinou vyhrávali, tím však přišlo do církve mnoho polemických a svárlivých lidí, kteří se pak hádali mezi sebou. Mnozí neměli Kristova Ducha.

Je podstatný rozdíl mezi nepracováním v sobotu a zachováváním soboty (nesmí chybět důraz na skutečné uctívání a Ježíš v srdci).

To, co potřebujeme je vztah, který proměňuje srdce a upřímnou lásku k Bohu a ostatním lidem. Ne pouze bezchybné učení. Pokud máme jen Boží přikázání a vytrvalost svatých, nemáme vlastně vůbec nic a jsme před Bohem ztraceni. Když pochopíme, že jsme spaseni z milosti, nemůžeme být dále pyšní a nelaskaví.

Stáhnout ve formátu PDF

Zdravotní důvody pro vegetariánství

Až do 70. let 20. století se odborníci ve výživě starali především o to, aby výživa byla dostatečná po stránce kvantitativní, aby byl zajištěn potřebný příjem kalorií, kvalitou potravy se nikdo příliš nezabýval. V první polovině 20. Století se vynořil a do obecného povědomí rychle pronikl a také zdomácněl mýtus o bílkovinách. Zdůrazňovala se nutnost konzumace většího množství bílkovin (daleko více než bylo skutečně potřeba) a nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, bylo uchýlit se ke spotřebě masných výrobků.

V posledních letech však vědečtí pracovníci a odborníci ve výživě zjistili, že daleko důležitější je kvalita potravy, že potřeba bílkovin je vlastně menší než se původně myslelo a že problémy se stravou ve vyspělých zemích spočívají právě v nadměrné spotřebě potravin živočišného původu, tuků a cukru a v naprostém nedostatku rostlinných produktů (ovoce, obilovin a zeleniny).

Dnes se objevují stále nová prohlášení, která hovoří ve prospěch vegetariánské stravy. Tato prohlášení můžeme slyšet jak ze strany vědeckých pracovníků a odborníků v preventivním lékařství, tak ze strany státních a mezinárodních institucí a organizací. Sdělovací prostředky už nenabízejí doporučení, aby lidé konzumovali více masa, naopak spíše se zdůrazňuje nutnost vyšší spotřeby potravin rostlinného původu.

Severoamerická dietetická asociace, známá svými uvážlivými postoji, už v roce 1980 ve své zprávě uvedla, že "existuje čím dál tím více vědeckých důkazů, které potvrzují pozitivní vztah mezi stravou na rostlinné bázi a prevencí určitých chronických degenerativních onemocnění, jako jsou obezita, koronární nedostatečnost, vysoký krevní tlak, cukrovka, rakovina tlustého střeva a jiné choroby".

Ve Španělsku profesor Grande Covián, jedna z nejvyšších autorit v oblasti výživy v této zemi, přes veškeré své kritiky vegetariánství ve své knize Výživa a zdraví říká: "Ve skutečnosti ovolaktovegetariánská strava může být z výživového hlediska naprosto dostatečná." A uznává, že "dokonce i přísně vegetariánská strava (veganismus) může být pro dospělého člověka vhodná, bere-li se v úvahu nutnost určité korekce jejích očividných omezení", a že "maso není nezbytné pro výživu člověka".

Doktor Miguel Aguilar, řádný člen Královské španělské společnosti pro fyziku a vědecký pracovník Nejvyšší rady vědeckých výzkumů, ve své knize Vegetariánská strava: cesta k vyvážené výživě na základě vědeckých argumentů dokazuje, že vegetariánská strava je lepší než strava smíšená, obzvlášť než typická západní strava. V této publikaci na základě statistických údajů ukazuje mnohá klišé západní společnosti, pokud jde o maso - zejména pak tvrzení, že bílkoviny masa mají vyšší kvalitu a že maso je nejlepším zdrojem železa.

PŘÍLOHY:

1) Bílkovinný mýtus
https://drive.google.com/open?id=1f_ZEDSKOaMdYfxW1o_rLE_BBR157uLKH

2) Moje širší obhajoba vegetariánství
https://matej4212.blogspot.com/2018/01/zdravotni-duvody-vegetarianstvi.html

Na obranu vegetariánství

Pro vegetariánství existuje 7 dobrých důvodů - zdravotní, etický, sociální ekologický, ekonomický, estetický a náboženský. V následujícím článku se zaměřuji hlavně na důvody zdravotní, o ostatních důvodech si můžete přečíst v odkazu uvedeném na konci článku.

Být dnes vegetariánem - to není, dle většinově uznávaných odborných zdrojů, nějaká krajnost nebo nebezpečný výstřelek! Ale uvědomuji si, že v Čechách je to (mezi laiky, ale žel i mezi mnoha lékaři a fyzioterapeuty) stále nedostatečně prostudované a kontroverzní téma... Ani skutečnost, že v této oblasti existují extrémisté (viz můj článek Osobní varování před vitariánstvím), nepopírá hodnověrnost aktuálních vědeckých tvrzení o prospěšnosti rozumně pojatého (správně sestaveného) vegetariánství. A to nemluvím o názoru pouze několika lékařů, ale o oficiální závěrech velkých lékařských sdružení. 

Závěry o vegetariánství z odborných zdrojů

Následující je shrnutí argumentů zejména z oficiálních stanovisek  významných odborných autorit k tématu vegetariánství u dospělých i dětí:

Americká dietetická asociace je největší organizace sdružující americkou odbornou veřejnost v oblasti dietologie. Její stanoviska jsou největší vědeckou prací o vegetariánství na světě, své tvrzení dokládá cca 200 citacemi. Každé cca tři roky má tato vědecká práce nové doplněné vydání. 

Závěrem stanoviska je, že „Správně rozvržená vegetariánská strava je zdravá, nutričně vyvážená a zdravotně přínosná v prevenci i v léčbě různých onemocnění. Je vhodná pro všechna věková období, ženy v těhotenství, v době laktace i pro sportovce."

Podobně se vyjádřily i oficiální odborné skupiny v dalších zemích se silným zastoupením vegetariánů a veganů, jako je Austrálie, Kanada nebo Velká Británie.

Austrálie je prvním státem, který ve svých výživových doporučeních podporuje vegetariánství a veganství i ve školním stravování. Autorem rozhodnutí je Národní zdravotní rada pro lékařský výzkum (NHMRC). Jde o přední australský odborný orgán, který podporuje rozvoj a udržování veřejných a individuálních zdravotních norem, který při tvorbě svých výživových doporučení čerpá z celého souboru studií.

Významnou autoritou je také Lékařský výbor pro zodpovědnou medicínu, sdružující asi 100.000 přívrženců, z toho 5000 lékařů. Společnost byla založena jako nezisková organizace, která podporuje preventivní medicínu, provádí klinický výzkum, a vybízí k vyšším standardům etiky a efektivity v oblasti výzkumu.

U nás se k vegetariánství pozitivně vyjádřila Česká pediatrická společnost v roce 2004 a vegetariánský způsob stravování ve školství umožnilo Ministerstvo školství za podpory Ministerstva zdravotnictví již v roce 1993 vyhláškou o školním stravování. 

Vybrané citace výše uvedených autorit ohledně vegetariánství:

1) Stanovisko Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů (2009)

"Dobře rozvržená veganská, lakto vegetariánská a laktoovovegetariánská strava je vhodná pro všechna životní období, včetně těhotenství a laktace. 

Vhodně plánovaná veganská, laktovegetariánská a laktoovovegetariánská strava zabezpečí nutriční požadavky batolat, dětí i adolescentů a vede k normálnímu vzrůstu (36, 114, 115). Vegetariánská strava v dětství a dospívaní může pomoci zajistit celoživotní zdravé stravovací návyky a může 

přinášet některé důležité výhody ve výživě. Vegetariánské děti a dospělí přijímají méně cholesterolu, saturovaných tuků a celkového tuku a zato konzumují více ovoce, zeleniny a vlákniny než nevegetariáni (2, 116 - 118). Vegetariánské děti jsou také štíhlejší a mají nižší hladinu cholesterolu v séru (119 - 121).“ 

2) Lékařský výbor pro zodpovědnou medicínu (PCRM) 

"Dětská strava založená na ovoci, zelenině, obilovinách a luštěninách má mnoho výhod. Omezíme-li nebo zcela vyloučíme konzumaci rybího filé a tuňáka, projeví se to nízkou hladinou rtuti v organizmu dítěte – rtuť způsobuje u dětí zhoršení paměti, pozornosti a poruchy chování. Pokud nahradíte mléčné výrobky sojovými, rýžovými nebo ovesnými produkty, pak bude dítě konzumovat výrazně méně nasycených tuků a růstových hormonů, které se přidávají kravám do krmiva pro zvýšení produkce mléka. Nahradíte-li maso rostlinnými náhražkami, dodáte dítěti více zdraví prospěšné vlákniny a vyhnete se problémům s obezitou a živočišnými tuky, které způsobují srdeční a cévní nemoci."

3) Česká pediatrická společnost (2004)

"Pokud je dieta správně vedena a vypracována, nemůže se proti ní zásadně mnoho namítat... Děti mohou být v dobrém nutričním stavu při všech typech vegetariánských diet (lakto-ovo-vegetariánství, lakto-vegetariánství i veganství.). Adekvátní příjem bílkovin a aminokyselin je možno zajistit z nemasových zdrojů."

Stáhnout ve formátu PDF zde

PŘÍLOHY:

Zásady vyvážené vegetariánské výživy v kostce - autorem je Mudr. Zbyněk Luňáček z České vegetariánské společnosti:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3NjlLckZLVlh4RWs/view?usp=sharing

Plné znění stanovisek o vegetariánství Americké dietetické asociace (ADA) a České společnosti pro výživu a vegetariánství (ČSVV):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3NUc2RU9iRTRma2c/view?usp=sharing

Prospěšné účinky vegetariánské stravy - vydala organizace Country Life, s.r.o.:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3QThjVEJ5dUYyb0k/view?usp=sharing

Článek Bílkovinný mýtus od Mudr. Pribiše a Mudr. Luňáčka:

https://drive.google.com/open?id=1f_ZEDSKOaMdYfxW1o_rLE_BBR157uLKH

Článek Mudr. Pamplona Rodgerse s názvem „Zdravotní důvody pro vegetariánství.“

https://drive.google.com/open?id=1a0SjvUpWMz747TNWFGVw1MY6TODhNAIU

Proč není člověk od přírody masožravec - anatomický pohled:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3ekdRRlRidk1XN2s/view?usp=sharing

Soupis zdravotních výhod vegetariánství - z knihy Vychutnej život od autora Mudr. Pamplona Rodgerse:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3alJPZkpERkE2ZzQ/view?usp=sharing

Opravdu je možné žít bez masa - článek o výhodách vegetariánství od lékařů H. Diehla, A Ludingtonové a P. Pribiše:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3NjdhdzV2MlZGWGM/view?usp=sharing

---

NÁSLEDUJÍCÍ JSOU PŘÍLOHY TÝKAJÍCÍ SE HLAVNĚ VEGETARIÁNSTVÍ A VEGANSTVÍ U DĚTÍ:

Pořad ČT o vegetariánství u dětí s Mudr. Zbyňkem Luňáčkem:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1092592063-pod-poklickou/409236100091018

Vegetariánství a děti - autorem je Mudr. Zbyněk Luňáček z České společnosti pro výživu a vegetariánství:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3aVAyM3FKTzVQYjQ/view?usp=sharing

Děti které nejí maso - Česká společnost pro výživu a vegetariánství (ČSVV):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3NUo1OXRXS3l5MDA/view?usp=sharing

Děti vegani - stanovisko Americké dietetické asociace (ADA):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3cmcxQUs4ZUZNYzQ/view?usp=sharing

Veganská strava je zdravá a bezpečná i pro malé děti - Lékařský výbor pro zodpovědnou medicínu (PCRM):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3NWhuNlZVVko4ZkE/view?usp=sharing

Stanovisko Světové zdravotnické organizace (WHO) k veganství:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3YzJwcWxPb2djS0k/view?usp=sharing

Zdroje vitamínu B12 - Americka dietetická asociace (ADA):

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3UUxSXzZkLXRiR3c/view?usp=sharing

Reakce na článek s názvem "Těhotné vegetariánky stravou ohrožují vývoj mozku dítěte" zveřejněný na portálu novinky.cz:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3b0hMRTJ6UEpjd3c/view?usp=sharing

7 důvodů pro vegetariánství - zdravotní, etický, sociální ekologický, ekonomický, estetický a náboženský

https://www.magazinzdravi.cz/duvody-pro-vegetarianstvi

Pokud by někoho zajímaly biblické (teologické) důvody pro podporu vegetariánství v současné době, stáhněte si odkaz níže:

https://drive.google.com/open?id=1NutAjRylpVIhfLW_Cx1pWo1uw-xwDuAq

Pro odlehčení po tolika odkazech 😊 přidávám pár vtipů: