Proč je Boží zákon i po příchodu Ježíše platný (výpisky z četby)

Stáhnout ve formátu PDF

(z knihy Velký spor věků od Ellen G. Whiteové)

Mnozí náboženští učitelé tvrdí, že Kristus svou smrtí zrušil zákon a že od té doby lidé nemusí plnit požadavky zákona. Jiní pokládají zákon za těžké břemeno a jako protiklad závaznosti zákona vyzdvihují svobodu evangelia. Proroci a apoštolové však posuzovali svatý Boží zákon úplně jinak. David prohlásil: "Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji." (Ž 119,45) Apoštol Jakub, který psal po Kristově smrti, nazývá Desatero "královským zákonem" a "dokonalým zákonem svobody" (Jk 2,8; 1,25). A Jan, více než půl století po ukřižování, vyslovuje požehnání těm, "kdo jednají podle jeho přikázání a mají přístup ke stromu života i do bran města" (Zj 22,14).

Tvrzení, že Kristus svou smrtí zrušil zákon svého Otce, postrádá jakýkoli základ. Kdyby bylo možné zákon změnit nebo zrušit, pak BY KRISTUS NEMUSEL ZEMŘÍT, aby zachránil člověka od trestu za hřích. Kristova smrt zdaleka neruší zákon, naopak DOKAZUJE, ŽE ZÁKON JE NEZMĚNITELNÝ. Boží Syn přišel, aby "vyvýšil a zvelebil zákon" (Iz 42,21). Prohlásil: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon... Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona." (Mt 5,17.18) Sám o sobě Pán Ježíš řekl: "Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru." (Ž 40,8)

Boží zákon je ve své podstatě nezměnitelný. Je zjevením vůle a charakteru Zákonodárce. Bůh je láska a jeho zákon je láska. Dvě velké zásady zákona jsou láska k Bohu a láska k člověku. "Láska je naplněním zákona." (Ř 13,10) Boží charakter je spravedlnost a pravda, to je také podstata Božího zákona. Žalmista napsal "Tvůj Zákon je pravda... Všechna tvá přikázání jsou spravedlivá." (Ž 119,142.172) A apoštol Pavel prohlásil: "Zákon je tedy svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré." (Ř 7,12) Zákon, který je VÝRAZEM BOŽÍHO MYŠLENÍ A BOŽÍ VŮLE, MUSÍ BÝT právě tak TRVALÝ jako Zákonodárce.

Profesor Edwards A. Park (19. stol.) vyjmenovává nebezpečí, která v současné době ohrožují církve, a výstižně píše: "Jedním zdrojem nebezpečí je to, že se z kazatelen nezdůrazňuje Boží zákon. V dřívějších dobách bývala kazatelna ozvěnou hlasu svědomí... Naši nejskvělejší kazatelé dávali svým kázáním jedinečnou vznešenost tím, že po vzoru Mistra vyzvedali Boží zákon, jeho přikázání a jeho varování. Opakovali dvě velké zásady, totiž že zákon je projevem Boží dokonalosti a ČLOVĚK, KTERÝ NEMILUJE ZÁKON, NEMILUJE ANI EVANGELIUM, protože zákon - stejně jako evangelium - je zrcadlem, které odráží Boží povahu. Toto nebezpečí vede k dalšímu, totiž k podceňování závažnosti hříchu, jeho rozšíření a zhoubnosti. Význam neposlušnosti zákona je přímo úměrný důležitosti zákona.

OBRÁCENÍ A POSVĚCENÍ

Obrácení a posvěcení smiřuje lidi s Bohem TÍM, ŽE JE VEDE K SOULADU SE ZÁSADAMI BOŽÍHO ZÁKONA. Na počátku žil člověk stvořený k Božímu obrazu v dokonalém souladu s Božím charakterem a zákonem. Zásady spravedlnosti byly vepsány v jeho srdci. Hřích však člověka odcizil Stvořiteli. Pak už člověk Boží obraz nenesl. "Tělesné smýšlení (soustředění na sebe) je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu." (Ř 8,7) Vždyť "Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna," aby se člověk mohl smířit s Bohem. Zásluhou Ježíše Krista můžeme být znovu přivedeni v soulad se svým Stvořitelem. "To je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem." (Žd 8, 10). Lidské srdce musí proměnit Boží milost, člověk musí přijmout nový život od Boha. Tato změna je znovuzrození, bez něhož - jak řekl Pán Ježíš - nikdo "nemůže spatřit Boží království" (Žd 12, 14).

Posvěcení, jak mu dnes rozumí křesťanský svět, je naprosto cizí biblickému náboženství. Přináší sebe povyšování a pohrdání Božím zákonem. Obhájci tohoto pojetí učí, že posvěcení je dílo okamžiku a člověk dosahuje svatosti jen vírou. "Jen věř," říkají, "a dostaneš Boží požehnání." Mají za to, že člověk nemusí pro získání posvěcení vynaložit žádné další úsilí. Popírají závaznost Božího zákona a tvrdí, že jsou osvobozeni od povinnosti zachovávat přikázání. Může však být člověk svatý a žít v souladu s Boží vůlí a povahou, aniž by se ztotožnil se zásadami, které jsou projevem Boží povahy i vůle a ukazují, co se Bohu líbí?

Nesprávné chápání povahy, trvalé platnosti a závaznosti Božího zákona vede k mylným názorům na obrácení a posvěcení a působí úpadek zbožnosti v církvích. Ze zvyku podceňovat Boží zákon a spravedlnost, z rozsahu a zhoubnosti lidské neposlušnosti člověk snadno dojde ke zvyku NEDOCEŇOVAT BOŽÍ MILOST, která přináší odpuštění hříchu." Tím evangelium ztrácí v myslích lidí cenu a význam, a tito lidé jsou zakrátko ochotni vlastně dát Bibli stranou.

SOBOTA A BOJ PROTI NÍ

Když se lidé začali zajímat o sobotu, oblíbení kazatelé převraceli Boží slovo a vykládali je tak, aby uklidnili všechny, kdo se o tuto otázku zajímali. Lidé, kteří sami nestudovali Písmo, se spokojili s názory, které odpovídaly jejich přáním.

Protože neměli důkazy z Bible, argumentovali někteří lidé s neúnavnou tvrdošíjností - a přitom zapomínali, že stejné argumenty použili kdysi jiní odpůrci proti Kristu a jeho apoštolům: "Proč nauku o sobotě nepřijali naši velikáni? Jen málo lidí věří tomu, čemu věříte vy. Není přece možné, abyste vy měli pravdu a všichni učenci světa, aby se mýlili." Všechny podobné argumenty vyvrací Písmo a poznání, jak Pán jednal ve všech dobách se svým lidem.

Proti požadavku zachovávat sobotu stavěli mnozí lidé velmi přízemní námitky. Říkali: "Vždycky jsme zachovávali neděli, naši otcové ji světili a mnozí dobří a zbožní lidé zesnuli v pokoji a jistotě - i když světili neděli. Jestliže měli pravdu, máme ji i my. Zachováváním soboty bychom se odlišili od světa a neměli bychom pak na něj vliv. Co zmůže malá skupinka lidí, kteří světí sedmý den týdne - sobotu - proti celému světu, který zachovává neděli? Podobnými argumenty se kdysi pokoušeli Židé ospravedlnit své odmítnutí Ježíše Krista. Bůh přijímal jejich otce na základě přinášených obětí, proč by jejich děti nemohly dosáhnout spasení stejným způsobem? Podobně v době Luthera namítali zastánci papežství, že praví křesťané zesnuli v katolické víře, a proto katolické náboženství stačí ke spasení. Takové argumenty jsou účinnou překážkou jakéhokoli pokroku v náboženských otázkách.

ADVENTISTÉ V KNIZE ZJEVENÍ

Pravdy, o nichž mluví kniha Zjevení ve 14. kapitole v souvislosti s "věčným evangeliem", budou charakteristickým rysem Kristovy církve v době před jeho příchodem. Výsledkem hlásání poselství tří andělů je: "Vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši." (Zj 14,12) Apoštol Jan viděl bezprostředně po ohlášení tohoto poselství přicházet Syna člověka ve slávě, aby sklidil žeň země.

Když věřící, kteří přijali učení o svatyni a o neměnnosti Božího zákona, poznali krásu a soulad soustavy poznaných pravd, naplnily je radost a úžas. Přáli si, aby to, co považovali za drahocenné, POZNALI VŠICHNI KŘESŤANÉ, A PEVNĚ VĚŘILI, ŽE TO RADOSTNĚ PŘIJMOU. Avšak pravdy, které nesouhlasily s tím, co svět uznával, mnoho údajných následovníků Ježíše Krista nepřijalo. Poslušnost čtvrtého přikázání vyžadovala oběť, před kterou většina lidí ustoupila.

Alkohol v Bibli (výtah z četby)

(Výtah z knihy Miroslava Žaluda: Evangelia - studium vybraných perikop)

Stáhnout ve formátu PDF

Každá doba má své otázky, na které je třeba hledat odpověď. Jedna z dnešních palčivých otázek zní, Není naprostá abstinence umělá zásada, kterou přinesli na svět naši až příliš horliví a puritánsky zaměření průkopníci a která je již z biblického hlediska neudržitelná? Nenaložili jsme na jasnou novozákonní Boží zásadu střídmého pití naši lidskou zásadu naprosté abstinence? Jsou to vážné otázky a chceme se pokusit na ně s Boží pomocí odpovědět.

Nejsem zdravotní odborník. Zabývám se Biblí a jsem především zaměřen na Nový zákon. Proto můj přístup při řešení této otázky bude exegetický. Východiskem našeho exegetického přístupu bude definování pojmů, které Bible používá, když popisuje nápoje, o kterých se někteří domnívají, že jsou či nejsou alkoholické.

Prvním základním pojmem, který nacházíme ve Starém zákoně, je výraz „tiroš" (1). Toto slovo označuje šťávu, která je právě vymačkaná z hroznu, nebo šťávu, která začíná kvasit (šťáva z lisu začíná kvasit do 6 hodin), ale není to plně vyzrálé alkoholické víno. Druhý termín, se kterým se setkáváme na půdě Starého zákona, je výraz „jajin“(2). Zde se už jedná o plně vyzrálé alkoholické víno. Další termín, který nacházíme ve Starém zákoně, je slovo „šekar". Tento výraz také označuje alkoholický nápoj, ale je to nápoj jiného původu než jajin". „Jajin" se vyráběl z vinných hroznů, kdežto „šekar" (3) z jiného ovoce, např. z datlí, z obilí, nebo také z medu. Ve Starém zákoně se k označení alkoholických nápojů vyskytují i jiné výrazy, které však nejsou tak časté.

V Novém zákoně se setkáváme takřka výhradně s jediným výrazem -„oinos" (4). Tímto slovem překládá Septuaginta (řecký překlad Starého zákona ze 3. století př. Kr.) všechny tři výše uvedené výrazy („tiroš“, „jajin“, „šekar“). „Oinos“ je tedy jak mošt, tak také šťáva, která již začíná kvasit, ale také plně vyzrále víno či dokonce „šekar“. Z toho je zřejmé, že situace v Novém zákoně je o něco složitější než ve Starém zákoně.

Z takto definovaných pojmů (5) budeme vycházet při hledání odpovědi na otázky položené v úvodu. Nejprve se budeme zabývat informacemi, které o pití alkoholu poskytuje Starý zákon.

Alkohol ve Starém zákoně

V první řadě se chci zmínit o textech, které staví pití alkoholu do příznivého světla. Tak například autor Ž 104,15 dobrořečí Hospodinu za to, že dává „víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej“. Moudrý kazatel tvrdí, že „radost životu dává víno“ (Kaz 10,19), a doporučuje, „Popíjej své víno s dobrou myslí.“ (Kaz 9,7) Pisatel Př 31,6.7 radí, „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení ať nevzpomíná.“

Vedle toho se v Dt 14,26 setkáváme s Božím nařízením, „Tam koupíš za to stříbro všechno, po čem zatoužíš, skot, brav, víno, opojný nápoj a cokoli budeš chtít, a budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, a radovat se spolu se svým domem.“ Tento text líčí, jakým způsobem měli izraelité žijící daleko od svatyně nakládat s druhým desátkem. Aby nemuseli naturálie transponovat na velkou vzdálenost, měli možnost je doma zpeněžit a za tyto peníze pak v místě bohoslužby nakoupit potřebné věci pro hostinu před Hospodinem. Této hostiny se zúčastnili členové rodiny, lévijci, bezdomovci, sirotci a vdovy. Na slavnostním stole se objevoval také „jajin“ a „šekar“.

Dále ve Starém zákoně nacházíme běžně zmínky o tom, že lidé pili alkoholické víno. Uveďme několik příkladů. Izák před požehnáním Jákobovi pil „jajin“ (Gn 27,25). Nazír pil „jajin“ při závěrečném obřadu svého slibu (Nu 6,20). David ve výslužce Saulovi přinesl i měch s „jajinem“ (1 S 16,2). Jobovi synové a dcery hodovali a pili „jajin“ v domě svého prvorozeného bratra (Jb 1,13).

Myslím si, že bychom o těchto textech měli vědět a neměli bychom je vyškrtávat z poselství Starého zákona.

Vedle příznivého a neutrálního pohledu na alkohol máme ve Starém zákoně texty, v nichž je alkohol předveden v nepříznivém světle. Jednak jsou to verše, které konstatují škodlivost pití alkoholu, jako známá místa v Př 20,1; 21,17; 23,21.29-35, 3 1,5; Oz 4,11 a Abk 2,5, a dále texty, které přinášejí otřesné zkušenosti s alkoholem, jako případ Noeho v Gn 9,21, Lotových dcer v Gn 19,33, obyvatel severního království - efrajimských opilců v Iz 28,1-3.7 a obyvatel Judy a Jeruzaléma v Iz 5,1 1.22 a Jl 4,3.

Případ Noeho je teologicky významný. Je to první text, v němž se vyskytuje výraz „jajin“. První výskyty jako by v Bibli předznamenávaly linii, která bude pokračovat. Studujeme-li například záležitost hříchu, nemůžeme pominout ráj, Adama a Evu a jejich nešťastné selhání u stromu poznání dobrého a zlého. V příběhu z rajské zahrady nacházíme problematiku hříchu v kostce. Chceme-li studovat otázku alkoholu, neměli bychom pominout text, kde se poprvé vyskytuje výraz „jajin“, a to je právě v příběhu o Noemovi. Zde (Gn 9,21) vstupuje alkohol ostudně na scénu Bible. Tento příběh předznačuje ošidnost vztahu člověka k alkoholu a toto poselství je významné.

Starý zákon také podává svědectví o tom, že Bůh reagoval na nezvládnutí vztahu člověka k alkoholu. I když „pro tvrdost srdce" akceptoval pití alkoholu, nikdy nechtěl, aby se lidé stali jeho otroky. Protože lidé nezůstali při střídmém pití, vysílá prostřednictvím svých služebníků jasné poselství. Kněží ve službě nesmějí pít žádný alkohol (Lv 10,9). Lidé jsou vyzýváni k zodpovědnému vztahu k alkoholu také příkladem Božích zasvěcenců, jako byli nazírové (Nu 6). Střídmý postoj k alkoholu je podporován autorem knihy Přísloví (23,20.31). Tentýž autor klade na srdce králům, aby netoužili být pijany vína a opojného nápoje, protože by mohli v opilosti zapomenout na Boží nařízení a překroutit při někoho z utištěných (Př 31,4). Starý zákon zná i dobrovolnou abstinenci. Daniel při svém duchovním zápase o pochopení Božího proroctví odmítá vedle jiných věcí i víno (Da 10,3). Rekábejci věrně dodržují závazek, který na ně vložil jejich otec, nepijí víno (Jr 35,5-10). Bůh také nařizuje těhotné ženě - mamince budoucího Božího muže Samsona - aby se při svém stavu naprosto zřekla alkoholu (Sd 13). Izajáš tlumočí jasné běda těm, kdo podlehli alkoholovému opojení i těm, kdo jsou odborníky v přípravě takovýchto nápojů (Iz 5,11.22).

Není bez zajímavosti názor apokryfního Sírachovce: „Při pití vína nechtěj dělat hrdinu, víno už mnohé zahubilo. V peci se zkouší, jak je železo zakaleno. Podobně víno vyzkouší srdce, když se holedbaví přou. Víno je pro lidi jako sám život, pokud je piješ s mírou. Jaký je život, když schází víno? Bylo stvořeno lidem pro radost. Obveselením srdce a radostí duše je víno, které se pije střídmě ve vhodnou chvíli. Trpkostí duše je víno, které se pije nadmíru, vede jen k urážkám a pomstychtivosti. Opilost naplňuje nemoudrého hněvem, až padne, zbavuje síly a způsobuje rány. Při pití vína bližního nekárej a nepohrdej jím, když je rozjařený. Nečastuj ho výčitkami a nevháněj ho do úzkých vymáháním dluhu.“ (Sir 3 1,25-31)

Alkohol v Novém zákoně

1. Nyní se budeme zabývat problematikou pití alkoholu v Novém zákoně. Je zde řada významných textů, z nichž první je v Janově evangeliu v 2. kapitole. Je to známý příběh o svatbě v Káně, na kterou byl pozván také Ježíš se svými učedníky. Tam Kristus proměnil vodu ve víno.

Zastánci teorie, že víno v Káně bylo alkoholické, vycházejí ze čtyř předpokladů. První z nich je, že výraz „oinos“ (víno) znamená jednoznačně alkoholický nápoj. Jak jsem již uvedl, Septuaginta překládá slovem „oinos“ všechny tři hebrejské výrazy, které, jak víme, označují jak alkoholický, tak nealkoholický nápoj. Zda „oinos“ v našem textu popisuje ten či onen nápoj, musí určit kontext tohoto slova. (6) K tomu se ještě dostaneme.

Druhá polemická poznámka říká, že dobré víno, které je zmíněno ve verši 10 („ty jsi zachoval až do této chvíle dobré víno“), zásadně znamená vyzrálé alkoholické víno. Toto tvrzení zpochybňuje Plinius starší, spisovatel prvního křesťanského století, ve své Naturalis Historici (23,24): ,,Vína jsou nejprospěšnější (utilissimum), když je veškerá jejich opojnost odstraněna filtrováním.“ I když zde Plinius nepoužil výraz „dobré víno", přesto je zřejmé, že podle něj kvalita vína neroste úměrně s množstvím alkoholu. Plútarchos (Simposiac 8,7) říká něco podobného, „(Víno je) mnohem příjemnější k pití, když ani nerozpaluje mozek, ani nezachvacuje mysl a vášně“, protože jeho síla byla odstraněna častým filtrováním. Antičtí spisovatelé tedy zpochybňují, že bychom měli výraz ,,dobré víno“ vztahovat jen na víno vyzrálé, tedy alkoholické. Podle nich užitečnost a příjemnost vína neroste s obsahem alkoholu.

Třetí výhrada, pokud jde o víno v Káně, říká, že tehdejší člověk neznal způsob, jak zachovat mošt, aby nezkvasil. To je velice závažná námitka, která však žel vychází z neinformovanosti. Antický autor Columella, který psal hlavně o zemědělství, ve svém díle De re rustica hovoří o tom, že bylo možné určitým způsobem mošt uchovat. Plně vyzrálé hrozny se šetrně lisují tak, aby se uvolnilo co nejmenší množství látek, které způsobují kvašení. Šťáva z těchto hroznů se dá do nové nádoby, dobře se uzavře smolou a na čtyřicet dní se ponoří do chladné čisté vody. Taková šťáva vydrží po celý rok. Další způsob, jímž se v antice získával nealkoholický vinný nápoj, spočíval v tom, že se svařováním vyrobil sirup, který měl až jednu třetinu původního objemu. Tento sirup se pak uchovával snáze a před použitím se ředil studenou či teplou vodou. Starověk znal ještě jeden způsob získávání nealkoholického vinného nápoje. Neuchovávala se vinná šťáva, nýbrž celé hrozny. Columella radí sklidit hrozny s delší větví, jejíž konce je třeba uzavřít smolou. Tyto hrozny se pak uloží do nádoby se suchými plevami nebo pilinami, nejčastěji z topolu nebo jedle. Toto je jen jeden z mnoha způsobů. Z takto uchovaných hroznů se vymačkávala čerstvá šťáva, která se podle potřeby ředila vodou.

Čtvrtý argument předpokládá, že výraz „když se už hosté napijí“ (verš 10 - ČEP) zásadně znamená opít se do nedůstojného stavu. Avšak všichni překladatelé Bible, i když si uvědomují, že jde o situaci, která by připouštěla určitý stupeň opojenosti alkoholem, používají výraz, který odmítá vylíčit svatební společnost v Káně jako opilou. Stejné sloveso z 10. verše (methyskosin) používá Septuaginta v Gn 43,34. Tam překladatelé zřetelně potlačují opojenost, avšak zdůrazňují množství, „Potom je Josef uctil ze svého stolu. Nejvíce ze všech, pětkrát více než ostatní, však uctil Benjamína. Hodovali spolu a hojně se spolu napili.“

Máme jako zastánci abstinentního postoje nějaký argument ve prospěch nealkoholického vína v Káně? Nejdříve je třeba si uvědomit, že se nemůžeme přít o to, jaké víno se podávalo na hostině do Kristova zázraku. Mlčení je moudřejší. Ale všimněme si, že v Káně bylo šest velkých nádob, které dohromady pojaly asi 468 - 702 litrů nápoje. To je úctyhodné množství. Nedostal by se Ježíš svým činem pod zlořečenství, které sám vyslovil ústy Izajáše? „Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno. Citera a harfa, bubínek a píšťala a víno jsou na jejich pitkách. Ale na dílo Hospodinovo neberou zřetel a dílo jeho rukou nevidí. Běda bohatýrům zdatným v pití vína, mužům udatným v míchání opojných nápojů.“ (5,11.22)

Další argument ve prospěch nealkoholického vína v Káně přináší J 2,11, „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ Tak jako „nebesa vypravují o Boží slávě a obloha hovoří o jeho díle“ (Ž 19,2), tak i víno v Káně charakterizuje svého tvůrce. Ježíš mohl vytvořit z vody „tiroš“ nebo i „jajin“. Která z těchto dvou možností více přispívá k slávě Ježíše? Kristus mohl slepému uzdravit jedno oko, němému mohl rozvázat jazyk, aby alespoň koktal, chromému člověku mohl vrátit aspoň kulhavou chůzi a všichni tito lidé by byli šťastní. Takovýmto způsobem však Ježíš zázraky nekoná. Pokud to jde, obdaruje dokonalejším darem. Existuje v Bibli text, který by porovnával zmíněné dva druhy vinného nápoje? Který z nich Písmo považuje za dokonalejší dar? V Iz 65,8 čteme, „Toto praví Hospodin: 'Když se najde v hroznu šťáva (tiroš), říkává se, nemař jej, je v něm požehnání'. “ I proto jsem přesvědčen, že „tiroš“ byl tím vinným nápojem, který se stal v Káně znamením Kristovy slávy.

2. Další zajímavý text je Mt 11,19, „Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: 'Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!'.Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ (srovnej s Lk 7,34). Je to velice nesnadný text. Ale rád bych připomenul, že před tímto veršem je řeč o Janu Křtiteli: ,,Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: 'Je posedlý'.“ (Mt 11,18) Tedy tito lidé hodnotí nejdříve chování Jana Křtitele, potom chování Ježíše. Tato hodnocení ovšem nejsou objektivní. Jsou založena na odmítavém postoji k oběma reformátorům. Proto Janův častý půst hodnotí jako ďábelství a Ježíšovu družnost u stolu jako milování hodů a pitek. Na základě předpojatého hodnocení Ježíšova chování si nemůžeme udělat správnou představu o Jeho postoji k alkoholu.

Nakonec ještě jedna poznámku. Obrat „jíst a pít“ nacházíme v podobném rámci jako zde ještě u Lk 5,29-35. Tam tento obrat znamená „nepostit se jako farizeové“ a „stolovat s hříšníky“.

3. Další text, který nesmíme pominout při studiu alkoholu v Novém zákoně, je Mt 26,26-29 (srov. s Mk 14,22-25; Lk 22,14-23). Zde se mluví o ustanovení večeře Páně. Jedním z živlů je také víno. Nařizuje Ježíš Kristus církvi, aby při večeři Páně pila alkoholické víno?

Nejdříve je třeba odstranit mýtus, který přetrvává v myslích našich členů. Tento mýtus vztahuje přesnicové pravidlo i na víno. Připomínám, že Židé v rámci přípravy na jeden z nejvýznamnějších svátků církevního roku - Velikonoce - provedli důkladný jarní úklid a vyčistili své domy od veškerého kvasu. Výroky talmudu však jasně ukazují na to, že Židé v Ježíšově době v době Velikonoc pili i víno kvašené. Přesnicové pravidlo se tedy na víno důsledně nevztahovalo.

Jsem však přesvědčen, že ve zmiňovaném textu z evangelií je důkaz, že Ježíš Kristus měl jiný postoj, než mu někteří chtějí podsouvat. Čteme: „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: 'Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.' Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: 'Pijte z něho všichni, neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce'.“ Především musíme vědět, že Matouš nevkládá Ježíšovi do úst výraz „oinos". Nápoj podávaný při večeři Páně Ježíš nazývá nápojem z plodu vinné révy anebo kalichem. Záměrně se vyhýbá výrazu, který byl v jeho době dvojznačný. Nápoj z plodu vinné révy odkazuje na šťávu z hroznů.

A konečně, podle talmudu byla běžná dávka pro jednoho stolujícího při velikonoční večeři asi tři čtvrtě litru vína. (7) Nedovedu si představit, že by Ježíš v kritickém okamžiku svého života připravil učedníkům malátné tělo a nesoustředěného ducha. Z večeře totiž odcházejí do zahrady Getsemanské, kde se mají modlit. Jak by potom Ježíš mohl učedníkům vyčítat, že při modlitbě usnuli? Proto jsem přesvědčen, že výraz „pít z plodu vinné révy“ ukazuje na to, že Ježíš použil nealkoholické víno a totéž si přál od církve, která se schází k večeři Páně.

4. Další text související s požíváním alkoholu najdeme u Mt 27,34: „Dali mu napít vína smíchaného se žlučí, ale když je okusil, nechtěl pít.“ Nelze pochybovat o tom, že ukřižovanému Ježíši byl nabídnut alkoholický nápoj (řecký text uvádí termín „oinos“) (8). Víno se žlučí bylo ve skutečnosti vínem s hořkými přísadami, které umocňovaly opojnost nápoje. To, co se přihodilo Ježíši před ukřižováním, bylo praktickým naplněním rady z Př 31,6.7: „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.“ Podle talmudu existoval v Jeruzalémě dobročinný spolek žen, který nabízel odsouzencům tento omamný nápoj jako skutek lásky, aby odsouzenci nevnímali hrůzu a bolest ukřižování. Jak je vidět, Ježíš tedy alkohol odmítá i v případě, kdy jeho užití Písmo připouští. Chce trpět a umírat v plné zodpovědnosti jako král a kněz.

5. Další text, u kterého se zastavíme, je Ef 5,18, „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost." Tento verš je příkladem toho, jak různé překlady mohou nepatrně měnit smysl textu. Kralický překlad říká, že prostopášnost je ukryta ve vínu. Ekumenický překlad vysvětluje, že prostopášnost je ve způsobu pití vína. Originální řecký text lze chápat oběma způsoby. Myslím si, že bychom měli text dočíst, protože jeho

myšlenka končí ve verši 19: „Ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce ..." Zde je líčena situace „buď - anebo". Není zde možná střední cesta - půl opojení vínem a půl Ducha svatého. Jediné řešení je být cele naplněn Duchem svatým.

6. Předposledními texty jsou Tm 3,2.3.8 a Tt 2,2.3: „Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan vína, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví.". „Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína."

Uvedené texty představují pro adventisty určitý problém. Výraz „ne pijan vína" je velmi často chápán jako „abstinent". Tento názor se opírá o překlad slova „střídmý" (nefalios) z 1 Tm 3,2 jako „abstinující". Podle toho, jak používá tento výraz Josephus Flavius při vysvětlování Lv 10,9-10, bychom ho měli chápat spíš ve smyslu „střízlivý". Kněží měli být v každém ohledu čistí a 'nefalios', tedy nebylo jim dovoleno pít víno, když nosili kněžské roucho. Pavel tak zřejmě výrazem „nefalios" klade na novozákonní duchovní představitele (biskupy) stejný požadavek, jakému byli podřízeni starozákonní kněží. Potom výraz „ne pijan vína" znamená, že biskup měl být uvážlivý v pití vína. Tím je pak z Pavlových výroků odstraněna zdánlivá logická nedůslednost, neboť od biskupů, diakonek (1 Tm 3,1 1) a starších mužů (Tt 2,2) se požaduje abstinence (všude je výraz „nefalios"), zatímco diakonům a starším ženám (Tt 2,3) se povoluje nějaké to vínečko. Musíme připustit, že prvotní církev se v některých ohledech lišila od našich současných postojů.

7. Poslední text, jímž se chceme zabývat, je Tm 5,23, „Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína."

Tento text používá nejeden ctitel perlivého moku. Sám si ordinuje vínečko, ale i něco páleného. Podle vlastních slov se léčí tak, jak naznačil apoštol Pavel. Pokud se ovšem zabýváme blíže řeckým textem, zjišťujeme, že výraz „užívej" (chresthai) je termín lékařský, tedy ne ve smyslu „dávej si, jak je libo", ale ve smyslu lékařských dávek.

Dále je třeba říci, že uvedený překlad textu není nejpřesnější. Výstižnější přetlumočení by znělo: „Už nepij (jen) vodu, ale užívej (ji) s trochou vína." Zdá se, že Timoteus byl novozákonní nazír - nepil víno, nýbrž jen vodu (nazírové totiž nepili ani mošt). Pavel Timotea nabádá, aby částečně opustil svoje nazírské zvyklosti a nepil tak pouze vodu, ale jakýsi vinný střik. Tehdy se užívaly zpravidla dva až tři díly vody na jeden díl vína.

Z tohoto textu nelze jednoznačně usoudit, o jaké víno šlo. Je zde použit výraz „oinos“, což může znamenat jak alkoholické víno, tak mošt. Pro ty, kteří pochybují o druhé možnosti, chci uvést důležité citáty z antické literatury. Athenaeus (280 př. Kr.) píše, „Ať si vezme sladké víno, buď smíšené s vodou nebo zahřáté, zvláště druh protropos - sladký lesbický glukus - protože je dobrý na žaludek. Sladké víno (oinos) nezpůsobuje těžkou hlavu." (Banquet 2,24) Také Columella uvádí, „Mnoho dnešních vín způsobuje onemocnění žaludku, například žaludeční slabost, průjem a jiné zlo. Na druhé straně víno, pro které je vzat nejčerstvější mošt a vlit do nově vyglazurované a vysmolené hliněné nádoby, která je ponořena do vodní nádrže a tam ponechána po dobu 60 dnů, to hojí chorobu žaludku, který je v nepořádku." Podobně se vyjadřují i Aristoteles (Meteorologica 387,6.9-13) a Plinius (Naturalis historia 14,18).

SHRNUTÍ

Zjistili jsme, že lidé Starého i Nového zákona požívali alkoholické nápoje. Poznali jsme, že se naplnila obava, kterou vyjádřil první text Bible o alkoholickém vínu. Boží lid zvláště v době před asyrským a babylonským zajetím propadl alkoholismu. Takřka každá zlá zkušenost s alkoholem poskytla Bohu příležitost, aby nejenom vedl ke střídmosti, ale také aby vyzdvihl ideál abstinence. Na Boží ideál ukazoval postoj kněží ve službě, krále, který soudí, a matky, která čeká narození Božího muže.

Z toho, co jsme si řekli, vyplývá, že Bible představuje dva legitimní postoje vůči alkoholu: (1) střídmé pití a (2) abstinenci. První postoj představuje určité riziko. Střídmé pití je tenký led, na kterém se probořily už miliony lidí. Je dokázáno, že i velice střídmé pití může z člověka po sedmi až dvanácti letech udělat alkoholika. My abstinenti však nemáme právo odsuzovat ty, kteří zvládli obtíže střídmého pití a ještě nepřijali důslednější postoj.

Jsme pevně přesvědčeni, že náš abstinentní postoj vychází z Bible a je ideálem, na který Bůh ukázal v Bibli a zvláště v životě Ježíše Krista. Kristus v situaci, kdy Bible radí přijmout alkoholický nápoj, tuto možnost odmítá. Proto jsme se také rozhodli stanovit abstinentní postoj jako podmínku členství v církvi. Tím také vyjadřujeme, že přijímáme působení evangelia v rovině zdraví se všemi odpovědnostmi z toho plynoucími. Svůj abstinentní postoj vědomě spojujeme s dílem posvěcení Duchem svatým. Zdravotní reforma, jejíž součástí vždy bylo odmítání

alkoholu, patří neoddělitelně k poslání církve v současné době. (9) Věříme, že svým zásadovějším postojem můžeme inspirovat mnohé další a dával sílu těm, kteří potřebují nad démonem alkoholu zvítězit. (10)

V Novém zákoně je Boží lid označen jako „královské kněžstvo“ (1. Pt 2, 9). Toto označení jako by ukazovalo na úlohu věřících být stále k dispozici Pánu Bohu i lidem. Naši schopnost sloužit by v žádném případě neměl umenšovat alkohol.

Diskuse k přednášce

Námitka: „Ježíš byl v textu Bible označen za „pijana vína". Nezabýváme se hodnocením kvality člověka, ale i farizeové nejprve popsali skutečné jednání člověka (viděli, že pije víno) a pak teprve hodnotili. To, jak hodnotili, je nedůvěryhodné, ale to, co Jan či Ježíš dělali či nedělali, tomu můžeme věřit, neboť svědky toho byly davy lidí.“

Autor dotazu by si měl uvědomit, že na výrazu „pil" nemůžeme zbudovat svůj pro-abstinentní či proti-abstinentní postoj. Výraz „pil" znamená, že nedodržoval postní dny jako farizeové (pondělky a čtvrtky). „Pijan vína" je už hodnocení Ježíšova postoje. Toto hodnocení je ale předpojaté a jde o pomluvu.

Otázka: Je správné požadovat abstinenci jako podmínku křtu?

Otázce rozumím takto. Má církev právo požadovat abstinenci jako podmínku křtu? Jsem přesvědčen, že ano. Abstinenci považujeme za podmínku členství v církvi a samozřejmě jí nedáváme hodnotu podmínky spasení, jako je například přijetí Ježíše Krista jako osobního zachránce.

Jestliže otázka mířila na vhodnost požadavku abstinence jako podmínky křtu, pak musím říci, že vhodnost se neodvozuje od toho, zda s určitým názorem souhlasí větší počet lidí, ale od toho, zda je to správné. To jsem se snažil dokázat ve své přednášce. Náš abstinentní postoj vždy bude terčem laskavé i nelaskavé kritiky.

Otázka: Proč si myslíme, že adventisté znamenají více než izraelité ve své době a z toho odvozujeme požadavek totální abstinence?

V přednášce jsem nešťastně použil výraz „výběrová církev". Nechtěl jsem tím říci nic jiného, než že naše církev má náročnější požadavky na ty, kteří do ní vstupují. Církev má přeci právo říci: „podmínkou členství je toto...". Jako podmínku členství jsme si stanovili postoj, který nalézáme na půdě Starého i Nového zákona, tedy abstinenci. To je legální biblický postoj. Naopak, uznávám, že vedle něj existuje legální „střídmé pití" ale ty jsme si jako zásadu pro členství v církvi nezvolili. My jsme si zvolili tu zásadu, ke které Bůh povolával pouze některé. A to církev udělat může a v tomto pojetí je výběrová.

ZDROJE:

1 Výskyt termínu „tiroš: Gn 27,28.37; Nu 18,12; Dt 7,13; 11,14; 12,17; 14,23; 18,4; 28,51; 33,28; Sd 9,13; 2 Kr 18,32; 2 Pa 31,5; 32,28; Neh 5,11; 10,38.40; 13,5.12; Ž 4,8; Př 3,10; Iz 24,7; 36,17; 62,8; 65,8; Jr 31,12; Oz 2,8.9; 3,22; 4,11; 7,14; 9,2; JI 1,10; 2,19.24; Mi 6,15; Ag 1,11; Za 9,17. Odvolávky kurzívou zřejmě označují opojný tiros. [K] překládá, „víno“.

2 Výskyt termínu „jajin": Gn 9,21.24; 14,18; 19,32.33.34.35; 27,25;49,11.12; Ex 29,40; Lv 10,9; 23,13; Nu 6,3 (dvakrát); 6,20; 15,5.7.10; 28,14; Dt 14,26; 28,39; 29,6; 32,33.38; Joz 9,4.13; Sd 13,4.7.14; 19,19; 1 S 1,14.15.24; 10,3; 16,20; 25,28.37; 2 S 13,28; 16,1.2; 1 Pa 9,29; 12,41; 27,27; 2 Pa 2,9.14; 11,11; Neh 2,1; 5,15.18; 13,15; Est 1,7.10; 5,6; 7,2.7.8; Jb 1,13.18; 32,19; Ž 60,3; 75,9; 78,65; 104,15; Př 4,17; 9,2.5; 20,1; 21,17; 23,20.30.31; 31,4.6; Kaz 2,3; 9,7; 10,19; Pis 1,2.4; 4,10; 5,1; 7,9; 8,2; Iz 5,11.12.22; 16,10; 22,13; 24,9.11; 28,1.7 (dvakrát); 29,9; 51,21; 55,1; 56,12; Jr 13,12 (dvakrát); 23,9; 25,15; 35,2.5.6.14; 40,10.12; 48,33; 51,7; PÍ 2,12; Ez 27,18; 44,21; Da 1,5.8.16; 10,3; Oz4,ll; 7,5; 9,4; 14,7; JI 1,5; 4,3; Am 2,8.12; 5,1 1; 6,6; 9,14; Mi 2,11; 6,15; Abk 2,5; Sf 1,3; Ag 2,12; Za 9,15; 10,7. Výskyt aramejského ekvivalentu „chamar"'. Ezd 6,9; 7,22; Iz 27,2; Da5,1.2.4.23.[K] překládá, „víno".

3 Výskyt termínu „šekar", Lv 10,9; Nu 6,3 (dvakrát); 28,7; Dt 14,26; 29,5; Sd 13,4.7.14; 1 S 1,15; Ž 69,13; Př 20,1; Iz 5,11.22; 24,9; 28,7 (třikrát); 29,9; 56,12; Mi 2,11. [K] překládá, „silný nápoj", „opojný nápoj", „opojující nápoj", „víno" (Ž 69,13).

4 Výskyt termínu „oinos", Mt 9,17; 27,34; Mk 2,22; 15,23; L 1,15; 5,37.38; 7,33; 10,34; J 2,3.9.10; 4,46; R 14,21; Ef 5,18; 1 Trn 3,8; 5,23; Tt 2,3; Zj 6,6; 14,8.10; 16,19; 17,2; 18,3.13; 19,15. [K] překládá, „víno".

5 Stejně definují zmíněné termíny významné slovníky, např. W. Geseni-us, Heb. unci aram. Handworterbuch uber das Alte Testament. Berlin 1962, s. 299.829.877; A. Novotný, Biblický slovník. Praha, Kalich 1956, s. 1211.1212; Seventh-day Adventist Bible Dictionary, 1960, s. 1047.1149; W. Bauer, Worterbuch zu den Schriften des Neuen Testcunents. Berlin 1963, s. 1114; J. B. Souček, Řecko-český slovník k Novému zákonu. Praha 1973. Pro úplnost informací uvádím, že existují i jiné definice zmíněných termínů. Jejich zastánci jsou však v menšině. Podle nich znamená „tiroš“ plody vinné révy, jajin“ šťávu z vinné révy bez udání obsahu alkoholu a „šekar" šťávu jiného původu než vinného bez udání obsahu alkoholu. Propagátory a zastánci tohoto pojetí v adventistickém prostředí jsou G. Tobler v knize Leben ohne Alkohol, Zurich, Advent-Verlag 1975 a S. Bacchiocchi v knize Wine in the Bible, Berrien Springs, Mi, Biblical Perspectives 1989.

6 Ginsberg tvrdí, „Takto lze vidět, že podle náhledu dvou nejvíce přijímaných židovských zákonů Tur, Shullan-Aruk není dávána žádná přednost kvašenému před nekvašeným vínem. Používat kvašené víno není micvah min he-mubhar (přednostní přikázání).“(American JewishYearBook 1923, New York 1922, s. 414)

7 Je znám případ abstinentního rabína Judy, který pil víno jen o náboženských svátcích. Při velikonoční večeři byl tak „ovíněný“, že musel mít obvázánu hlavu až do letnic. (The Jewish Encyclopedia, 1904, s.v. Wine, vol. 2, s. 534)


8 Uspořádání textů o napájení Pána Ježíše před ukřižováním: (1) před ukřižováním – víno: Mt 27,34; (2) na kříži – ocet: L 23,36; (3) před smrtí - ocet; Mt 27,48; Mk 15,36; J 19,28-30.

9 Náš abstinentní postoj také vychází z pojetí střídmosti, jak jej zastávali zakladatelé naší církve. Josef Bates byl spoluzakladatel jedné z prvních společnosti pro střídmost ve Spojených státech. Dávno před vznikem Církve Adventistů s.d. se vzdal pití destilátů, vína a používání tabáku (1827). James White a John Andrews se nikdy nedotkli likérů a tabáku. John Loughborough, který začal kouřil cigarety na doporučení lékaře proto, aby utišil určité bolesti, přestal s tímto návykem v předvečer svého obrácení, a to dramatickým vhozením rozkouřené cigarety do řeky. Josef Waggoner přestal kouřit, když se stal Adventistou. James White si uvědomil škodlivost tabáku, čaje a kávy v roce 1848, a to prostřednictvím své ženy. V roce 1863 E. G. Whiteová začíná soustavně mluvit proti likérům, tabáku, čaji a kávě. Účastní se shromáždění různých společností pro střídmost. V roce 1879 byla založena Americká společnost pro zdraví a střídmost, které předsedal známý J. H. Kellogg, jež odmítala černý čaj, povzbuzující prostředky, narkotika, alkohol a tabák.

10 Seriózní lékařská věda zastává názor, že nestřídmé pití alkoholu (1) poškozuje zdraví (mozek, játra, žaludek, pohlavní orgány, plod atd.), (2) předává oslabenou odolnost vůči alkoholu další generaci, (3) degraduje osobnost, (4) narušuje rodinu, (5) uvolňuje násilí, (6) vytváří ekonomické problémy, (7) je příčinou úrazů a autonehod, (8) je návykový. Psychologické důvody pití alkoholu: (1) lákavost zapomenutí na problémy a starosti, (2) sociální pojítko (pití alkoholu ve společnosti, mezi kamarády), (3) stimulátor zdraví, odvahy, družnosti atd., (4) požitek opojení, (5) závislost.

PŘÍLOHY:

Mýty a fakta o alkoholu ze zdravotnického hlediska:

https://drive.google.com/file/d/15_IKOqJSFLQ1LRR5LP9Usm1PwhlcGGjt/view?usp=sharing

Alternativní medicína a New Age z pohledu Bible (zápisky z přednášky)

Stáhnout ve formátu PDF

Přepis přednášky z 6. celostátní konference křesťanských zdravotníků na téma MEDICÍNA A NEW AGE (1995 Český Těšín)

1) Duchovní kořeny alternativní medicíny – MUDr. M. Weise

Mat 24, 4-5; Mat 7, 15-20 – falešní proroci – poznáte je po ovoci Mat 7,21-23. Jak poznat ty pravé? Žijí podle Boží vůle.

Ve zdravotnictví jsme dnes konfrontováni s mnoha terapeutickými a diagnostickými praktikami. Rozlišujeme mezi Školní medicínou – na přírodovědeckém základě, která se učí na universitách a Alternativní medicínou – která je někdy mylně zaměňována s Přírodní – preventivní medicínou. Alternativní terapie získávají více na popularitě, protože jsou východiskem z krize, která vznikla díky „přetechnizované medicíně“, kde chybí prostý lidský soucit projevený lékaři a zdravotníky. Pacienti tak vedle tělesné bolesti prožívají především duševní osamění a tím vznikají další psychosomatická onemocnění. Dnešní „továrny na zdraví“ přenechávají péči o duševní problémy psychologům a psychiatrům, a tak vědecká medicína pomalu ztrácí důvěru pacientů, kteří se proto uchylují k nejrůznějším léčitelům a nebezpečným praktikám.

Tyto metody jsou tedy snahou nahradit přetechnizovanou, silně chemickou a mnohdy neosobní medicínu. Tato snaha je sama o sobě správná, protože mnoha účinků chemických léků může být dosaženo pomocí jednoduchých metod Přírodní – preventivní medicíny jako je používání vodoléčby, masáže a jiných druhů fyzikální terapie či bylinek, které navíc (za předpokladu odborného použití) nemají žádné vedlejší účinky. Preventivní medicína vede člověka k 1) Rozpoznání příčin nemoci, 2) k nápravě nesprávných návyků a 3) k posílení vlastní obranyschopnosti organismu. Patří sem jednoduché zásady životního stylu – jako je zdravá výživa, pohyb, dostatečné pití vody, spánek, pobyt na čerstvém vzduchu, sluníčku, střídmost ale i důvěra a pozitivní myšlení. Nejde tedy jen o léčbu, ale o PREVENCI nemocí zdravým způsobem života. Správná přírodní medicína bere tedy člověka jako celek všech tří složek (těla, psychiky i duchovní stránky) – 1Tes 5,23. Je tedy v pravém slovu holistická. Na rozdíl od ostatních alternativních metod je však založena na vědeckém poznání lidského těla – tedy anatomii a fyziologii. Zdravotní zákony našeho těla nejsou obcházeny nijakými kouzelnými nadpřirozenými praktikami. I přesto, že je u pacienta podporován prvek víry, je to nikoli víra v člověka – léčitele nebo neosobní vesmírnou sílu, ale víra v Boha – Stvořitele lidského těla i přírody. V milujícího, osobního Boha, který nejen dává člověku rady na to jak si zdraví udržet, ale který sám také zaslibuje uzdravení v případě poslušnosti těchto rad (5Moj 7, 11-12.15). V Bibli je totiž více než 1000 veršů hovořících o tom, jak si udržet zdraví a Bůh, který stvořil vesmír se všemi jeho zákony (jako jsou gravitace, mravní i zdravotní zákony), je sám nikdy neobchází.

Název „přírodní medicína“ se však objevuje v mnoha formách alternativní medicíny, které nejen nemají „přírodovědecké kořeny“, ale mnohdy používají spíše okultní, než léčebné praktiky. Proto je třeba umět rozeznat duchovní kořeny jednotlivých metod, a tak pochopit pozadí a případné nebezpečí, které se za nimi může skrývat.

Musíme se ptát, zda ta která metoda:

1) má vědecké vysvětlení a tedy funguje na základě fyzikálních zákonů

2) zda má nějaké nepříznivé vedlejší účinky

3) jak je vysvětlováno její působení – tedy pozadí, kořeny tohoto směru.

Podle tohoto klíče potom poznáme způsob nazírání na svět, skrývající se za jednotlivými metodami. U všech alternativních metod stojí v pozadí humanistický světonázor, který také leží u základu učení NEW AGE - nového věku. Ovlivňuje všechny lidské oblasti. Jeho zásady se tedy promítají i do medicíny. Jeho zakladatelkou je Helena Blavatská (1875). Jejím cílem bylo sjednotit všechny světová náboženství a filosofie do jednotného zastřešujícího programu.

NEW AGE má původ v astronomické pozici S a J pólu mezi souhvězdími. Během jarní rovnodennosti slunce dosahuje průsečíku, kdy se jeho dráha protíná s hvězdným rovníkem (21. března) – každých 2140 let se tedy posunuje tento průsečík dále o jeden obraz. Na začátku našeho letopočtu (po narození Ježíš Krista) se tento bod nacházel na začátku souhvězdí berana a ryb. Dnes se nachází na přechodu mezi souhvězdím ryb a Vodnáře (1986). Tato astronomická pozorování však byla bez nějakého obsahového vztahu astrologicky vyložena jako základ nové ÉRY VYLITÍ DUCHA VODNÁŘEM. Různým znamením horoskopu je totiž připisován vliv na člověka a svět, což je důvod pro takovou popularitu horoskopů. Ryba jako řecký symbol Ježíše Krista – Syna Božího a Spasitele – je srovnávána se znamením ryb bez obsahové souvislosti – tedy toto srovnávat je podvod. Ideoví učitelé NEW AGE tedy učí o přechodu období křesťanství, které se údajně neosvědčilo, na období Vodnáře – tedy věk osvícení ducha. Astrologie již ovšem není vědní obor, je to učení, které se snaží hvězdy spojovat s lidským osudem. Dokonce podle Bible je tento obor zahrnován mezi spiritistické metody (5 Mojžíšova 18, 9-12). Lidský život se nachází v milosrdných rukou osobního Boha a ne v neosobním předurčení osudu hvězdami s vlastním nepodloženým výkladem.

2) Ideový cíl NEW AGE je tedy OBNOVA LIDSKÉHO VĚDOMÍ. Vodnář má na zemi vylévat proudy svého spirituálního osvícení vědomí. Jeho 6 hvězd má symbolizovat makrokosmos a 5 dalších hvězd pak mikrokosmos. Je to falešná napodobenina vylití Ducha svatého, která se stala o Letnicích. (Skutky 2,1-13) Charizmatické církve dnes hovoří o tom, že oni již prožívají toto vylití Ducha svatého (během tzv. Torontského požehnání či 3. vlně), kdy lidé hovoří nesrozumitelnými jazyky, padají na záda, náhle se smějí, svíjí a křičí. Zde se tedy NEW AGE přibližuje charizmatickému hnutí. Obnova lidského vědomí ve věku New Age má nastat obnovou duchovních sil, které se dostanou do harmonie s kosmem a přírodou. Staré analyticko-vědecké myšlenkové směry se mají nahradit syntetickým myšlením (v souvislostech). Tak mají být urovnány protiklady a má dojít k sjednocení. Už nemají existovat protiklady jako je dobro a zlo, čas a věčnost, Bůh a člověk, muž a žena, … Tyto myšlenky vycházejí z filozofií dálného východu – např. taoismu. Jeho základem bylo učení čínského císaře Chuang Ti (před 5 000 lety), který během pozorování hvězd vytušil určité souvislosti s lidským osudem (tedy používal astrologii). On předstíral, že obdržel určitou kosmickou energii, která v sobě spojuje princip JIN a JANG, a tak způsobuje harmonii mezi mužským a ženským prvkem, mezi teplem a zimou, nemocí a zdravím a jinými protiklady. 

Neexistuje tedy 100% pravda, pravdou je to, co si myslím „Já“. Jejich znak (monáda) se dnes objevuje na stále více produktech a tyto myšlenky jsou základem mnoha vzrůstajících směrů, např. akupunktury. Dalšími znaky jsou hákový kříž, číslo 666 a poloviční duha, symbol spojení s vesmírem. New Age vidí naši dobu jako dobu přechodnou. V období ryb jsme se spoléhali na Boha – Stvořitele země – a v období Vodnáře se má člověk sám stát bohem. Tuto lež již nejednou Satan sliboval člověku – poprvé to bylo v ráji. (1 Mojžíšova 3, 5) Člověk má objevit dosud netušené síly svého bytí a proniknout do nich. Má navázat spojení s určitou kosmickou energií, která v něm božství projeví. Má se tedy spojit lidské já a vesmír. Tato neosobní síla ale nemá žádné spojení s osobním Bohem. Tyto síly mají spíše okultní, temný původ. Toto učení má základ v samospasitelném postoji člověka, který se odloučil od Boha. Křesťané uctívají Boha Stvořitele, New Age ale vyzvedává stvoření – člověka.

3) NEW AGE je zároveň celosvětovým SJEDNOCUJÍCÍM systémem

A - Náboženství si klade za cíl sjednotit všechny směry. Jeho základem je východní hinduistické vidění světa v jednotě mikrokosmu a makrokosmu, v mystickém splynutí individuálního já a světové duše. Odmítá to biblické pojetí Boha a člověka, kteří stojí proti sobě jako skutečné osoby. Toto rozšíření vědomí na základě vesmírných sil probíhá pomocí černé a bílé magie. Bílá magie je např. zaříkávání pod znamením kříže s cílem odvrácení škod a zmanipulování té síly ke svým účelům. K černé magii patří všechny druhy astrologie a také zaklínání ke škodě. Bůh však tyto věci jasně označuje jako ohavnosti (5 Mojžíšova 18) – slovo se stejným slovním základem jako had z 1Moj 3. Myslitelé New Age často používají křesťanskou terminologii ovšem s úplně jiným významem. Bůh se dá podle nich najít i ve hmotě, která je v celém vesmíru proniknutá Bohem, a tak vesmír získává Božské vlastnosti a je chápán analogicky ke křesťanskému pojetí Boha – jako svatá trojice – HMOTA, DUCH a VESMÍR.

Zaměňují 2. příchod Ježíše Krista s příchodem nějakého světového učitele Maitrei, jenž je vedený bohem Luciferem, má spasit svět a údajně již tady žije. (Mat 24, 24-27). Myšlenkový předchůdci New Age ovšem nedovolují pochybovat, o tom, že zastánci judaismu a křesťanství nebudou tolerováni. Je to celosvětové náboženství, ve kterém všichni budou zbožňovat satana – antikrista. (Zjevení 13,8)

B – Jednotný hospodářský systém – kde nikdo nesmí prodávat ani kupovat, pokud nemá jméno a číslo šelmy (Zjevení 13, 17-18). Na jednu stranu to vypadá velmi výhodně. Stále se snažíme o jednotnou Evropu, Spojené národy apod., kteří si vzájemně budou pomáhat a dodávat potraviny tam, kde to bude potřeba viz. JEDNOTNÁ SVĚTOVÁ CENTRÁLA PRO ROZDĚLOVÁNÍ POTRAVIN. Co když se ale jednotnému vedení někdo znelíbí? Tehdy nebude nic jednoduššího než hospodářská blokáda. Tak jak to předpovídá Bible.

C – Celosvětová říše, ve které budou mít všichni stejné smýšlení (Zjevení 17, 13-14). Zase se tato myšlenka zdá být velmi výhodná, konečně se lidé domluví. Problém ale nastává tehdy, když někdo bude mít jiný postoj, než věří všichni ostatní. Aby se nevymykal - bude perzekuován (jako to ostatně známe i z minulých režimů) - čistné smrtící akce pro NEPŘIZPŮSOBIVÉ – kdo se nepodřídí jedinému zastřešujícímu a spásnému programu pro lidstvo – bude vyhlazen. Podobně to známe z FAŠISMU. Přichází tedy další TOTALITA.

D - JEDNOTNÝ SVĚTOVÝ DAŇOVÝ I ÚVĚROVÝ SYSTÉM – Master-, Visa-, Euro-karta. Zní to dobře, vše se zjednoduší. Takto je však lehce finančně manipulovatelný každý, kdo by měl výhrady proti jednotné světové radě.

E - JEDNOTNÉ ZDRAVOTNICTVÍ – určování HUSTOTY obyvatel (to se děje již v Číně – zabíjení nadbytečných dětí), právo přerušení těhotenství, umělé oplodňování – spermabanky, genetické manipulace, EUTANÁZIE – předčasné ukončení života na přání člověka (dá se však lehce zneužít).

F – POVINNOST nastoupit na VOJENSKOU SLUŽBU a armáda jen k obraně. V době studené války, také obě protichůdné aliance tvrdily, že jsou jen k obraně. Přitom hrozilo reálné nebezpečí útoku.

G - PODŘÍDIT SVĚTOVÉ RADĚ ŽIVOT KAŽDÉHO JEDNOTLIVCE – i když New Age hlásá svobodu, samotné ji nerespektuje a k poslušnosti tohoto podle nich „záchranného programu pro lidstvo“ nebude váhat použít jakýchkoli donucovacích prostředků.

4) New Age a příroda – nová etika New Age má být čistě ekologická. Nejvyšší hodnotou má být neporušenost věčné spirituální přírody. Myšlenkoví předchůdci doufají v evoluční tvůrčí schopnosti přírody. Lidstvo má tedy fungovat na vyšší evoluční úrovni. Proto New Age schvaluje také genové manipulace na vytvoření nadřazené rasy, která bude vládnout a podřazené rasy, která bude otročit. Co ale ti méně zdařilí? V této etice evoluce, kde jen silnější přežívá, ovšem není místo pro jednotlivce. To známe již z marxismu. Ekologie, stejně jako ODZBROJENÍ A CHARITATIVNÍ ČINNOST, jsou v programu. Je třeba do něj zasadit prvky, které budou sympatické všem, protože program musí spojit všechny filosofie světa.

5) Zdravá životospráva – kosmický člověk se musí kvalitněji stravovat, neznečisťovat se – např. masem. Produkty zdravé výživy jsou tak často označovány symbolem „New Age“ a mnohdy jsou nad nimi prováděna různá zaklínání. Základ vychází opět z orientálních náboženství, kde vznikla také makrobiotika.

6) NEW AGE a feminismus – Cílem je vyzvednout rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím ve společenské oblasti. Feminismus sílící v mnoha zemích je tedy viděn jako základní předpoklad společenské proměny. Je dokonce hlásána nadřazenost ženského prvku nad mužským. Období ryb je chápán jako čas plný konfliktů. Nadcházející věk Vodnáře má být ale charakterizován klidným a jemným principem ženskosti. Je dokonce spojován s mysticko-animistickými kulturami, kde ženský princip charakterizuje i zemi (božstvo Gaja). V rámci relativizace pohlaví se také považují za normální sexuální orientace odkloňující se od normálu – např. mužská a ženská homosexualita, sex se zvířaty apod. Bible zavrhuje tyto praktiky. Muž a žena jsou na stejné úrovni – ale nejsou stejní. Muž a žena mají společně naplňovat Boží obraz. 3 Mojžíšova 18, 21-23 nazývá homosexualitu ohavností.

7) METODY, KTERÝMI BUDE PROGRAM DOSAŽEN:

Meditace, autogenní trénink, jóga, uvolňování, hypnóza, alternativní medicína, psychoterapie, pozitivní myšlení (snaha je zbavit člověka vlastního racionálního myšlení, schopnosti zdravě hodnotit a svobodně se rozhodovat). Metodami dojde k odpojení předního mozkového laloku, centra racionálního myšlení a zdravého svobodného rozhodování, a zapojen je pouze zadní lalok – centrum emocí. Člověk je pak lehce manipulovatelný, čehož zneužívá Satan k ovládnutí bytosti).

Jan 14, 6: Ježíš Kristus říká: „Já jsem ta Pravda, Cesta i Život, nikdo nepřichází k Bohu, než SKRZE MNE.“ Bůh nás nenutí, jen nám radí, abychom nebyli ztraceni. Cesta záchrany je jen jedna – skrze Spasitele, který nás vykoupil z hříchu. Bez něj a Jeho Pravdy (Bible) je člověk ztracen, i když si může myslet, že je na té nejlepší cestě.

8) NEW AGE a medicína

Můžeme vidět spoustu proudů – jako předchůdců New Age. Jsou maskovány pod pojmem celistvé – holistické medicíny. Člověk je skutečně celek fyzické, psychické a duchovní stránky, které se nemají oddělovat. V lékařství New Age ale vidíme přechod z přírodovědeckého základu na okultní praktiky. Člověk už není chápán jako jednota těchto tří stránek, nýbrž jako jednota člověka a kosmu. Během léčebného postupu má docházet k proudění nevysvětlitelné kosmické síly. Zdraví pak znamená harmonii člověka s kosmem díky této kosmické energii. Nemocný člověk se na tuto energii má napojit. K tomu dochází např. u akupunktury prostřednictvím akupunkturní jehly, u homeopatie během potřásání a ředění apod. Tato kosmická síla je magickou silou, ne žádnou fyzikální veličinou. Má obnovit narušenou harmonii mezi principem jin a jang v taoismu a tím i v akupunktuře, mezi mikro a makrokosmem a mezi „já“ a kosmem. Patří sem léčitelský magnetismus, akupunktura, homeopatie, antropozofická medicína, magické vkládání rukou, cvičení jógy, autogenní trénink, proutkařství, pendlování, iris-diagnostika a další. 

Podle učení New Age mají tyto metody sloužit jako cesta k rozšíření vědomí. Některé z těchto okultních metod jsou používány hlavně v oblasti tělesných onemocnění a jiné, jako např. autogenní trénink a jóga, ovlivňují duševní oblast. Tento princip navazování kontaktu s okultní oblastí pomocí média, tzv. rozšiřování metod vědomí a napojování se na kosmickou energii, je vlastní VŠEM TĚMTO METODÁM. Přichází z hinduismu a taoismu. U základu všech alternativních metod leží falešná víra v neviditelnou kmitající se kosmickou energii, která je nadpřirozená a stojí za vším viditelným jako poslední řídící skutečnost. Prostřednictvím ní má existovat vnitřní spojení mezi stvořením (kosmem a přírodou) a člověkem. V této vnitřní metafyzické jednotě, v níž má člověk stát se stvořením, je člověk údajně částí celého kosmického celku, jako tzv. kosmický člověk. V tomto nebiblickém názoru alternativní medicíny na svět a člověka je příroda oddělována od Boha. Je chápána jako spojovací článek mezi člověkem a kosmem. Tvrdí se, že kosmický člověk potřebuje přírodní výživu. Má používat zvláštní dýchací techniky a přírodní léky proto, aby setrval v kosmicko-energetické rovnováze. Míní se, že člověk a příroda jsou dobří, a tak padlý člověk a stvoření mají být v údajné kosmicko-energetické rovnováze. Umění alternativní medicíny tedy spočívá v tom, aby se napojil na tuto kosmickou sílu, např. pomocí jógy, magnetismu nebo v léčení pomocí homeopatické nebo antropozofické přípravy léků. Cílem uzdravování je pak obnovit narušenou kosmickou energii a doplnit, „nabít“ člověka chybějící energií. Nedostatek energie je pak příčinou nemoci a má se léčit různými způsoby (jehlami u akupunktury, homeopatiky…). Dokonce i bakteriální infekce prý nevzniká na základě mikroorganismů, ale v důsledku narušení této energie.

Učení o mikro a makrokosmu pak vztahuje člověka k mikrokosmu, který je odrazem makrokosmu – vesmíru. Tak to tvrdí astrologie. Bible učí, že máme být obrazem Boha a ne makrokosmu. V reflexních nebiblických diagnostických učeních pak nacházíme falešnou víru, že určitá část lidského těla se stává věrným obrazem, tzv. reflexí a mikrokosmem celého člověka. Např. u akupunktury ucha – celý lidský organismus je zobrazen na uchu, nebo u reflexologie nohy, najdeme nejrůznější orgány na plosce nohy. Chybí ale jednota v názorech na to, která část lidského těla působí jako MÉDIUM, jež zprostředkovává přesný vhled do jeho vnitřních orgánů, nemocí i charakteru. Existují různá i vzájemně si odporující učení. Pro některé je projekcí UCHO, pro jiné PUSL, jiní diagnostikují z IRISU – duhovky, jiní z nehtů, dlaně, obličejových rysů, břicha, plosky nohy. Dokonce i moč má být odrazem člověka (tedy provádí se z ní čtení). Jako prostředník může sloužit ale i oblečení, prsteny apod. Používají se jako médium k navázání kontaktu s duchy věštění. Tyto nevědecké okultní metody jsou praktikovány v důsledku paranormálních schopností prostřednictvím předmětu patřícímu postiženému člověku a nazývají se psychometrická diagnostika. Je používána především praktickými léčiteli. Alternativní metody mají tedy své vlastní zákony a nemohou být prověřovány vědeckou školní medicínou. Proto se nazývají alternativními. Nepracují totiž na vědeckém, ale na skrytém (okultním) základě. Podle toho pak můžeme rozeznat a vyloučit ty, kde není jasné, jaká síla skrze ně působí.

Rozdělení alternativní medicíny

U každé metody je nezbytné hledat duchovní kořeny(DK), které napoví na jakém principu léčba funguje.

A) OKULTNÍ LÉČEBNÉ METODY Z ASIATICKÝCH NÁBOŽENSTVÍ

1) Taoistická buddhistická teorie – jin a jang: akupunktura, akupresura, aurikuloterapie, reflexologie chodidla, ša-cu masáž, makrobiotika vycházející ze zenbudhismu.

2) Metody vycházející z hinduistické filosofie: jóga terapie s jogínským ovládáním vědomí a těla, jogínské postoje těla a jogínská výživa, hinduisticko-okultní a meditační praktiky – např. transcendentální meditace. Nebezpečí tkví v tom, že člověk se snaží během meditace vyloučit racionální myšlení. Tím otvírá hlubší roviny svého vědomí působení duchovních sil, které ho pak mohou svést na scestí.

3) Perské učení Zaradhustry + léčebné metody Dr. Oto Hanishe

B) OKULTNÍ LÉČITELSKÉ METODY ZE ZÁPADNÍCH FILOSOFIÍ – často čerpají z asiatských teorií

1) Antropozofická léčebná metoda intuitivní medicíny podle Rudolfa Steinera

2) Křesťanská věda

3) Homeopatie

4) Léčení pomocí růžence

5) Léčebná astrologie

C) DALŠÍ OKULTNÍ LÉČEBNÉ METODY

1) Léčení pomocí paranormálních schopností – magnetismus (přenášení kosmických sil tělesným dotekem např. magnetické vkládání rukou), magnetický pohled, působení na dálku – telepatie (př. TV - Kašpirovský)

2) Léčení pomocí kouzelných výroků nebo magnetických formulí – někdy jsou vyslovovány ve jménu trojjediného Boha – patří sem zaříkávání

3) Přenášení nemocí - na sebe sama, na jinou osobu, na zemřelého, na zvíře, strom, rostlinu

4) Léčení pomocí spiritismu – např. pomocí zemřelých lékařů, pomocí zemřelých svatých nebo Marie, magické léčení pomocí řetězu rukou – lidé nad nemocným vytvoří kruh a tak mají skrze nemocného proudit kosmické síly

5) Léčení pomocí předmětů (talismanů) – znamení zvěrokruhu, řetízky, náušnice, náramky, posvěcené a magneticky zaříkávané věci – kříže, magicky připravované byliny (u antropozofů), léčení pomocí drahokamů, virgule (diagnostický i léčebný prostředek), proutek, komunikační prostředky – televize, rádio, časopis, telefon – na něž se má položit během přímluvy ruka

6) Pověrčivá ochrana před nemocemi – bílá magie – magické zaříkávání, přání jako „Zlom vaz!“, 3 x se opakující klepání na dřevo, ochrana pomocí předmětů – zdravotních náramků, řetízků, amuletů, Kristova krev – která má mít ochrannou funkci (v případě nebezpečí) – ta však byla vylita na odpuštění našich hříchů a ne na zaříkávání nebezpečí. Jedině Ježíš sám nás může chránit.

D) OKULTNÍ DIAGNOSTIKA

1) Diagnóza pomocí okultních schopností - jasnocítění, jasnovidění – R. Steiner/antropozof. zakladatel, hypnóza – pomocí magnetického spánku a každá další forma hypnózy je okultní, věštění od zemřelých lékařů

2) Diagnóza věštěním z předmětů – karty, krystalová koule, pendl, virgule, proutek, horoskop

3) Psychometrická diagnóza – určování nemoci na základě předmětu patřícího pacientovy – prsten, vlasy, fotografie

4) Věštění z kapek krve

SHRNUTÍ

Mnoho upřímných lidí i věřících přímá tyto metody. Neuvědomují si však, že ten Zlý si vymyslel geniální svody, aby získal lidi na svou stranu tím více, čím se blíží 2. příchod Ježíše Krista (Mat 24). Ten, kdo zakládá svou víru POUZE NA ZÁZRACÍCH, bude JEDNODUŠE SVEDEN. 2 Tes 2,9-10: „ten zlý přijde v moci Satanově a bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, protože NEPŘIJALI A NEMILOVALI PRAVDU, KTERÁ BY JE ZACHRÁNILA. Proto je Bůh vydá v moc klamu, aby uvěřili LŽI.“

Křesťané nemají zásadní výhrady proti základní myšlence celostního léčení nemocí člověka. Naopak díky józe, makrobiotice a některým alter. metodám mnoho lidí našlo zdravější a plnější způsob života, začali přemýšlet o hlubších hodnotách a mnohdy tak poznali také pravého Boha Bible. Otevřeně však přiznávají, že jim skutečný vnitřní pokoj nabídl až právě ON. Křesťanství může mnohé dodat k názoru o hodnotě pozitivního myšlení, životě naplněném nadějí a zdravém životním stylu. Avšak Satan se nás snaží svést na scestí tím, že používá tyto dobré principy a spojuje je s představou, že my sami si můžeme vytvořit svůj dobrý svět pomocí poselství ze světa duchů.

V rozmanitosti těchto metod můžeme vidět společné duchovní kořeny a původce toho všeho – Satana. Místo všemocného Boha a Stvořitele – je příroda a kosmos uváděna jako to, co je nejvyšší. Je zbožňováno stvoření (jak se to děje u primitivních národů) namísto Stvořitele. Není tady místo pro pokání, pro soud, odpuštění skrze Ježíšovu oběť, není útěcha v životě ani umírání. Člověk totiž musí trpět za zlé činy (karmu), které spáchal v minulých životech. Je tedy bez naděje a sám – bez radosti a pokoje. Nezná milosrdenství. Tyto metody odvádí od Ježíše a způsobují mnohé duševní poruchy.

Bible však ukazuje, jak se zorientovat ve spletitosti filozofií a lidských názorů. Skutky 4, 12 – V nikom jiném není spásy, než v Ježíši Kristu. Neexistuje spousta cest k Bohu - jak to tvrdí východní filozofie - je jen JEDNA cesta - tou je Ježíš Jan 14,6. Padlý člověk se SÁM NIKDY NESPASÍ. Potřebuje Spasitele. Ježíš přišel vzít na sebe náš trest za hříchy - a tím nás vykoupil. Východní náboženství nemá Spasitele a bez Něj tedy ani cestu k záchraně. V sobě Boha člověk najít nemůže, protože lidské srdce je naplněno sklony ke zlému. O tom svědčí násilí, koncentrační tábory, chamtivost bohatých, kteří se automaticky nerozdělí se strádajícími,… Vzdává-li se člověk svého racionálního myšlení a svobodného rozhodování, proto aby se napojil na nějakou duchovní sílu, spojí se sice se zdrojem nadpřirozené moci - je to však moc, která jím manipuluje a nezřídka mu způsobí duševní potíže, deprese, náklonnost k závislosti, ale i organická poškození, zvláštní tajemné jevy, postižení dětí za své předky, posedlost a potíže s vírou. Tato moc není od pravého Boha. Bůh nikdy neobchází naši svobodnou vůli a racionální uvažování.

Pokud jste s těmito metodami měli kontakt, JDĚTE K JEŽÍŠI – On říká – „Pojďte ke mně všichni a já Vám dám odpočinutí“. Žalm 103- Bůh odpouští všechny hříchy a ze všech nemocí tě uzdravuje. Vysvobodí Tvůj život ze zkázy a bude Tě korunovat milosrdenstvím. Náš Stvořitel takto přichází k nám denně s milosrdenstvím, i přesto, že jsme prach. Proto se nebojme jít se vším k Ježíši. Co Bůh od nás očekává? Že také budeme zacházet milosrdně s lidmi, i s těmi, kteří Ho odmítají. Očekává, že vyjdeme k lidem bez naděje a pomůžeme jim najít správný směr.

---

NEBEZPEČÍ JEDNOTLIVÝCH ALTERNATIVNÍCH METOD

Z knih:

 Bludné cesty ke zdraví“ – Manfred Heide (Jupos-Ostrava) 

 Kouzlo a pověry a jak se od něj osvobodit – Kurt Hasel (Luxpress)

 Tajemství New Age – Kenneth R Wade (Advent Orion)

 Mystical medicine – Peters Warren, M.D.

* Akupresura – Jedná se o podobnou metodu jako Akupunktura. Účinku se však nedosahuje vpichem ale tlakem na bod na kůži. Existence těchto bodů je nevědecká – viz akupunktura. Používání těchto metod vede pacienta k potlačení příznaků bolesti – ovšem bez vyřešení příčiny problému. Pacient si může myslet, že je zdráv, protože necítí bolest, přitom však poškození v těle zůstává neléčeno. Tlak na kůži na tomto základě je tedy nebezpečný.

Jedná-li se však o tlak na kůži formou masáže (která může být místy i bodová) – tato metoda je již vědecká a funguje na základě stimulace krevního oběhu, nervového systému a reflexního uvolnění svalů. Zde se však nemasírují ony body na meridiánech, ale úponky svalů a zatvrdlé spazmy, které se uvolní díky prohřátí a prokrvení.

* Akupunktura – sami propagátoři akupunktury tvrdí, že v této léčbě fungují určité sugestivní faktory. V tomto ji tedy lze srovnat s hypnózou. Funguje buď na celém těle, nebo na uchu. V r. 1683 ji z Číny do Evropy přivezl holandský lékař Vilhemem ten Rhynem. Toto staré čínské učení je však založeno pouze na empirickém poznání a lékaři se v něm musí oprošťovat od „nepotřebného mystického balastu“ – jak píše M. Gruber (Natura 80). Pochází z teorie jin-jang, jako globální princip všech pochodů ve vesmíru. Tomu je podřízen člověk jako mikrokosmos. Teorie o MERIDIÁNECH popisuje netechnický myšlenkový model souvislostí mezi povrchem těla a vnitřními orgány, jak je to za tisíciletí empiricky stanoveno. (M. Greuber) Léčitelské časopisy vysvětlují, že prostřednictvím bodů na povrchu kůže je možné ovlivnit nemoci. Zavedením tenkých jehel do těchto míst přicházejí hojivé podněty, které se po nervových drahách dostávají ke vzdáleným orgánům a tam působí přeladění. Akupunktura sahá zpět k lékařům starověku – což byli spiritističtí šamani (Pfeifer S, Giessen 1980).

Boj proti domnělým démonům v těle přinesl snad v posledku myšlenku vyhnat zlého ducha vpichováním jehel (Thorwald J, Zürich 1962) Vpichy se uskutečňují v bodech, které leží v tzv. „meridiánech“. Pod pojmem „orgánové meridiány“ se rozumí dle Krötlingera „formálně spojovací linie, které vedou řadou čínských bodů. Body jsou ve vztahu k orgánu, který je nemocný. Body i vpich jehly mohou prý funkci tohoto orgánu ovlivnit. Přitom je 361 bodů klasické tělové akupunktury spojeno systémem meridiánů s korespondujícími orgány i mezi sebou. Onemocněním porušený tok životní energie Chi v meridiánu je normalizován vpichem jehly, a tak navozuje zdraví.“ Čínská akupunktura tedy vychází z toho, že se vitální energie (což není přírodovědecký termín, ani fyzikální veličina) váže na zcela určité dráhy v těle – tzv. meridiány. Na ně působí síly jin-jang. 

Pro tento akupunkturní meridiánový systém ovšem neexistuje žádný specifický anatomický nebo fyziologický důkaz. Rozličné postupy při snaze změřit frekvenci bodů nejsou přesvědčivé a jsou zatížené možností různých chyb. Spojení bodů k přiřazeným orgánům je čistě HYPOTETICKÉ. Opakovatelnost léčebného efektu je dosud nepřesvědčivá a v kontrolovaném vědeckém pokusu nedoložená (Baum J, DMW 107/1982). Body a čáry v akupunktuře nemají žádný vztah k nervovým drahám, ani k lymfatickým nebo krevním cestám. Jsou různé školy, které se liší svým učením o jehlách, avšak žádná nemá anatomické ani fyziologické vysvětlení. (Prokop, 1977) Původní duchovní teorie byla pozdějšími čínskými učenci opuštěna a ti místo toho vybudovali akupunkturu na astrologickém základě. Ta má filozofické pozadí zvlášť v taoismu, což je staré čínské náboženství spekulující o přírodní síle, která vytvořila tento svět a také síly jin a jang. Většina akupunkturistů pracuje s okultními prostředky. Pro mnoho parapsychologů a spiritistů je akupunktura důkazem jejich okultního umění.

Lékařské aktuality 6.10 1980 – Věda nezná body pro akupunkturu a jejich existence není ani pravděpodobná. Rozličná učení akupunktury udávají jejich topografii naprosto odlišně. – Všechny pokusy histologicky prokázat body pro akupunkturu nebo je nalézt pomocí měření kožního odporu nejsou přesvědčující. – Efekt akupunk. Není závislý na určitém bodu. Spadá do oblasti jevů, jichž lze dosáhnout také jiným sugestivním jednáním, a proto odpovídá spíše hypnóze nebo sugesci. – Akupunkturou nelze léčit těžká onemocnění. – Z hlediska hygienického je nebezpečí šíření nákazy prostřednictvím nesterilních jehel – Procházení elektrického proudu tělem nebo hlavou nemá s akupunkturou nic společného. (Je tedy na pováženou, když někteří léčitelé používají „přístroj“ na rozeznání bodů a určení správných léků – údajně na základě kožního odporu u elektroakupunktury. Tyto metody však po vědeckém prověření byly shledány nepřesvědčivé. Navíc podobné poměry jako u akupunkturních bodů máme i u neutrální kůže) Akupunktura je tedy považována za jednu z forem hypnózy a její podstata je ryze mystická.

* Amulety, talismany a vzývání ďábla - lidé věří, že mají ochrannou moc a přináší štěstí (čtyřlístek, podkova, kominík, prasátko…). Skutečně ochránit je však může jedině ŽIVÝ BŮH. On není závislý na žádných předmětech. On naši důvěru nikdy nezklame. Přijímáme-li víru v tyto pověry, vědomě či nevědomě se vydáváme pod ochranu ďábla. Patří sem i opisování kouzelných dopisů, které mají domněle přinést štěstí, klepání na dřevo. Urážíme Boha, když obcházíme 1. a 2. Přikázání (nebudeš mít jiných bohů mimo mne, nebudeš si je zpodobňovat (2 Moj 20). „Psychometrická diagnostika“ je založena na uzdravování pomocí předmětů nemocného, čímž se navazuje kontakt s duchy věštění.

* Antropozofie - „moudrost člověka“

(antropos = člověk, sophia = moudrost) Mezi zakladatele patří: H. P. Blavatská, která založila 1875 Teosofickou společnost, Ani Besantová a Rudolf Steiner. Jejich program:1) Sjednocování filosofií, 2) Studium posvátných brahmánských spisů, 3) Posílení mysli. Steiner vynalezl učení vyvěrající z některých jogínských bajek, imponující jak intelektuálům, tak prostým. Jedná se o směs buddhistických, novoplatónských, křesťanských a spiritistických myšlenek. Centrum mají ve Švýcarsku. Steiner byl jasnovidec, komunikoval s mrtvými.

* Astrologie, horoskopy, zvěrokruh

Izajáš 47,13-14 – Bible ji zapovídá. Je to nevědecká metoda zabývající se výkladem vlivu hvězd na lidský osud. Snaží se vyčíst budoucnost z postavení hvězd. Patří však do okultní oblasti. Teorie o astrologickém kruhu (zvěrokruhu) byla sestavena před 4-5 tis. lety Chaldejskými a Babylonskými kněžími. Obrazce souhvězdí určujících osud jsou však jen zdánlivé, hvězdy totiž nestojí vedle sebe ale miliardy sv. let za sebou. Chaldejové spojili kruhové výseče sluneční dráhy s náboženskými symboly svých babylonských božstev. Horoskopy jsou dodnes populární. Jejich výklad se však může hodit na všechny. Lidé se pak dostávají do závislosti, když svůj osud nechají řídit předpověďmi a nedokážou se již rozhodnout sami. Jsou obelhávání – Jerem 29,8-9 a vystavování pod vliv zlých duchů.

* Autogenní trénink - soustředěné sebeuvolnění

Dnes rostou psychosomatická onemocnění, protože lékaři nemají čas řešit psych. problémy pacientů. V jejich srdci je však často mnoho obav, zranění a nepokoj, potřebují nalézt vnitřní rovnováhu. Proto tak rostou praktiky propagující vnitřní uvolnění. AT je sebehypnóza – stav zúžení vědomí za účelem výstavby SEBEDŮVĚRY. Propagátoři se chlubí tím, že zvyšuje výkonnost, osvobozuje od migrén, astmatu, revmatismu, poruch spánku, srdce a léčí otylost i závislosti. Následek: lidé mívají halucinace i různá vidění, mohou se uvést dospánku, který vede k ztrátě pocitů. Je spřízněna s filosofií HINDUISMU A JÓGY, hlásající, že člověk je od podstaty DOBRÝ a je tedy bůh. Bible ale nezná žádné pasivní odevzdání se a VZDÁNÍ SE SVÉ IDENTITY. Okultní praxe AT byla vědecky vypolírována, ale při detailním pohledu je zřetelně viditelný nadpřirozený původ. Říká se mu JÓGA ZÁPADU. Může zázračně fungovat, neodstraní však příčiny problémů. Jen Bůh může dát skutečný pokoj a spánek.

* Čtení z ruky

Patří do oblasti věštectví a Bůh je jednoznačně zavrhuje (5 Mojžíšova 18, 9-12; 2 Král 17,17; 1,6). Nazývá je ohavností a Boží urážkou. Proč? – Jeremiáš 17, 5; Izajáš 8, 19-20 Bůh nechce, abychom se doptávali smrtelných lidí, věšteckých duchů ani mrtvých. Je diametrálně vyšší než všechny nadpřirozené bytosti a žárlivě touží, abychom komunikovali přímo s Ním. On jediný nás totiž neobelže, nezmanipuluje ani nepodrazí. Jen On je důvěryhodný a chce, abychom se cele spolehli na Něj a ne na jakékoli svody.

* Homeopatie

Je léčení pomocí látky, která má nemoc vyvolat. Tato látka je však zředěná mnohdy až na nulový obsah. Čím jí je méně – tím má být lék účinnější. Během ředění dochází k štěrchání, třepání – u něhož probíhá zaříkávání. Zakladatel homeopatie je Haneman (1777) – svobodný zednář a konfucionista provozující spiritismus.

Léčitelé provozující homeopatii tvrdí – že v nejlepších případech se trefí pouze v 50 % do správného určení diagnózy. Ta se neurčuje podle nemocí, kterou člověk trpí, ale podle toho jaký je TYP. Je-li tichý, nenápadný, jemný – je jako opuštěná bylinka v Alpách Arnika – bude se tedy se všemi nemocemi léčit pouze arnikou. Je-li výbušný, smrtí apod. – pak je TYP síra – a bude se léčit nerostem sírou. Zde vyplývá nebezpečí, že závažné choroby ohrožující život mohou být neléčeny (v případě netrefení se do správné diagnózy nebo díky léku bez skutečných léčebných vlastností). Co tedy v homeopatii léčí, když tam téměř nejsou stopy původní látky? Mimo efekt placebo (sugesce – myslím si, že mi to pomůže, a tak to pomůže) jsou to inadpřirozené síly, které ovšem manipulují člověka k závislosti na těchto praktikách. Opět je to metoda naprosto nevědecká. Duchovní pozadí homeopatie je založeno na manipulaci kosmické energie a léčbě skrze „duchovní vlastnosti“ jednotlivých léků.

* Hypnóza

Jednou z nejnebezpečnějších praktik je to, když se člověk vzdá své vlastní vůle a vědomí a vloží se do rukou jiné mysli. Jiný člověk ho pak může manipulovat podle sebe a sil, které ovládají jeho. Člověk tak ztrácí svobodu a většina lidí, kteří tím prošli, následně trpí pocity úzkosti, depresemi a vědomím že musí bezvýhradně poslouchat toho, kdo je hypnotizoval. Bůh nám dal mysl jako jediný prostředek, skrze který můžeme navázat kontakt s Ním. Satan to dobře ví, proto právě lidská mysl je centrem jeho zájmu, aby tak zabránil spojení člověka s Bohem jedinou cestou k jeho záchraně. Hypnózou se tak vzdáváme naší svobodného uvažování a stáváme se otroky okultních sil s následnými duševními poruchami. Lidi, kteří se před hypnózou upřímně modlili k Bohu, aby je chránil, pokud to není dobré, se nepodařilo zhypnotizovat. Podle hypnotizérů jsou následné komplikace pacientů někdy ještě horší než samotný stav předtím. Stávají se na nich závislými a stále ovládanými. Posthypnotické příznaky mohou trvat okolo 2 let.

* Iris-diagnostika

Je to metoda určování nemocí na základě jejich projekce na oční duhovce a jejich následné léčby. Na základě očního pozadí můžeme určit tlak krve, znaky jaterního selhání, Herpes zoster, tuberkulózu, sarkoidózu, revmatické poruchy, kolitidu, Crohnovu nemoc, množství cholesterolu usazeného v cévách, pokročilost cukrovky, aterosklerózy apod. To je fyziologickými metodami. Tyto nemoci většinou jinak zabarví duhovku nebo rozloží některé struktury oka. Nemůžeme tam ale vyčíst poškození různých orgánů na základě pigmentace v určitých zónách. V Iris diagnostice je duhovka rozdělena na 96 zón, které se vztahují k různým anatomickým částem těla. Podle pigmentace v těchto zónách se pak určuje nemoc. Modré oči – znamenají, že člověk je zdravý, ale hnědé nebo černé naznačují nemoc. ID má pracovat na základě tzv. „neuro-optického reflexu“, který činí z duhovky jakýsi monitor těla, jenž zjevuje co se děje v těle. Duhovka je sice propojena se sympatickým nervovým systémem, ale stěží může být nervovým centrem celého těla, v němž se neustále projevují jeho děje.

Vědecky je to však neopodstatněné. Lékařskými testy bylo při mnoha příležitostech prokázáno, že její stanovení bylo neúspěšné-např. American Journal of Amer. Medical Association 1979 – studie prokázala 75 % neúspěch. Jsou však i případy, kdy irisdiagnostik s přesností určí nemoc. Dr. Carter k tomu cituje: „není vyloučeno, že je to na základě psychických – paranormálních schopností.“ Takto funguje iris spíše jako médium, než jako fyziologický objekt. ID má tedy jasné okultní kořeny. V malé Asii byly nalezeny kamenné destičky s vyrytými obrázky oka a jeho vztahu ke zbytku těla. Chaldejci a Babyloňané, kteří byli autoři těchto destiček, byly známi jako „JASNOVIDCI“. 96 zón ID symbolizuje 96 oddílů (korunních okvětních plátků) v 3. oce čakry lidské aury – slibující obraz života jednotlivce. Tento systém vnější skryté energie je pevně založen na Hinduismu. Dochází-li k takovému určování – pak může být riziko neodborného diagnostikování a tím i špatného léčení, ale i riziko vystavení se okultním silám, které dávají tyto nadpřirozené schopnosti jasnovidectví. Pokud se používá samostatně, nemusela by být tak nebezpečná. Ve skutečnosti je však často používána ve spojení s jinými metodami kosmické energie.

* Jasnovidectví

2 Král 1,6; 5 Mojžíšova 18, 9-12 – Bůh zapovídá Jasnovidectví. Nazývá je ohavností – se stejným slovním kořenem jako má slovo „had“ použité v příběhu o pádu do hříchu. Naznačuje tedy satanský původ. Je hezké se dovědět spoustu neodhalených věcí. Nás lidi to zajímá. Chcete to však vědět od ďábla? On si za to vezme svou DAŇ!

* Jóga: léčebná gymnastika nebo sebe-vykoupení?

Cvičení jsou anaerobní a tím sestavená za účelem odpojení předního mozkového laloku – centra rozumu, svobodné vůle a rozhodování člověka. Prof. Tirala, expert na zdravotní dechová cvičení napsal, že u jógy se hledá „pomocí ovládnutí dechu získat moc nad životem. Jogíni věří nejen v ovládnutí vlastního těla, nýbrž také, že mohou dosáhnout vlády v duchovním smyslu. V době APNOE (stav zadržení dechu) je totiž člověk zvlášť přístupný AUTOSUGESCI A SUGESCI ZE STRANY DRUHÉHO. Jogíni používají tohoto stavu, aby své přívržence naplnili svými idejemi.“ Všechna tato dechová cvičení jsou z fyziologického pohledu chybná, mohou vést k tomu, že dojde k rozšíření pravé srdeční komory a také ke vzniku plicní rozedmy. Setrváním v nádechovém postavení je plíce nadmíru rozepnuta. Je-li toto rozepnutí pravidelným cvičením přeháněno, pak se nejen zabrání elasticitě tkáně a nadmíru rozepjaté plicní sklípky se trhají a začíná rozedma. Takto se člověk oprošťuje od racionálního uvažování a funguje pouze mozkové centrum emocí, které pak vnímá stav uvolnění až nadpřirozeného ovládnutí nějakou silou. Tato neznámá síla však obchází náš úsudek a svobodnou vůli – takto Bůh nikdy nereaguje. Dává člověku jasnou nabídku – můžeš si vybrat – cestu života nebo cestu smrti. Kdežto tato síla nedává na vybranou – manipuluje člověka po svém. 

Člověk pak začíná hledat „boha v sobě“ a oprošťuje se od potřeby Spasitele. Dostává se však do závislosti na stálém sebezdokonalování vlastními silami. Jedná se o hinduistický filosofický a náboženský systém. Její rozličné praktiky jsou používány pro připravování člověka ke spojení se s Brahmou. Mistr a zakladatel jógy byl KRIŠNA, jeden z nejoblíbenějších hinduistických bohů. Z vědeckého hlediska je málo důkazů, které by svědčily o léčebném účinku. Nanejvýš dochází ke zlepšení pružnosti a k relaxaci. Jóga je potenciálním bodem vstupu do okultní oblasti pro ty lidi, kteří neznají její náboženské pozadí a pouze hledají zdravotní prospěch. Takto se stále více zaplétají do hinduistických praktik – představujících cestu samo-spasení nebo sjednocení s Bohem. Učebnice Jógy sama odhaluje OKULTNÍ ZÁMĚR Jógy. Píše se v ní: „Všechna cvičení Hatha – jógy probouzejí důležitá duchovní centra na získání schopností, které průměrní lidé neznají. Otevírá se cesta k vytvoření telepatických napojení, k jasnovidectví, zjevení minulosti a budoucnosti a k dalším okultním schopnostem.“

* Kosmická energie – neviditelná síla údajně pulzující skrze celé stvoření a vesmír. Mnozí ji považují za Boha. Je něčím, co je možné různými metodami ovládat k dobru i k činění zla. Věda však nepotvrzuje existenci takové síly. Pramení z východního metafyzického konceptu nazvaného různými jmény v různých kulturách a náboženstvích. Energie je božským prvkem v mnoha východních hinduistických, unitářských i taoistických náboženstvích.

* Kyvadlo, virgule (Radiestéze)

Ozeáš 4,12 Používají se na doptávání, hledání vody, diagnózy, výběr léků apod. Patří k démonické nabídce, za kterou si ďábel nechává tvrdě zaplatit – vnitřními represemi, neklidem, sebevražednými myšlenkami apod. Virgule nereaguje každému. Jak je tedy možné říci, že reaguje pouze na geomagnetické pole? Musí tam působit jiné okultní síly.

* Magie a kouzelnictví

Nejedná se o zručnost kouzelníka. Vzývá se satan – ať už je to v černé nebo v bílé magii. Ta bílá používá jen zdánlivě zbožné křesťanské formule. Mnoho lidí tak už bylo v ďáblově ordinaci. Bradavice, silné krvácení, popáleniny se léčí odříkáváním Otčenáše a zaříkáváním magickými formulemi. Bible to však odsuzuje (Sk 19,18-19) Navíc Bohu nemůžeme přikazovat nějakými kouzly. Správný modlitební postoj je „Ne jak si přeji já, ale jak TY Bože to vidíš za správné, tak se staň.“

* Makrobiotika – strohý a odříkavý životní styl – reprezentovaný především stravou. Její duchovní základ vyvěrá z taoistických konceptů. Pokud se nedožene do nebezpečných extrémů, může mít tato strava s nízkým obsahem tuku prospěšný vliv na zdraví. Je však známo, že se takto stravující lidé ocitli s příznaky nedostatečné výživy. Její zastánci prohlašují, že makrobiotikou se dá vyléčit rakovina. Zatím však o tom nebyly podány žádné důkazy. Tento životní styl je založen na orientální náboženské filosofii, která učí, že díky jídlu by mělo docházet k střídajícím se stavům meditace a vědomí. Svým stravovacím programem údajně podporuje planetární jednotu.

* Mesmerismus - léčivé magnetické síly?

Zakladatel Anton Mesmer byl rakouský lékař a mystik. Věřil astrologii a to, že tělo disponuje nějakou neviditelnou tekutinou (ani krev ani lymfa), která se dá ovládat magnetickou silou a vyrovnává se její poměr. Věřil, že celý svět je

magnetem a proto protékají magnetické síly i člověkem, kterého lze uzdravit hlazením železným magnetem – mesmerováním. Později zvolil místo magnetu ruku a dělal něco jako „masáž tělesných pólů“. Mesmerismus a čínská akupunktura věří v tok síly, které pronikají vesmír, a že nerovnováha této energie způsobuje v člověku nemoc. Proto Mesmer a jeho následovníci masírovali nebo tlakem působili na periferní nervové oblasti. Číňané dělají totéž skrze tlakové body, ale připojili k tomu orientální zjemnění tím, že používají jehly. Vědci zabývající se biologickými a medicínskými účinek magnetismu tvrdí, že není nikterak dokázáno, že magnety mohou léčit, ale že tato otázka ještě není vědecky osvětlená. Mesmer odhalil zázračné síly hypnózy, ale interpretoval je zcela falešně, jako magnetismus.

* Reflexologie

Je to projekční učení, na jehož základě je člověk mikrokosmem. On sám má v sobě další mikrokosmos např. na plosce nohy, ruce, uchu apod., z něhož se dá rozpoznat i léčit postižené místo v těle. Spojení mezi body na uchu nebo plosce nohy však nejsou vědecky prokazatelná, a tak dochází k podobným rizikům jako u akupunktury a akupresury. Toto učení má opět okultní kořeny v konceptu vesmírné energie.

* Transcendentální meditace™

Náboženská snaha o vyšší stav vědomí pomocí meditace. Je podporována květinami od Maharishi Mahesh Yogi. I když je často představována jako vědecká metoda, je pro to málo důkazů. Její hlavní náplní totiž jsou náboženské praktiky Hinduismu. Propaguje reinkarnaci, vypracování karmy a spasení založené na vlastních zásluhách skrze meditaci a sebe-osvícení.

*Věštění a vykládání karet

2 Král 17,17; 1,6 = věštění a hadačství je ZLÉ, Uráží Boha. JAK? Jer 17,5; Iz 8,19-20, 5 Moj 13,2-5 - tím, že se doptáváme pouhého člověka. Boha uráží, když nehledáme pomoc u Něj, protože nás vykoupil svou vlastní krví a je VŠEMOCNÝ. Každý chce dnes vidět do budoucnosti, je to populární, neuvědomujeme si ale, že začas se nebudeme schopní samostatně rozhodnout. Satan totiž člověka vždy postihne za to, když využije jeho služeb. Bůh je však ochoten odpustit i osvobodit.

* Vizualizace

Pokus o vytvoření vlastní reality pomocí stavů střídavého vědomí. Vědecky není prokázán prospěšný účinek, mimo relaxace. Tímto střídáním stavů vnímání a bezvědomí dochází k pozvání démonických sil a to především, pokud se metoda doplňuje praktikami volajícími po pomoci duchů.

PŘÍLOHA:

1) Kniha Kouzlo pověry a jak se od něho osvobodit [PDF]:

https://drive.google.com/file/d/0B3IwNsUYpnl3dVhoRzRtTlFBTUU/view?usp=sharing

2) Přednáška bývalého okultního léčitele, který se obrátil ke Kristu, s názvem "Psychotronika a Bible"

MP3 audioverze s předmluvou kazatele Slavomíra Vursta